Administrace komentářů

To, že jsou z hlediska práva dvě věci V KONKRÉTNÍM PŘIPADĚ neoddělitené nijak nemnění fakt, že jsou to dvě různé věci.

Víte, že jsem to čekal? Dokud jste si myslel, že rozhodnutí ESD podporuje vaše tvrzení, budete se jím ohánět. A když zjistíte, že rozhodnutí tvrdí pravý opak, najednou to bude rozhodnutí specifické pro jediný případ, které se našeho problému vlastně vůbec netýká. Jenže máte smůlu, protože ty citované části rozhodnutí jsou obecné a odpovídají na obecné otázky, které nejsou nijak závislé na tom konkrétním řešeném sporu.

A jelikož v jiném případě je možná existence licence bez rozmnoženiny a naopak - jak jsem dokázal a Ty jsi nijak nevyvrátil, tak pokud AZ mluví o rozmnoženině, tak prostě myslí rozmnoženinu. Kdyby myslel rozmnoženinu, ke které existuje licenční smlouva, musel by to tak tvrdit.

Nevyvrátil jsem to já, vyvrátil to ESD ve výše uvedeném rozsudku. Jednou ze tří otázek, na které soud odpovídal, a tedy jednou ze tří klíčových částí rozhodnutí, je to, zda se na poskytnutí licence také vztahuje vyčerpání práv autora na rozšiřování. V českém AZ je to § 14 odst. 2, který implementuje příslušnou směrnici:

Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území některého z členských států Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území členských států Evropské unie a států tvořících Evropský hospodářský prostor vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.

Píše se tam o rozmnoženině díla. Podle vašeho výkladu se tedy jasně jedná o nabytí rozmnoženiny díla a nijak se to netýká licence. Nicméně ESD to vyložil jinak a v rozhodnutí velmi podrobně zdůvodňuje, proč nabytí rozmnoženiny díla a získání licence je jeden nedílný celek, i když se skládá ze dvou transakcí. To, že je to nedílný celek, se týká celého autorského práva, protože k užití díla potřebujete dvě věci – jednak práva k jeho užití, jednak samotnou kopii díla. Jak konstatuje soud, pouhé vlastnictví kopie, když k ní nemáte žádná práva, je neúčelné.

Argumentuješ rozsudkem, a nepochopil jsi, co bylo podstatou sporu...

Já jsem to pochopil, viz výše.

Právě že jeden z klíčových argumentů Oracle bylo, že neprodávalo rozmnoženiny. Tedy že to, co poskytlo za úplatu NEBYLA rozmnoženina.

Ne, klíčovým argumentem Oraclu bylo, že neprodával rozmnoženiny, prodával licence a právo na stažení rozmnoženiny plynulo teprve z té získané licence. ESD to smetl ze stolu právě tím, že vyložil, že licence a rozmnoženina jsou dvě strany jedné mince.

Já tvrdím, že vlastnictví rozmnoženiny a vlastnictví licence jsou dvě různé věci, které jsou někdy spjaty a někdy ne. Tedy že nejde vyvozovat, že když zákonodárce mluví o jedné věci, tak myslí druhou, jak tvrdíš ty.

Jak už jsem psal, to, že to tvrdím já, je nepodstatné. Důležité je, že to tvrdí ESD.

To není pravda. Toto zrovna je odlišnost mezi elektronickou a fyzickou distribucí. Když si koupím CD, tak jsem oprávněný majitel rozmnoženiny. Ať již mám nebo nemám uzavřenou licenční smlouvu. Naopak stažení elektronické verze je zpravidla přímo spjato s odsouhlasením licenční smlouvy. Tím se tyto případy liší.

Je od vás odvážné, že se pouštíte do polemiky s ESD. Nicméně jestli dovolíte, já budu nadál věřit výkladu ESD, a váš názor, že je ten výklad není pravda, budu brát pouze jako chybný názor.

Česká právní úprava je v tomto extenzivnější, než Evropská směrnice, kterou musí implementovat.

Nikoli, česká právní úprava není extenzivnější a ani být nemůže. Protože by tím omezila práva autorů, a to může udělat pouze v případech jasně směrnicí vyjmenovaných – přičemž tento k nim v žádném případě nepatří.

Zatímco evropská směrnice 2009/24 zní: "3. The person having a right to use a copy of a computer program shall be....", tedy opravdu mluví o člověku majícím licenci, české právo mluví o "oprávněném nabyvateli rozmnoženiny", což je i člověk bez licence.

Vy v tom anglickém textu někde vidíte slovo „licence“? Já tedy ne. Já tam vidím „having a right to use“ což v češtině znamená „oprávněný“.

Takže to omezuje mé právo rozšiřování rozmnoženiny - které mám zaručeno.

Tohle opět už vyřešilo uvedené rozhodnutí ESD. Tam se to řeší na příkladu „počtu“ licencí – ESD tam jasně říká, že když někdo získal nějaký „počet“ licencí, může prodat zase jedině ten kompletní počet, nemůže licenci rozdělit. Protože vyčerpání práv na rozšiřování znamená, že autor nemůže zabránit tomu, aby první nabyvatel licence tuto licenci neprodal dál. To ale neznamená, že by se jakkoli měnil obsah licence. Pokud je v licenci uvedeno, že je na 8 počítačů, je to prostě jedna licence na 8 počítačů a nabyvatel ji může prodat jako celek nebo vůbec, nemůže změnit obsah licence tím, že ji rozdělí na dvě. Přestože to omezuje jeho právo na rozšiřování rozmnoženiny. Stejně tak když je v licenci uvedeno, že umožňuje užití pouze s počítačem, se kterým byla zakoupena, nelze převodem licence její obsah změnit a říct, že se týká jiného počítače.

Stejnětak, co když se dané PC rozbije?

Licence od Microsoftu to řeší. Obecně je to záležitost smluvní volnosti – pokud vám někdo nabídne licenci omezenou na jediné zařízení, a v případě rozbití zařízení přijdete o možnost licenci využívat, nemusíte takovou smlouvu uzavírat. Například v případě různé elektroniky je to běžné – když si koupíte televizi, získáte s ní i licenci na vnitřní software. Pokud se vám po záruce televize rozbije a koupíte si novou, budete muset zaplatit plnou cenu a nepomůže vám argument, že licenci na software už přece máte z té staré.

Vlastník rozmnoženiny BEZ LICENČNÍ SMLOUVY (viz nahoře, český AZ takového předpokládá) může používat program na libovolném počítači dle §66. Proto licenční smlouva toto nemůže omezit.

Celou dobu argumentujete, že je možné používat počítačový program i bez smlouvy, a teď se najednou odvoláváte na smlouvu. § 66 neříká nic o využití programu na libovolném počítači. § 66 říká pouze jedinou věc, že pokud někdo má licenci k používání programu a používá ho v souladu s licencí, má určitá minimální práva. Váš velmi extenzivní výklad, že se § 66 do českého práva pokoutně zavedl zcela nový způsob užití autorského díla, který je v rozporu s evropskou směrnicí i s mezinárodními dohodami. § 66 je prostě jen implementace směrnice 2009/24, která vůbec neřeší, jak někdo získá práva na užívání programu, řeší jenom to, že když už nějaká práva má, má i ta další práva ve směrnici uvedená. Všimněte si také, že ta další práva jsou vám sama o sobě k ničemu, dávají smysl jedině tehdy, když máte právo vůbec program užít.