Jak žít?

3.5.2009 00:19 | Přečteno: 2215× | poslední úprava: 3.5.2009 00:21

Můj postgraduál se chýlí ke konci. Půjde-li všechno hladce, v létě přestanu být studentem. Tenhle fakt jsem si s trochou nostalgie uvědomil u příjemného večerního posezení u filmu s hrnkem anglického čaje. Je ovšem na co vzpomínat?

Moje školní léta v mžiku utekla a já mám pocit, že jsem nic nestihl. Po maturitě jsem měl spoustu plánů, jak pojedu do světa, jak si to mládí užiju. Nakonec jsem furt všechno odkládal, nechtěl jsem brát tu vysokou na lehkou váhu a všechno bral svědomitě. A tak zatím co já seděl více méně doma, můj bývalý spolužák stihl vystudovat vysokou a přitom být většinu roku v austrálii a cestovat po přilehlých asijských státech. Místo toho jsem dělal státnici z angličtiny, nakonec zcela zbytečně, protože s nikým nemluvím. Pak přišly státnice na VŠ a po státnicích postgraduál. Musel jsem vzít úvěr a koupit byt. Všechny prachy zmizely v bytě a já neměl ani na dovolenou, což přítelkyně těžce nese. Vlastně už jsem neměl dovolenou řadu let. Místo abych, žil jsem utopil 8 let ve sbírání papírů, které nejen že nejsou důležité, ale když se tak na to zpětně dívám, nedalo to zase tolik práce, abych si neudělal čas na to ostatní. A teď všechno končí. Budu si muset najít práci, asi se i oženit a usadit. Přitom usadit je to, co jsem dělal mnoho let doposud. Smutek utápím tak, že žiju napůl fantazírováním v knihách nebo u filmu, napůl u počítače. Jenže tohle není realita. To je jen dočasná fikce, ze které se vždy probudím do svého nudného omšelého života. Připadám si jako vězeň ve svém vlatním těle, který žije možná ve špatný čas na špatném místě a jeho duše poletuje kdesi úplně jinde. Jestli jsem měl někdy šanci, asi jsem ji promrhal. Teď už mám byt, přítelkyni, pitomé diplomy a život, o který nestojím. Mohl bych se zachovat jako naprostý vůl, a rozbít všechno co dneska mám a ublížit těm, co mě mají rádi, zejména mé přítekyni, prodat byt a vydat se hledat něco lepšího. Ale není to jen iluze? Není život všude stejná bezútešná rutina a já jen naivní fantasta? Marně přemýšlím nad tím, jak žít a nevím zda se mi na to podaří přijít dříve, dokud mi něco z života zbývá. Asi už píšu úplné blbosti.

       

Komentáře

[Kamil Páral]

Krásně napsáno. Ale nejsi v tom sám :-/

+1

[menphis]

+1

[microcz]

+1

[Chameleon]

Z části tě chápu. I já měl po maturitě pocit, že život je u konce. Nic hezkého na mě nečeká, jen 8 hodin dřiny a málo času na koníčky.. Ale bude to přesně takové, jaké si to uděláš.. I já plakal v internetových diskuzích a čekal že mi někdo poradí něco spásného. Ale je to všechno v tobě... Třeba já se jednoho krásného dne rozhodl místo oběda zajít ze zvědavosti k dealerovi Yamahy a ejhle.. Po práci už jsem si šel pro motorku Prostě sem se zbláznil, vzal si úvěr, ale rozhodně toho nelituju. Protože jsem našel prostředek, jak si okořenit život. Přes týden jsem ten pracovitý týpek co po nocích plánuje na Google Maps trasy a študuje ty obrázky na Wikipedii a v pátek nechám všechno za hlavou a jedu si plnit sny a obrázky proměnit na fotky a zážitky.

Stači si ten život prostě jenom něčím vyplnit..

[houska]

Přes týden jsem ten pracovitý týpek co po nocích plánuje na Google Maps trasy a študuje ty obrázky na Wikipedii a v pátek nechám všechno za hlavou a jedu si plnit sny ...

... v sobotu se setkávám se stromem a v neděli se ze mě stává dárce orgánů.

[vagojan]

Lidé plánující si trasu, po které chtějí jet, protože po cestě něco chtějí vidět tak často "dárci orgánů" nejsou. Je jistá úchylka nazvaná mototuristika, tj. jedeš poměrně pomalu, daleko a dlouho. S cílem něco vidět.

Blázen, který jede nepřiměřenou rychlostí, je stejný v autě jako na motorce. Přibližně stejně se pak také zabíjí... hlavně aby sebou nikoho nevzal.

Pro darování orgánů nedoporučují potom jezdit na motorce (to je z člověka fašírka), ale koupit si třeba kolečkové brusle, nebo snowboard a jezdit bez helmy, pokud možno na místě, kde někdo zavolá sanitku... a ta stihne dojet do pár minut.

[anon123]

Taktez je predbezny darce organu ten, ktery jede na masine a cumi okolo. Jezdim na masine dost dlouho, abych vedel, ze kam cumis tam jedes. Takze nejake reci o tom, jak jedu pomalu a cumim po prirode moc neberu. Maximalne caste zastavky

[KKL]

Mě to náhodou připomělo pana Hrušínského ve filmu Vesničko má středisková. Co chvíli byl ve stromě nebo škarpě a místní už se nedivili, jen se ptali "zase jste se kochal pane doktore ? " načež on smutně přikývl. Krásná scéna :)

[Dalibor Smolík]

I já měl po maturitě pocit, že život je u konce. Nic hezkého na mě nečeká, jen 8 hodin dřiny a málo času na koníčky..

LOL Teď slavíme se spolužáky 35 let od maturity - rozhodně takový pocit nemám ani teď

[Fluttershy, yay!]

Za rok budu maturovat a napadlo mě, jestli si nevzít year off, jak je zvykem v anglosaském světě. Ale asi to není úplně optimální nápad, pokud chci být po tom roce na VŠ ještě v obraze. Ale možnost strávit semestr studiem v zahraničí vypadá sympaticky.

[Chameleon]

Rok si klidně dej. Já mezi 2 školama taky rok nic nedělal a na znalostech se to nikterak neprojevilo.

[Fluttershy, yay!]

Ale co to bylo za školy? Já chci jít na matfyz a pokud budu mít ke konci přebytek času, rád bych šel na japanologii. Počítám, že s takovou bych ten rok volna strávil učením se.

[Chameleon]

SŠ -> VŠ

[Fluttershy, yay!]

Říkám si totiž, že kdybych chtěl místo na matfyz třeba na VŠE, nebo na nějakou druhořadou informatiku (Pardubice? Zlín? ...?), nebyl by problém.

[Fluttershy, yay!]

Nebo na hnojárnu. ~_~

[Chameleon]

řeknu ti to jak to je Já na vzdělání kašlu.. udělal jsem si maturitu a stačí mi to. Z vysoké jsem dobrovolně odešel do práce. Protože čim víc jsem studoval, tim víc jsem byl mimo realitu.  A taky mám názor, že vzdělání ti dobrou práci nezajistí, maximálně tě posune v platech jinam... Znám spoutu lidí, co má výučák a práce je baví víc než druhého, co si udělal vysokou. Navíc ten s tím výučákem si sehnal leckdy perspektivnější práci, než ten vysokoškolák..

[Mrkva.]

No... znám dost lidí, co nadávají, že se na tu VŠ vykašlali... Takže asi tak..

[disorder]

aj keby na tej VS ostali tak by nadavali. ved preco z nej odisli? zrejme kvoli frustracii...

[Fluttershy, yay!]

Já na vzdělání kašlu.. udělal jsem si maturitu a stačí mi to.

Aha. Já to beru tak, že ve škole mne tak trošku dokopou ke studiu věcí, kterým bych se jinak vyhnul obloukem, nebo bych se přinejmenším nedonutil naučit se je pořádně zcela samostatně. Třeba japonštině jsem se skoro rok věnoval jako samouk a ani prd... ve škole máme posledního půl roku hodinu týdně a už jsem schopen se vykoktat (navíc znám spoustu úžasných historek o tamních reáliích).

A taky mám názor, že vzdělání ti dobrou práci nezajistí, maximálně tě posune v platech jinam...

Asi záleží na tom, jaké vzdělání.

[Bluebear]

A taky mám názor, že vzdělání ti dobrou práci nezajistí, maximálně tě posune v platech jinam...

Vzhledem k tomu, že peníze jsou nutné k přežití v naší společnosti, tak bych toto viděl jako velmi důležité. Neumřít hlady a zimou, to je základ. Mít práci, která člověka baví, to je samozřejmě velmi důležité, ale přesto je to až nadstavba - nejdůležitější je kejhák, jak praví klasik - a čím víc peněz máš, tím větší máš šanci si tento kejhák uchránit.

Podle mé zkušenosti navíc vzdělání skutečně má vliv na kvalitu práce. Přesněji řečeno, na kvalitu kolektivu. Pokud máš vysokou školu, většinou se pohybuješ v kolektivu vysokoškolsky vzdělaných lidí, a je větší šance, že to budou lidé zajímaví, se kterými se dá o ledačems promluvit.

Ano, vím, že i člověk s VŠ může být blb a i člověk se základní školou může být nesmírně zajímavý a inteligentní. Znám několik lidí, kteří mají učňák a přitom jsou vysoce schopní a chytří. Ale vzato statisticky, na zajímavé a chytré lidi narazíš spíš mezi vysokoškoláky.

[CEST]

Protože čim víc jsem studoval, tim víc jsem byl mimo realitu.

Rekl bych, ze na VS se moc veci pouzivanych v realite nenaucis. Mozna ve vednich oborech (chemie, biologie) jo, ale IT spis ne. Na VS se uci ruzny algoritmy napr. pro database, ktery ale pak v praxi nepouzijes, protoze pouzijes uz hotovej DB, protoze ten je udelanej od lidi, ktery maji v oboru delsi zkusenosti nez ty, nebo pouzijes nejakej jednoduchej algoritmus, protoze to pro tvuj problem staci a programovani neceho slozitejsiho by se "prodrazilo".

taky mám názor, že vzdělání ti dobrou práci nezajistí, maximálně tě posune v platech jinam...

S timhle bych souhlasil castecne. Zalezi v jakej firme. Ve statnich org., kde se hraje na tabulky, muzes byt 10 let se SS a nedostanes se proste pres urcitou platovou hranici, a muze tam prijit nejaky ucho z VS s titulem, bude umet proti tobe uplny hovno a dostane vyssi plat nez ty. U soukromy firmy je to spis o tom, jak je dokazes presvedcit, co umis a kolik za to chces. Mam VS, jenom Bc., manzelka ma gympl, ale dostala se z asistentky na svely misto, na ktery by se normalne nedostala a rekl bych, ze kdyz se na to bude citit (je takova aktivnejsi), tak brzo bude vejs nez ja a bude mit lepsi plat nez ja. Pro me je hlavni delat to, co me bavi. Mohl jsem se ucit Windows a SAP, udelat si certifikace a dneska brat mozna nekolikanasobnej plat, co mam, ale Linux me proste bavi a navic se mi s nim lip dela (to u v praci) a najdou se lidi, ktery me za to dostatecne zaplati, tak jsem spokojenej.

[rastos]

Na VS se uci ruzny algoritmy napr. pro database, ktery ale pak v praxi nepouzijes, protoze pouzijes uz hotovej DB, protoze ten je udelanej od lidi, ktery maji v oboru delsi zkusenosti nez ty

Napriek tomu, je vhodné vedieť, ako ten algoritmus funguje, pretože môžeš postaviť svoje riešenie na filozofii, ktorá nie je s tým algoritmom na kríž.

[podlesh]

Nejenom to: je potřeba vědět, jaké jsou omezení. A ta omezení bývají docela zásadní, zvlášť v databázích.

[Jirka]

Kde nic není ... znáte to.

[Miloslav Ponkrác]

Ale asi to není úplně optimální nápad, pokud chci být po tom roce na VŠ ještě v obraze.

Rok si klidně dejte. To, že znalosti v IT se vyvíjejí raketovým tempem je iluze, která má posilovat důležitost těch, kteří se tím živí. Ale je to jenom iluze. Já sám o sobě mohu říci, že od dob cca 15 let nezpátek, kdy jsem poznával ty nejzajímavější věci (experimentální operační systémy, realtime jazyky, neuronové sítě, a řadu dalšího) marně čekám, kdy se ve světě IT objeví něco nového. Zatím jsem se nic převratného v IT nedočkal, a vše, co se ohlašuje jako mohutná novinka je jenom oprášení toho, co už tu bylo.

Je to hloupé, ale nikdy jsem v IT v zásadě nepotřeboval víc, než teorii, kterou jsem se kdysi naučil plus selský rozum. Právě tu teorii jsem nakonec ocenil mnohonásobně více, a je to to, čeho si časem nejvíce cením a ukázalo se jako nejcennější kov v životě. Kdysi jsem měl výčitky, zda mi vysoká škola něco dala, považoval jsem to za zbytečný papír a podobně – a postupem času jsem zjistil, že to nebyla marná investice. Vysoká škola mi urychlila vše o mnoho let, to co bych v praxi objevoval řadu let jsem díky teorii v zásadě věděl od začátku, jen jsem to trochu zkušenostmi rozvinul. Řadu věcí bych bez teorie pak nemohl dělat vůbec.

[Aleš Kapica]

To, že znalosti v IT se vyvíjejí raketovým tempem je iluze, která má posilovat důležitost těch, kteří se tím živí. Ale je to jenom iluze. Já sám o sobě mohu říci, že od dob cca 15 let nezpátek, kdy jsem poznával ty nejzajímavější věci (experimentální operační systémy, realtime jazyky, neuronové sítě, a řadu dalšího) marně čekám, kdy se ve světě IT objeví něco nového.

Tak o tomto výroku bych si dovolil pochybovat. Ano, informace o těchto věcech se již tehdy objevily - ovšem s výjimkou lidí v oboru je zaregistroval jen málokdo. Problém je, že z globálního hlediska vskutku nic nového pod sluncem, ovšem praktická implementace je už někde jinde.

Jsou věci které nezastaraly, ovšem na druhou stranu jsou věci, které jsou zcela nové a dokážou pak připravit horké chvilky tomu kdo s nimi nemá žádnou zkušenost.

Ovšem souhlasím s tím, že dát si mezi studiem pauzu nejméně rok nejen že není na škodu, ale je podle mne i žádoucí! Dle mého názoru by bylo jen ku prospěchu věci vrátit se k dřívejší praxi - na průmyslovku až po vyučení, na VŠ až po roce práce.

Zároveň bych to však vyžadovalo odstranit věkové omezení studia do 26 let a místo něj ponechat pouze celkovou dobu studia od ukončení ZŠ na 12 let. 3 roky učení + 4 střední škola + 5 VŠ.

Současný trend pouze produkuje hromady absolventů, jejichž kvalita je v drtivé většině prabídná.

[dad]

Jsou věci které nezastaraly, ovšem na druhou stranu jsou věci, které jsou zcela nové a dokážou pak připravit horké chvilky tomu kdo s nimi nemá žádnou zkušenost.

Priznavam, ze plne sdilim nazor pana Ponkrace a rad bych vedel, co si pod temi novymi vecmi predstavujete?

 

[Aleš Kapica]

Třeba technologie, které souvisí s virtualizací, implementace síťových souborových systémů, atp. Věci které sice nejsou zase tak nové, ovšem před třemi lety si s nimi pohrávali jen nadšenci.

[TM]

Virtualizace? To je novinka? Možná na x86 PC... Již na starých mainframech od IBM se vesele virtualizovalo. Síťové FS? To je podle vás něco převratně nového?
Vy to chápete poněkud svérázně. Rozšíření do širšího okruhu lidí ještě pro danou technologii neznamená, že se stane nějak novátorskou a objevnou. Mr. Ponkrác má v tomto pravdu a já to vidím naprosto stejně jako on. Za posledních 20 let vpodstatě kromě brutálního extenzivního nárůstu výkonu a kapacit k ničemu zásadně novému nedošlo. Ano, objevila se spousta kdysi nebývalých hraček, ale ty jen využívají toho, co už tady bylo, došlo k poklesu cen hardwaru a tím větší dostupnosti...Ale to v žádném případě není zásadní pokrok z pohledu člověka, který se v oboru pohybuje...
Jistě, stará Kudláková je dnes nadšená z "vynálezů" o kterých neměla před 20 lety ani ponětí, jenže ony už zde tenkrát byly. Jen nebyly tolik vidět a nebyly upraveny do podoby atraktivní pro starou Kudlákovou. Pro Kudlákovou to novinky jsou, pro nás ne.
Samozřejmě chápu, že je příjemné provozovat virtualizaci na laptopu a nemuset se spoléhat na drahý mainframe

[Aleš Kapica]

Docela by mě zajímalo, kolik procent ze zdejších návštěvníků se kdy dostalo ke skutečnému mainframe. Za sebe mohu říct, že jsem ho viděl akorát tak na obrázku a přesto jsem měl možnost pracovat se software, který si z warezu jen tak nešlohnete.

Zcela jasně jsem napsal, že ty technologie samy o sobě tak nové nejsou, ale objevují se jejich další a další implementace, které sebou nesou nároky na to vědět o tom něco víc a tam se tříletá pauza sakra projeví. Jako příklad bych uvedl také webové stránky. Z kódu stránek produkovaných některými komerčními subjekty se ježí vlas a přímo z nich trčí, že autor poněkud zaspal dobu.

[pht]

Já myslím že je dost jedno jestli se k tomu mainframe někdo dostal nebo ne. Respektive tím spíše je důležitá ta teoretická znalost.

[multi]

na skolach se uci prave ta teorie, takze behem doby kdy clovek nestuduje mu nic na skole neutece

to spije pri studovani muze cloveku utec ta prakticka realizace

[podlesh]

Uteče věk, který je nejvhodnější k učení. A to jak biologicky (už před třicítkou je znát rozdíl, že to tolik do hlavy prostě "neleze" jako kdysi), tak sociálně.

[Aleš Kapica]

Jak se to vezme. Na druhou stranu člověk, který je trošku starší, má reálnou zkušenost s pracovním procesem a stačil se už trochu rozkoukat, většinou už ví co chce, ví co je zbytečné a co naopak podstatné.

Když jsem studoval politologii v Brně, většina mých mladších spolužáků měla načteno spoustu knih, které dřív prostě nebyly k dispozici. Jenže drtivá většina z nich s načtenými informacemi buď neuměla pracovat, nebo je aplikovala zcela mylně, protože jim chyběla ta praktická reflexe.

[podlesh]

Jistě. Jde o to, že deficit praktických zkušeností se dohání daleko snáze než deficit teoretických znalostí.

[Dan Ohnesorg]

Ono to neni jen o case na uceni, ale i o case na zacinani s necim novym. Tezko si soucasne poridite rodinu a zalozite firmu. Vetsina lidi s dobrymi projekty zacina pred 25. Akoratze ruzne skolni reformy nam posouvaji vek, kdy clovek skonci se skolou, vyse a vyse, takze clovek koncici vysokou s nejakym postgradualem je vlastne uz stary.

[zahranicnik]

 

Ale možnost strávit semestr studiem v zahraničí vypadá sympaticky.

Ani ne poslys, ona vetsina tech erasmusaku jsou vlastne jen long-term drinking tourists.

 

[Eregon]

Tohle je omyl oblíbený zejména mezi lidmi, co v životě Erasmus studenta nepotkali.

[Dag]

No, tenhle se chlubí , jak celý pobyt prolezl po skalách. Asi jak kdo. I když už ten obor...

[Eregon]

Ten obor zní fakt zajímavě. Nicméně rok lezení po skalách se nijak nevylučuje s tím, co jsem napsal - právě naopak.

[zahranicnik]

tak samozrejme ze musi zvladat skolu a kazdodenni zivot v cizim jazyku, ale stejnak vsech volnej cas travjej mezi sebou a mistni lidi prakticky neznaj

a pak kdyz pouziju nejaky slangovy vyraz z mistni anglictiny tak me opravujou

[zahranicnik]

koukam ze to vyznelo az skarede namachrovane, moje anglictina je takovy slaby cesky pokus imitovat tu z americkejch serialu

Ale holt trvat si na tom svym "city center" i po x mesicich v UK asi ukazuje ze to s tou integraci neni zadna slava.

[Eregon]

S jakou integrací? Účelem programu Erasmus není integrovat zahraniční studenty do hostitelských zemí, ale nechat je získat zkušenosti s "něčím jiným". A věř nebo nevěř, v té Erasmus komunitě toho je vrchovatě - je to skupina lidí z mnoha různých zemí, kteří se předem neznali - a v takovéhle skupině je toho k poznávání hodně.

Když připočítáš, že většina místních obyvatel se o Erasmus studenty až tak moc nezajímá, není se čemu divit, že erasmáci mají nejtěsnější vazby mezi sebou navzájem. Do čehokoli, co by se podobalo uzavřené společnosti, to má ale hodně daleko :)

A pořád to nemění nic na tom, že mýtus "Erasmus student je věčně ožralej" je prostě hovadina.

[Dag]

To je hrozne fajn, nekam se jet podivat. Ale leckdo by myslel, ze by meli jet na vejlet za svy. Treba.

[Eregon]

On ten výlet je ale jen vedlejší efekt věci.

Když říkám, že podstatou Erasmu není integrovat studenty do hostitelské země (jakože aby se tam přestěhovali a zůstali), tak to ještě neznamená, že nenavazují žádné nové kontakty - právě naopak

[pht]

Za rok budu maturovat a napadlo mě, jestli si nevzít year off, jak je zvykem v anglosaském světě.

Pauzu mezi střední a vysokou jen doporučuji. Optimum je tak 2 roky.

Ale asi to není úplně optimální nápad, pokud chci být po tom roce na VŠ ještě v obraze.

To si nemyslím, středoškolské znalosti si shrnete během jara před přijímačkami (jestli nějaké budete mít). Hodně škol poskytuje taky přípravné kurzy, což zcela stačí.

Ale možnost strávit semestr studiem v zahraničí vypadá sympaticky.

Být Vámi si raději zkusím jít do práce, ať se Vaše postava vytrénuje i v něčem jiném než studiu.

[podlesh]

Trochu pozitivnější pohled: Možná jsi nevybral tu úplně cool cestu, ale na druhou stranu jsi na ní nenaboural. Máš ty papíry, přítelkyni, byt.

[Fluttershy, yay!]

Záleží na tom, co kdo od života chce. Často si říkám, že by bylo pohodlnější nechodit v zimě na běžky (navíc občas na nich nadávám, že jsem nezůstal doma a nepřečetl si něco zajímavého), ale pak bych neměl na co vzpomínat (jak jsem tehdy a tehdy s tátou a krátkonohým psem na tom a tom kopci bloudil ve dvou metrech sněhu ještě v osm večer a podobně).

[Pravák Bob]

Tak to je buď momentální deprese anebo potvrzení toho, že vzdělání lidi mate...

[Fluttershy, yay!]

Čím déle jsem "obětí" vzdělávacího systému, tím častěji se objevují beznadějné stavy...

[Kvakor]

Říká se, že čím větší vzdělání člověk dosáhne*, tak tím větší duševní obzor získá. Dalo by se to přirovnat ke stavbě jakési věže z myšlenek - spousta lidí skončí s prvním nebo druhým patrem, takže nevidí dál než do vedlejší vesnice a stačí jim to. Kdežo jiní staví výš a výš a pak se podívají dolů ... a pokud se s tím pohledem nedokážou vyrovnat, budou zbytek života trpět závratí a nikdy si si ten pohled neužijí.

*) V matematice a přirodních vědách to platí na 100 procent, v technických nespíš také (protože ani tam se bez přírodních věd a matematiky člověk neobejde), ale u některých humanitních oborů si už tak jistý nejsem ...

[Bluebear]

Jestli jsem měl někdy šanci, asi jsem ji promrhal.

Nesmysl. Dokud žiješ, máš šanci.

Teď už mám byt, přítelkyni, pitomé diplomy a život, o který nestojím.

V prvé řadě si uvědom, že jsou lidé, a není jich málo, kteří nemají ani to. Tím nechci říct "buď rád za to, co máš" - je přirozené chtít víc - ale uvědom si, že tvůj aktuální stav vlastně dává celou škálu možností. Máš vysokoškolský titul, citové zázemí, neprší ti na hlavu. To je báze, na které můžeš stavět a udělat spoustu věcí.

[Fluttershy, yay!]

Nesmysl. Dokud žiješ, máš šanci.

Když bys chlastal (v pubertě), nesmíš a hlavně nemáš prachy. Když už ty prachy máš (jako střední vrstva středního věku), nechce se ti chlastat nebo ani ze zdravotních/rodinných/... důvodů nemůžeš.

Máš vysokoškolský titul, citové zázemí, neprší ti na hlavu. To je báze, na které můžeš stavět a udělat spoustu věcí.

A spoustu také ne. IMHO není snadné se jen tak sebrat, vyrazit někam na měsíc na cesty a nechat zázemí zázemím.

[Bluebear]

Když bys chlastal (v pubertě), nesmíš a hlavně nemáš prachy. Když už ty prachy máš (jako střední vrstva středního věku), nechce se ti chlastat nebo ani ze zdravotních/rodinných/... důvodů nemůžeš.

Pak ale nechápu, odkud se berou všichni ti ožralí puberťáci a lidé středního věku, co je potkávám...

[Robert Krátký]

A spoustu také ne. IMHO není snadné se jen tak sebrat, vyrazit někam na měsíc na cesty a nechat zázemí zázemím.

Ale houby. Má to mnohem snazší než ti, kteří žádné zázemí nemají (nebo titul, zdraví, sociální zajištění atd.).

[tired joe]

Začni žiť! Ja som urobil to isté a rozhodne neľutujem. Nemusí to mať hneď radikálne dôsledky (napr. predaj bytu a podobne), niekedy stačí si ísť zahádzať do parku frisbee, alebo prejsť sa na pár hodín do prírody a človek má hneď pocit, že žije. A rozhodne odporúčam pozrieť Yes-mana :) Skvelý film presne na túto tematiku.

[Mrkva]

No Yes Man... nevim... film o typkovi co se uzira nudnym zivotem a propadne sekte.... :)

[vencour]

To spíš Shawshank a třeba Futuramu, ten díl o osmilístku, nebo o tom, jak Fry způsobí zjevení hvězd v podobě jména Leely

[Mrkva]

No... to jsou zrovna takovy optimisticky filmy/dily :)

[vencour]

Proto o nich píšu

[tired joe]

No ty si tomu dal :))

[Mrkva]

Ale tak něco do sebe to má, to jo... :)

[Mrkva]

A kdyz tak o tom premyslim... Asi to nekdy zkusim :)

[tired joe]

:)) Odkedy som ten film videl, tak sa snažím nevyhýbať stretnutiam, a celkom si to užívam, je to fun :)

[Josef Kufner]

Tak jsem ten film právě dokoukal. Je dobrej, ale je potřeba to dokoukat až do konce, jinak nevyzní pointa jak by měla. A z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že to "yes" funguje.

[CEST]

Moje školní léta v mžiku utekla a já mám pocit, že jsem nic nestihl. Po maturitě jsem měl spoustu plánů, jak pojedu do světa, jak si to mládí užiju. Nakonec jsem furt všechno odkládal, nechtěl jsem brát tu vysokou na lehkou váhu a všechno bral svědomitě. A tak zatím co já seděl více méně doma, můj bývalý spolužák stihl vystudovat vysokou a přitom být většinu roku v austrálii a cestovat po přilehlých asijských státech....

Musis (mel jsi) si poradne zhodnotit, co je pro tebe dulezitejsi. Jestli cestovat a podivat se do sveta (a pak se vratit sehnat akorat podradnejsi praci bez VS, pripadne se uchazet o mista s o 5 let mladsima s vice zkusenostmi), nebo udelat vysokou a pak mit otevreny dvere za peknou odmenu v kazde firme

A jestli je na tom tvuj kolega i po tom cestovani stejne, z toho si nic nedelej. Proste jsou lidi, kteri zvladnou cestovat a pak udelat pekne rychle i vejsku. Ja takovej nejsem, sice me to obcas stve, ale proste jsem takovej. Osobne jsem taky uz od 6.tridy ZS vysedaval u pocitace doma, nebyl jsem ten typ litajiciho ditete venku, mel jsem alergii, takze me priroda moc nelakala a ted, kdyz se do prirody dostanu (alergie ustoupila), tak vidim, o co jsme prichazel a k cemu uz se jen tak nedostanu. Na druhou stranu, kdyz jdu do firmy na pohovor, tak se mi nestava, ze by me odmitli a muzu si vybirat.

Mozna si myslis, ze to neni dulezity, ale ...

Musel jsem vzít úvěr a koupit byt. Všechny prachy zmizely v bytě a já neměl ani na dovolenou, což přítelkyně těžce nese. Vlastně už jsem neměl dovolenou řadu let.

Taky jsem mel hypo na byt (15 let), leasing na auto (5 let). Diky mym znalostem jsem se ale dostal do zahranici, takze hypo jsme splatili o 10 let driv a leasing asi o 2 roky driv. Dovolenou jsme si taky mohli dovolit (kvalitni, zadny stanovani). Jde o to, ze jsem sice obetoval svoje mladi, ale ted mam zivot v pohode, nemusime se strachovat o budoucnost.

Budu si muset najít práci, asi se i oženit a usadit. Přitom usadit je to, co jsem dělal mnoho let doposud. Smutek utápím tak, že žiju napůl fantazírováním v knihách nebo u filmu, napůl u počítače. Jenže tohle není realita.

No, zalezi na tom, jaky to mas. Pokud nemas pritelkyni rad, tak tu svatbu promysli. Jestli mas dobrou pritelkyni, tak by to vadit nemuselo. Bohuzel, pokud nemas prachy, tak si asi moc nezacestujes, ale mozna byste se mohli s pritelkyni dohodnout, ze si nasetrite na nejakou spolecnou velkou cestu, pokud je pro i ona. Samozrejme to predpoklada, ze ted sezenes nejakou dobre placenou praci, abys mohl spracet byt a zaroven setrit. Knihy a film jsou od toho, aby te odnesly jinam:) Podobne pocitac. Myslim, ze v tomhle te dokonale chapu. Jinak realita neni sranda, zivot jsou skutecne jenom povinnosti. Pokud nemas "sponzory" (bohaty rodice), nebo jsi neco nezdedil, nebo nemas stesti v loterii nebo na burze, tak se musis otacet.

To je jen dočasná fikce, ze které se vždy probudím do svého nudného omšelého života. Připadám si jako vězeň ve svém vlatním těle, který žije možná ve špatný čas na špatném místě a jeho duše poletuje kdesi úplně jinde.

Muj konicek byly vzdycky pocitace. Pak jsem zacal v IT i pracovat. Dokazu od rana do vecera sedet u compu, ne hrat hry, ale proste delat ruzny veci. V praci mam nastesti dost ukolu, takze je porad co delat. Samozrejme, chtel bych toho delat taky vic. Naucit se (nebo to jenom zkusit) litat s vrtulnikem (flightgears je dobrej, ale neni to ono:)), taky jsem si nekdy chtel zkusit ject v nejakym silnym aute, muj sen je Dodge Viper, ale to jsou vsechno jenom vystrelky, ktery jsou tak na par dni

Jestli jsem měl někdy šanci, asi jsem ji promrhal. Teď už mám byt, přítelkyni, pitomé diplomy a život, o který nestojím. Mohl bych se zachovat jako naprostý vůl, a rozbít všechno co dneska mám a ublížit těm, co mě mají rádi, zejména mé přítekyni, prodat byt a vydat se hledat něco lepšího. Ale není to jen iluze? Není život všude stejná bezútešná rutina a já jen naivní fantasta? Marně přemýšlím nad tím, jak žít a nevím zda se mi na to podaří přijít dříve, dokud mi něco z života zbývá. Asi už píšu úplné blbosti.

Musis si poradne promyslet, co je pro tebe dulezitejsi. Nemusis vsechno hned rozbijet, muzes se zkusit s pritelkyni domluvit, pripadne se rozjit v dobrem. Ale dobre ses zamyslel, jestli to prinese neco noveho. Mozna mesic, nebo rok by to bylo super, ale pak by se z toho stalo to same. Mozna je lepsi a aktualnim stavu hledat nove a nove veci. Co ti muze prinest trosku vzruseni je treba stridat casto zamestnani. Ne to flakat, aby te vyhazovali, ale proste normalne po X letech odejit a najit jinou firmu pripadne uplne jiny obor.

Ale jinak, pro me docela zajimavej post.

[marek_hb]

počkej až ti bude 30 a víc, tohle je jen začátek

 

 

[vencour]

Něco takového jsem dlouho nečet. Třeba málo čtu. Máš jasno, co je cíl a co prostředek toho, co děláš? Naslouchej chvíli svému já a plň si radosti. Daří se mi nacházet krásu v drobnostech, obrazně v "prchavých chvílích denních náhod", že vidim, že něco k sobě pasuje. Jak je tráva krásně zelená, jak nebe hezky oblačné a členité, plastické. Syn je senzační, na něm vidíme, jako na zrcadle, když se po nás opičí či používá naše gesta, to naše chování vyznívá úplně jinak.

Možná potřebuješ novej impuls, pohled. Tak jdi na Star Trek a od Kirka uslyšíš, že vždy se "to" dá nějak řešit. Ve fortune jsem našel mj. jeden citát: "Svět je tragédií pro toho, kdo cítí, a komedií pro toho, kdo myslí.", jakej jsi asi Ty, co v něm asi najdeš? Člověk potřebuje rovnováhu, ve svém vývoji a rozvoji, jako bys ji neměl?

Jestli máš všechno a přijde Ti život lehkej, pomáhej ostatním.

[Dag]

Aja, aj... Asi bych mohl, měl, volat (ročník 58): Vaše starosti na moji hlavu, kdyby mi tak bylo (třeba) 30 let, byl mladý, měl život před sebou. Nebo alespoň 40, je to relativní, jak vidno.

Ale nevolám, nemám selektivné paměť a pamatuji, jak jsem řešil podobné problémy. Ovšem v době mého mládí... zase bych mohl, měl volat: Ty woe! Já měl perspektivu, že se podívám nejdál do Polska, že neuvidim v životě ani ty svý, na dálku milovaný Alpy... Budu chodit povinně do práce s píchačkama u vchodu a...

Né nevolám, neříkám. Ono je to těžké, vytvořili jsem si (my lidé v moderní euroamerice) představu, že život je nekončící kabaret, telenovela, jsme furt happy a kdo ne, ten je divnej a cvokař by to měl spravit. Ale ono to tak není, objektivně je život práce, spánek, maléry, starosti, nemoci, další nemoci, ještě hůř a nakonec smrt. Občas nějaké radost, co zmizí a nic po ní nezůstane.

No, jak z toho? Sebevražda? Hmmm, to není řešení, to je jen útěk. Co se kouknout na ty, co tohle netrápí? Tak kteří to: Lidé v přímém ohrožení života, ti jen doufají že přežijí. Fanatičtí věřící, co doufají že umřou, aby už byli v ráji. Nefanatičtí věřící, praktičtí filosofové a spol., co našli jakýsi smysl (je k nekonečné a nekonečně zbytečné diskusi, zda našli, či ztratili, mají či nemají pravdu). Také ti, co tyhle otázky přehluší nekonečným zmítáním, nekonečnou prací nebo zábavou, tady je problém, že když se pak jednou zastaví... je zle. Pokud vyrazíte na roční cestu, vsadil bych se, že se vrátíte s tím, že to bylo zbytečné, že jste zase... to je ve Vás, svět s tím nesouvisí zase tak moc.

Takže asi si uvědomit, dát si před oči, že život je setsakra pomíjivý a podmínky se moho kdykoliv zhoršit (nemoc. ztráta peněz, partnera...), Uvědomit si, že život není kabaret a hledat své míto, svůj úkol, který vezmu za svůj. S tím, že to nemusí být bůchvíjak ohromující, ono třeba vychovat dvě děti je úkol přetěžký. Moc Vám ty mé kecy nepomohly, spíš nasraly? Ani se nedivim, ale co naplat.

BTW. Já povařuji to co dnes žiji a své nejšťastnější životní období z dosavadního života. I když objektivně bych měl být asi zoufalý. S podmínkami to nesouvisí. Vlastně souvisí, souvisí to s mojí současnou prací, tím co dělám a s kým. Ale základ je asi v tom přijetí života jaký je. Když si člověk přizná, že je to děsnej průser, začne najednou vidět ty radosti. Pokud hledá ty radosti, najde ten průser. Omlouvám se za výrazy, přišly mi adekvátní.

[dvacátník]

+1

[dad]

vyznelo to tak nejak negativne, ale na zaver jste to prece jen rekl - my starsi jsme meli z pekla stesti, ze jsme mohli zazit tu zmenu paradigma spolecnosti - 68' a vse co s tim souvisi. Kdo z tech mladsich mohl byt na koncerte Marka Knopflera. Kdo slysel Dylana, kdyz jeste nechraptel.

Vlastne se kolegovi nedivim, ze je melancholicky. 20 let Klaus. To je skutecne na masli. Mladi to nemaji lehke.

[belisarivs]

Netrpite na Klause nejakou uchylkou? Taky ho nesnasim, ale aby v 50% mych prispevku bylo jeho jmeno ....

[Fluttershy, yay!]

Trpí.

[Petr Tomeš]

Nedivím se.

[Dag]

Můj kamarád trpí. Nebo trpěl. Nakonec došel k tomuto. Honzík ovšem trpěl skutečně projevy onoho pána z hradu. Dokonce jsme nasadili věru drastickou terapaii - léčbu svatbou! Možná že i ona prospěla kompenování stavu, kdo ví?

Pan Dad má V.K. spíše jako signum. Jsou známky punku, jsou známky Dada. Rozhodně bych byl zklamán, kdybych v příspěvcích pana Dada (ostatně myslím, že jsou inspirativní stejně, jako provokující), Klaus chyběl. Ostatně sám to vysvětlil kdys, nejde ani tak o onoho důchodce, je mu jen symbolem jistého myšlení, přístupu, hodnot... s kterým nesouhlasí. A ono být překvapen až štajf některými vývody onoho pána, na to netřeba nacvičovat, to jde samo. :))))

[Dag]

No, doba nedoba, kdo hledá najde, ať už negativa, nebo pozitiva. Myslím že dnešní problém je hodně v tom, že se nám předkládá k uvěření a my ochotně uvěřili, že život je samá radost, smysluplnost. A ono né.

Nutit se do pozitivního myšlení je nákrok k sebevraždě, kyvadlo emocí je neúprosné. Ovšem, přestanu-li štěstí, smysl života... hledat a budu se jen snažit "žít co nejlépe" je velmi pravděpodobné že tyhle komodity přijdou za námi jako bonus.

No vidíte to, přímo tržní! To co aktivně nesháníme, to nám nutí sami a pod cenou. Takže vlastně, pro Vás, důsledným aplikováním Klauzova učení dojdeme k tomu, že je třeba meditovat a věnovat se charitě a občanské společnosti. Ro zisk spokojenosti. Wow! :))))

[kotyz]

Presne! Nehledam nic a tak to brzy najdu, ve frontach nestojim a drobny nevyzaduju.

Neni to z my hlavy, je to z jedny pisnicky, ale sedne to.

[Dag]

A navíc, jak nebýt šťasten, když moji hru na kytaru ocenil samotný pan MaP. O panu MaP psávávám někdy zde, je to nefalšovaná celebrita, žádná polobrita! Haf, haf! :))))

Bylo to právě před chvílí, je to čerstvé foto (Pan MaP je ten nejvzdálenější objektivu).

[GeBu]

Ožeň se.

[dvacátník]

+1

[h.xman]

Připadám si jako vězeň ve svém vlatním těle, který žije možná ve špatný čas na špatném místě a jeho duše poletuje kdesi úplně jinde. Jestli jsem měl někdy šanci, asi jsem ji promrhal. Teď už mám byt, přítelkyni, pitomé diplomy a život, o který nestojím. Mohl bych se zachovat jako naprostý vůl, a rozbít všechno co dneska mám a ublížit těm, co mě mají rádi, zejména mé přítekyni, prodat byt a vydat se hledat něco lepšího. Ale není to jen iluze? Není život všude stejná bezútešná rutina a já jen naivní fantasta?

Je mi 33 a nemam ani statnice z anglictiny, ani byt, ani postgradual (ve skole jsem to po rade skobrtnuti a preruseni studia doklepal sotva k Bc.). Vlastne nemam skoro nic. Zda se, ze vzdycky kdyz jsem byl na stejne vyhybce jako ty, sel jsem opacnym smerem.

Podival jsem se po svete. Zkusil jsem jake to je zit chvilku v USA, UK, Spanelsku. Anglicky rozumim lip nez lidi co znam se statnici - naucil jsem se to kecanim s Americanama, Anglanama, Australanama... potkal jsem tolik zajimavych lidi, na ktere budu vzpominat... a mnozi z nich mi zustali jako pratele dodnes. Nikdy nezapomenu na ten pocit lehkosti, svobody a roadosti, kdyz jsem putoval po Spanelsku (750 km pesky) a nemel zadny plan, zadny casovy limit. A za par mesicu v USA jsem zazil tolik jako jindy za cele roky. I po letech jsou vzpominky na ty casy tak nadherne a intenzivni... budu z nich cerpat silu do smrti. A nebylo to tam vzdycky holaj dusa, nekdy to bylo zatracene tezke. Ale stalo to za to, a kazdy z dnu ktery jsem tam stravil, bych vymenil za vsechny byty a tituly a statnice.

Mozna mas ted jen jarni depku, a prejde to za dva tydny. Ale mozna ze se ti tvoje podvedomi snazi rict, jaky opravdu jsi a za cim bys mel jit. A to se neda umlcet - krasne o tom pise Erich Fromm: clovek ma nejenom takove to freudovske svedomi, ktere nam rika ze jsme se provinili proti nejakym normam ktere nam byly dany, clovek ma i vnitrni svedomi, ktere boli, kdyz se provinujeme proti sobe, proti svemu pravemu ja.

Nikdy neni pozde. Jeste porad mas sanci. Aspon to zkus. Mozna zjistis, ze to o cem snis neni pro tebe - protoze v realite je to spojene i s nepohodlim, nutnosti se prizpusobovat neustale zmene, casto i pracovat hluboce pod urovni tve inteligence. Ale nikdy nebudes litovat zes to nezkusil. Kdyz nezkusis, budes to mit porad v sobe, a nikdy nebudes stastny - a myslis ze kdyz nebudes stastny ty, ze budou stastni lidi kolem tebe - ti ktere se bojis zranit? Co se tyce tve pritelkyne - ano, tohle je to nejbolestivejsi. Clovek nechce zranit nekoho na kom mu moc zalezi. Jestli ji milujes, bude ti stat za to s radosti se kvuli ni vzdat toho vseho. Ale jestli to tak necitis, asi ji nemilujes. A zustat s ni cely zivot jen proto ze ji nechces zranit? Kdyz nekoho nemilujes, neublizis mu tim ze ho opustis - ublizis mi tim ze s nim zustanes.

Kazdy je jiny, a co pro nekoho je dobra rada, muze byt pro jineho velmi spatna rada. Nevim co bys mel udelat - neznam te. Ale kdybych ja byl na tvem miste... sel bych do toho, i kdybych mel rozbit vsechno co mam. Ten pocit, kdy jsi na zacatku neceho, nevis co ti to prinese a citis i trochu strach, ale tusis ze to bude neco uzasneho... to je to kvuli cemu stoji za to zit.

[Milan]

 

 

Nikdy neni pozde. Jeste porad mas sanci. Aspon to zkus. Mozna zjistis, ze to o cem snis neni pro tebe - protoze v realite je to spojene i s nepohodlim, nutnosti se prizpusobovat neustale zmene, casto i pracovat hluboce pod urovni tve inteligence. Ale nikdy nebudes litovat zes to nezkusil. Kdyz nezkusis, budes to mit porad v sobe, a nikdy nebudes stastny - a myslis ze kdyz nebudes stastny ty, ze budou stastni lidi kolem tebe - ti ktere se bojis zranit? Co se tyce tve pritelkyne - ano, tohle je to nejbolestivejsi. Clovek nechce zranit nekoho na kom mu moc zalezi. Jestli ji milujes, bude ti stat za to s radosti se kvuli ni vzdat toho vseho. Ale jestli to tak necitis, asi ji nemilujes. A zustat s ni cely zivot jen proto ze ji nechces zranit? Kdyz nekoho nemilujes, neublizis mu tim ze ho opustis - ublizis mi tim ze s nim zustanes.

 

Souhlas, ale pokud ji milujes a presto chces zmenu, neco zazit, tak se muzete s pritelkyni domluvit, vzit se a potom vyrazit na cesty. Sezen si praci v zahranici, tvoje zena si taky neco sezene a je to. Kdyz Vas to prestane bavit, muzete zmenit mesto, zemi... Soucasnej byt pronajmi nebo prodej.

 

Dokud nejsou deti tak prakticky o nic nejde a nema cenu se uzirat tim co bylo, co mohlo bejt a co muze bejt. A kdyz jsou deti tak je o smysl zivota postarano

Byl jsem ve stejny situaci jako ty: Zivot vicemene ok, ale neco ve me me hryzalo. Tak jsem zmenil zemi, pritelkyni si vezmu v lete a jsem zatim celkem spokojenej. I kdyz se budu treba muset vratit tak litovat nebudu protoze jsem neco zazil. A taky mi ta zkusenost dava sebeduveru, a to je dulezity.

Jo a film Yes Man je povinna "cetba" v takovych situacich...

 

[tired joe]

Nie +1, ale +100.

[dad]

Dite!

Poridte si rodinu. Ja mel prvni dceru ve 20, kdyz ma clovek stesti a narazi na poradnou zenskou, tak to ma skutecne smysl. Ty otazky, ktere si kladete pak vubec neprichazeji.

[An]

Neni to tim, ze nema cas si je pokladat? Je to podobna cesta jako kdyby zacal brat drogy - pouze by se problemu nevenoval, ne ze by ho resil.

[Dag]

Bych neřekl. Dítě se nevrací ze školy - nervy. Vrátí se, dobrý. Je nemocný - špatný. Uzdraví se - dobrý. Když za vámi do toho přijde mudrlant s relativitou dobra a zla, naskočí vám zdravý selský rozum a řeknete si: "Co to to pako žvaní?"

Pak se v období dospívání stanete pro to dítě úhlavním nepřítelem a pokud to pochopíte, jako nutnost k dalším krokům v životě dítěte, máte zpola vyhráno. To už vás hned tak něco nerozhodí.

Do domova důchodců Vám třeba někdy pošle i nějakou sms, nic není vyloučený.

Život je groteska a není nad to sehrát co nejvíc tragikomických skečů. A pokoušet se. Splatit hypotéku, vychovat dítě nebo psa, odjet do Himálájí, založit a udržet útulek pro kočky... Takto se zabávaje nebude nejen čas, ale ani chuť něco moc řešit. Drogy tohle nenahradí.

[hanoj]

Ale ne, deti se stavaji cilem a smyslem konani a sjednoceni ucastniku, ne jen preplacnuti myslenkove nudy. Chvilemi, ac na pokraji dusevnich sil, bych to za vylet do australie nemenil. Vseobecnou sdelnost tohoto prozitku nepredpokadam, vzdy je to otazka moznosti, casu a osobniho zrani.

[cadic]

Velmi pěkný zápisek. Taky jsem teď na rozcestí, bude mi 25, jsem relativně zdravý a pracovitý. I když se mam dost nadprůměrně, nic mě nebaví, do práce chodim protože musim (a to mam velmi dobrou práci), celkově tento můj současný život považuju za naprostou ztrátu času, kdybych se oběsil, tak se na mém způsou života nic nezmění.

Takže někdy v pozdním létě chci někam vypadnout, dělat zajímavou práci (= nesedět v kanclu u počítače jak pecka). Asi aljašskýho pilota aerotaxi :) Mno teď je doba dost na nic ohledně práce v cizině, ale i tak nemam co ztratit. Život českého otroka mě opravdu ubíjí. Takže počkám, jak se to do konce léta vyvrbí a pak zvedám kotvy...

BTW, koukni se na již zmíněného Yes mena a na American Beauty. Začni myslet pozitivně!

[Fluttershy, yay!]

...kdybych se oběsil, tak se na mém způsou života nic nezmění.

A to bych se divil. ^_^

[YYY]

Zivot nemusi byt bezutesna rutina. Vzdycky zalezi na tom, kdo ten zivot zije. Nekdo zase touzi po tom, mit tvuj zivot. Mit vzdelani, vlastni bydleni, pritelkyni. Nekdo zase touzi po tom, byt akcni a spontanni a ten zivot si vice uzivat (cestovani, zajmy, etc.). Kazdopadne nikdy neni pozde zacit. Mozna by to u tebe nebylo spatne dat si rok po skole proste volno a az potom makat. Vzdyt clovek zije jen jednou sakra.

[vencour]

Obvykle zřejmě touží člověk po tom, co nemá, co mu uniká, co nepoznal. Možná jsi to podobenství o kamenech a sklenici slyšel/čet, když ne, tak ho určitě najdeš na netu. Pointou je najít svůj svět, obrazně i doslova.

Člověk žije aspoň jednou, o budoucnosti nikdo nic neví (předpokládam) a na většině okamžiků jde najít něco pěkného.

V jistém ohledu beru takovéto myšlenky, směrování do depresí a prázdna, jako projev selhání jedince i komunity, člověk neřeší takové věci s přáteli ani nikým nejbližším, jako chybu vazeb i komunikace.

[Martin Böhm]

selhání jedince i komunity

Selhání komunity? Jedince? :o) Asi to myslíte dobře, ale použité pojmy jsou přinejmenším zvláštní. Mezi těmi inteligentními lidmi, se kterými se „přátelím“, je spousta takových, kteří osobní rovinu velice neradi odkrývají. Ono to také dává smysl - pokud redukujeme komunikaci na běžné tlachání, nikomu neublížíme a nedáme najevo žádné slabosti. Nemálo z nich praktikuje také známý přístup „přátelím se jen s těmi lidmi, které často potkávám; sejde z očí, sejde z mysli“. Pak se jednoduše stane (třeba při změně zaměstnání/školy), že najednou přátel drasticky ubude.

Co se týče mého života, tak nemohu říci, zda-li je to něčí selhání, že ostatní v mém okolí jsou uzavřenější než já. Spíš je to takové prostředí.

Autorovi blogu bych doporučil, aby si začal dělat radost - nemusí se rovnou vzdát svého dosavadního života (to by toho rychle mohl začít litovat), ale postačí, aby si začal aktivně (leč pozvolna) plnit přání, která jsou nejspíše trochu potlačená.

[vencour]

Ano, selhání komunity i jedince. Jedince v tom, že zapomíná, že není sám, komunity v tom, že jí je okolí lhostejné. Během posledního týdne jsem někde zahlíd zprávičku, že Angličani mají jen 3 opravdové přátele v průměru (myšleno "jen tak málo, proboha!"). No a co, dokážete si udělat na více lidí čas a vnímat je? Zůstat sám sebou a být oporou ostatním? V tom vidim to selhání, ve ztrátě vazeb a pout. Jsme společenští a potřebujeme se dělit o dojmy, zkušenosti, radosti i smutky. Víc než tlachat.

Ohledně vzdání se dosavadního života ... i kdyby to autor zkusil, bude nějakou dobu duchem vzadu. Učíme se ze zkušeností, vzpomínek a nejde vše hodit za hlavu.

S těma radostma souhlasim. Že je co na světě obdivovat.

[Petr B.]

Kolik ti je? Odhaduji, ze tak 29. Ses porad jeste mladej. Mas jeste celej zivot pred sebou, tak co ti brani si ho uzit? Pokud jsi studovanej clovek, tak neni zas takovej problem sehnat dobre misto s normalni pracovni dobou a dobrym platovym ohodnocenim. Vydelej si penize, a pak ti nic nebrani si uzivat.

Tvuj problem je nejspise v tom, ze jsi ztratil sen, za kterym bys chtel jit. Skolu jsi uz dostudoval, coz byl asi jeden z tvych cilu a tak uz nemas o co se pokouset. Nic ti nebrani si najit novou zalibu, konicek, sen.

Popripade, kdyz to vezmes kolem a okolo, tak mas vsechno po cem vetsina lidi touzi. Pritelkyni (nejspis velice hodnou, kdyz uvazujes o svatbe), byt, VS (tudiz moznost dobre prace) a celej zivot pred sebou.

Jinak me je 20, chystam se na mff, coz je jeden z mych velkych snu, za kterym si uz nekolik let jdu. Az tam budu, tak se mi otevrou nove moznosti jak jit dal. A co pak? No nejspis me bude cekat to same jako tebe, ale ja mam nastesti jeste nekolik snu v zaloze ;) (rad bych pomahal s vyvojem linuxu, podivat se do JP atp.)

Ve zkratce par rad, najdi si dobrou praci (vystridej jich kolik chces, nemusis skoncit v prvni "tovarne", kde te vezmou), chvilku pracuj, vydelej si penize a pak si muzes uzivat a cestovat. A jeste jedna rada na zaver, NAJDI SI SEN ZA KETRYM SI PUJDES.

[Kvakor]

Tvuj problem je nejspise v tom, ze jsi ztratil sen, za kterym bys chtel jit.

Pamatuju na citát, ve kterém autor říka zhruba "není pro člověka nic horšího, než když přijde o svoje sny". Takže souhlas s radou na závěr - vždycky mějte nějaký sen v záloze.

Protže není strašné vystopit na vrchol hory a zjitit, že za ní jsou spousty dalších hor, na které možná už nebudete moci nikdy vystoupit. Strašné je vystoupit na horu a zjistit, že to byla jedna jediná hora a mimo ní už žádné další nejsou ...

[vencour]

Jestli se chce tazatel ženit, tak to možná znamena, že on je hodný a ona cílevědomá

Mimochodem, napadlo mne, že v krizích se kapitáni průmyslu sami střílejí, zřejmě že něco berou moc osobně. A co kdyby opustili všechno pohodlí a luxus a začli znova od píky? Jestli by to pro ně nebyla ještě větší potupa než si přiznat, že blbě viděli a neměli pravdu?

[Kvakor]

Mimochodem, napadlo mne, že v krizích se kapitáni průmyslu sami střílejí, zřejmě že něco berou moc osobně.

Obávám se, že takhle to berou dnes už leda Japonci (a ti používají poněkud jiné metody). Nejspíš proto, že v okamžiku, kdy jde podnik ke dnu, si jsou jistí tím, že narozdíl od námořních kapitánů, oni ke dnu v žádném případě nepůjdou (viz nedávná aféra s odměnami v AIG).

[podlesh]

Pár takových případů se v posledních měsících stalo, stačí prolézt noviny.

Ale pravda je, že se jedná spíše o výjimky. To není jako před sto lety, dnes je odpovědnost za krach (a vůbec odpovědnost za špatnou práci) považována za nemoderní.

[vencour]

Já to bral jako zamyšlení, že si nedokážou představit, že by nadále něco mohli dokázat. Že ty jejich zkušenosti apod. si nechají pro sebe a nepředají je dál. Že jim ta z jejich pohledu potupa přijde nesnesitelná. Nějak v tom vidim nedostatek fantazie, víry v cokoliv, možná i humoru, v takovém jednání.

Ještě nejsme/nejsou na konci a je tedy brzo na tvoření nějakých závěrů. Pořád ještě se s tim dá něco dělat, ať je to, co je to. To platí i pro autora postu

[Fluttershy, yay!]

Jo, v Japonsku by měli "špinavé jméno" a s tím se tam nedá žít... proto tolik sebevražd.

[sssssssss]

 Doporucuju prodat byt a odjet s pritelkyni do Australie, sam jsem to tak udelal a nelituju (mozna trochu jo, protoze se mi zpet do absurdistanu nechce). Nikdy neni pozde, jezdej sem lidi hodne po 30 ja jsem sebral odvahu ve 29.

[Aleš Kapica]

29? To je ještě člověk naprostý cucák..

[Bluebear]

Člověk je naprostý cucák i v padesáti, jenže bohužel žije příliš krátce, než aby z toho vyrostl

[Dag]

Verifikuji. I když, ono jak kdo. Znám pár lidí lehce nad dvact let, co jsou vyzralé osobnosti. Sám sebe vnímám, že puberta se mnou ještě mlátí.

V čem si ovědomuji svoji výhodu, to jsou zkušenosti. Hodně jsem žil. Ovšem pokud člověk celý život jen zírá na bednu, tak moc zkušeností (krom toho jak přepínat programy) nenasbírá.

[sssssssss]

 A ve 22 je clovek co kdyz v 29 je cucak?

[pht]

To samé, ale prostřední písmeno je jiné. ;)

[p]

ne

[Dundee5]

V tomhle světe se dá objevit daleko víc věcí než jen ten materialismus, který popisuješ. Stačí trochu zapátrat.

[daan]

check this out http://www.youtube.com/watch?v=D1R-jKKp3NA&feature=channel_page

steve jobs, zakladatel apple hovori pred odchadzajucimi studentmi stanford university... ak sa dobre zapocuvas, tak rozobera uplne rovnaku situaciu.

zivot je o tom, aby si ho jednoducho zil a nebal sa. zivot je o tom, aby si ho zil, nasledoval svoje srdce a taktiez aj porusoval zabehnute konvencie.. :)

napriklad ja mam pred maturitou a mam prihlasky na dvoch vyskach... no cim dalej, tym viac, rozmyslam, ze na skolu minimalne ten jeden rok nepojdem. mam nejake napady, ktore sa mozno uchytia, skusim zit zivot podla toho, co citim a chcem.. netuzim sa hrabat v tonach papierov a dokumentov, v style "co dopekla na tom teste v utorok bude" ... nechcem sa stresovat koli terminom, ze nestiham odovzdat zadanie, ze som nedokoncil to a nezucastnil som sa tamtoho.. v skole sa berie vela zbytocnosti, studentmi oznacovanych, ako "nutne zlo", ale zivot zatial vonku za oknom uteka a nikto ho nevrati spat. dolezite su osobne skills.

nehovorim, ze vyska nie je potrebna, alebo je to bullshit, ale ak si da niekto rok off, nic tym nemoze stratit, prave naopak - da sa iba ziskat. rozhliadnut sa okolo seba, skusit svoje moznosti a moznosti, ktore ponuka zivot sam.

nakoniec to vzdy dopadne, tak ako potrebujes.

Your time is limited, so don't waste it living someone else's life. Don't be trapped by dogma — which is living with the results of other people's thinking. Don't let the noise of others' opinions drown out your own inner voice. And most important, have the courage to follow your heart and intuition. They somehow already know what you truly want to become. Everything else is secondary.

Krasa je ukryta v sekundach tvojho zivota, ak sa nezastavis - moze ti ujst.

[Kamil Páral]

Pěknej proslov, dík za odkaz.

[sssssssss]

 supr proslov, diky za link

[pht]

No jo, vybouřit se musí ještě za mlada, dokud to jde. Pokud se to neudělá tak má člověk takové destruktivní sklony, jako popisujete. Můžete to vzít z gruntu, nebo můžete vzít to co máte a nějak to vybouření k tomu přimontovat. Obě cesty jsou schůdné a vedou k cíli a později nebudete své rozhodnutí litovat. Rozhodně si ale vyberte podle sebe, ne podle přání někoho jiného.

[cokoliv]

while good is not None:
   #prožít => pochopit => zapomenout
   pass

[Dan Ohnesorg]

Nevim o jakem cestovani presne se tady mluvi, pokud o nekolika mesicnim putovani pres US, tak to je problem. Ale existuje i cestovani male, prodlouzene vikendy, vylety v tydnech, kdy je statni svatek a jsou 4 pracovni dny. A to se pri uziti nejakych akcnich letenek vetsinou da poridit za slusnou cenu. A samozrejme nelze zapomenout na cestovani po cechach, tady je tolik krasnych mist, ze se ani nedaji poradne stihnout.

[sarimak]

Presne tak, clovek nepotrebuje moc penez na to, aby cestoval - bud po republice o vikendech, nebo i jen tak po vlastnim meste a okoli. Staci mit otevreny oci a vnimat krasu kolem sebe, pak je celkem jedno jestli clovek kouka na exotiku na druhem konci sveta nebo si jenom uziva krasnej den kousek za mestem. Pro me je treba hodne moc dulezity mit vedle sebe nekoho, s kym se tohle vsechno da podnikat a kdo se umi radovat z malickosti. Udelat si radost nemusi nutne znamenat neco si koupit, naopak...

Autorovi blogu bych rad predal neco, co jsem si odnesl z jednoho hodne zajimavyho povidani o nakladani s casem a zivotem vubec:

Je dulezity vedet, k cemu mam nadani a v cem potencialne muzu bejt dobrej a uzitecnej - klidne to muze bejt neco uplne jinyho, nez cemu jsem se venoval doted. Co to je mi dojde samo, jenom musim premyslet a naslouchat sam sobe, ne jen realizovat cizi prani a ocekavani. Pak uz jenom staci vymyslet, jak prejit ze soucasneho stavu do situace, kdy tohle svoje nadani budu naplno vyuzivat k necemu (alespon pro me samotnyho) smysluplnymu.

Jako pomucka k hledani, co je ten muj skrytej cil, muze pomoct premysleni nad tim, jaky zivotni role v soucasnosti zastavam (jak soukromy, tak pracovni a verejny), kdo jsou moji nejdulezitejsi lidi, na jejiz nazoru mi zalezi (nebo pokud uz nezijou, tak ktery by meli radost z mych uspechu) a co v tech svejch rolich nedelam a prijde mi, ze bych delat mel. Tim se odkreje pricina nespokojenosti se sebou - a treba to vubec neni o bremenu vlastnictvi bytu, zavazku ze vztahu nebo nedostatku cestovani po svete...

Je ale dulezity priblizit se ke koreni problemu driv, nez clovek zacne problem odstranovat, jinak se mue nakrasne stat, ze prodas byt pod cenou, s pritelkyni se rozejdes, vycestujes a za rok se zastavis a dojde ti, ze jsi to dokazal, ale nikam ses neposunul a zadny problem nevyresil, jenom jako ve stredoveku sam sobe trochu pustil zilou.

Snaz se mit rovnovahu mezi dusevnima potrebama (at uz nabozenstvi, umeni nebo okouzleni prirodou), socialnima potrebama (vztah, rodina, opravdove pratelstvi, prispeni svymu okoli a spolecnosti), potrebou rozvoje a vzdelavani se (at odborne, tak lidsky a ziskavanim moudrosti) a taky fyzickejma potrebama (nejen financni zabezpeceni a zakladni potreby, ale i radost z pohybu, posilovani zdravi, delani si radosti, prijeti vlastnich uspechu a odpusteni si nezdaru). Jakmile jakoukoliv cast potlacis, musis nest nasledky v podobe vnitrni nespokojenosti podobne te, co ted prozivas. A ta nespokojenost je jako nafukovaci mic - pod vodu ho muzes silou zatlacit, ale casem sam vyskoci...

Drzim ti palce, abys tenhle svuj stav vzal jako prilezitost k premysleni a uvazeny zmene k lepsimu, ne jako impuls k bezhlavymu umlcovani hlasu svedomi povrchni zabavou a ignorovanim vlastnich potreb! Jestli si na neco prijdes, dej sem do blogu prosim vedet - i treba s odstupem casu.

[Jardík]

Život je na hovno a je mnohem lepší ho skončit ... kdybych jenom nebyl srab a odhodlal se. Jsem tak přemýšlel, jaké to je, umřít. Když si představíte, že už nebudete a ani to nebudete vědět ... divnej pocit. No co. A taky se neožením, mám totiž poruchu osobnosti

[KKL]

No neudělal jsi to proto, že jsi to doopravdy nechtěl, ne proto že jsi srab. ( to je jen výmluva kterou to sám sobě obhajuješ )

No jak vidím některý lidi a obzvlášť některý ženský , tak poruchu osobnosti jich má víc, takže z toho si nic nedělej. :)  A to sis diagnostikoval sám, nebo více doktorů, případně jak se to projevuje ?

Kašli na to a dělej co tě baví, jestli namítneš že tě nic nebaví, tak jsi toho nezkusil dost .( a nebuď línej se sebou něco dělat )