Administrace komentářů

Dělení disku na oddíly je zlozvyk z minulého desetiletí. Doporučuji disk nedělit a pak bude prostor vždy k dispozici tam, kde je potřeba. Opravdu je to takhle jednoduché.

Nemá-li člověk swap, stačí jeden jediný oddíl v případě BIOSu, dva oddíly v případě UEFI. (Oddíly to v obou případech musí být a nemůže to být filesystém přímo na disku, protože jinak by z toho firmware nenabootoval. Ale není-li to bootovací disk, pak tam ani oddíly být nemusí.)

Má-li člověk swap, například kvůli uspání do RAM, pak je samozřejmě potřeba mít „oddíl“ na swap. Ale to je lepší zařídit pomocí LVM (proto ty uvozovky) a MBR oddíl nebo GPT oddíl jiný než /boot/efi nechat jen jeden (případně s LUKS uvnitř, aby i swap byl šifrovaný, atp.).

Kdysi ještě platilo, že chce-li uživatel šifrovaný root (/), pak musí mít oddělený /boot, který je nešifrovaný. To už ale dnes dávno neplatí, protože GRUB podporuje LUKS. Jen to může být (naneštěstí stále ještě) trochu nepohodlné, takže si umím představit, že by třeba někdo i dnes upřednostnil nešifrovaný /boot.

Jako filesystém je nejlepší nasadit Btrfs a v něm mít subvolume pro /, /etc, /var, /home (nebo případně pro každý domovský adresář zvlášť, opravdu podle gusta). Pak se dá bez problému

• atomicky snapshotovat a zálohovat každý subvolume zvlášť.
• mít víc distribucí na jednom jediném filesystému — každá bude mít vlastní /, /etc a /var a můžou (byť nemusí) sdílet swap a případně /home. Klíčové je, že není potřeba přiřadit jim diskový prostor předem. Diskový prostor bude vždy k dispozici, když je potřeba.
• kdykoliv přidávat a odebírat subvolumes, případně celé distribuce atd.
• nastavit odlišné mount options pro každý subvolume, podle potřeby, například nodev nosuid pro /home či něco podobného.

Kromě toho má Btrfs ještě spoustu dalších výhod a killer features. Dělení disku předem na oddíly je fakt zlo, které uživatele jen omezuje a dřív nebo později ho dostihne — například způsobem popsaným v dotazu.