Dnešním dnem lze již také v Česku nakupovat na Google Store (telefony a sluchátka Google Pixel).
Apple představil (keynote) iPad Pro s čipem Apple M4, předělaný iPad Air ve dvou velikostech a nový Apple Pencil Pro.
Richard Biener oznámil vydání verze 14.1 (14.1.0) kolekce kompilátorů pro různé programovací jazyky GCC (GNU Compiler Collection). Jedná se o první stabilní verzi řady 14. Přehled změn, nových vlastností a oprav a aktualizovaná dokumentace na stránkách projektu. Některé zdrojové kódy, které bylo možné přeložit s předchozími verzemi GCC, bude nutné upravit.
Free Software Foundation zveřejnila ocenění Free Software Awards za rok 2023. Vybráni byli Bruno Haible za dlouhodobé příspěvky a správu knihovny Gnulib, nováček Nick Logozzo za front-end Parabolic pro yt-dlp a tým Mission logiciels libres francouzského státu za nasazování svobodného softwaru do praxe.
Před 10 lety Microsoft dokončil akvizici divize mobilních telefonů společnosti Nokia a pod značkou Microsoft Mobile ji zanedlouho pohřbil.
Fedora 40 release party v Praze proběhne v pátek 17. května od 18:30 v prostorách společnosti Etnetera Core na adrese Jankovcova 1037/49, Praha 7. Součástí bude program kratších přednášek o novinkách ve Fedoře.
Stack Overflow se dohodl s OpenAI o zpřístupnění obsahu Stack Overflow pro vylepšení OpenAI AI modelů.
AlmaLinux byl vydán v nové stabilní verzi 9.4 (Mastodon, 𝕏). S kódovým názvem Seafoam Ocelot. Přehled novinek v příspěvku na blogu a v poznámkách k vydání.
Před 50 lety, 5. května 1974 v žurnálu IEEE Transactions on Communications, Vint Cerf a Bob Kahn popsali protokol TCP (pdf).
Bylo vydáno do češtiny přeložené číslo 717 týdeníku WeeklyOSM přinášející zprávy ze světa OpenStreetMap.
Ano, uznávám, pomalu, ale jistě to na mém blogu vyhnívá... hlavně kvůli nedostatku času a nápadů, co si budeme povídat :-/ No a jelikož se většina mých zápisků v poslední době čím dál tím více odchylovala od zaměření ABC Linuxu, rozhodl jsem se založit tématicky volný blog Letters from Earth, na který jsem zároveň přesunul zápisky odsud za poslední půlrok.
FuxBlog budiž tedy nadále ryze technickým blogem se zaměřením na IT. Snad na něj budu mít čas...
Je to právě měsíc, co jsem se rozhodl vyzkoušet nejnovější počin z dílny openSUSE - verzi 10.3. Tentokráte jsem se rozhodl ji nasadit rovnou na svůj počítač, na rozdíl od openSUSE 10.1 a 10.2, které mě po několika testech na jiných počítačích od podobného kroku odradily. Jaký ten první měsíc byl?
Volba
V čem mě právě openSUSE 10.3 přesvědčila, že tuto verzi již stojí za to vyzkoušet naostro? Prakticky hlavním důvodem byl rozumně dlouhý vývojový cyklus verze, který, na rozdíl od uspěchaných půlročních rychlokvašek 10.1 a 10.2, zabral téměř celý rok. To je dobrý předpoklad k tomu, aby byly v distribuci vychytány hlavní i ty detailnější problémy a nové vlastnosti distribuce byly dostatečně dospělé na každodenní používání.
Vlastní instalaci ještě předcházel krok, který pravděpodobně většina uživatelů nedělá - stažení repozitářů. O mém internetovém připojení se totiž rozhodně nedá říci, ze by patřilo mezi ty rychlé, proto preferuji možnost mít pokud možno co nejvíce věcí "offline" a z internetu dodatečně stahovat již jen ty menší kousky. Osobně provádím tento krok následovně:
1. Stažení instalačního DVD
2. Porovnání obsahu instalačního DVD s instalačním repozitářem
3. Stažení Packmanova repozitáře + doplnění pár drobností
Co tedy získám? Z kroků 1. a 2. vytvořím plnohodnotnou náhradu dvouvrstvého DVD, které je k dostání v obchodě a krokem 3 si vytvořím bonusové DVD s aplikacemi, které nemohou být v oficiálních zdrojích (některé kodeky, přehrávač xine apod.). Stažená data je samozřejmě třeba rozdělit na velikost vypálitelnou na DVD a příkazem createrepo
vytvořit repo data, která si umí přečíst YaST.
Instalace
Co psát k instalaci. Jak lze od distribuce, jejíž kořeny sahají až do roku 1994 (jak lze krásně vidět na tomto "rodokmenu linuxových distribucí"), klikací instalátor je výborně odladěný, krásně provedený a lokalizovaný do češtiny (i s přeloženým licenčním ujednáním). Snad jediné, co může začínajícího uživatele trochu zmást je nástroj na rozdělování disků, který po linuxovém způsobu ukazuje názvy disků jako /dev/sda1 a podobně. Pro první kontakt by možná bylo vhodné takto strohé pojmenování rozvinout nějak ve stylu "Primary master, partition 1 (/dev/sda1)").
K instalátoru bych snad ještě dodal dvě věci, jednu kladnou, jednu zápornou. Tou kladnou zprávou je, že již nezamrzá na některých konfiguracích po načtení jádra. Co mne však zklamalo byl způsob funkce instalátoru při vlastním výběru balíčků, které chce uživatel nainstalovat. Po každém kliknutí (přidání/odebrání) na balíček se provedla kontrola závislostí a zobrazil se výsledek, namísto, aby se provedla jedna kontrola závislostí před samotnou instalací balíčků. Po několika minutách jsem uznal, že bude rychlejší nainstalovat celý systém a balíčky si posléze doladit z běžícího systému.
První kroky
Po nainstalování systému následovalo přidání mnou vytvořených DVD mezi instalační zdroje a doinstalování chybějících aplikací. Co jsem přijal jako velmi příjemný krok byl fakt, že při instalaci více balíčků z více zdrojů již YaST nepřebíhá od jednoho zdroje k druhému a zpět, jako dříve, ale nainstaluje balíčky z jednoho zdroje a pak teprve z dalšího. Absence takovéto logiky vedla na starších verzích k poměrně nepříjemným diskotékám, které offline instalaci dovedly řádně znechutit.
Ještě před pokračováním ve výčtu zkušeností se nelze nepozastavit na novým artworkem, kterým okrášlil tým openSUSE novou verzi svého produktu. Migrace od modré k příjemnému odstínu zelené je částečně věcí vkusu, ale co je pro některé zákazníky důležité je vkusné provedení celého artworku. Celkově na mě působí postup spouštění openSUSE 10.3 velmi decentně a profesionálně - grub již neukazuje dovádějící tučňáky, ze splashe lze odečíst, v jakém stádiu načítání systém je.
Co mne však rozhodně potěšilo bylo zrychlené spouštění systému a celkově velmi pružná odezva na cokoliv. Při spuštění správce balíčků v YaSTu mě již nechytá potřeba jít si uvařit kávu a zpříjemněná je i správa dodatečných instalačních zdrojů. Jedna ona novinka, nazvaná Komunitní repozitáře, které stačí jen zaklikat a lze instalovat, ale i možnost dát svým vlastním repozitářům nějaký název. Pod stejným názvem se pak tyto repozitáře objeví při instalaci balíčků v YaSTu a uživatel tak ví, po kterém médiu sáhnout. I když - i toto ještě není doladěno do konce. YaST sice na začátku instalace zobrazí uložená jména repozitářů, ale vlastní žádost o médium tento název nezobrazí.
Pokračování příště...
Jak jsem tak psal, tak koukám, že se tento zápisek nějak rozrůstá nad hranice, které považuji za přiměřené a uvnitř kterých lze ještě udržet pozornost čtenáře, a tak bylo nutné jej rozdělit. Druhá část se objeví online během několika hodin, takže zatím hurá na kafe!
Update: Druhý díl je již online.
Tiskni Sdílej:
Co mne však zklamalo byl způsob funkce instalátoru při vlastním výběru balíčků, které chce uživatel nainstalovat. Po každém kliknutí (přidání/odebrání) na balíček se provedla kontrola závislostí a zobrazil se výsledek, namísto, aby se provedla jedna kontrola závislostí před samotnou instalací balíčků.
Jediné, co se změnilo, je defaultní stav checkboxu "Automatická kontrola" (na dolním okraji obrazovky): v 10.2 byl defaultně vypnutý, v 10.3 je defaultně zapnutý. Ale vybrat si mezi ruční kontrolou tlačítkem (plus jednou na konci) a automatickou kontrolou po každé změně si můžete pořád.
grub již neukazuje dovádějící tučňákyEasterEgg, mali by sa objavovat nahodne
Ano, vím, bohužel kdyby se podobný vtípek objevil na nějaké oficiální prezentaciPrezentaci bootování?