Anatomie souborového systému ext4

Na IBM developerWorks je detailně rozebírána struktura nového souborového systému ext4. Kromě nových funkcí a jejich principů a předností se článek zaobírá též historií a kompatibilitou.

24.2.2009 08:21 | Luboš Doležel (Doli) | Zajímavý článek

Komentáře

[alblaho]

Pěkné. ext4 je dobrá práce evolučního vývoje.

Zatím mám všude ReiserFS kvůli rychlosti (a s vědomím toho, že jakmile se ten dynamický layout rozsype, může být zle). Zatím jsem s ním spokojen, ale mám pocit, že zájem o něj nějak upadá.

Jestli budu za půl roku dělat nějakou čistou instalaci (třeba Koalu), tak budu mít pokušení ext4 zkusit. Očekávám velkou spolehlivost a slušnou rychlost.

Ale pořád mi vadí statický počet inodů, i když vím, že se s tím žít dá.

A ještě jedna poznámka: před pár dny se tu objevily nadšené reakce na Btrfs opěvující hlavně rychlost. To mě dost překvapilo, myslel jsem, že Btrfs je zaměřen spíš na fíčury (snapshoty atp.). Třeba ZFS toho umí hodně, ale výkon zas tak oslnivý není, ne?

[M. Lox]

Výkon ZFS není oslnivý ani trochu, Btrfs jsem zatím nezkoušel. Nejrychlejší mně známý FS je Reiser4, který je navíc IMHO oproti ReiserFS (3.6) i odolnější vůči chybám a úspěšněji opravitelný, i když to pořád nenahrazuje UPS

[alblaho]

Ano, rychlost Reiser4 je pověstná. Ale nikdy jsem ho nezkoušel. A s tou opravitelností je to takové těžko měřitelné, máš s tím nějaké reálné zkušenosti?

Třeba mně se zdá ReiserFS 100% spolehlivý, protože za tři roky na třech počítačích jsem nezaznamenal žádné zaváhání. Naproti tomu ext3 mi svého času na Debianu Sarge nějak nadávalo a pouštělo fschck. Ale objektivně chápu, že ten feudální layout (statická prealokace inodů atd.) ext3 má tu dobrou vlastnost, že nějaká data jdou přečíst i když je polovina disku v řiti. ReiserFS je strom, takže když smázneš kus kořene, je to blbé.

[M. Lox]

Ano, rychlost Reiser4 je pověstná. Ale nikdy jsem ho nezkoušel. A s tou opravitelností je to takové těžko měřitelné, máš s tím nějaké reálné zkušenosti?

Všechny tři jsou nové, málo otestované a nepříliš rozšířené, na druhou stranu ani jeden z nich si (v poslední verzi) nedá tvoje data k snídani, pokud mu k tomu nedáš důvod.

Z mých zkušeností dále vyplývá, že R4 se sám od sebe (např. při výpadku proudu, kdy sektory na disku zůstanou neporušeny a co se do nich stihlo zapsat, to tam také zůstalo) neopravitelně nerozbije ani když ho budeš na kolenou prosit, ačkoliv někdy dochází ke ztrátě souborů nebo dat ze souborů otevřených pro zápis (to je ale spíš záležitost write cache než Reiseru). Kousky (málokdy celé soubory) můžeš najít v /lost+found, ale stejně většinou k ničemu nejsou, pokud ten ztracený poklad nebyl plaintext.

Na druhou stranu je zcela minimálně odolný proti vadným sektorům ve stromu – jeden ještě může přežít, ale pokud jich je více, tak je celý FS v háji. Testoval jsem to pomocí dd a vytahování baterky z kamarádova notebooku.

Co se ext4 týče, tak ten se při restartovacím testu dvakrát rozsypal úplně, jednou se opravil, ale „chyběl“ v něm celý jeden adresář, který se přesunul s veškerým obsahem neporušen do /lost+found, a v dalších dvou testech přežil dobře – takže je to buď všechno, nebo nic. Proti cílené likvidaci inod ddčkem je odolný dobře, vždy chyběly jenom soubory, které ke smazaným inodám patřily, jednou se dokonce obnovily i ty.

Třeba mně se zdá ReiserFS 100% spolehlivý, protože za tři roky na třech počítačích jsem nezaznamenal žádné zaváhání. Naproti tomu ext3 mi svého času na Debianu Sarge nějak nadávalo a pouštělo fschck. Ale objektivně chápu, že ten feudální layout (statická prealokace inodů atd.) ext3 má tu dobrou vlastnost, že nějaká data jdou přečíst i když je polovina disku v řiti. ReiserFS je strom, takže když smázneš kus kořene, je to blbé.

Zkušenosti a názory mám defacto stejné.