On to říkal několikrát, proto u kritických věcí povoluje pouze jednu implementaci, i když je jich na výběr vždy mnoho (SLAB, SLUB apod, hromada schedulerů na tasky, další hromada na IO). Vždy, když jsem to měřil na PostgreSQL, tak i když Snajpa, kterého mám vlastně rád útočil na všechny, tak i s tím nejhorším FS a nejhorším schedulerem na cokoliv, byl rozdíl maximálně 50%, i když pod MVCC v PG někdo narval BTRFS a aktivní COW, což se vědělo od počátku a já to psal od roku 2012. BTRFS od první verze mělo nocow a instalátor v Debianu to nastavoval i v době, kdy jsem o tom nevěděl a jak debil jsem měl spešl XFS (skvělé!) jen proto, že na default BTRFS to bylo sice ultra spolehlivé (snapshoty za běhu PostgreSQL, o věci jako PITR jsem se dozvěděl až potom), snashot stačí, PG je happy a no a prostě se to zapisuje 4x, protože PG nepřepíše nic a pomocí MVCC si dělá jen nové verze a COW je skoro to samé, protože umí (na rozdíl od dnešního ZFS se třemi verzi cache), miliony snapshotů. Vůbec nic proti ZFS, je to skvělý systém o generaci starší než BTRFS, kde rozdíl mezi adresářem, subvolume a milionem rw snapů je pro uživatele přesně nula a může si klidně dát do cronu snap s aktuálním časem každou sekundu a jen přidávat další disky, když náhodou dojde na 4TB disku místo.

BTRFS se všemi nevýhodami typu "nemá to vlastní cache" (v jádře jsou SLAB ze Solarisu taky a fungují mnohem lépe, než statická velikost cache), ARC, L2 cache na ZFS, která při mých testech nejrychlejší SSD vs nejpomalejší HDD (CRM, SRM jsem nikdy nezkoušel). Jediná věc, která měla skutečný význam pro PG byla logicky a dle návodu a bez rozčilování miniaturní cache pro ZFS commit cache. Na to se opravdu hodí mít buď ECC RAM zálohovanou baterkou a klidně 1GB pro 8kb stránky. Stejně se to odstěhuje na disk do 20ms i když to bude nejpomalejší HDD po záruce.

Takže Linux a Linus s jeho názorem: chci mít pouze jednu verzi na všechno je i testech nejlepší varianta a mezi nejlepší a nejhorší je rozdíl max 50% výkonu, což se dalo vždy řešit přes možná moc velkou RAM, která byla stejně vždycky levná a jediný problém bylo mít dost slotů na desce. Což je u PC MB dodnes. Což se ostatně píše jak k dokumentaci k Linuxu, tak v každém návodu na libovolnou DB, kterou jsem kdy nasadil.

Takže stejně jako na FreeBSD, i když nemá vůbec nic by default v jádře, tak UFS2 je stále dobrý FS, který se dá použít na cokoliv a sám umí ro snapshot, který se pořídí sekundu před zálohou a potom se smaže. Mají to tam automaticky i pro check fs při každém bootu. Vůbec jsem nemusel hledat, jak to vypnout, fsck toho UFS2 (které už má taky svůj věk) je vždy hotová, než vůbec naběhne ssh, takže i když chci udělat ruční backup, tak je ten snapshot pryč, což je jedno, protože dump2fs si udělá další a to ještě před startem PostgreSQL. ZFS je moc fajn, ale stejně člověk chce mít offline zálohu a klidně ručně jednou za měsíc.

Takže PG se svým přístupem: neřeším vůbec nic co umí OS funguje stejně dobře jak na Linuxu, tak na freebsd na libovolném FS, který to zrovna umí. Úplně stejně to má MINio. Nedělá to vůbec nic a stejně to umí vlastní snapshoty. (Limity a počty jsem netestoval, prostě jsem si přečetl zdroják (velmi jednoduchý a krátký i s tím AI šílenstvím, kterým se to dneska komerčně chlubí, bugreporty a věřím tomu.) Chápu, že někdo chce ukládat miliardy objektů, chápu, je to na to dělané.

Od kdy? Jádro je modulární. Natáhneš si co chceš jen když to potřebuješ.

Já si třeba natáhnu whisky, když ji potřebuju (často). Natahování čehokoliv jiného ovšem není tak snadné.

V případě kernelu je to tak, že to, co chci natáhnout, musí napřed někdo zkompilovat. Když modul není v kernelu, ten někdo jsem vždycky já. Když se ten modul nezkompiluje, protože na moduly mimo kernel každý sere, když mění podstatná API mezi moduly a „oustřednějšími“ částmi kernelu, je to najednou můj problém, ne problém maintainera balíčku s kernelem. Takže musím odložit aktualizaci kernelu. Musím se zajímat, co přesně znamenala ta nedávná nenápadná změna sémantiky (!) u některých VFS API a jestli ten externí modul náhodou není zničehonic rizikový.

Inu, co chci je jedna věc, ale co můžu je jiná věc. Bez fakt dobré znalosti VFS, kterou nemám, protože mám v životě jiné priořiťy a můj mozek má (velmi) omezenou kapacitu, nedokážu posoudit, kdy je modul pro filesystém mimo kernel bezpečné použít a zda ten hack, díky kterému se modul sice přeloží, ale o korektnosti není nic známo, je vskutečně korektní.

Proto na Linuxu vždy používám Btrfs.

ZFS je super na FreeBSD a je velké plus, že se dá z Linuxu přečíst, ale spoléhat na něj jako na bootovací souborový systém na Linuxu bych nechtěl. Na FreeBSD to není tak zlé, protože na něm nic až tak kritického nemám a konflikt mezi licencemi je méně žhavý.

Protože se šíleně zadrátovali do NTFS, viz streamy, vss a další věci. Jsou v tom až po uši a na to mají navázáno hafec věcí. Prostě self vendor lock jak vyšitej :). To není jako v Linuxu, kde si člověk vybere a funguje jako by se nic nedělo.
Zdar Max