Administrace komentářů

Pravděpodobně v mnoha případech ano.

A co je ten důvod? Nechceš vyzradit PK, považuješ ho za tajný údaj? Nebo ho chceš mít možnost měnit? Byl by problém tam ten sloupec pro „veřejné ID“ přidat dodatečně a do té doby používat místo dvou sloupců jeden?

Někdo může chtít utajit třeba počet svých zakázek nebo uživatelů, tak by jako „veřejné ID“ mohl používat nějakou nesouvislou řadu nebo začít na nějakém vysokém náhodném čísle s náhodným skokem. Ale tak jako tak musíš zajistit unikátnost – takže proč to unikátní číslo nepoužít rovnou jako interní PK? Taky jsem se setkal s tím, že někdo používal UUID, to už je vůbec prasárna – když se nejedná o distribuovaný systém, kde by ty ID vznikaly na více místech … navíc je tu hypotetická (nebo i reálná) možnost kolize.

Nebo můžeš chtít chránit soukromí uživatelů, přidělovat jim nějaké dočasné identifikátory, jedna osoba může mít více veřejných identifikátorů, třeba podle toho, s jakým externím systémem komunikuje atd. Takže pak nejde spárovat tu identitu napříč různými systémy (resp. můžeš to udělat leda ty, ne ty externí aplikace). Tohle i v jednom systému používám…

Ale myslím, že by k tomu měl být nějaký dobrý důvod – nedělal bych to automaticky.

Např. metodika extrémního programování říká, že bys měl programovat jen to, co je v danou chvíli nezbytné. Určitá předvídavost do budoucna je dobrá, ale nic se nesmí přehánět a člověk by se neměl utopit v úvahách „co by kdyby“ a implementovat milion věcí, které by mohly být potřeba (ale s největší pravděpodobností nebudou). Při rozhodování se mj. ptám: kolik kódu budu muset zahodit, když se to v budoucnu rozhodnu přepsat robustnějším způsobem? A když mi vyjde, že minimum a že s tím nebudou velké těžkostí, tak je lepší to udělat tím jednodušším přímočařejším způsobem.