Administrace komentářů

Jen ten SELinux je v Archu trochu gymnastika, zatímco ve Fedoře je prostě rovnou od začátku a je samozřejmou součástí balíčkového ekosystému. Ale jinak souhlas — pro BFU je Arch skvělé řešení, hlavně díky rolling updates.

Zažil jsem už několik případů, kdy BFU odešli od Linuxu po jedné z nesmyslných obrovských aktualizací, které pokaždé něco spolehlivě rozbijí. (Zejména Debian je tím „slavný“, ale ani Fedora nezůstává pozadu, bohužel.) Arch se dá naopak aktualizovat libovolně často a žádné náhlé rozbíjení celého systému se v něm nekoná. Jednou za uherský půlrok třeba začne zlobit jeden program, následuje tedy nasísnutí do bugzilly, dočasná instalace opravené verze z testing repository a život jde dál. Arch prostě nezpůsobuje ošklivé zážitky typu „no nazdar, teď si musím vyhradit víkend na aktualizaci systému, protože se mi tam zase všechno posere“. Aktualizace Archu je něco jako zadání jednoho příkazu jednou týdně, bez obav z děsivých následků.

Fedora se svými půlročními aktualizacemi má občas docela problém. Z mých zkušeností asi v 50% případů Fedora po půlroční aktualizaci nenabootuje. To je sice pro věci znalého uživatele snadno řešitelné, ale pro BFU je něco takového konečná. Kdysi tam byl systém zvaný FedUp, který měl být (hrůza pomyslet) doporučeným způsobem provádění půlročních aktualizací. Až na to, že nikdy nefungoval. Ve Fedoře 17, 18, 19, 20, 21 — tam všude FedUp prostě neudělal vůbec nic, pouze tiše nenápadně selhal a systém zůstal u staré verze. Manuální upgrade yumem měl vždy svá rizika a specifika. A dnešní — končeně oficiálně doporučený — manuální upgrade pomocí dnf je rovněž něco, co dokáže uživatele překvapit — například posledně byla potřebná drobná editace /etc/fstab, protože systemd začal jinak ověřovat mountovatelnost oddílů, takže místo noauto,x-systemd.automount je najednou potřeba nofail,noauto,x-systemd.automount, aby člověk neskončil rovnou v nouzovém režimu.

Mezi půlročními aktualizacemi funguje Fedora naprosto příkladně, kernely jsou v podstatě v rolling updates režimu, systém se může aktualizovat automaticky a integrace s KDE je taky skvělá. Nemůžu si ten desktop vynachválit. Ale ta apokalypsa jednou za půl roku je něco odpudivého, co u Archu neexistuje. Arch mám na dvou strojích už 10 let, kontinuálně aktualizovaný bez náhlých převratů nebo reinstalací.

Fedora ale vyhrála například v situaci, kdy jsem chtěl mít stejný systém na desktopu i na serveru s Power7. Power7 pro Fedoru není žádný problém, zatímco ArchLinux na takové platformě zrovna velkou podporu nemá — jednou za čas se nějaká objeví a pak zase postupně mizí.