Rocky Linux byl vydán v nové stabilní verzi 9.4. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Dellu byla odcizena databáze zákazníků (jméno, adresa, seznam zakoupených produktů) [Customer Care, Bleeping Computer].
V lednu byl otevřen editor kódů Zed od autorů editoru Atom a Tree-sitter. Tenkrát běžel pouze na macOS. Byl napevno svázán s Metalem. Situace se ale postupně mění. V aktuálním příspěvku Kdy Zed na Linuxu? na blogu Zedu vývojáři popisují aktuální stav. Blíží se alfa verze.
O víkendu 11. a 12. května lze navštívit Maker Faire Prague, festival plný workshopů, interaktivních činností a především nadšených a zvídavých lidí.
Byl vydán Fedora Asahi Remix 40, tj. linuxová distribuce pro Apple Silicon vycházející z Fedora Linuxu 40.
Představena byla služba Raspberry Pi Connect usnadňující vzdálený grafický přístup k vašim Raspberry Pi z webového prohlížeče. Odkudkoli. Zdarma. Zatím v beta verzi. Detaily v dokumentaci.
Byla vydána verze R14.1.2 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5). Přehled novinek v poznámkách k vydání, podrobnosti v seznamu změn.
Dnešním dnem lze již také v Česku nakupovat na Google Store (telefony a sluchátka Google Pixel).
Apple představil (keynote) iPad Pro s čipem Apple M4, předělaný iPad Air ve dvou velikostech a nový Apple Pencil Pro.
Richard Biener oznámil vydání verze 14.1 (14.1.0) kolekce kompilátorů pro různé programovací jazyky GCC (GNU Compiler Collection). Jedná se o první stabilní verzi řady 14. Přehled změn, nových vlastností a oprav a aktualizovaná dokumentace na stránkách projektu. Některé zdrojové kódy, které bylo možné přeložit s předchozími verzemi GCC, bude nutné upravit.
$_
, @X
, regulární výrazy) jej předčí pouze Perl6. A to z něj spolu s spolu s konstrukcí eval, oddělovačem příkazů a nepovinným odsazováním dělá ideální jazyk pro psaní podobných věcí.
V případě pythonu jsme ochuzeni o zvýšený výskyt podivných znaků, snad s výjimkou podtržítka. A rovněž je velká část užitečného kódu v nejrůznějších modulech, které se musí importovat, takže jsou pythonisté postaveni před složitější problém.
Funkcionální programování je deklarativní předpis, kterak transformovat vstup na výstup.Slovo deklarativní pro běžné programátory znamená - žádné pomocné proměnné.
max = 0 for x in (1, 2, 3, 4, 5): if x > max: max = x print maxTakže tento příklad funkcionální rozhodně není, protože v pomocné proměnné
max
ukládáme stav programu. Toto je imperativní programování, kdy popisujeme jednotlivé stavy programu.
print sorted((1, 2, 3, 4, 5), reverse=True)[0]Toto naopak je funkcionální implementace (a navíc oneliner).
sorted
vrací nový seznam, kde je největší prvek na prvním místě. A ten nakonec vrátíme. Pochopitelně, že ve skutečnosti bychom nemuseli seznam řadít opačně a použít index [-1]
, rekurzivní funkci, anebo dokonce použít zabudovanou funkci max
. Jen by ten příklad nebyl tak popisný, i když by třeba mohl mít rozumnou složitost.
Druhý pohled na slovo deklarativní je ten, že říkáme, co se má udělat a ne jak.
To nás přivádí ke druhé části naší definice
Základní strukturou používanou ve funcionálním programování je seznam.Dokonce název jednoho z prvních takových jazyků, Lisp, je zkratka List processor. V případě Pythonu je pak seznamem cokoli z ntice, seznamu, řetězce, slovníku, množíny, iterátoru, generátoru a podobně - dokonce pro to existuje slovo
iterable
, tedy cokoli, čím se dá procházet (iterovat).
[výsledek for proměnná in seznam (if podmínka(proměnná)]Zápis list comprehhension v pythonu je takovýto - v hranatých závorkách se nejrpve uvede výsledný záznam seznamu následovaný klíčovým slovem
for
. Za tím následují proměnné cyklu (můžeme třeba iterovat přes klíč a hodnotu slovníku zároveň, takže proměnných může být vícero). Za tím je slovo in
a seznam, přes který se bude iterovat.
Volitelně může následovat podmínka, přičemž pokud neplatí, je daná hodnota ze seznamu přeskočena.
[(x, x**2) for x in (1, 2, 3, 4, 5) if x != 3] [(1, 1), (2, 4), (4, 16), (5,25)]Takže tento zápis vezme ntici
(1, 2, 3, 4, 5)
a pro každý prvek x vrátí dvojici x a druhou mocninu x, s vyjímkou x=3. Jak vidíme, celé funkcionální programování má poměrně blízko k matematice.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak existuje i varianta, která má závorky kulaté. Ta se chová stejně jako předchozí příklad, pouze nevrací seznam, ale generator object
. Rozdílem je, že se seznam vyhodnotí okamžitě, kdežto generátor až při procházení. Jedním z vedlejších důsledků je, že je snadné mít nekonečný generátor, což se o seznamu říct nedá.
Pak tu máme varianty se složenými závorkami, vracejícími množiny, případně slovníky, ale to už bych zbytečně mátl.
map
a filter
se s výhodou dají nahradit výše uvedeným konceptem. Pak tu máme anonymní lambda funkce. Takže další moduly, které nás mohou zajímat jsou itertools, které poskytují spousty užitečných funkcí. Potom functools, kam se například poděl reduce()
a dost možná i operator, který exportuje operátory pythonu jako standardní funkce.
d = dict() for line in open("access.log", 'r'): key = line.split()[0] d[key] = d.get(key, 0) + 1 for key, count in d.iteritems(): print key, countImperativní a neobfuskovaná varianta je snadná. Jdeme přes všechny řádky v souboru, metodou
split()
oddělíme klíč a pomocí slovníku počítáme jednotlivé výskyty.
import itertools def keys(f): return (l.split()[0] for l in open(f, 'r')) def uniq_c(f): return ((len(list(g)), key) for key, g in itertools.groupby(sorted(keys(f)))) def format(f): return "\n".join("%s\t%s" % (cnt, key) for cnt, key in sorted(uniq_c(f), reverse=True)) print format("access.log")Toto je funkcionální implementace téhož. Jak vidíme, tento styl dost často používá rozdělení problému na podproblémy, čili funkce a jejich následným skládáním problém vyřešíme. Funkce
keys
je triviální, vrátí seznam (respektive generátor) klíčů ze souboru. Funkce uniq_c
obsahuje veškerou logiku, protože nakonec vrátí seznam dvojic (počet-záznamů, klíč), který funkce format už jenom převede do řetězce vhodného k vytištění.
V praxi by všechny výše uvedené funkce očekávaly spíše seznam a konec by se zapsal nějak takto
print format(uniq_c(keys(open("accecc.log"))))ale při obfuskování na ortogonalitu a znovupoužitelnost zase tolik hledět nemusíme. Celou logiku tak nese funkce
itertools.groupby
, která se chová podobně jako unixový příkaz uniq
a takto použitá vrací seznam dvojic klíč a _grouper object, což je iterátor obsahující seznam prvků jdoucích po sobě. Pro získání počtu prvků se pak volá len(list(g))
.
import itertools, sys; print "\n".join(("%s\t%s" % (cnt, key) for cnt, key in sorted(((len(list(g)), key) for key, g in itertools.groupby(sorted(l.split()[0] for l in open(sys.argv[1], "r")))), reverse=True)))A teď by měl rozdíl mezi funkcionálním programování a obfuskování poznat opravdu každý. Mimochodem - příklad se spustí takto -
python -c 'sem vložte kód' access.log
Category 4: The Old Standby (1 << 5 inmates) Rules: must output "The Perl Journal"; 256 chars
#:: ::-| ::-| .-. :||-:: 0-| .-| ::||-| .:|-. :|| open(Q,$0);while(<Q>){if(/^#(.*)$/){for(split('-',$1)){$q=0;for(split){s/\| /:.:/xg;s/:/../g;$Q=$_?length:$_;$q+=$q?$Q:$Q*20;}print chr($q);}}}print"\n"; #.: ::||-| .||-| :|||-| ::||-| ||-:: :|||-| .:|A výsledkem je
#:: 0-.| .-| .|||-| ::-| .||-| || print "".join(("".join((y for y in x)) for x in ( (chr (sum( (x if y != 0 else x*20 for y, x in enumerate ( len(x) if x != "0" else 0 for x in (x.replace('|',':.:').replace(':','..')for x in y))))) for y in x) for x in((x.split() for x in y)for y in (x.split('-') for x in(x[1:] for x in file(__file__, 'r') if x[0] == '#')))))) #. :||-| ::||-| :|||-| .:|-| .-.| :-. .:||Postup při přepisu něčeho takového je v zásadě stejný - je potřeba rozkódovat a pochopit Perlí část, napsat to stejné v Pythonu (pro většinu lidí včetně mě nejprve v imperativní podobě a tu přepsat do funkcionální) a potom z toho udělat jeden řádek.
Tiskni Sdílej:
eval { die "Chyba\n"; }; if ($@ eq "Chyba\n") { print "Vyhozena 'Chyba'\n"; } elsif ($@ eq "JinaChyba\n") { print "Vyhozena 'JinaChyba'\n"; } else { print "Vyhozeno neco jineho: $@\n"; die; # Vyhodi znovu }
print reduce(max, (1, 2, 5, 4, 3))O(n).
>>> print(max(1, 2, 5, 4, 3)) 5
v němž je odsazování součástí syntaxemne osobne to strasne vadi, protoze odsazeni lze provadet dvema ruznymi znaky (mezera a tabulator), coz by ani tak moc nevadilo, pokud by se tyto znaky daly pouhym okne v editoru rozeznat, coz je ale dost problem, pro zacatecnika IMHO velkej (protoze nechape, proc jedno prazdny misto neni steny jako jiny prazdny misto)
oddělovačem příkazů a nepovinným odsazovánímje skvela vec, kdyz chce clovek zapsat perl scriptik na jeden radek
mimochodem díky CESTovi za podnětné zadáníHehe, mel jsem si vymyslet neco lepsiho:) Ale ty tvoje jednoradkovy zapisy se mi zacinaji libit:) Zkusim do toho hada trosku proniknout:)
pro zacatecnika IMHO velkej (protoze nechape, proc jedno prazdny misto neni steny jako jiny prazdny misto)Problém to není. S pár začátečníky v pythonu jsem se už setkal a pochopili to okamžitě (konec konců, když nejsou schopní pochopit tohle, jen stěží pochopí programování v pythonu). Jinak v netriviálních editorech není problém si zobrazení whitespaces povolit (sám to tak mám).
mne osobne to strasne vadi, protoze odsazeni lze provadet dvema ruznymi znaky (mezera a tabulator), coz by ani tak moc nevadilo, pokud by se tyto znaky daly pouhym okne v editoru rozeznat, coz je ale dost problem, pro zacatecnika IMHO velkej (protoze nechape, proc jedno prazdny misto neni steny jako jiny prazdny misto)No a co bude dělat, až uvidí = a ==, to už bude úplně v koncích. Navíc nevidím rozdíl mezi odsazením a {}. Navíc si myslím, že začátečník nebude psát kód v nějakém textovém editoru typu notepad.
Navíc nevidím rozdíl mezi odsazením a {}.Uz jste nekdy kopiroval kod z webu? Odsazeni je obcas udelane tak, ze se pri kopirovani pokazi.
:set lcs=tab\:\|- list
mne osobne to strasne vadi, protoze odsazeni lze provadet dvema ruznymi znaky (mezera a tabulator)To je pravda, i když by to zvedlo vlnu výkřiků - Python ne, tam se odsazuje tabulátory/mezerami.
TabError
.
$ cat <<EOF > pok.py PROG=""" def foo(): print("8 mezer") \tprint("tab") \tif True: \t print("tab + 8 mezer") foo() """ exec(PROG) EOF