Fedora je od 10. února dostupná v Sýrii. Sýrie vypadla ze seznamu embargovaných zemí a Fedora Infrastructure Team mohl odblokovat syrské IP adresy.
Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických vyvíjí online portál Freedom.gov, který umožní nejenom uživatelům v Evropě přístup k obsahu blokovanému jejich vládami. Portál bude patrně obsahovat VPN funkci maskující uživatelský provoz tak, aby se jevil jako pocházející z USA. Projekt měl být původně představen již na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci, ale jeho spuštění bylo odloženo.
Byla vydána pro lidi zdarma ke stažení kniha The Book of Remind věnovaná sofistikovanému kalendáři a připomínači Remind.
Grafický editor dokumentů LyX, založený na TeXu, byl vydán ve verzi 2.5.0. Oznámení připomíná 30. výročí vzniku projektu. Novinky zahrnují mj. vylepšení referencí nebo použití barev napříč aplikací, od rozhraní editoru po výstupní dokument.
F-Droid bannerem na svých stránkách a také v aplikacích F-Droid a F-Droid Basic upozorňuje na iniciativu Keep Android Open. Od září 2026 bude Android vyžadovat, aby všechny aplikace byly registrovány ověřenými vývojáři, aby mohly být nainstalovány na certifikovaných zařízeních Android. To ohrožuje alternativní obchody s aplikacemi jako F-Droid a možnost instalace aplikací mimo oficiální obchod (sideloading).
Svobodná historická realtimová strategie 0 A.D. (Wikipedie) byla vydána ve verzi 28 (0.28.0). Její kódový název je Boiorix. Představení novinek v poznámkách k vydání. Ke stažení také na Flathubu a Snapcraftu.
Multimediální server a user space API PipeWire (Wikipedie) poskytující PulseAudio, JACK, ALSA a GStreamer rozhraní byl vydán ve verzi 1.6.0 (Bluesky). Přehled novinek na GitLabu.
UBports, nadace a komunita kolem Ubuntu pro telefony a tablety Ubuntu Touch, vydala Ubuntu Touch 24.04-1.2 a 20.04 OTA-12.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová stabilní verze 2.0 otevřeného operačního systému pro chytré hodinky AsteroidOS (Wikipedie). Přehled novinek v oznámení o vydání a na YouTube.
WoWee je open-source klient pro MMORPG hru World of Warcraft, kompatibilní se základní verzí a rozšířeními The Burning Crusade a Wrath of the Lich King. Klient je napsaný v C++ a využívá vlastní OpenGL renderer, pro provoz vyžaduje modely, grafiku, hudbu, zvuky a další assety z originální kopie hry od Blizzardu. Zdrojový kód je na GitHubu, dostupný pod licencí MIT.
Během balení rpm se různé věci zapisují do různých adresářů nebo se
v nich hledají. RPM umožňuje flexibilní nastavení adresářové
struktury, pro začátek se však vyplatí seznámit se s tou standardní.
Nainstalujeme-li rpm-build, vytvoří se v /usr/src/RPM
(na RedHatu /usr/src/redhat, jinde případně i jinde)
následující podadresáře:
SPECS – sem se instalují spec soubory.SOURCES – sem se instalují zdrojové kódy a patche.BUILD – do tohoto adresáře se zdrojové kódy
rozbalují (každý do svého podadresáře) a probíhá v něm vlastní
překlad.RPMS – adresář, do nejž se po úspěšné
kompilaci nahrají vytvořené binární balíčky. Přesněji do podadresářů
odpovídajících jejich achitektuře (i386, …,
noarch).SRPMS – sem se případně nahraje vytvořený zdrojový balíček.Do /usr/src/RPM však může zapisovat jen root,
a jelikož k balení rpm není zapotřebí být rootem, nebudeme balit
jako rooti a namísto toho si stejnou adresářovou strukturu vytvoříme
někde v domovském adresáři, řekněme v ~/src/rpm.
RPM vysvětlíme, že ji má používat, přidáním řádku
%_topdir /home/yeti/src/rpm
do souboru ~/.rpmmacros. Kdo nemá uživatelské jméno yeti,
nahradí /home/yeti svým domovským adresářem. Do
/var/tmp, kam se při balení zapisují a dočasně instalují
soubory, sice zapisovat smíme, budeme však chránit životní prostředí
a změníme i adresář pro dočasné soubory:
%_tmppath /home/yeti/tmp
V souboru ~/.rpmmacros můžeme změnit řadu dalších
zajímavých věcí, prozatím se spokojíme s nastavením tvůrce balíku:
%packager Yeti <yeti@physics.muni.cz>
Kdo se nejmenuje Yeti, opět změní na svoje jméno, a především adresu.
Hodnota %_topdir také ovlivňuje, kam se nainstaluje obsah
zdrojového rpm. Nyní tedy můžeme spustit (nebude-li uvedeno jinak, bude se
náš balíček vždy nazývat lobster).
rpm -i lobster-1.10-1.src.rpm
jako obyčejní uživatelé a soubory se objeví
v ~/src/rpm/SOURCES
a ~/src/rpm/SPECS namísto
v /usr/src/SOURCES
a /usr/src/SPECS.
Myslíme-li to s balením vážně, budeme chtít oddělit systém, na
němž pracujeme, od cílového systému, pro nějž kompilujeme – byť
by se lišil jen nainstalovaným softwarem. V tom případě cílový
systém nainstalujeme do alternativního rootu a budeme při balení
a testování používat chroot. rpm a rpmbuild
sice mají argument --root, ten ale podle mne funguje jaksi
zvláštně. Chrootnout se do alternativního rootu přímo příkazem
chroot pracuje spolehlivě – jako obyčejní
uživatelé na to ovšem nemáme práva. Distribuce a významní nezávislí
baliči (např. Dag)
vyvinuli různé nástroje a systémy kompilace oproti čistým instalacím
a ověřování balíčků, které má smysl prostudovat, budete-li se
pouštět do nějakých větších akcí.
Než se pustíme do výroby vlastních balíčků, hodí se umět zkompilovat
ty, u nichž už nám někdo všechno přichystal. Argumenty
rpmbuildu se mírně liší podle toho, z čeho
kompilujeme.
Zdrojový balíček. Máme-li
lobster-1.10-1.src.rpm, binární rpm z něj vytvoříme
rpmbuild --rebuild lobster-1.10-1.src.rpm
Spec soubor a zdrojový kód. Ze zdrojových
kódů v SOURCES a spec souboru kdekoli (obvykle ho
ale budeme mít ve SPECS) zkompilujeme binární balíček
rpmbuild -bb lobster.spec
Ke spec souboru musíme vždy uvést cestu, nehledá se
v SPECS. S -ba namísto
-bb bychom získali binární i zdrojový balíček,
s -bs jen zdrojový balíček.
Tento způsob použijeme nejen při tvorbě vlastních balíčků, ale také když chceme překompilovat balíček například pro jinou distribuci, který vyžaduje úpravy. Zdrojové rpm nainstalujeme, upravíme, co je zapotřebí, a zkompilujeme rpm z „rozložené“ formy.
Tarová koule. Zabalil-li nám nějaký dobrodinec spec soubor do tarové koule se zdrojovým kódem, můžeme ji přímo přebalit do rpm:
rpmbuild -tb lobster-1.10.tar.bz2
Analogicky předchozí možnosti můžeme -tb nahradit
-ta či -ts a získat obě rpm či jen
zdrojové. Každá volba -bněco, co se má udělat se
samotným spec souborem (jsou i další než ty tři uvedené, časem na ně
dojde), má své dvojče -tněco pro spec soubor
obsažený v tarové kouli.

Obrázek shrnuje průběh kompilace a adresáře, jež se účastní výroby RPM balíku ze zdrojového rpm, případně z tarové koule. Adresáře jsou zobrazeny v záhlavích rámečků; rámečky samé ukazují jejich typický obsah. Černé šipky sledují postup kompilace; zelené znázorňují, jak spec soubor řídí jednotlivé její fáze (ty podrobně probereme v další kapitole).
rpmbuilduNelze přehlédnout, že se při kompilaci vypisují do terminálu spousty
věcí. Sám rpmbuild vypisuje na standardní výstup informace
o jednotlivých fázích kompilace a na konci, resp. těsně před
koncem, vypíše, co za balíčky vytvořil:
Wrote: /home/yeti/src/RPM/SRPMS/lobster-1.10-1.src.rpm Wrote: /home/yeti/src/RPM/RPMS/i586/lobster-1.10-1.i586.rpm
Na standardní chybový výstup se pak vypisují všechny spuštěné příkazy
stylem sh -x. Do toho se míchá, co vypisuje na
standardní, resp. chybový výstup ./configure,
make, make install, etc. –
zkrátka pěkný guláš. Zejména z něj nelze snadno vydobýt, jaké balíčky
se nám kde objevily (pokud vůbec), což by se ale často hodilo vědět (volba
--pipe pomůže jen marginálně). Můžeme si pomoci wrapperem
podobným následujícímu, jenž v případě úspěšné kompilace vypíše jen
jména balíčků, selže-li však něco, vypíše na chybový výstup celý log:
#!/bin/bash
outdir=${TMPDIR:-$HOME/tmp}
specfile=$(grep -o '\<[a-zA-Z][-_+a-zA-Z0-9]*\.spec\>' <<<"$@" \
|| { echo "No spec file" 1>&2; exit 1; } | tail -n 1)
log="$outdir/rpmbuild-$specfile-$$.log"
if rpmbuild "$@" &>"$log"; then
sed 's/^Wrote: //;t;d' "$log"
rm "$log"
else
cat "$log" 1>&2
echo Logfile: "$log"
fi
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: