Jak nesportovat

24.2.2007 14:41 | Přečteno: 2564× | Ze života

Pro koho je denním chlebem pracovat na počítači, většinou to zná. Břišní polštář se zvětšuje, obvod bicepsů zmenšuje, záda jsou čím dál tužší a zápěstí bolavější. Ano, chtělo by to fyzickou aktivitu. Jenže pozor - člověk může snadno skončit ještě dřív, než začal.

Intenzivní práce na počítači s sebou přináší problémy. Tedy aspoň pro ty, kdo se pravidelně nevěnují nějaké sportovní činnosti, při které si dostatečně "dají do těla". Téměř každý, kdo se takových problémů dočká, se dříve či později rozhodně s tím něco dělat. Ale tak jednoduché to zase není.

Jde o to, že tělo i mysl jsou už zvyklé na poklidný styl života, takže se každé změně urputně brání. A proto může člověk skončit ještě rychleji, než začal. Nyní přináším přehled několika základních úskalí, na které lze narazit při cestě za lepší tělesnou kondicí.

Zítra začnu

Většinou to vypadá tak, že si člověk uvědomí (nebo je někým více či méně důrazně uvědoměn), že takhle už to dál nejde. Proto se rozhodne, že začne sportovat. A plán si vytyčí větou: "Zítra začnu!"

Jenže druhý den se objeví nějaká "nepřekonatelná" překážka. Zákazník čeká na dokončení práce, je potřeba nainstalovat nové jádro, imisní monitoring hlásí zvýšenou úroveň smogu nebo astronomický ústav referuje o skvrnách na slunci. Prostě, dnes to nejde. Odložíme to tedy na zítřek.

Je jasné, jak to dopadne. Další den se opět vynoří pádné důvody k odkladu. Výsledkem je, že vše zůstane při starém - maximálně přibudou výčitky svědomí. Co na to říct? No, my Češi přece říkáme: "Morgen, morgen, nur nicht heute, sagen alle faulen Leute."

Po hlavě do toho

Kdo se dokázal oprostit od prvního problému, může očekávat jiný. Kdo ve snaze řešit svůj stav hned a rázně opomene reálnou situaci, tvrdě na to doplatí. Nápad sednout na kolo a ujet na jeden zátah 50 km, stejnou kilometrickou porci ujít na horské túře, či uplavat 5 km kraulem, má nevyhnutelně těžké následky.

Během aktivity to člověk nevnímá. Mozek je zfetován endorfiny, proto není cítit bolest. Ovšem krátce po skončení pohybu to začne. Následující noc bývá krutá, v dalších 2-3 dnech člověk při sebemenším pohybu vidí všechny svaté, a ani nemusí být věřící.

Některé následky, hlavně na kloubech a šlachách, mohou přetrvávat i několik týdnů, nebo dokonce vyžadovat lékařskou péči. Každopádně to působí jako spolehlivá pojistka proti dalšímu pokusu uvést své tělo do pohybu.

Koupím si nové kolo

Na počátku je racionální zdůvodnění dosavadní nečinnosti. Na starém kole se nedá jezdit, koupím si nové, pak to půjde samo. Ale ono nepůjde. Sice může být dobrou motivací využít nové kolo (rotoped, posilovací stroj, činky...), ale to za pár dní přejde.

Z nového kola se stane nový muzejní exponát. Buď trůní na nějakém čestném místě a je smutným pomníkem snahy o sport, nebo putuje do "depozitáře" ke starému kolu a upadne v zapomnění. Každopádně, tudy cesta nevede.

Budu do práce jezdit na kole (chodit pěšky, běhat, jezdit na bruslích)

Zde platí buď případ č. 1 (zítra, zítra...), anebo případ č. 2 (krutá zkušenost a následně zavržení). Čím je vzdálenost větší, tím je pravděpodobnost úspěchu menší. Kdo to má víc než 3 km, ať na to rovnou zapomene.

Totéž se týká podobných přesunů kamkoliv. Lenost předem zvítězí, anebo rozhodne nepříjemný zážitek spojený s pokusem o tuto cestu.

---

Jak na to

Předchozí cesty nikam nevedly. Musí se na to jít jinak. A cest je i tady celá řada. Mohou, ale i nemusí fungovat, je to individuální.

• Každému sdělit (rodině, kamarádům, kolegům), že začínám sportovat. To může zabrat, protože pro leckoho je strach z pozdější ostudy větší než odpor k tělesné aktivitě.
• S někým se vsadit. Rozšířená verze předchozího. Když se člověk vsadí o dostatečně vysokou částku, bude to dobrá motivace. Takhle kdysi sportoval např. známý sázkový maniak Michal Horáček.
• Vstoupit do sportovního oddílu. Samozřejmě do takového, kde nevadí nízká výkonnost (např. v Sokole to většinou není problém). Kdo tam jednou začne chodit, většinou už je mu trapné jen tak přestat. Důležité je také hned zaplatit příspěvky, aby měl člověk o motivaci víc.
• Domluvit si individuální cvičení. V mnohých fitcentrech se lze dohodnout na individuálním programu pod vedením trenéra. To má výhodu, že trenér ohlídá, aby to hlavně zpočátku člověk s cvičením nepřehnal. Nevýhodou naopak je, že to není úplně levná záležitost.
• Dohodnout se s kamarády, kteří sportují. Další varianta téhož. Skoro každý má nějaké kamarády, kteří provozují pravidelně nějakou tělesnou aktivitu - ať už fotbal, cyklistiku, tenis nebo třeba plavání. Když se člověk přidá, také už toho obvykle jen tak nezanechá.

Ať se kdo rozhodne pro kteroukoli variantu (nebo pro nějakou úplně jinou), důležité je, aby opravdu chtěl. Jinak je vše marné a změna k lepšímu se konat nebude.

       

Komentáře

[Creckx]

Pro mě je nejdůležitější počasí... v létě se hejbu, jsem několik hodin na kole, večer chodím běhat, občas se psem ven, ale jak je zima nebo prší tak jsem zalezlej v posteli nebo sedím u jednoho ze svých dvou strojů. Nejhorší pro mě bylo když jsem si šel v prosinci zaběhat a o tři dny později se dostavila angína. To mě od zimního běhání odradilo. Kolo to samý... ale když si to teď nakous tak na něj jdu sednout i když tam je 5°...

[Luk]

Kolo to samý... ale když si to teď nakous tak na něj jdu sednout i když tam je 5°

Na průmyslovce jsem jezdil do školy na kole denně. I v lijáku, na sněhu, ve dvacetistupňovém mrazu. Ale to už je bohužel dávno pryč, postupem času aktivit ubývala, např. na kole jsem seděl naposled před necelými 2 roky

[Creckx]

Když jsem byl na střední tak jsem jezdil taky denně. Bylo -30 a já byl jedinej kdo měl před školou kolo. Ted jsem na vejšce, jezdim trolejbusem a nemám tam kolo :(

[jekub]

-30? nevěřím

[Creckx]

Byl to leden minulýho roku...

[jekub]

tak to jo, loni to bylo na kole hnusné. ani nepočítám kolikrát jsem měl naklepanou kejtu. letos je to procházka ružovým sadem

[Creckx]

Já taky pákrát lehnul, dokonce i krev tekla, ale nic hroznýho :) Nejvíc mě vadili technický služby že mi neprotahovali ráno cestu a tak jsem jel 30cm sněhem.

[Martin Tůma]

Nejhorší pro mě bylo když jsem si šel v prosinci zaběhat a o tři dny později se dostavila angína. To mě od zimního běhání odradilo.

Problém je v tom, že prostě na to nemáš "naběháno". V lese tu angínu ze zimy nedostaneš, tu chytneš jako následek oslabení organismu, který není na takovou zátěž zvyklý někde v MHD. Kdyby si běhal pravidelně (min 3x tejdně celoročně), tak pro tebe běhání v zimě či létě nebude představovat žádnej rozdíl.

[Creckx]

A nějakou radu jak postupně zhouževnatět organismus nemáš? Už mi trochu vadí, že se zadejchám když ve škole jdu do třetího patra.

[miro]

Zacat sportovat postupne :)
Taky volejbalik s lamami, popr. frisbee nie je na zahodenie. Clovek sa trochu rozhybe a potom to uz ide samo... Pre 20 rocneho chalana urcite nebude problem dat dokopy bandu na podobne blbnutie.

[Creckx]

Nemám rád kolektivní sporty :) Od těch mě škola odnaučila...

[Luk]

Já také moc ne. Ale takovým fotbalem nepohrdnu a volejbalem rovněž. Zrovna na volejbal mám ze školy dobrou vzpomínku - na střední jsme celý čtvrťák jenom hráli volejbal, k obecné spokojenosti všech. Byli jsme rádi, že učitel konečně pochopil, že nás na hrazdu prostě nedostane

[nula]

Začít postupně?

Třeba po malých krůčcích začít s tím kolem. Třeba jako já - před pár lety jsem byl nucen si ho koupit (po cca osmnáctiroční pauze), protože jsem byl na pracovišti jediný nesportovec. A nejdřív jsem jezdil cca 10-15 km každý víkend, pak jsem rozvážné, pomalu a opatrně přidával, až po několika měsících to přešlo na 30-40 km dvakrát týdně plus nějak kolem 80-100 km v sobotu... No a když už to trochu šlo, tak jsem se postupně naučil jezdit k nejbližším horám (Beskydy - mojí oklikovou trasou mimo velké cesty cca 100 km tam a zpět) a nakonec postupně přidal i trochu těch Beskyd (na Lysou horu vede nejen silnice, ale i několik - IMHO mnohem hezčích - lesních tras, a je tu i spousta dalších hezkých a vesměs na kole dobře sjízdných cest). Teď už zase jezdím spíš míň, ale to je vynucené okolnostmi (kamarádka nechce/nezvládne takhle jezdit).

Ono to chce za začátku motivaci, ale když už se něco povede, tak pak už si člověk nedovolí ustoupit sám před sebou

[Creckx]

To já nemám problémy teď ujet 20km na tomhle. Spíš mi jde o to běhání, kolo mě nikdy nedostalo do formy tak jako běhání po lese. V létě jsem si dával 5km a denně a občas jsem si vyběh i něco delšího kolem 15km. V zimě se mi vůbec nechce běhat po venku a i na to kolo sotva sednu.

[Luk]

Doufám, že na tomhle kole nejezdíš v noci po silnici

[Creckx]

Skoro ani ve dne :)

[jekub]

já spíš raději kolo, ale běhání taky můžu. pěkné trasy se dají najít třeba na behej.com. a nejen trasy ...

[Creckx]

To já taky raději kolo, ale z běhání mám lepší fyzičku..

[jekub]

jj, to je pravda. mě vždycky nevjíc baví, když si jdu zaběhnout a předbíhám v lese cyklisty. samozřejmě, jen když jedou do kopce

[Creckx]

To já cyklisty nepředbíhám, ale kdyby tu nějací jezdili tak předbíhat budu :)

[jekub]

btw, domovská stránka už není?

[Creckx]

Není ale bude :)

[Lukas]

Prodavam kolo, nemate nekdo zajem ... duvod ... proste na nem nejezdim, tak je skoda aby stalo u me v byte ... :)

[freshmouse]

To nějak podezřele moc znám. Před lety jsem byl hubeňour, někdy v 16 jsem se "spravil" a teď jsem spraven až moc. Asi před měsícem jsem si řekl DOST a začal jsem zběsile klikovat (POZOR: nikoli klikat!) a sedolehovat. Dříve jsem to dělal, a to dost. Na svou postavu jsem byl skutečný Bivoj. Tentokrát to ale moc nešlo a namísto pozvolného stupňování zátěže jsem si naložil příliš. Bolelo mě břicho, ruce i nohy, ale pořád jsem si říkal, že ještě dvacet, ještě deset atd. Po práci jsem si myslel, že moje výkony nejsou tak špatné, ale další den byl masakr. Nebyl jsem schopen jít rovně ani jít na autobus. Takže si dávejte všichni pozor.

Mimochodem, celá moje životospráva je v troskách. Jím hodně, často a nezdravě, moc se nehýbu atp. Ale fakt s tím chci něco udělat, jelikož bude brzy léto, tzn. producírování se v plavkách, a ukazovat na holky, že hladem netrpím není nic moc dobrého. Zítra začnu!

[Michal Vyskočil]

Po práci jsem si myslel, že moje výkony nejsou tak špatné, ale další den byl masakr.

Jak říkal kamoš, není umění přijít do fitka a zvednout padesát kilo bicepsovým zdvihem (pochopitelně oběma rukama, málokdo je takové hovado, aby zdvihal padesátikilové jednoručky). Umění je takto odjet pět sérií a koncem týdne zase přijít a zvednout to stejné

Na druhou stranu, co to tu kecám, já po čtvrteční bicepsové supersérii (dal jsem jenom jednu) ty ruce cítím ještě teď

[Karel]

Ja si myslim, ze 80% ze zdejsiho osazenstva NEMA sanci 50kg bicakem obouruc dat vic jak 3x....mohl bys to dat nekde na ankentku, kolik kdo da bench, bicak jednoruc, obouruc na skotovce, docela by me to zajimalo

[Michal Vyskočil]

Třikrát 50 kilo bicepsovým zdvihem nemá šanci zvládnout 80% lidí z prakticky libovolné skupiny netrénovaných mužů (tím nám odpadají hokejisti, kulturisti, nebo třeba lifteři). Teda někteří možná ano, ale za cenu natažených šlach a svalů na hodně dlouhou dobu, což je naprosto kontraproduktivní. Podobná anketa mi na ábíčku nepřijde moc zajímavá.

[disorder]

> Zítra začnu!

a tentokrat si daj rozumnu hranicu. pravidelne a dlhodobo ju udrzuj, tak to bude ok.

[Rezza]

No to znam... Minuly tyden jsem si byl zachytat, na betonu, bez chranicu ci cehokoliv, tyden jsem nemohl chodit, jeste dnes me boli zada, tak jsem ani nesel, ted dojel zniceny Miguel a Tomas... Ale pristi tyden zase pujdu! Preci jen zahrat si fotbalek s peruanci, venezuelci, spanely a kdovicim dalsim je parada! Moje pneu je krasne pneu, devcata na to leti :)

[Michal Vyskočil]

Každému sdělit (rodině, kamarádům, kolegům), že začínám sportovat

Naopak, nikomu to neříkat, zvlášť, pokud oni sami nesportují. Jak jsem zjistil, tak většina lidí ví jaké cviky, kolik opakování na partii, a podobné věci, ovšem vidět to na nich není I když jeden chlapík se dozvěděl o tom, že usilovná představa toho, že člověk cvičí v posilovně, má asi pětinový efekt, co cvičení. Takže stačí pět hodin ležet na posteli a představovat si těžký tréning

Domluvit si individuální cvičení.

Je to nezbytnost. Já měl ohromné štěstí, které jsem si uvědomil až v poslední době, že hned ze začátku si nás odchytl trenér Krupa a dal nám pár rad o tom jak a co. Potíž s mnohými trenéry a posilovnami je v tom, že do člověka sypou vrchem spodem různé věci, protože z toho mají peníze. Na to by si člověk měl dát pozor, protože suplementy jsou pro ty zkušenější, co se potřebují dostat víš. Daleko důležitější je správná technika cvičení.

Dohodnout se s kamarády, kteří sportují.

Tohle je velice silná zbraň proti vlastní lenosti. Sám sobě si totiž člověk snadno vysvětlí, proč zrovna nemůže. Ale pokud už vím, že jsem s někým domluvený, tak jdu i v případě, že být sám, zůstanu doma.

[ParadoX]

Super článek, moc jsem se pobavil, i když to je opravdová realita.

Musím říci že na to jak jsem vrcholově sportoval ještě před dvěma lety, tak člověk o to vše může rázem přijít díky zranění. Začalo to natrženým svalem na stehně (hraju fotbal...) po vyléčení se mi to vrátilo. Když jsem se dal dohromady tak zase pro změnu zánět jater (mononukleoza) a ted kopu prales, přemlouvám se jít na každý trenink ale když to člověk dvakrát třikrát vyrdží tak se potom i těší že rozhýbe ztuhlé tělo... a pak ještě na pivo s kamarádama, no at žijou játra.

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Na játra víc zabírá rum, pivo je jen čistí

[madagaskar]

téměr jakýkoliv druh sportu vyžaduje zezačátku (dva měsíce) osobního trenéra, alespoň po dobu zpevnění tělních vazů a opravdového začátku cvičení. důležité je též svaly 24 - 48 hodin po cvičení moc nezatěžovat, nebo časem dojde k přecvičení a vnitřnímu poškození.

pro normálního pracujícího člověka je ideální cvičit 3x týdně, kancelkrysy si musí dát pozor na záda a stojící pracující na kolena. asi nejlepší je kombinace posilovna/plavání/cyklistika.

[Matlas]

no, já myslím, že lepší kombinace je alespoň 2xtýdně kolo + alespoň 2xtýdně shotokan

[manasekp]

hm, tos me teda zvedl naladu Veskera moje dnesni fyzicka aktivita - snedl jsem 2 tabulky cokolady a vypil sem flasku kofoly. A abych to vyvazil tak jsem jel koupit do obchodu chleba. Autem

[Martin Tůma]

Budu do práce jezdit na kole (chodit pěšky, běhat, jezdit na bruslích)
Zde platí buď případ č. 1 (zítra, zítra...), anebo případ č. 2 (krutá zkušenost a následně zavržení). Čím je vzdálenost větší, tím je pravděpodobnost úspěchu menší. Kdo to má víc než 3 km, ať na to rovnou zapomene. Totéž se týká podobných přesunů kamkoliv. Lenost předem zvítězí, anebo rozhodne nepříjemný zážitek spojený s pokusem o tuto cestu.

Problém dojíždění do práce/školy není ani tak ve vzdálenosti, jako spíš v podmínkách. Například tady v Berlíně je kolo jako dopravní prostředek (ne jako sportovní náčiní, jako je tomu v drtivé většině v ČR) zcela běžná záležitost a i "obyčejný" lidi jezdí i delší úseky. Jenomže Berlín je na rozdíl od Prahy obrovská placka (Kdo si alespoň jednou "vyšlápl" od Vltavy nahoru na Strahov nebo na druhou stranu na Pankrác, ví o čem mluvím ). Díky vhodnejm podmínkám se tu stala doprava na kolech samozřejmostí (další důvod proč v ČR nejezdit na kole - Jak by se na mě ostatní dívali?) a tomu odpovídá i infrastruktura - cyklostezky jsou opravdu všude.

Čímž se dostáváme k "nepříjemnému zážitku" z cesty. Ono to totiž na kole po magistrále neni žádná sranda... O bruslích ani nemluvě (I když i to se dá, občas sem jezdil z práce ze Žižkova domů na Libuš na bruslích - ale pravda, ve 12 v noci je i Vinohradská celkem prázdná. Dokonce už jsem jel na bruslích i dolů ze Strahova, ale co si budem povídat, nikdy jsem si víc nepřál mít zelenou než na semaforu v Holečkově ).

[Luk]

Ono to totiž na kole po magistrále neni žádná sranda...

Po magistrále by jel na kole jenom blázen nebo sebevrah (messengeři zjevně do některé z těchto skupin patří)

[miro]

Ono je okrem rizika urazu velka sanca na znicenie pluc. Prednedavnom som cital jednu studiu, v ktorej lekari vyslovene odhovarali od behania/bicyklovania po rusnych cestach. Pluca si to odnesu...

[Michal Kubeček]

Messengeři jsou podle všeho buď pečlivě vybíráni z lidí s poruchou pudu sebezáchovy nebo berou nějaké drogy, které tu poruchu vyvolávají…

[Raduz]

No, to já se už jako malej kluk těším až se trochu oteplí (tzn. že ráno v sedm bude aspon 8 stupňů, a přes den to vyleze nahoru), a já budu moci vyjet do práce na kole. 25 km ráno, 25 km v podvečer, do uší nějaká četba na pokračování, rozhlasová hra nebo něco podobného, a jsou to obvykle nejpřijemnější dvě hodiny z celého dne. Čistá hlava, dobrá nálada. Je sice pravdou, že na jaře je těch prvních 14 dní ježdění po proflakané zimě celkem utrpení, ale když pak tělo zjistí, že to neukecá a jezdí se dál, tak začne makat. A je to super. Navic jsme loni v létě začal chodit do posilovny, teď je zima, chodím do ní pořád, tak jsem zvědav co to se mnou při prvním jarním nasednutí na kolo udělá.

Jinak těm co chtějí s nějakým pohybem začít doporučuju to co už tady bylo řečeno. Pokud nemáte žádný trénink, začínejte postupně. Hrdinská hurá akce, kdy se zničíte hned první den je k ničemu, jen vás to znechutí, a skončíte dřív než jste začali. Začínat zvolna, vybraný sport (ať už je to cokoliv) dělejte pravidelně, pokud možno pokaždé ve stejný čas dne, a hlavně - neberte to jako něco výjimečného, otravného. Musí se z toho stát běžná součást dne, stejně jako čištění zubů, večerní sprcha, prostě stereotyp v tom dobrém slova smyslu. Pokud člověk začne a poctivě tak dva tří měsíce udrží rytmus, tak najednou zjistí, že z té namáhavé dřiny je najednou zvyk, který je těžké porušit. A to už je řemen správně nahozenej a jde to (skoro) samo

[D-Evil]

Sportuju jednou tejdně (hraju floorball a teď už na větší porce buď neni čas, lidi, nebo místo) a po delší pauze je den po zápase dost špatnej, ale další tejden už nemám problém. Pokud trochu namožený svaly člověka neodraděj a neni to na závadu (asi neni dobrý v takovym stavu jít na osmihodinovou šichtu v nesedavym zaměstnání), trénovaný jedinci, co jenom vypadli z rytmu, se toho bát nemusej. Jinak doporučuju zakomponovat do programu následnou krátkou návštěvu restaurace (týká se předevšim kolektivních sportů), i to může výrazně zvýšit motivaci.

[blogsm]

Krásné, včera jsem "měl začít". Tak jednou týdně stačí.

[trekker.dk]

Nápad sednout na kolo a ujet na jeden zátah 50 km ... má nevyhnutelně těžké následky.

50km na kole IMHO nemusí být moc ani pro netrénovaného člověka. Stačí jet zvolna, žádné zběsilé šlapání na rovinkách, když to do kopce nejede, tak ho vyjít.

Z osobní zkušenosti - taky nemám nějaký extra trénink (kolo beru spíš jako dopravní prostředek na kratší vzdálenosti), ale když jsem ujel asi 70km, tak jsem byl akorát utahanej a to do rána přešlo.

[kavol]

hm ... na sportu mi vadí jedna věc: žere moc času

bohužel patřím k té menšině lidí, kterým endorfiny nic neříkají, pocity blaženosti z pohybu se u mě nedostavují, takže většina sportů mě krutě nebaví ... tudíž jsem schopen provozovat jen to, co se pojí s nějakou jinou zábavou, rozhodně ne tupý dril, a navíc výběr je omezen fyzickou náročností, modrou knížku jaksi nemám úplně zadarmo; bohužel z volejbalu mě "kamarádi" vynechali pro nedostatek soutěživosti (organizaci tělocvičny na zimu táhla klika, která toužila hrát na profi úrovni, a další jaro se už "plácaná" venku neobnovila), když jedu na kole, tak podruhé mě stejná trasa nebaví a potřetí už na ni kašlu, na turistiku též nemám správný naturel - než obíhat jak kamzík nějaké horské chaty, vyhlídky a kdovíco, to radši vezmu bágl na vandr, chrápu v lese a nevadí mi, že neujdu ani 20 km neb jsem půl dne proseděl po hospodách, atd.

p.s. včera jsme byli na Jihlavě, z Luk na Padrtův mlýn - móc pěkný, jen škoda, že nebyl sníh jak dneska, líp by se po něm tahala loď kolem jezů a vůbec krajina by byla zajímavější

[miro]

Tak to som na tom presne opacne.

Ked sa tri dni nehybem, tak mam uplne drevene nohy a nanic pocit. Kludne mozem na bicykli slapat 3x do tyzdna ten isty kopec.

[freshmouse]

Souhlasím, že nějaké zvedání činek a "čekání na svaly" není moc zábavné. Minimálně mne by to asi nebavilo.

S tím volejbalem... U nás na chatě si chataři přes víkend chodí na hřiště pinknout. Dřív to byla zábava, o nic nešlo, ale pak někdo (asi 3 lidi) začal vyloženě trénovat a ze hry na hřišti se stal "turnaj" (ve skutečnosti jsou chataři schopni postavit nanejvýš 2 družstva ) a začalo se hrát "o všechno". Někdo zkazí míč a já až přes les slyším tu hromadu nadávek směrovaných provinilci. Je to legrační, ale politické hádky po hospodách už netáhnou. Teď se řeší, jestli míč v devadesátém devátém byl aut, nebo ne, a kdo za to případně může.

Kolo mám docela rád, pěší turistiku taky. Kolo mě baví, protože jízda sama o sobě je dost zábavná. A pokud jdu pěšky, musí mít cesta nějaký rozumný cíl (například hospodu nebo taky hospodu), nemám příliš rád "okruhy"...

[borama]

Já začal před týdnem. Přemýšlel jsem co dělat, když je zima, a s tím, že do posilovny mě nikdo nedostane... Nakonec jsem z police vyhrabal zaprášenou knihu a šel na to... Pomalu se z toho stává nový každodenní ranní rituál. A výsledek? Musel jsem si posunout monitor o kus nahoru, protože se mi záda jaksi odmítají nadále tak hrbit, jako předtím... A taky se prý přestávám v práci mračit, ale tomu moc nevěřím, objektivní důvody k tomu žádné nejsou ;)

[Dalibor Smolík]

No já to mám do práce přesně 2100 m (změřeno ) a jezdím autem .. Pěšky jsem byl za poslední rok jen 2x ... velmi tristní statistika. Až mi mladá pěkná lékařka řekla, že mám obézní břicho. Budu to muset změnit! Ale to už si říkám víc než rok, skutek utek.