Administrace komentářů

V odstavci 2 není slovo o jediném právu. Odst. 2 upřesňuje, co je rozmnožování.

§ 12 odst. 4 Právem dílo užít je a) právo na rozmnožování díla (§ 13), […]

§ 13 Rozmnožování (1) Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. […]

§ 66 odst. 2 Za rozmnožování počítačového programu podle tohoto zákona se považuje i zhotovení rozmnoženiny, je-li nezbytná k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos.

Zhotovení rozmnoženiny = rozmnožování (díla). Chápu, že pro vás zase bude problém to, že se pro jeden termín používají dva výrazy.

Už jste potvrdil, že odst. 1 je výjimkou pro odstavec 2. Tedy odstavec 2 nemůže přidávat podmínky k odstavci 1, neboť ten je lex specialis k odst. 2, i kdyby o nějakých právech mluvil.

Když je odstavec 1 výjimkou pro odstavec 2, nepotřebuje odstavec 2 žádné podmínky přidávat. Nejprve se totiž uplatní odstavec 2 i se svými podmínkami, a teprve pak se případně může uplatnit odstavec 1.

Já se ptám na konkrétní práva.

Právo zhotovit rozmnoženinu programu nezbytnou k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos.

Protože nebyl-li by odst. 1, tak při provozu software bys porušil autorská práva při provozu či zavádění software autorská práva pouze při činnostech, které jsou vyjmenované v §1 (při rozmnožování, upravování atd....). Pokud při jiných, tak řekni při kterých.

Žádná práva bych porušit nemusel, ta práva by mi mohl dát přímo autor, a obvykle to také dělá. § 66 prakticky řeší jenom to, že mi ta práva autor musí dát, i kdyby nechtěl.

Takže podle mne odst. 1 dává veškerá práva k provozu softtware, která potřebuji. Ty tvrdíš, že ne, tak se ptám, které to právo, které mi tato zákonná licence nedává?

Nedává vám právo zhotovit rozmnoženinu programu nezbytnou k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos, protože tím porušíte právo na rozmnožování autorského díla, a toto právo není obsahem zákonné licence v § 1.

No, ale §66 odst. 1 nemluví o legálním zavádění, pouze o zavádění.

On zákon vůbec málokdy explicitně mluví o legálním čemkoli. Ono se to totiž u zákona tak nějak předpokládá, že řeší legální věci.

Tedy ta práva k zavádění mohu získat z odstavce 1.

Ne, tenhle váš veletoč, jakým práva nutná pro aplikaci odstavce 1 získáte z odstavce 1 jste stále nijak nedokázal. Už jsem vám to ukazoval na tom příkladu s dispozičními právy k účtu – nemůžete sám sebe jmenovat disponentem účtu a pak to obhajovat tím, že teď už ale jste disponent účtu a můžete tedy disponenta jmenovat. Úplně stejně je to s odstavcem 1. Tak když s tím máte takový problém, tak si ta práva v odstavci 1 na chvilku zakryjte. Přečtěte si jenom tu část podmínek, a se zakrytou částí práv hledejte, zda někde v zákoně najdete nějaké ustanovení, ze kterého by plynulo, že ty podmínky splňujete. Musíte nejprve vyhodnotit ty podmínky a podle toho zjistíte, zda to ustanovení můžete aplikovat. Nemůžete to dělat opačně, aplikovat ustanovení, a teprve dodatečně zjišťovat, jestli po aplikaci těch ustanovení podmínky splňujete.

Tedy ta práva k zavádění mohu získat z odstavce 1. Stejně jako §32 nemluví o legální propagaci výstavy, ale čistě o propagaci výstavy, a sám je zdrojem legálnosti takového počínání.

§ 32 je zdrojem legálnosti propagace výstavy. § 66 odst. 1 je neříká, že můžete program zavádět, ale že můžete něco dělat při zavádění. Není tedy zdrojem legálnosti zavádění, ale je zdrojem legálnosti něčeho, co můžete dělat při zavádění. Zdroj legálnosti zavádění musíte hledat jinde. Podmínkou § 32 je účel propagace výstavy – při vaší interpretaci by § 32 byl zdrojem legálnosti výstavy. Ale tak to není, § 32 vám nedává práva pořádat výstavu, § 32 vám dává práva použít díla, pokud pořádáte výstavu. A když výstavu legálně nepořádáte, máte smůlu a § 32 se na vás nevztahuje. Stejně tak když program nezavádíte legálně, § 66 odst. 1 se na vás nevztahuje.

Ne, dal ji tam proto, aby tento paragraf nelegalizoval kopírování programu při jiné činnosti, než zavádění a provoz software. Stejně jako podmínka propagace v §32 je proto, aby ten paragraf nelegalizovat jiné užití díla, než při propagaci.

Vy jste ale tvrdil automaticky pro tebe platí zákonná licence §66, ať zrovna zavádíš nebo ne. Tedy že z § 66 máte zákonnou licenci, i když program nezavádíte ani neprovozujete.

A proto ESD svoje rozhodnutí doplnil tím, že při prodeji rozmnoženiny musím všechny své rozmnoženiny smazat, ač tento požadavek nemá doslovnou oporu v textu směrnice

ESD nemůže doplňovat směrnice. ESD je může jenom vykládat. Takže je dobré se místo vlastních dojmů „nemá doslovnou oporu v textu směrnice“ podívat, o co tedy ESD svůj výklad opřel.

(70) Původní nabyvatel, který přistoupí k dalšímu prodeji hmotné či nehmotné rozmnoženiny počítačového programu, ve vztahu k níž je právo na rozšiřování náležející nositeli autorského práva vyčerpáno v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, totiž musí učinit svou vlastní rozmnoženinu v okamžiku jejího dalšího prodeje nepoužitelnou, aby se vyhnul porušení výlučného práva na rozmnožování počítačového programu stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/24 náležejícího autorovi tohoto programu. Přitom v takové situaci, jako je situace zmíněná v předcházejícím bodě, bude zákazník nositele autorského práva i nadále užívat rozmnoženinu počítačového programu nainstalovanou na jeho serveru, a tedy ji neučiní nepoužitelnou.

Tedy neplatí vaše teorie, že povinnost likvidace kopie z autorského práva nevyplývá – to je pouze vaše nepochopení základních principů autorského práva. Autorské právo na „rozmnožování“ totiž nepokrývá jenom samotný akt rozmnožení, jak se mylně domníváte, ale pokrývá i tu vzniklou rozmnoženinu. To je totiž úplný základ veškerých práv – důsledek nějakého oprávnění patří oprávněnému, ne někomu, kdo se náhodou motal okolo. Když od výrobce koupíte zboží a budete ho dál prodávat, zisk z prodeje patří vám, nikoli výrobci, protože vy vykonáváte vlastnická práva k tomu zboží, takže vám plynu užitek z těch práv plynoucí. V případě majetkových autorských práv ale ta práva stále zůstávají autorovi, autor vám pouze udělí oprávnění k výkonu majetkových práv. S výkonem majetkových práv samozřejmě získáte i oprávnění k výkonu majetkových práv nad užitkem nebo důsledky výkonu těch práv – ale samotná majetková práva zůstávají stále autorovi. Nebo-li i když si vytvoříte třeba milion kopií, majetková autorská práva ke všem těm kopiím zůstávají stále autorovi, vy jste pouze oprávněn k výkonu těch práv. A to oprávnění k výkonu práv samozřejmě nemusí být trvalé. Pokud svá oprávnění k výkonu práv prodáte, přijdete o všechna práva k těm rozmnoženinám – jejich další držení by bylo zásahem do majetkových práv autora, načež by se autor mohl domáhat ochrany svých práv.

existence kopie ničí práva porušovat nemůže

Takže teď už víte, že existence kopie autorská práva porušovat může. Ostatně přesně takhle se řeší spousta případů nelegálního užívání autorských děl. Máte ve firmě vypálená DVD se softwarem? Kde máte faktury? Nikoho nezajímalo, jak ta DVD vznikla – prostě máte nelegální kopii, a tím porušujete autorská práva.

Nijak si neodpověděl na paralelu s §36.

Nepřipadá mi rozumné řešit výklad dalších a dalších paragrafů, když jsme se neshodli na jednom paragrafu.

Tvrdíš, že je to stejné, nebo že čím se liší §66 a §36?

§ 66 má jako své podmínky různé činnosti, které zase vyžadují některá oprávnění. § 36 jako klíčovou podmínku pro aplikaci stanovuje to, že se dotyčný nezabývá souborným dílem jako celkem, ale zabývá se jeho částmi (obsahem díla). To se dá těžko porovnávat, § 36 můžete připodobnit třeba k § 31 (citace), § 38c (nepodstatné vedlejší užití) nebo i k § 32.

Musím mít "právo k přístupu k jeho obsahu a pro běžné využívání jeho obsahu" k tomu, aby na mne jako oprávněného uživatele souborného díla §36 platil?

Ano, musíte takové právo mít, pokud přístup k obsahu takové právo vyžaduje. Pokud to souborné dílo bude třeba slovník, kde obsahem jsou jednotlivá slova, žádné právo přístupu k obsahu nepotřebujete, protože slovo samotné není autorským dílem. Pokud souborným dílem bude třeba kniha fotografií, pak už právo k přístupu k obsahu v některých případech potřebujete, protože fotografie je autorským dílem. Pokud si fotografie budete jenom prohlížet, není to zásah do autorských práv, takže nic dalšího nepotřebujete – ale pokud si je budete chtít okopírovat nikoli pro osobní potřebu, už jde o rozmnožování a zásah do autorských práv, nebo-li k tomu potřebujete oprávnění.