Administrace komentářů

Mně přijde chroot málo izolovaný. Ale takový LXC kontejner, to už je ono! Je to bare metal, má to na disku obraz v adresáři, přesně jako chroot, ale dá se tomu omezit dostupná RAM a ještě pár dalších věcí. A bezproblémová podpora ve virt-manageru je nejen super, ale i hyper.

Jenom to má dva háčky. Zaprvé, kernel je samozřejmě tentýž jako u hostitelské distribuce, není to virtuální stroj. Takže pokud jedna distribuce má SELinux a druhá ne, pak to jedním směrem fungovat bude, zatímco druhým ne. Zadruhé, spustit si v tom LXC X-server je trochu voser, protože to sice přes virt-manager bez problémů jde, ale samozřejmě to není tak pohodlné jako rovnou do toho nabootovat a mít to s nativní akcelerací.

Taky je klidně možné používat ty Btrfs subvolumes jako kořeny pro LXC stroje, takže by se pak ta distribuce, která zrovna neběží přímo na železe, dala nakopnout v LXC — tedy v případě, že by ji někdo z nějakého důvodu fakt zoufale potřeboval spustit. Ale takovou věc jsem měl hodně krátce, protože mě to věčné tweakování velmi záhy přestalo bavit. Přesvědčit distribuci nainstalovanou na železe, aby nabootovala v LXC (nebo naopak) není use case, na který by někdo někdy něco optimalizoval.

Pak jsem ještě měl partition s OpenSolarisem, která bootovala z BIOSu normálně na železe, ale pod Linuxem v KVM nabootovala taky, protože jsem lineárním RAIDem spojil loopback soubor s předstíranou tabulkou oddílů, následovala partition se Solarisem (ZFS) a končilo to swap partition Solarisu (která pochopitelně byla správně zanesená v té umělé tabulce oddílů v loopback souboru). To ale byl regulární virtuální stroj s kernelem i s userspacem od Solarisu.

A nakonec si říkám, že pro několik dister vedle sebe by se tazateli nakonec nejlépe hodil virtuální stroj. Prostě by si mohl stáhnout klidně deset live médií a každé si spustit a prohlédnout z virt-managera.