Byl publikován aktuální přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie).
V programovacím jazyce Go naprogramovaná webová aplikace pro spolupráci na zdrojových kódech pomocí gitu Forgejo byla vydána ve verzi 12.0 (Mastodon). Forgejo je fork Gitei.
Nová čísla časopisů od nakladatelství Raspberry Pi zdarma ke čtení: Raspberry Pi Official Magazine 155 (pdf) a Hello World 27 (pdf).
Hyprland, tj. kompozitor pro Wayland zaměřený na dláždění okny a zároveň grafické efekty, byl vydán ve verzi 0.50.0. Podrobný přehled novinek na GitHubu.
Patrick Volkerding oznámil před dvaatřiceti lety vydání Slackware Linuxu 1.00. Slackware Linux byl tenkrát k dispozici na 3,5 palcových disketách. Základní systém byl na 13 disketách. Kdo chtěl grafiku, potřeboval dalších 11 disket. Slackware Linux 1.00 byl postaven na Linuxu .99pl11 Alpha, libc 4.4.1, g++ 2.4.5 a XFree86 1.3.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) jako první orgán státní správy v Česku spustilo takzvaný „bug bounty“ program pro odhalování bezpečnostních rizik a zranitelných míst ve svých informačních systémech. Za nalezení kritické zranitelnosti nabízí veřejnosti odměnu 1000 eur, v případě vysoké závažnosti je to 500 eur. Program se inspiruje přístupy běžnými v komerčním sektoru nebo ve veřejné sféře v zahraničí.
Vláda dne 16. července 2025 schválila návrh nového jednotného vizuálního stylu státní správy. Vytvořilo jej na základě veřejné soutěže studio Najbrt. Náklady na přípravu návrhu a metodiky činily tři miliony korun. Modernizovaný dvouocasý lev vychází z malého státního znaku. Vizuální styl doprovází originální písmo Czechia Sans.
Vyhledávač DuckDuckGo je podle webu DownDetector od 2:15 SELČ nedostupný. Opět fungovat začal na několik minut zhruba v 15:15. Další služby nesouvisející přímo s vyhledáváním, jako mapy a AI asistent jsou dostupné. Pro některé dotazy během výpadku stále funguje zobrazování například textu z Wikipedie.
Více než 600 aplikací postavených na PHP frameworku Laravel je zranitelných vůči vzdálenému spuštění libovolného kódu. Útočníci mohou zneužít veřejně uniklé konfigurační klíče APP_KEY (např. z GitHubu). Z více než 260 000 APP_KEY získaných z GitHubu bylo ověřeno, že přes 600 aplikací je zranitelných. Zhruba 63 % úniků pochází z .env souborů, které často obsahují i další citlivé údaje (např. přístupové údaje k databázím nebo cloudovým službám).
Open source modální textový editor Helix, inspirovaný editory Vim, Neovim či Kakoune, byl vydán ve verzi 25.07. Přehled novinek se záznamy terminálových sezení v asciinema v oznámení na webu. Detailně v CHANGELOGu na GitHubu.
$_
, @X
, regulární výrazy) jej předčí pouze Perl6. A to z něj spolu s spolu s konstrukcí eval, oddělovačem příkazů a nepovinným odsazováním dělá ideální jazyk pro psaní podobných věcí.
V případě pythonu jsme ochuzeni o zvýšený výskyt podivných znaků, snad s výjimkou podtržítka. A rovněž je velká část užitečného kódu v nejrůznějších modulech, které se musí importovat, takže jsou pythonisté postaveni před složitější problém.
Funkcionální programování je deklarativní předpis, kterak transformovat vstup na výstup.Slovo deklarativní pro běžné programátory znamená - žádné pomocné proměnné.
max = 0 for x in (1, 2, 3, 4, 5): if x > max: max = x print maxTakže tento příklad funkcionální rozhodně není, protože v pomocné proměnné
max
ukládáme stav programu. Toto je imperativní programování, kdy popisujeme jednotlivé stavy programu.
print sorted((1, 2, 3, 4, 5), reverse=True)[0]Toto naopak je funkcionální implementace (a navíc oneliner).
sorted
vrací nový seznam, kde je největší prvek na prvním místě. A ten nakonec vrátíme. Pochopitelně, že ve skutečnosti bychom nemuseli seznam řadít opačně a použít index [-1]
, rekurzivní funkci, anebo dokonce použít zabudovanou funkci max
. Jen by ten příklad nebyl tak popisný, i když by třeba mohl mít rozumnou složitost.
Druhý pohled na slovo deklarativní je ten, že říkáme, co se má udělat a ne jak.
To nás přivádí ke druhé části naší definice
Základní strukturou používanou ve funcionálním programování je seznam.Dokonce název jednoho z prvních takových jazyků, Lisp, je zkratka List processor. V případě Pythonu je pak seznamem cokoli z ntice, seznamu, řetězce, slovníku, množíny, iterátoru, generátoru a podobně - dokonce pro to existuje slovo
iterable
, tedy cokoli, čím se dá procházet (iterovat).
[výsledek for proměnná in seznam (if podmínka(proměnná)]Zápis list comprehhension v pythonu je takovýto - v hranatých závorkách se nejrpve uvede výsledný záznam seznamu následovaný klíčovým slovem
for
. Za tím následují proměnné cyklu (můžeme třeba iterovat přes klíč a hodnotu slovníku zároveň, takže proměnných může být vícero). Za tím je slovo in
a seznam, přes který se bude iterovat.
Volitelně může následovat podmínka, přičemž pokud neplatí, je daná hodnota ze seznamu přeskočena.
[(x, x**2) for x in (1, 2, 3, 4, 5) if x != 3] [(1, 1), (2, 4), (4, 16), (5,25)]Takže tento zápis vezme ntici
(1, 2, 3, 4, 5)
a pro každý prvek x vrátí dvojici x a druhou mocninu x, s vyjímkou x=3. Jak vidíme, celé funkcionální programování má poměrně blízko k matematice.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak existuje i varianta, která má závorky kulaté. Ta se chová stejně jako předchozí příklad, pouze nevrací seznam, ale generator object
. Rozdílem je, že se seznam vyhodnotí okamžitě, kdežto generátor až při procházení. Jedním z vedlejších důsledků je, že je snadné mít nekonečný generátor, což se o seznamu říct nedá.
Pak tu máme varianty se složenými závorkami, vracejícími množiny, případně slovníky, ale to už bych zbytečně mátl.
map
a filter
se s výhodou dají nahradit výše uvedeným konceptem. Pak tu máme anonymní lambda funkce. Takže další moduly, které nás mohou zajímat jsou itertools, které poskytují spousty užitečných funkcí. Potom functools, kam se například poděl reduce()
a dost možná i operator, který exportuje operátory pythonu jako standardní funkce.
d = dict() for line in open("access.log", 'r'): key = line.split()[0] d[key] = d.get(key, 0) + 1 for key, count in d.iteritems(): print key, countImperativní a neobfuskovaná varianta je snadná. Jdeme přes všechny řádky v souboru, metodou
split()
oddělíme klíč a pomocí slovníku počítáme jednotlivé výskyty.
import itertools def keys(f): return (l.split()[0] for l in open(f, 'r')) def uniq_c(f): return ((len(list(g)), key) for key, g in itertools.groupby(sorted(keys(f)))) def format(f): return "\n".join("%s\t%s" % (cnt, key) for cnt, key in sorted(uniq_c(f), reverse=True)) print format("access.log")Toto je funkcionální implementace téhož. Jak vidíme, tento styl dost často používá rozdělení problému na podproblémy, čili funkce a jejich následným skládáním problém vyřešíme. Funkce
keys
je triviální, vrátí seznam (respektive generátor) klíčů ze souboru. Funkce uniq_c
obsahuje veškerou logiku, protože nakonec vrátí seznam dvojic (počet-záznamů, klíč), který funkce format už jenom převede do řetězce vhodného k vytištění.
V praxi by všechny výše uvedené funkce očekávaly spíše seznam a konec by se zapsal nějak takto
print format(uniq_c(keys(open("accecc.log"))))ale při obfuskování na ortogonalitu a znovupoužitelnost zase tolik hledět nemusíme. Celou logiku tak nese funkce
itertools.groupby
, která se chová podobně jako unixový příkaz uniq
a takto použitá vrací seznam dvojic klíč a _grouper object, což je iterátor obsahující seznam prvků jdoucích po sobě. Pro získání počtu prvků se pak volá len(list(g))
.
import itertools, sys; print "\n".join(("%s\t%s" % (cnt, key) for cnt, key in sorted(((len(list(g)), key) for key, g in itertools.groupby(sorted(l.split()[0] for l in open(sys.argv[1], "r")))), reverse=True)))A teď by měl rozdíl mezi funkcionálním programování a obfuskování poznat opravdu každý. Mimochodem - příklad se spustí takto -
python -c 'sem vložte kód' access.log
Category 4: The Old Standby (1 << 5 inmates) Rules: must output "The Perl Journal"; 256 chars
#:: ::-| ::-| .-. :||-:: 0-| .-| ::||-| .:|-. :|| open(Q,$0);while(<Q>){if(/^#(.*)$/){for(split('-',$1)){$q=0;for(split){s/\| /:.:/xg;s/:/../g;$Q=$_?length:$_;$q+=$q?$Q:$Q*20;}print chr($q);}}}print"\n"; #.: ::||-| .||-| :|||-| ::||-| ||-:: :|||-| .:|A výsledkem je
#:: 0-.| .-| .|||-| ::-| .||-| || print "".join(("".join((y for y in x)) for x in ( (chr (sum( (x if y != 0 else x*20 for y, x in enumerate ( len(x) if x != "0" else 0 for x in (x.replace('|',':.:').replace(':','..')for x in y))))) for y in x) for x in((x.split() for x in y)for y in (x.split('-') for x in(x[1:] for x in file(__file__, 'r') if x[0] == '#')))))) #. :||-| ::||-| :|||-| .:|-| .-.| :-. .:||Postup při přepisu něčeho takového je v zásadě stejný - je potřeba rozkódovat a pochopit Perlí část, napsat to stejné v Pythonu (pro většinu lidí včetně mě nejprve v imperativní podobě a tu přepsat do funkcionální) a potom z toho udělat jeden řádek.
Tiskni
Sdílej:
eval { die "Chyba\n"; }; if ($@ eq "Chyba\n") { print "Vyhozena 'Chyba'\n"; } elsif ($@ eq "JinaChyba\n") { print "Vyhozena 'JinaChyba'\n"; } else { print "Vyhozeno neco jineho: $@\n"; die; # Vyhodi znovu }
print reduce(max, (1, 2, 5, 4, 3))O(n).
>>> print(max(1, 2, 5, 4, 3)) 5
v němž je odsazování součástí syntaxemne osobne to strasne vadi, protoze odsazeni lze provadet dvema ruznymi znaky (mezera a tabulator), coz by ani tak moc nevadilo, pokud by se tyto znaky daly pouhym okne v editoru rozeznat, coz je ale dost problem, pro zacatecnika IMHO velkej (protoze nechape, proc jedno prazdny misto neni steny jako jiny prazdny misto)
oddělovačem příkazů a nepovinným odsazovánímje skvela vec, kdyz chce clovek zapsat perl scriptik na jeden radek
mimochodem díky CESTovi za podnětné zadáníHehe, mel jsem si vymyslet neco lepsiho:) Ale ty tvoje jednoradkovy zapisy se mi zacinaji libit:) Zkusim do toho hada trosku proniknout:)
pro zacatecnika IMHO velkej (protoze nechape, proc jedno prazdny misto neni steny jako jiny prazdny misto)Problém to není. S pár začátečníky v pythonu jsem se už setkal a pochopili to okamžitě (konec konců, když nejsou schopní pochopit tohle, jen stěží pochopí programování v pythonu). Jinak v netriviálních editorech není problém si zobrazení whitespaces povolit (sám to tak mám).
mne osobne to strasne vadi, protoze odsazeni lze provadet dvema ruznymi znaky (mezera a tabulator), coz by ani tak moc nevadilo, pokud by se tyto znaky daly pouhym okne v editoru rozeznat, coz je ale dost problem, pro zacatecnika IMHO velkej (protoze nechape, proc jedno prazdny misto neni steny jako jiny prazdny misto)No a co bude dělat, až uvidí = a ==, to už bude úplně v koncích. Navíc nevidím rozdíl mezi odsazením a {}. Navíc si myslím, že začátečník nebude psát kód v nějakém textovém editoru typu notepad.
Navíc nevidím rozdíl mezi odsazením a {}.Uz jste nekdy kopiroval kod z webu? Odsazeni je obcas udelane tak, ze se pri kopirovani pokazi.
:set lcs=tab\:\|- list
mne osobne to strasne vadi, protoze odsazeni lze provadet dvema ruznymi znaky (mezera a tabulator)To je pravda, i když by to zvedlo vlnu výkřiků - Python ne, tam se odsazuje tabulátory/mezerami.
TabError
.
$ cat <<EOF > pok.py PROG=""" def foo(): print("8 mezer") \tprint("tab") \tif True: \t print("tab + 8 mezer") foo() """ exec(PROG) EOF