Indická společnost eMudhra po bezpečnostním incidentu, tj. kompromitaci soukromých klíčů osmi mezilehlých certifikátů své certifikační autority, opouští globální byznys s SSL/TLS certifikáty.
Dle Phoronixu zveřejnila společnost Trend Micro prostřednictvím programu Zero Day Initiative (ZDI) několik hlášení bezpečnostních zranitelností přímo na veřejném mailing listu LKML, přestože některé chyby dosud nemají opravu začleněnou do hlavní větve jádra. Mezi hlášenými problémy jsou dvě zranitelnosti s hodnocením CVSS 9.0, týkající se SMB Direct a KSMBD, které mohou umožnit vzdálené spuštění kódu. Další hlášení se týkají … více »
Správce hesel KeePassXC byl vydán ve verzi 2.8.0. Přechází na Qt 6, podporuje vkládání hesel s Waylandem, rychlé odemykání pomocí Polkitu nebo možnost nastavení klávesových zkratek (seznam změn).
Databáze DuckDB (Wikipedie) byla vydána ve verzi 2.0.0 LTS. S kódovým názvem Cinnamon Teal (čírka skořicová). S vyladěným protokolem Quack.
V implementaci Broadcom 802.11 byla zjištěna chyba ve zpracování WPS/EAP, týká se to SDK od roku 2010. Broadcom podle výzkumníka Quentina Kaisera odmítl CVE přidělit. Modemy Huawei a Technicolor jsou používány i v ČR, v LTE routerech, běžných domácích routerech a firemních přístupových bodech, jejich současný počet a zranitelnost konkrétních verzí však zatím neznáme. Více detailů a demo. GitHub / Broadcom 802.11 SDK Detection Toolkit.
Byla vydána nová verze 10.8 z Debianu vycházející linuxové distribuce DietPi pro (nejenom) jednodeskové počítače. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Přibyl balíček DietPi WireGuard.
Oslavte vydání openSUSE Leap 16.1 s námi v Praze! Ve středu 4. listopadu 2026 (den po vydání Leapu 16.1) vás zveme na malou oslavu vydání openSUSE Leap 16.1 do pražské kanceláře SUSE. Připravili jsme pro vás dvě krátké přednášky: … více »
Dle plánu bylo PHP vydáno v nových verzích 8.5.12, 8.4.27, 8.3.36 a 8.2.35. Opraveny jsou kritické zranitelnosti CVE-2026-109618 a CVE-2026-109619 aneb PHP2Shell.
UBports, nadace a komunita kolem Ubuntu pro telefony a tablety Ubuntu Touch, vydala Ubuntu Touch 24.04-2.1 a 24.04-1.5. S opravou kritických zranitelností.
Společnost Škoda Auto zveřejnila na Printables bezplatné 3D modely příslušenství do svých vozů (držáky na nápoje, pomůcky pro vedení kabelů, mincovníky, háčky na USB kabely a čepice pro kapsy na zadních stranách opěradel sedadel, držáky na telefony a úchyty pro horní upevnění bezpečnostních pásů).
Během balení rpm se různé věci zapisují do různých adresářů nebo se
v nich hledají. RPM umožňuje flexibilní nastavení adresářové
struktury, pro začátek se však vyplatí seznámit se s tou standardní.
Nainstalujeme-li rpm-build, vytvoří se v /usr/src/RPM
(na RedHatu /usr/src/redhat, jinde případně i jinde)
následující podadresáře:
SPECS – sem se instalují spec soubory.SOURCES – sem se instalují zdrojové kódy a patche.BUILD – do tohoto adresáře se zdrojové kódy
rozbalují (každý do svého podadresáře) a probíhá v něm vlastní
překlad.RPMS – adresář, do nejž se po úspěšné
kompilaci nahrají vytvořené binární balíčky. Přesněji do podadresářů
odpovídajících jejich achitektuře (i386, …,
noarch).SRPMS – sem se případně nahraje vytvořený zdrojový balíček.Do /usr/src/RPM však může zapisovat jen root,
a jelikož k balení rpm není zapotřebí být rootem, nebudeme balit
jako rooti a namísto toho si stejnou adresářovou strukturu vytvoříme
někde v domovském adresáři, řekněme v ~/src/rpm.
RPM vysvětlíme, že ji má používat, přidáním řádku
%_topdir /home/yeti/src/rpm
do souboru ~/.rpmmacros. Kdo nemá uživatelské jméno yeti,
nahradí /home/yeti svým domovským adresářem. Do
/var/tmp, kam se při balení zapisují a dočasně instalují
soubory, sice zapisovat smíme, budeme však chránit životní prostředí
a změníme i adresář pro dočasné soubory:
%_tmppath /home/yeti/tmp
V souboru ~/.rpmmacros můžeme změnit řadu dalších
zajímavých věcí, prozatím se spokojíme s nastavením tvůrce balíku:
%packager Yeti <yeti@physics.muni.cz>
Kdo se nejmenuje Yeti, opět změní na svoje jméno, a především adresu.
Hodnota %_topdir také ovlivňuje, kam se nainstaluje obsah
zdrojového rpm. Nyní tedy můžeme spustit (nebude-li uvedeno jinak, bude se
náš balíček vždy nazývat lobster).
rpm -i lobster-1.10-1.src.rpm
jako obyčejní uživatelé a soubory se objeví
v ~/src/rpm/SOURCES
a ~/src/rpm/SPECS namísto
v /usr/src/SOURCES
a /usr/src/SPECS.
Myslíme-li to s balením vážně, budeme chtít oddělit systém, na
němž pracujeme, od cílového systému, pro nějž kompilujeme – byť
by se lišil jen nainstalovaným softwarem. V tom případě cílový
systém nainstalujeme do alternativního rootu a budeme při balení
a testování používat chroot. rpm a rpmbuild
sice mají argument --root, ten ale podle mne funguje jaksi
zvláštně. Chrootnout se do alternativního rootu přímo příkazem
chroot pracuje spolehlivě – jako obyčejní
uživatelé na to ovšem nemáme práva. Distribuce a významní nezávislí
baliči (např. Dag)
vyvinuli různé nástroje a systémy kompilace oproti čistým instalacím
a ověřování balíčků, které má smysl prostudovat, budete-li se
pouštět do nějakých větších akcí.
Než se pustíme do výroby vlastních balíčků, hodí se umět zkompilovat
ty, u nichž už nám někdo všechno přichystal. Argumenty
rpmbuildu se mírně liší podle toho, z čeho
kompilujeme.
Zdrojový balíček. Máme-li
lobster-1.10-1.src.rpm, binární rpm z něj vytvoříme
rpmbuild --rebuild lobster-1.10-1.src.rpm
Spec soubor a zdrojový kód. Ze zdrojových
kódů v SOURCES a spec souboru kdekoli (obvykle ho
ale budeme mít ve SPECS) zkompilujeme binární balíček
rpmbuild -bb lobster.spec
Ke spec souboru musíme vždy uvést cestu, nehledá se
v SPECS. S -ba namísto
-bb bychom získali binární i zdrojový balíček,
s -bs jen zdrojový balíček.
Tento způsob použijeme nejen při tvorbě vlastních balíčků, ale také když chceme překompilovat balíček například pro jinou distribuci, který vyžaduje úpravy. Zdrojové rpm nainstalujeme, upravíme, co je zapotřebí, a zkompilujeme rpm z „rozložené“ formy.
Tarová koule. Zabalil-li nám nějaký dobrodinec spec soubor do tarové koule se zdrojovým kódem, můžeme ji přímo přebalit do rpm:
rpmbuild -tb lobster-1.10.tar.bz2
Analogicky předchozí možnosti můžeme -tb nahradit
-ta či -ts a získat obě rpm či jen
zdrojové. Každá volba -bněco, co se má udělat se
samotným spec souborem (jsou i další než ty tři uvedené, časem na ně
dojde), má své dvojče -tněco pro spec soubor
obsažený v tarové kouli.

Obrázek shrnuje průběh kompilace a adresáře, jež se účastní výroby RPM balíku ze zdrojového rpm, případně z tarové koule. Adresáře jsou zobrazeny v záhlavích rámečků; rámečky samé ukazují jejich typický obsah. Černé šipky sledují postup kompilace; zelené znázorňují, jak spec soubor řídí jednotlivé její fáze (ty podrobně probereme v další kapitole).
rpmbuilduNelze přehlédnout, že se při kompilaci vypisují do terminálu spousty
věcí. Sám rpmbuild vypisuje na standardní výstup informace
o jednotlivých fázích kompilace a na konci, resp. těsně před
koncem, vypíše, co za balíčky vytvořil:
Wrote: /home/yeti/src/RPM/SRPMS/lobster-1.10-1.src.rpm Wrote: /home/yeti/src/RPM/RPMS/i586/lobster-1.10-1.i586.rpm
Na standardní chybový výstup se pak vypisují všechny spuštěné příkazy
stylem sh -x. Do toho se míchá, co vypisuje na
standardní, resp. chybový výstup ./configure,
make, make install, etc. –
zkrátka pěkný guláš. Zejména z něj nelze snadno vydobýt, jaké balíčky
se nám kde objevily (pokud vůbec), což by se ale často hodilo vědět (volba
--pipe pomůže jen marginálně). Můžeme si pomoci wrapperem
podobným následujícímu, jenž v případě úspěšné kompilace vypíše jen
jména balíčků, selže-li však něco, vypíše na chybový výstup celý log:
#!/bin/bash
outdir=${TMPDIR:-$HOME/tmp}
specfile=$(grep -o '\<[a-zA-Z][-_+a-zA-Z0-9]*\.spec\>' <<<"$@" \
|| { echo "No spec file" 1>&2; exit 1; } | tail -n 1)
log="$outdir/rpmbuild-$specfile-$$.log"
if rpmbuild "$@" &>"$log"; then
sed 's/^Wrote: //;t;d' "$log"
rm "$log"
else
cat "$log" 1>&2
echo Logfile: "$log"
fi
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: