Administrace komentářů

Ano, to je taky závažný problém. mount.cifs pravděpodobně v SUID režimu kontroluje vlastníka přípojného bodu, aby zabránil napadední systému, který jsem popisoval dříve. (Nevěděl jsem, že to mount.cifs dělá.)

Jde v něm o toto:

1. Uživatel zavolá mount.cifs nad adresářem (bodem připojení), který vlastní.
2. mount.cifs je spuštěn, zkontroluje si, že bod připojení je vlastněn uživatelem, který jej spustil. Pokračuje výzvou na zadaní hesla k CIFS systému.
3. Nyní uživatel adresář smaže a nahradí jej symbolickým odkazem do systémového adresáře (konkrétně /etc/pam.d, kde je uložena konfigurace autentizační a autorizační knihovny PAM používané při přihlašovaní uživatelů).
4. Uživatel zadá heslo, mount.cifs pokračuje tím, že požádá jádro o připojení souborového systému. To je mu schváleno, protože má nastaven SUID bit.
5. Jádro vyhodnotí cestu k přípojnému bodu (nahradí symbolický odkaz skutečnou cestou) a udělá přesně, o co bylo požádáno oprávněným procesem – připojí souborový systém do /etc/pam.d.
6. Nyní je v /etc/pam.d obsah vzdáleného CIFS systému namísto původních systémových konfiguračních souborů. Uživatel si může na CIFS serveru jinou cestou vytvořit takovou konfiguraci knihovny PAM, která mu dovolí třeba přihlásit se jako root.

Celý problém je v tom, že mezi kontrolou vlastnictví přípojného bodu a skutečným přípojením je časové okno, kdy útočník může podvrhnout již jednou prověřené údaje (bod připojený).