Po 9 týdnech vývoje od vydání Linuxu 6.15 oznámil Linus Torvalds vydání Linuxu 6.16. Přehled novinek a vylepšení na LWN.net: první a druhá polovina začleňovacího okna a Linux Kernel Newbies.
Americký výrobce čipů Intel propustí 15 procent zaměstnanců (en), do konce roku by jich v podniku mělo pracovat zhruba 75.000. Firma se potýká s výrobními problémy a opouští také miliardový plán na výstavbu továrny v Německu a Polsku.
MDN (Wikipedie), dnes MDN Web Docs, původně Mozilla Developer Network, slaví 20 let. V říjnu 2004 byl ukončen provoz serveru Netscape DevEdge, který byl hlavním zdrojem dokumentace k webovým prohlížečům Netscape a k webovým technologiím obecně. Mozille se po jednáních s AOL povedlo dokumenty z Netscape DevEdge zachránit a 23. července 2005 byl spuštěn MDC (Mozilla Developer Center). Ten byl v roce 2010 přejmenován na MDN.
Wayback byl vydán ve verzi 0.1. Wayback je "tak akorát Waylandu, aby fungoval Xwayland". Jedná se o kompatibilní vrstvu umožňující běh plnohodnotných X11 desktopových prostředí s využitím komponent z Waylandu. Cílem je nakonec nahradit klasický server X.Org, a tím snížit zátěž údržby aplikací X11.
Byla vydána nová verze 6.18 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Nově se lze k síti Tor připojit pomocí mostu WebTunnel. Tor Browser byl povýšen na verzi 14.5.5. Thunderbird na verzi 128.12.0. Další změny v příslušném seznamu.
Meta představila prototyp náramku, který snímá elektrickou aktivity svalů (povrchová elektromyografie, EMG) a umožňuje jemnými gesty ruky a prstů ovládat počítač nebo různá zařízení. Získané datové sady emg2qwerty a emg2pose jsou open source.
Byla vydána (𝕏) nová verze 25.7 open source firewallové a routovací platformy OPNsense (Wikipedie). Jedná se o fork pfSense postavený na FreeBSD. Kódový název OPNsense 25.7 je Visionary Viper. Přehled novinek v příspěvku na fóru.
Před 40 lety, 23. července 1985, společnost Commodore představila první počítač Amiga. Jednalo se o počítač "Amiga od Commodore", jenž byl později pojmenován Amiga 1000. Mělo se jednat o přímou konkurenci počítače Apple Macintosh uvedeného na trh v lednu 1984.
T‑Mobile USA ve spolupráci se Starlinkem spustil službu T-Satellite. Uživatelé služby mohou v odlehlých oblastech bez mobilního signálu aktuálně využívat satelitní síť s více než 650 satelity pro posílání a příjem zpráv, sdílení polohy, posílání zpráv na 911 a příjem upozornění, posílání obrázků a krátkých hlasových zpráv pomocí aplikace Zprávy Google. V plánu jsou také satelitní data.
Společnost Proxmox Server Solutions stojící za virtualizační platformou Proxmox Virtual Environment věnovala 10 000 eur nadaci The Perl and Raku Foundation (TPRF).
Kdo se ptá proč a k čemu je zbabělec a zrádce. Rozum je jen zbraň.
Předně musím říci, že ač je Nautilus taky nějaký korýš či podobná mořská potvora (nevyznám se v tom 
), tak pro účely článku je to samozřejmě toto.
No a o čem to dnes bude? Pozorný čtenář titulků (doufám ovšem, že žádní takoví nejsou a všichni čtete tento zápisek čistě kvůli tomu, že jsem ho napsal já) již určitě dospěl k závěru, že to bude o filemanagerech.
Bohužel, rozšířil se mýtus, že dvou, případně i o trochu více, -panelové manažery jsou vhodné, či snad dokonce nejlepší. Možná tomu tak je a já se jenom zoufale bráním pokroku. Snad ne. Ale ať je tomu jak chce, stejně tuto koncepci musím pomluvit. Dost bylo perexu, více pod více
Tuhle historii berte s rezervou, nebudu se raději zkoušet tvářit, že fakt vím jak to bylo 
Bylo tomu kdysi dávno, kdy se ještě chodilo pravidelně robotovat a internet ještě ani nevymysleli, no, tedy zase tak moc kdysi asi ne, kdy ještě nebylo zvykem mít v každém personálním computeru nějaká okna. Nicméně už tehdá byla nějaká potřeba manipulovat se soubory a samozřejmě, v řádce to někomu nebylo dost dobré (na druhou stranu, zvážíme-li jaká řádka to v jednom nejmenovaném systému byla, tak se ani není moc čemu divit). Možnosti samozřejmě nebyly valné, takže se vymyslelo něco tomu odpovídajícího, totiž dvoupanelový souborový manažer. To bylo, pravda, o něco lepší. Umělo to zobrazit najednou dva adresáře, čímž se stalo kopírování a přesouvání souborů o něco snesitelnějším.
Ale doba je pěkný zmetek, nic ji nikdy není po chuti a tak se neustále žene někam dopředu, tak stalo se, že už i nejposlednější počítací piksla ty okýnka uměla. S tím se zároveň otevřel i prostor k tomu dělat to nějak správně. Ale k tomu později, protože je jasné, že než dáme příležitost té správné volbě, napřed musíme probrat, rozmetat a zavrhnout tu špatnou.
Dvoupanelový souborový manažer umí najednou zobrazit dva adresáře. Pravda, není důvod proč by to nemohlo být víc a asi určitě takové jsou, ale moc o nich nevím. Tudíž je jasné, že o nich ani moc neví ostatní, takže jsou zcela okrajové. Společné to má ovšem to, že počet zobrazených panelů se za běhu nějak rozumně měnit nedá, takže jich furt vidíme dané n. Nejčastější dva jsou asi nejpřijatelnější volba, protože nám dovolují soubory volně a snadno přelévat mezi dvěma adresáři. Dělat to lze různě, bývá zvykem na to poskytovat funkční klávesu nebo (OR) čudlík.
Je ovšem jasné, že doba pokročila nejen co se dostupnosti okýnek týče, ale i co do počtu adresářů, které má běžný uživatel na svém počítači (já jich kupříkladu ve svém domovském adresáři mám zhruba 1500 (počítáno velmi hrubou metodou, takže je to možná úplně jinak)). Dá se z toho tedy vyvodit, že když budu pracovat se soubory, určitě mi nebude stačit je pouze přelévat z jednoho panelu do druhého.
Přišel čas přejít o jeden vývojový stupínek výš. Chopme se nyní sekyry a provedeme s našimi panely co je třeba abychom vyhověli požadavkům evoluce. Protože předpokládám, že máme pouze dva, ani se moc nenadřeme a jedním máchnutím je oddělíme. Nyní máme dva jednopanelové manažery, ale raději pospěšme a zastavme krvácení tak, že je doplníme o nezbytné vlastnosti. Předně, že naše jednotlivá okna vznikla z celku, kde předtím existovalo pevné omezení jejich počtu neznamená, že se toho omezení musíme držet i nadále. Už pro to ani není důvod. Mějme oken kolik zrovna chceme nebo potřebujeme.
Teď už máme libovolný a za běhu snadno měnitelný počet oken, u nichž platí jednoduché pravidlo, totiž co okno, to adresář. Z toho budeme vycházet, protože žádný lepší poměr asi dohromady nedáme.
Co teď ale s našimi kopírovacími čudlíky? Jak teď poznají do kterého ex-panelu mají přelévat naše soubory? Nijak. Co tedy s nimi? Co s nepotřebnými ovládacími prvky? Vyhodit.
Ouvej, nicméně jak teď budeme pracovat s naším pochroumaným filemanažerem? Aby byl lepší než ten starý, bude to muset být něco geniálního. A geniální věci jsou často geniální právě proto, že jsou tak jednoduché. A jak požadavek na genialitu tak na jednoduchost splní řešení, se kterým nyní přijdeme (a které, jak už to tak bývá, nejpíš bylo před tím než vůbec vyrazily první kopírovací a přesouvací čudlíky).
Máme okna v nichž máme nějaké obrázky představující soubory. Máme dvě okna vedle sebe a chceme přesunout jeden (nebo třeba dvacet…) soubor. Jak na to? Který čudlík zmáčkneme, jakou použijeme klávesovou zkratku? A jak dlouho vás ještě budu napínat? Odpověď je skutečně prostá, kdo na ní ještě nepřišel a jenom otráveně nečeká, až to konečně řeknu? Snad už nikdo.
Přesuneme tedy kurzor myši nad požadovaný soubor, zmáčkneme a aniž bychom tlačítko pustili přeneseme soubor do druhého okna. A je to! A teď vidím ty otrávené ksichty, v čem je to teda lepší? Jo, máte pravdu, asi to nevypadá tak drsně. Dobře. Ale proč jsme teda vyhodili ty čudlíky? Přeci kvůli nejednoznačnosti, máme více oken a nevěděli bychom kam se bude kopírovat. Hrozí to s touto metodou? Problém vyřešen.
Takže teď jsem ve zkratce (no, vzhledem k délce předchozího textu na to možná budete mít jiný názor ) vysvětlil, proč je to co jsem popsal lepší, vyšší vývojový stupně starých koncepcí. Teď bychom se mohli podívat, kde se s tím tedy můžete setkat.
Nejviditelnějšími představiteli jsou asi filemanažery zahrnuté ve dvou nejoblíbenějších desktopových prostředích. Oba jsou v něčem dobré a v něčem zlé, přičemž se v těchto vlastnostech spíše doplňují než překrývají.
Nautilus je dobrý pokud jde o jeho vzhled, nepřekypuje nesmysly. Dobrý (a teď to bude asi hodně zápalné, ale to se nedá nic dělat) je i se svým spatial režimem. To je docela dobrá věc, ale bohužel nedotažená v tom, že je člověku vnucena a nemůže se nějakým jednoduchým způsobem rozhodnout, jestli upřednostní nové okno nebo chce použít to současné. Nebylo by od věci vzít si inspiraci u webových prohlížečů a zaúkolovat k tomu třeba prostřední tlačítko. Nautilus už bohužel není tak dobrý v jiných věcech, které pak lépe vyplynou až budu mluvit o tom druhém.
Konqueroru se naopak musí přiznat, že je lepší technicky. Krutá cena za to je bohužel závislost na knihovnách KDE. Konqueror je nicméně špatný svým vzhledem, protože s Qt a absencí jakéhokoliv smyslu v jeho rozhraní Nautilu konkurovat v žádném případě nemůže.
Třetím o němž se zmíníme je oblíbená hračka z Windows. O něm jen tolik, že spojuje spíše ty horší vlastnosti a neumí věci, které by člověk zvyklý z těch předchozích dvou považoval celkem za samozřejmé. Tolik k tomu, to by mělo stačit
Nyní byste asi měli přestat číst, pokud vás nezajímá moje vize lepšího souborového manažeru (která nemusí být kompatibilní s tou vaší).
Jako každá grafická aplikace by i tato měla ke svým aktivitám používat GTK+ knihovnu. Ve shodě s Nautilem i Konquerorem musí být založen na nějakém vyšším VFS, takže by neměl mít problém přímo a ve stejném rozhraní pracovat se soubory někde daleko na FTP, přes SMB nebo třeba SSH. Uživatelské rozhraní by se mělo podobat Nautilu, s onou zmíněnou možností vybrat si prostřednictvím stisku levého či prostředního tlačítka, jestli chci nové okno či použít to stávající. Co by se naopak vyskytnout v žádném případě nemělo, je oblíbená tlačítko ,,o úroveň výš``, které je nesmyslné a mělo by být řešeno tak jak už dávno vyřešeno bylo, totiž prostou přítomností adresářů . a .. ve výpisu.
Aby mohl být manažer užitečný ještě více, měl by být úzce spjat s příkazovou řádkou. V tomhle budeme opět blíže panelovým manažerům. Velmi jednoduše by se to dalo řešit prostě tak, že náš manažer vybavíme snadno dosažitelnou ikonkou s terminálem, která celé zobrazení přepne na nefalšovaný virtuální terminál se spuštěným shellem a aktuálním adresářem stejným jako v zobrazení běžném.
To samozřejmě není vše a nedělá dohromady celý filemanager, ale o mé představě to doufám vypovídá dost. Co na závěr této dlouhé příšery (chtěl jsem se trochu vypsat, no )? Bojovné zvolání!
Chcípni, Midnighte, Nortone, Krusadere, Total Commandere*!!
*Výčet nemusí být úplný
Tiskni
Sdílej:
Dvoupanelove manazery mam rad prave z toho duvodu, ze se daji ovladat bez mysi.
20.8.2005 16:37
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
A třeba bod 7 považuji za zcela splněný navržením integraci virtuálního terminálu. Bod 1 je předmětem kritiky celého toho mého článku, bod 2 považuji za kočkopsí a nelíbí se mi.
Třeba ty části o nevhodnosti drag and dropu jsou úplně pitomé.
btw nedavno zde vysla serie clanku o KDE, a jeden dil byl prave o Konquerorovi, bylo tam zmineno, ze lze i tento defaultne jednopanelovy manager pouzit i jako dvoupanelovy (vicepanelovy) - coz je dle meho spavny koncept, at si kazdy vybere sam.
MC forever!
. A to jsem si v pre MC dobach dokonce napsal svuj dvoupanelovy filemanager, abych si praci ulehcil (jo, to bylo na Sinixu).
20.8.2005 19:05
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
Já mám raději kontrolu. Když jsem dříve ještě používal často MC, tak jsem si několikrát omylem něco smazal. Co na MC kašlu a držím se jen v příkazovém řádku tak jsem nejenom mnohem rychlejší, ale nemůže se mi stát, že bych si něco "omylem" smazal/přejmenoval/zkopíroval apod. Můj desktop nyní vypadá tak, že mám spuštěno několik atermů, v nich vždy screen a v tom pracuju. V X-kách jsem jen kvůli GIMPu a Firefoxu či jinému prohlížeči. Zaručuji Ti, že jakoukoli bežnou operaci, která se dá dělat v TC udělám na příkazovce rychleji a efektivněji.
A dovoluji si trvdit, že na Linuxu neexistuje žádný způsob, jak pracovat rychleji a efektivněji než pracuje windowsák v Total Commanderu.To si tedy dovolujete opravdu příliš. Nikdy nemůžete říci nikdy. Můžete uvést příklady? Midnight Commander umožňuje minimálně 2x více funkcí, než Total Commander, styl práce a ovládání je shodný. Když už se tedy bavíme o commanderech a opomíjíme shell, což jest řešením zpravidla nejrychlejším...
20.8.2005 23:49
Josef Kufner | skóre: 70
20.8.2005 18:52
Luk | skóre: 47
| blog: Kacířské myšlenky
| Kutná Hora
Předně musím říci, že ač je Nautilus taky nějaký korýš či podobná mořská potvora (nevyznám se v tomNo, když se řekne Nautilus, osobně si tedy představím spíš něco jiného (což byl inspirativní vzor pro stavbu SSN-571)
20.8.2005 20:29
Luk | skóre: 47
| blog: Kacířské myšlenky
| Kutná Hora
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
cp -r. Nechápu lidi, co jim vyhovuje mít zaplácanou plochu WM spousty okny.
) a určitě další. No, už mě napadlo, že by to třeba bylo také možné řešit přepsáním všech nástrojů jako cp, mv a vlastně i celého shellu tak, aby používaly nějaký ten VFS jako třeba z KDE, ale nejsem sebevrah, tak jsem to raději do článku nenapsal
Navíc spousta BFU (na Windows) pracuje s jednopanelovým manažer v režimu pseudo-dvoupanelového - z adresářového okna přetahují soubory do adresářového stromu, zobrazeného ve stejném okně - který tak plní funkci druhého zmrzačeného panelu.
Já osobně pracuji se soubory většinou tak, že chci přeunout či okopírovat nějaká data odněkud někam. tak si připravím odněkud a někam. Pak zvolím které soubory či adresáře představují ona data, a zvolím požadovanou akci. V jednopanelovém manažeru zvolím soubory, a pak začnu přemýšlet, co bych s nimi asi tak mohl udělat, jestli je třeba přesunu do tohohle adresáře, nebo radši sem? Pravda, můžu je kdekoliv odhodit, a zadívám se na vzniklá uskupení okem umělce, a když se mi to nelíbí, přesunu je o okno dál
Rozumné doupanelové manažery navíc mají funkce záložek, předvolených cest, historie apod., takže mohu efektivně pracovat s více než dvěma adresáři.
Snad se nebudu po nikom opakovat.
Na dvoupanely ale nedam dopustit, ten princip je genialni. Nejde o to, ze pracuju jen se dvema adresari a kdyz chci jinam, ceka me slozite a pomale prechazeni; jde o to, ze pri kazde operaci se soubory mam VZDY zdroj a cil, procez je odpovidajici mit prave dva panely. Nic se na tom nezmeni, ani kdyz budu potrebovat provadet operace v mnoha adresarich, porad bude pro kazdou operaci jeden zdroj a jeden cil. I tohle je ve dvoupanelech uz doresene - napr. v Total Commanderu je mozne otevrit si v kazdem z panelu nekolik zalozek, pamatuje si historii prochazeni adresaru a je mozne nadefinovat si "oblibene" adresare. Mam pocit (netvrdim), ze neco jako oblibene existuje i v mem oblibenem mc (nevim to jiste, protoze to nepotrebuju; navic jsem ted po nedelnim obede liny to zjistovat).
Souhlasim ale s tim, ze by dobry manazer mel fungovat univerzalne nad nejakym VFS, aby byl schopny snadno a transparentne pouzivat vsemozne protokoly.
Jinak bych jednopanelove manazery videl spis jako sikovne nastroje pro jednoduche operace (sam na ty zakladni veci pouzivam Konqueror).
Btw. kdyz ma nekdo 1500 adresaru jen v homediru, tak je to asi nekdo, kdo dela velmi narocne a neobvykle veci (a je jeden z mala takovych jedincu), nebo si svoji praci neumi moc dobre usporadat (neber to osobne Honzo, ale vazne moc takovych lidi neznam).
.
Jelikož naprostá většina operací je mezi dvěma adresáři v jednom čase, je jejich vizuální "propojení" IMO praktické. Pokud potřebuju zároveň pracovat s jinými (nebo stejnými) adresáři, prostě pustím další tab s MC v terminálu (přepínám snadno ALT-Fn), nebo nový terminál.
Tím neříkám, že MC je skvělý, IMHO je to krám. Naopak Nautilus se mi, se zavedením stromového zobrazení (insp. Mac) a tlačítek (insp. GTK filechooser), zamlouvá natolik, že ho snad asi začnu používat. Stejně bych ale uvítal něco jako nepadavou, zeštíhlenou Zemljanku.
Jinak si myslím, že moje závislost na OFM je daná taky tím, že jsem o pár let starší a zvyk je železná košile...