Opera 56, verze 56.0.3051.31, byla prohlášena za stabilní. Z novinek vývojáři upozorňují například na vylepšenou funkci vyskakovacích videí - v plovoucím rámci lze nově nastavovat hlasitost. Podrobný přehled změn v Changelogu. Přehled novinek pro vývojáře na blogu Dev.Opera. Opera 56 je postavena na Chromiu 69.
Společnost Oracle oficiálně oznámila vydání Java SE 11 (JDK 11). Jedná se o verzi s prodlouženou podporou (LTS). Nových vlastností (JEP - JDK Enhancement Proposal) je 17. Nové verze Java SE vychází každých 6 měsíců.
Byla vydána (en) betaverze Fedory 29. Jedná se o poslední zastávku před finálním vydáním a vzhledem k tomu, že byla zrušena alfa, tak také o první. K dispozici je v oficiálních edicích Workstation, Server a Atomic a také v podobě spinů, labů a verze pro ARM. Vydání Fedory 29 je plánováno na 30. října.
Aktuální verzi knihy Everything curl věnované řádkovému nástroji a knihovně pro přenos dat po různých protokolech curl lze koupit v papírové formě. Kniha je volně k dispozici na stránkách curlu nebo ke stažení ve formátech PDF, MOBI a EPUB. Ve spolupráci s BountyGraph byl spuštěn bug bounty program aneb za nalezení kritické bezpečnostní chyby v curlu lze vydělat aktuálně až 33 268 dolarů. Částkou 32 768 dolarů přispěl Dropbox. Curl již umí TLS
… více »Cloudflare spustil experimentální provoz ESNI - šifrovaného SNI (Server Name Indication), které umožňuje chránit soukromí uživatelů přistupujících k webům přes HTTPS. ESNI je podporováno zatím v testovací verzi Firefoxu. Při současném použití šifrovaného DNS (DNS-over-TLS či DNS-over-HTTPS) tak ISP či státy již nebudou mít žádnou přesnou možnost, jak kontrolovat či blokovat stránky, ke kterým uživatelé přistupují. Více viz také IETF draft.
Byla vydána nová major verze 1.8.0 open source systému pro filtrování nevyžádané pošty Rspamd (GitHub, ChangeLog). Z novinek lze zmínit nový framework selectors, optimalizaci modulu ClickHouse nebo vylepšení webového rozhraní.
Sabri Haddouche vytvořil stránku Browser Reaper, na které demonstruje zranitelnosti současných verzí webových prohlížečů Chrome, Safari i Firefox. Zveřejněné skripty dokážou zahltit nejen webové prohlížeče, ale v závislosti na nastavení, také celé operační systémy.
Byla vydána verze 11.3 open source alternativy GitHubu, tj. softwarového nástroje s webovým rozhraním umožňujícího spolupráci na zdrojových kódech, GitLab (Wikipedie). Představení nových vlastností i s náhledy v příspěvku na blogu.
Do 30. října se lze přihlásit do dalšího kola programu Outreachy (Wikipedie), jehož cílem je přitáhnout do světa svobodného a otevřeného softwaru lidi ze skupin, jež jsou ve světě svobodného a otevřeného softwaru málo zastoupeny. Za 3 měsíce práce, od 4. prosince 2018 do 4. března 2019, v participujících organizacích lze vydělat 5 500 USD.
Společnost Purism představila kryptografický token Librem Key. Koupit jej lze za 59 dolarů. Token byl vyvinut ve spolupráci se společností Nitrokey a poskytuje jak OpenPGP čipovou kartu, tak zabezpečení bootování notebooků Librem a také dalších notebooků s open source firmwarem Heads.
Rodina protokolů TCP/IP, kterou dnes používáme k realizaci naprosté většiny síťové komunikace, byla navržena na přelomu 70. a 80. let s cílem vytvořit robustnější model síťové komunikace, který by byl schopen se do určité míry vypořádat i s výpadky částí sítě. Základní (a v té době celkem revoluční) myšlenkou je packet switching (přepínání paketů): data nejsou posílána jako souvislý proud (stream), ale po samostatných blocích (paketech), a jednotlivé uzly sítě samy rozhodují, kudy budou pakety dále posílat.
V praxi je tato myšlenka realizována sadou protokolů, implementujících potřebné funkce. Protokoly obvykle rozdělujeme do několika úrovní (vrstev). Místo abstraktního ISO/OSI modelu, který pracuje se sedmi vrstvami, při výkladu TCP/IP většinou používáme zjednodušený pětivrstvý model (některé protokoly v TCP/IP modelu zastávají funkci více vrstev ISO/OSI modelu).
Vrstvám odpovídají ve struktuře paketu hlavičky jednotlivých protokolů. Základem paketu je blok aplikačních dat (podle okolností může mít ale i nulovou délku), před který postupně jednotlivé protokoly přidávají (v pořadí vrstev shora dolů) hlavičky se svými informacemi. Tyto hlavičky jsou pak moduly příslušných protokolů v opačném pořadí odebírány na straně příjemce.
Nejvýše je aplikační vrstva, tak označujeme data aplikačních protokolů jednotlivých síťových služeb. Takových protokolů existuje obrovské množství, z nejznámějších uveďme např. HTTP, SMTP, FTP, NTP. Z pohledu TCP/IP se jedná o data, která je třeba přenést k cílovému příjemci. O to se starají nižší vrstvy.
Nejníže je v modelu vrstva fyzická. Na rozdíl od vyšších vrstev se nejedná o softwarovou vrstvu (protokol), tímto označením rozumíme konkrétní fyzické médium, které používáme k přenosu dat. Příkladem může být např. twisted pair (kroucená dvoulinka) kabeláž ve většině lokálních ethernetových sítí, koaxiální kabel, optické vlákno nebo telefonní linka. Médium ale nemusí být hmotné - např. v případě bezdrátových sítí v mikrovlnném pásmu (wi-fi, breezenet) nebo optických pojítek.
Nejníže ze softwarových vrstev je linková vrstva. Jedná se o nejnižší komunikační protokol, sloužící k přenášení dat po fyzickém médiu. Tento protokol je většinou úzce svázán s konkrétní volbou média, ale tato korespondence nemusí být 1:1, např. ethernet bývá v praxi implementován nejen na twisted-pair kabeláži, ale můžeme se setkat s jeho implementacemi pomocí koaxiálního kabelu nebo naopak optických vláken. Jiným příkladem protokolu linkové vrstvy je PPP, protokol používaný k realizaci vytáčeného připojení (dial-up) nebo propojení počítačů přes sériovou linku. Podstatnou vlastností protokolů linkové vrstvy je skutečnost, že řeší pouze komunikaci mezi uzly, které jsou přímo spojeny (odtud i název).
Globální adresaci a směrování má na starosti vrstva síťová, v praxi realizovaná téměř výhradně protokolem IP (vyskytujícím se ve dvou verzích, IPv4 a IPv6). Zatímco i u protokolů linkové vrstvy existují adresy a např. v případě ethernetových MAC adres jsou (nebo by aspoň měly být) dokonce globálně jednoznačné, nelze je použít ke směrování paketů, protože z takových adres nelze poznat, kde cíl hledat. Adresy protokolu IP (IP adresy) jsou ale přidělovány hierarchicky tak, že delegace jednotlivých rozsahů odpovídá topologii sítě. Z cílové IP adresy lze proto určit, kudy máme paket dále poslat, tedy alespoň následujícího prostředníka (hop) po cestě. Kromě této své základní funkce řeší protokol IP ještě některé další, např. fragmentaci (rozdělení příliš dlouhých paketů na několik kratších) nebo označení paketů podle typu provozu (ToS - type of service).
Některé důležité problémy ale protokol IP záměrně neřeší. Například adresování v IP hlavičce je pouze na úroveň konkrétního uzlu sítě, ale neumožňuje adresovat konkrétní proces. Nelze tak (podle IP hlavičky) např. rozlišit paket určený webovému serveru od paketu pro SMTP klienta. Dalším problémem může být skutečnost, že jednotlivé IP pakety jsou posílány a zpracovávány zcela samostatně a nelze poznat, zda dva pakety patří do téhož datového toku. Protokol IP také neřeší otázku ztracených paketů (nelze detekovat, zda se některé pakety neztratily) ani pořadí paketů (pakety mohou do cíle dorazit v opačném pořadí, než v jakém byly odeslány). U některých typů komunikace nemusí být tato skutečnost na závadu, tam, kde ano, musíme tyto problémy řešit na úrovni vrstvy transportní a aplikační.
Nejpoužívanějšími protokoly transportní vrstvy jsou dnes UDP a TCP. UDP (User Datagram Protocol) lze chápat jako minimalistický transportní protokol, zavádějící pouze pojem portu, který lze chápat jako adresu konkrétního procesu (přesněji socketu) v rámci cílového uzlu. UDP je ale stále bezstavový protokol (nelze tady mluvit v pravém slova smyslu o spojení), neřeší otázku ztracených paketů ani jejich pořadí. Přesto se často používá pro svou jednoduchost a nižší režii, a to zejména tam, kde tyto otázky řešit nepotřebujeme.
Opačný přístup je reprezentován protokolem TCP (Transmission Control Protocol). Ten naopak zavádí spojení mezi dvěma porty na koncových uzlech. Z pohledu klientské aplikace se takové spojení chová podobně jako roura pro komunikaci mezi dvěma procesy (ale na rozdíl od roury je TCP spojení obousměrné), je zaručeno, že posloupnost bytů (stream), kterou jedna strana odešle, dostane ve stejné podobě druhá strana. Protokol TCP se stará o detekci a opakované odeslání ztracených dat, stejně jako o přerovnání dat z paketů, které dojdou ve špatném pořadí. TCP tak poskytuje aplikační vrstvě poměrně vysokou míru komfortu, většina komunikace proto dnes používá jako transportní protokol TCP. Nevýhodou ale může být vyšší režie a relativně pomalá reakce na výpadky, proto se pro některé účely (např. většina DNS dotazů nebo VoIP) dává přednost UDP.
Ze struktury vrstev se trochu vymyká protokol ICMP (Internet Control
Message Protocol). Pakety (message) tohoto protokolu jsou přenášeny přímo
prostřednictvím IP protokolu, ICMP ale nelze považovat za transportní
protokol, protože neslouží k přenášení aplikačních dat. Tento
protokol slouží k diagnostickým a servisním účelům. Příkladem
aplikací ICMP jsou zprávy o nedoručitelnosti paketu (destination
unreachable), pakety generované příkazem echo (ICMP echo
a echo reply) nebo některé servisní typy zpráv (redirect).
Maximální (teoretická) velikost IP paketu je 65535 B, ale limitujícím faktorem je většinou linková vrstva. Protože většina paketů aspoň jednou projde přes ethernet (nebo jeho ekvivalent), bývá většinou velikost paketů volena podle jeho limitu (1536 B), odtud nejobvyklejší hodnota 1500 B. To je ale samozřejmě pouze maximální hodnota, pakety často bývají i výrazně kratší, zejména u interaktivních aplikací. Hlavičky IP a TCP mají velikost 20-60 B (obvyklejší jsou hodnoty u dolní hranice), UDP a ICMP hlavičky mají 8 B, ethernetová hlavička 14 B (navíc 2 B na konci paketu kontrolní součet).
Dokument vytvořil: vladka, 29.8.2005 12:12 | Poslední úprava: Michal Kubeček, 18.3.2009 00:04 | Další přispěvatelé: Nicky726, Michal Kubeček | Historie změn | Zobrazeno: 15443×
Tiskni
Sdílej:
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz