Byla vydána nová verze 1.13.0 dynamického programovacího jazyka Julia (Wikipedie) určeného zejména pro vědecké výpočty. Přehled novinek v příspěvku na blogu a v poznámkách k vydání. Aktualizována byla také dokumentace.
Organizátoři konference LinuxDays zveřejnili program letošního ročníku a spustili registraci návštěvníků. LinuxDays 2026 se uskuteční 3. a 4. října v areálu ČVUT v pražských Dejvicích, na Fakultě informačních technologií. Těšit se můžete na 70 přednášek a workshopů od 66 přednášejících. Konference bude rozdělena do pěti sálů s různou kapacitou. Vstup na LinuxDays je jako obvykle zdarma, stačí včas vyplnit registrační formulář. Opět je možné si na akci zakoupit oběd, ale je třeba to udělat předem, na místě už to nebude možné.
Google Chrome 153 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 153.0.8010.36 přináší řadu novinek. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 230 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Open-source hra Shattered Pixel Dungeon (Wikipedie) byla vydána ve verzi 4.0.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Apple dnes představil (YouTube) iPhone Duo, iPhone 18 Pro, Watch Series 12, Watch Ultra 4 a AirPods 5.
Společnost System76 představila pracovní stanici Thelio Mira AI s předinstalovaným Pop!_OS s prostředím COSMIC nebo Ubuntu. Nakonfigurovat lze až s 16jádrovým CPU AMD Ryzen 9 9950X, 192 GB DDR5 RAM, dvěma GPU NVIDIA RTX Pro 6000 a 192 GB GPU pamětí.
DigitalOcean je sponzorem nadace Omacom Foundation stojící za linuxovou distribucí Omarchy. Přislíbená částka je 3 miliony dolarů, tj. 1 milion dolarů ročně po dobu tří let.
Na stránkách PostgreSQL bylo představeno LibreDB Studio. Jedná se o open-source self-hostované SQL IDE pro (nejenom) PostgreSQL v prohlížeči. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Byla vydána nová verze 12.0 media serveru Jellyfin (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Pro vyzkoušení je k dispozici Demo Server. Jellyfin je fork media serveru Emby, původně Media Browser.
V MikroTik RouterOS bylo nalezeno šest zranitelností společně pojmenovaných MikroTrick umožňujících útočníkovi, pokud má přístup k SSH, získat plnou kontrolu nad zařízením bez nutnosti autentizace. Ve verzích RouterOS 7.25beta3, 7.24.2, 7.23.4 a 6.49.21 je již opraveno.
Nedávno jsme tu měli iniciativu "sešívaného" Jiřího Eischmana, který nás vyzval k podání zpětné vazby k současnému stavu linuxového desktopu, respektive GNOME Desktopu.
Sešívaný na komentáře často odpovídal a to i tím stylem, že se na danou problematiku sám podívá. Jelikož jsem původně očekával odpovědi "tohle nejde protože, a tamto nejde jelikož", bylo to pro mě milým překvapením. Podobným překvapením pro mě bylo nedávné setkání s GNOME3. Před lety jsem z něj utekl na Xfce, a ačkoli nemám nejmenší důvod (spíše naopak) toto rozhodnutí měnit, pokud se jedná o "Eye Candy" nasazení, není u mě Xfce na prvním místě.
Bývalá přítelkyně mě tehdy požádala o instalaci Linuxu na její notebook, zda to bylo ze zájmu o Linux nebo o snahu proniknout hlouběji do mého okruhu zájmů, už zůstane záhadou. A protože jsem chtěl Linux ukázat v tom nejlepším světle a daleko před Windows, nevolil jsem Xfce.
Nechápejte mě špatně, Xfce považuji za to nejlepší z nejen linuxového desktopu. Je rychlé, malé, neuvěřitelně přizpůsobitelné, pokud si mohu dovolit narážku, tak je jako staré dobré GNOME2. Žádné jiné prostředí mi nenabídlo takové možnosti jako Xfce, v žádném prostředí se mi nepracuje tak příjemně a přitom tak efektivně jako v Xfce. Poměr "cena - výkon" je u Xfce zkrátka nepřekonatelný.
Proč bych ho tedy nenasadil jako to "Eye-Candy" prostředí? Nasadil, ale pouze pro sebe. Již dávno jsem si zvykl na motivy shiki-dust, je to jeden z prvních balíčků, který instaluji, abych se rychle zabydlel. Nicméně ačkoli si v Xfce mohu zapnout plno průhledností za cenu minimálního zpomalení i na již poměrně obstarožních strojích, u běžných smrtelníků ani tato kombinace nevzbudí ten "wow" efekt, kterého jsem se snažil dosáhnout. A protože jsem nenašel lepší kombinaci motivů, ikon a nastavení kompoitoru, nemohl jsem se tehdá vydat směrem k Xfce.
Chtěl jsem něco nové, neokoukané a futuristické, ale přitom příjemné a kompaktní. Čímž jsem si zavřel dveře i u KDE. Ačkoli to bylo právě KDE 3.5.x, které mě cca před deseti lety skutečně přitáhlo k linuxu, a přesto že výkon KDE se "prý" podstatně zlepšil a je i poměrně "futuristicko koukatelné", je na můj vkus trochu moc překombinované až nelogické. Pro nás nadšence výborné, spousta funkcí a plno grafických nesmyslů, co lahodí oku. Nicméně to vše je spojeno se záplavou dialogů, nabídek a podnabídek, posuvníků a tlačítek, skoro jako na Windows. A to je přesně co jsem nechtěl. Nechtěl jsem ukazovat že je to skoro jako Windows, chtěl jsem ukázat že je to své, originální, lepší.
Vydal jsem se tedy cestou GNOME 3.14, a to protože jsem zapřísáhlý Debianista. Výsledek byl nadmíru úspěšný. Protože se již k danému stroji nedostanu, mou pouze ukázat testovací verzi z Fedory 23, kde jsem si zkoušel různé kombinace motivů, doplňků a nastavení, než jsem se pustil do instalace Debianu. Obrázek odkazuji do místní galerie Desktopů, kam jsem ho tehdy umístil.
Náhled zde v galeriiV diskusi tam vývojáře zrovna nevychvaluji, takže se k tomu alespoň v rychlosti vyjádřím. Na GNOME mi od pradávna vadila výchozí kombinace motivů a ikon. Adwaitu jsem roky považoval za naprostou tragédii, nicméně v GNOME 3.22 je to už vcelku koukatelné. Ikony stále považuji za hrozné, nicméně již jsem si zvykl, že výchozí vzhled je nutno změnit, at už se bavíme o Xfce, GNOME nebo čemkoli jiném. A jak mi ve výše zmiňovaném příspěvku odpovídal sešívaný, v Red Hatu designera skutečně mají, takže se asi jen tak něco nezmění. Dále jsem zmiňoval problém s nekompatibilitou rozšíření napříč verzemi GNOME. To sice stále považuji za problém, ale čím dál tím menší. Bud se situace zlepšuje, nebo už jsem si navykl instalovat mnou dříve ověřená a funkční rozšíření. Chybné stíny textu viditelné na obrázku se naštěstí v GNOME 3.14 neobjevily. Co potřebuje předělat je portál extensions.gnome.org. Řada rozšíření se sice "aktivuje" v systému po nich ale není ani památky. A to ani na panelu, ani v nástroji "vyladění systému". Dále také mizerné náhledy, typicky žádné informace o autorovi, kompatibilitě nebo rozšíření jako celku. Pokud bylo cílem Red Hatu to, aby byl tento portál užíván jako nutné zlo, tak dosáhli svého.
A teď se konečně dostáváme k tomu, proč vlastně píši tento příspěvek. Koupil jsem si tablet. Vlastně jsem ho koupil otci, a ve skutečnosti to není tablet, ale tzv. Tablet PC. Protože měl otec vždy tendence používat místo myši prsty, zdálo se jako dobrý nápad toho využít. Po několika hodinách "googlení" jsem se rozhodl pro ASUS Transformer Book T100HA, k němuž jsem našel několik postů na Ubuntu Forums. Rozhodující pro mě byl tento, kde zmiňovali téměř Out-of-Box funkci s jádrem 4.11rc6. To se sice alespoň pro mě ukázalo jako mylná informace, nicméně to není předmětem tohoto zápisku. Zařízení funguje vcelku obstojně, Wifi jsem rozchodil i na starším jádru 4.10.0-19 na Ubuntu 17.04 GNOME, ztmavování a automatické otáčení displaye a zvuk zatím nefungují vůbec.
Tentokrát jsem nehledal futuristické rozhraní, Tablet PC s ATOMem jsem koupil právě proto, abych si GNOME vyzkoušel v jeho "přirozeném prostředí". Již od chvíle, kdy jsem poprvé uviděl GNOME3, bylo nadmíru jasné, že je určené právě pro dotykové obrazovky a tím pádem (i) tablety.
Po zhruba dni hraní si s dotykovým GNOME 3.22 si tím ale nejsem zcela jist. Bud jsem se ve svém úsudku před lety zmýlil, nebo je někde v Red Hatu zakopanej pes. V GNOME jsem totiž nalezl tolik očividných chyb, které jeho použití dotykem tak znepříjemňují, že kdyby si v Red Hatu někdo troufal vyhazovat zaměstnance během jízdy výtahem, neměl by čas z toho výtahu vylézt.
Celkem otráveně jsem vyzkoušel i Xfce 4.12. Něco tak rychlého a překvapivě dobře na dotyk reagujícího ten Tablet PC ještě neviděl. Posunování ve složce má o něco lépe řešené gnome, ale to je jen malá vada na kráse. Před smazáním GNOME zachránilo pouze to, že zatímco po rotaci obrazu skrze xrandr v GNOME rotují i osy detekující dotek, u Xfce a Mate tomu tak není. To, že před pomyslnou oprátkou GNOME zachránila absence tohoto jednoho bugu, není zrovna dobrá vizitka.
I po všech těch letech se musím ptát, pro koho je to GNOME vůbec určené. Skutečně existují zákazníci, kteří přijdou do Red Hatu se slovy "přesně tohle potřebujeme"? Nebo je celé GNOME jen "for fun" projekt určený k prokrastinaci mezi prací na těch "enterprise" projektech? Protože to by pak spousta věcí začala dávat smysl.
Asus Transformer Book s Ubuntu 17.04 amd64 GNOME 3.22
Tiskni
Sdílej:
Před smazáním GNOME zachránilo pouze to, že zatímco po rotaci obrazu skrze xrandr v GNOME rotují i osy detekující dotek, u Xfce a Mate tomu tak není. To, že před pomyslnou oprátkou GNOME zachránila absence tohoto jednoho bugu, není zrovna dobrá vizitka.To není bug, to je chybějící feature. Nastavení výstupu nemá s nastavením vstupu nic společného. Nastavuje se to samostatně. Jen to má takové nepříjemné a trochu překvapující důsledky. Btw, zkus si touchscreen odpojit a znovu připojit, jestli se znovu chytne i s rotací (na Thinkpad Yoga 12 se odpojí při zaklapnutí displeje).
Taky se chystam dat sanci Gnome 3 na Atom tabletu (Chuwi HiBook Pro, pokud rozchodim touchscreen). Zatimco na desktopu jsem si nedavno opet overil, ze se s tim efektivne pracovat neda, na dotykove ovladani by to mohlo byt docela fajn. Zkratka kazde UI si musi zvolit svou orientaci, skloubit tradicni myso-klavesnico-idni ovladani a touch bez velkych kompromisu nejde. Analogii by mohl treba byt Android, ktery s mysi a klavesnici neni vubec rozumne pouzitelny.
Tady jde o filozofii ovladani, o procesy, vedouci k urcitemu cili. Souvisi to i se zamerenim na urcitou skupinu uzivatelu. A tam jsou diametralni rozdily, to workflow je docela odlisne. Mohlo by to byt konfigurovatelne, ale znamena to nasobeni effortu na navrh, vyvoj a testovani, takze si bud projekt musi vybrat svou cilovou skupinu nebo delat kompromisy.