Byla vydána verze 1.0 svobodné multiplatformní závodní hry SuperTuxKart (STK). Přehled novinek v příspěvku na blogu. Zdůraznit lze především víceuživatelský mód umožňující hrát hru po síti. Videoprezentace nejnovější verze na YouTube.
Ke zhlédnutí jsou videozáznamy grafických rozhraní telefonů, zatím jenom vývojových desek, Librem 5 a PinePhone. Librem 5 za 649 dolarů by měl být aktuálně k dispozici ve třetím čtvrtletí 2019. Při spuštění kampaně se mluvilo o lednu 2019. PinePhone za 150 dolarů by měl být odesílán ve čtvrtém čtvrtletí 2019.
Po dvou měsících vývoje od vydání verze 6.0.0 byla oficiálně vydána nová verze 6.1.0 správce digitálních fotografií a nově i videí digiKam (digiKam Software Collection, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v oficiálním oznámení. Vývojáři zdůrazňují nové API pro rozšíření DPlugins nahrazující KIPI. Ke stažení je také balíček ve formátu AppImage. Stačí jej stáhnout, nastavit právo ke spuštění a spustit.
Byla vydána verze 1.16.0, tj. první stabilní verze nové řady 1.16, multiplatformního multimediálního frameworku GStreamer (Wikipedie). Z novinek lze zdůraznit vylepšení podpory WebRTC nebo AV1. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Po více než 3 letech od vydání verze 1.3.0 byla vydána nová stabilní verze 1.4 multimediálního přehrávače MPlayer (Wikipedie). Nejnovější verze přináší kompatibilitu s verzí 4.1 a také s aktuální vývojovou verzí multiplatformní multimediální knihovny FFmpeg (Wikipedie).
Mozilla oznámila, že projekt Things byl přejmenován na WebThings. Nové jméno by mělo zdůraznit, že se nejedná pouze o projekt IoT (Internet věcí), ale o WoT (Web věcí). Současně byla vydána WebThings Gateway (GitHub) ve verzi 0.8 pro Raspberry Pi.
Byl vydán balík KDE Aplikace ve verzi 19.04. Shrnuje práce za poslední čtyři měsíce: opravy chyb, mj. ve správci souborů Dolphin, prohlížeči dokumentů (nejen PDF) Okular nebo prohlížeči obrázků Gwenview – tyto dostaly např. lepší podporu dotykových obrazovek. Významného přepracování se dočkal editor videa Kdenlive.
Byla vydána verze 19.04 linuxové distribuce Ubuntu a oficiálních odnoží Ubuntu Budgie, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio a Xubuntu. Kódový název Ubuntu 19.04 je Disco Dingo. Přehled novinek a odkazy ke stažení v poznámkách k vydání. Ubuntu 19.04 bude podporováno 9 měsíců, tj. do ledna 2020.
Byla vydána verze 8.0 sady aplikací pro SSH komunikaci OpenSSH. Řešena je bezpečnostní chyba CVE-2019-6111 v scp. Přidána byla experimentální podpora výměny klíčů, která je odolná vůči kvantovým počítačům (Streamlined NTRU Prime 4591^761 a X25519). Výchozí délka nově generovaných RSA klíčů je 3072 bitů.
Zend Framework, open source objektově orientovaný webový aplikační framework implementovaný v PHP, byl předán neziskovému technologickému konsorciu Linux Foundation. Framework se pod novým názvem Laminas v průběhu několika měsíců stane oficiálním projektem konsorcia.
Rodina protokolů TCP/IP, kterou dnes používáme k realizaci naprosté většiny síťové komunikace, byla navržena na přelomu 70. a 80. let s cílem vytvořit robustnější model síťové komunikace, který by byl schopen se do určité míry vypořádat i s výpadky částí sítě. Základní (a v té době celkem revoluční) myšlenkou je packet switching (přepínání paketů): data nejsou posílána jako souvislý proud (stream), ale po samostatných blocích (paketech), a jednotlivé uzly sítě samy rozhodují, kudy budou pakety dále posílat.
V praxi je tato myšlenka realizována sadou protokolů, implementujících potřebné funkce. Protokoly obvykle rozdělujeme do několika úrovní (vrstev). Místo abstraktního ISO/OSI modelu, který pracuje se sedmi vrstvami, při výkladu TCP/IP většinou používáme zjednodušený pětivrstvý model (některé protokoly v TCP/IP modelu zastávají funkci více vrstev ISO/OSI modelu).
Vrstvám odpovídají ve struktuře paketu hlavičky jednotlivých protokolů. Základem paketu je blok aplikačních dat (podle okolností může mít ale i nulovou délku), před který postupně jednotlivé protokoly přidávají (v pořadí vrstev shora dolů) hlavičky se svými informacemi. Tyto hlavičky jsou pak moduly příslušných protokolů v opačném pořadí odebírány na straně příjemce.
Nejvýše je aplikační vrstva, tak označujeme data aplikačních protokolů jednotlivých síťových služeb. Takových protokolů existuje obrovské množství, z nejznámějších uveďme např. HTTP, SMTP, FTP, NTP. Z pohledu TCP/IP se jedná o data, která je třeba přenést k cílovému příjemci. O to se starají nižší vrstvy.
Nejníže je v modelu vrstva fyzická. Na rozdíl od vyšších vrstev se nejedná o softwarovou vrstvu (protokol), tímto označením rozumíme konkrétní fyzické médium, které používáme k přenosu dat. Příkladem může být např. twisted pair (kroucená dvoulinka) kabeláž ve většině lokálních ethernetových sítí, koaxiální kabel, optické vlákno nebo telefonní linka. Médium ale nemusí být hmotné - např. v případě bezdrátových sítí v mikrovlnném pásmu (wi-fi, breezenet) nebo optických pojítek.
Nejníže ze softwarových vrstev je linková vrstva. Jedná se o nejnižší komunikační protokol, sloužící k přenášení dat po fyzickém médiu. Tento protokol je většinou úzce svázán s konkrétní volbou média, ale tato korespondence nemusí být 1:1, např. ethernet bývá v praxi implementován nejen na twisted-pair kabeláži, ale můžeme se setkat s jeho implementacemi pomocí koaxiálního kabelu nebo naopak optických vláken. Jiným příkladem protokolu linkové vrstvy je PPP, protokol používaný k realizaci vytáčeného připojení (dial-up) nebo propojení počítačů přes sériovou linku. Podstatnou vlastností protokolů linkové vrstvy je skutečnost, že řeší pouze komunikaci mezi uzly, které jsou přímo spojeny (odtud i název).
Globální adresaci a směrování má na starosti vrstva síťová, v praxi realizovaná téměř výhradně protokolem IP (vyskytujícím se ve dvou verzích, IPv4 a IPv6). Zatímco i u protokolů linkové vrstvy existují adresy a např. v případě ethernetových MAC adres jsou (nebo by aspoň měly být) dokonce globálně jednoznačné, nelze je použít ke směrování paketů, protože z takových adres nelze poznat, kde cíl hledat. Adresy protokolu IP (IP adresy) jsou ale přidělovány hierarchicky tak, že delegace jednotlivých rozsahů odpovídá topologii sítě. Z cílové IP adresy lze proto určit, kudy máme paket dále poslat, tedy alespoň následujícího prostředníka (hop) po cestě. Kromě této své základní funkce řeší protokol IP ještě některé další, např. fragmentaci (rozdělení příliš dlouhých paketů na několik kratších) nebo označení paketů podle typu provozu (ToS - type of service).
Některé důležité problémy ale protokol IP záměrně neřeší. Například adresování v IP hlavičce je pouze na úroveň konkrétního uzlu sítě, ale neumožňuje adresovat konkrétní proces. Nelze tak (podle IP hlavičky) např. rozlišit paket určený webovému serveru od paketu pro SMTP klienta. Dalším problémem může být skutečnost, že jednotlivé IP pakety jsou posílány a zpracovávány zcela samostatně a nelze poznat, zda dva pakety patří do téhož datového toku. Protokol IP také neřeší otázku ztracených paketů (nelze detekovat, zda se některé pakety neztratily) ani pořadí paketů (pakety mohou do cíle dorazit v opačném pořadí, než v jakém byly odeslány). U některých typů komunikace nemusí být tato skutečnost na závadu, tam, kde ano, musíme tyto problémy řešit na úrovni vrstvy transportní a aplikační.
Nejpoužívanějšími protokoly transportní vrstvy jsou dnes UDP a TCP. UDP (User Datagram Protocol) lze chápat jako minimalistický transportní protokol, zavádějící pouze pojem portu, který lze chápat jako adresu konkrétního procesu (přesněji socketu) v rámci cílového uzlu. UDP je ale stále bezstavový protokol (nelze tady mluvit v pravém slova smyslu o spojení), neřeší otázku ztracených paketů ani jejich pořadí. Přesto se často používá pro svou jednoduchost a nižší režii, a to zejména tam, kde tyto otázky řešit nepotřebujeme.
Opačný přístup je reprezentován protokolem TCP (Transmission Control Protocol). Ten naopak zavádí spojení mezi dvěma porty na koncových uzlech. Z pohledu klientské aplikace se takové spojení chová podobně jako roura pro komunikaci mezi dvěma procesy (ale na rozdíl od roury je TCP spojení obousměrné), je zaručeno, že posloupnost bytů (stream), kterou jedna strana odešle, dostane ve stejné podobě druhá strana. Protokol TCP se stará o detekci a opakované odeslání ztracených dat, stejně jako o přerovnání dat z paketů, které dojdou ve špatném pořadí. TCP tak poskytuje aplikační vrstvě poměrně vysokou míru komfortu, většina komunikace proto dnes používá jako transportní protokol TCP. Nevýhodou ale může být vyšší režie a relativně pomalá reakce na výpadky, proto se pro některé účely (např. většina DNS dotazů nebo VoIP) dává přednost UDP.
Ze struktury vrstev se trochu vymyká protokol ICMP (Internet Control
Message Protocol). Pakety (message) tohoto protokolu jsou přenášeny přímo
prostřednictvím IP protokolu, ICMP ale nelze považovat za transportní
protokol, protože neslouží k přenášení aplikačních dat. Tento
protokol slouží k diagnostickým a servisním účelům. Příkladem
aplikací ICMP jsou zprávy o nedoručitelnosti paketu (destination
unreachable), pakety generované příkazem echo (ICMP echo
a echo reply) nebo některé servisní typy zpráv (redirect).
Maximální (teoretická) velikost IP paketu je 65535 B, ale limitujícím faktorem je většinou linková vrstva. Protože většina paketů aspoň jednou projde přes ethernet (nebo jeho ekvivalent), bývá většinou velikost paketů volena podle jeho limitu (1536 B), odtud nejobvyklejší hodnota 1500 B. To je ale samozřejmě pouze maximální hodnota, pakety často bývají i výrazně kratší, zejména u interaktivních aplikací. Hlavičky IP a TCP mají velikost 20-60 B (obvyklejší jsou hodnoty u dolní hranice), UDP a ICMP hlavičky mají 8 B, ethernetová hlavička 14 B (navíc 2 B na konci paketu kontrolní součet).
Dokument vytvořil: vladka, 29.8.2005 12:12 | Poslední úprava: Michal Kubeček, 18.3.2009 00:04 | Další přispěvatelé: Nicky726, Michal Kubeček | Historie změn | Zobrazeno: 16512×
Tiskni
Sdílej:
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz