Administrace komentářů

Nebudu reagovat na všechny nepravdy, kterých jsi se výše dopustil (možná se k nim vrátím), protože nejprve je třeba si vyjasnit pár klíčových bodů.

no, ve směrnici je to přeloženo jako „osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu“, v zákoně je to vyjádření zpřesněné

Čteš co píšu? Tuto interpretaci jsem již vyvrátil a nijak jsi na to nereagoval. Tak znovu Tam, kde se ve směrnici používá "osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu“ je v AZ použit termín JINÝ: "oprávněný uživatel". Je to termín jiný jak doslovně, tak i významem (mohu mít právo k užití, a přitom nebýt uživatel - prostě právo nepoužívat).

Tento termín je pak nadefinován v §66 - am jak níže ukážu, opět jinak, než jako "osoba oprávněná používat program".

V obou případech je tam to slovo oprávněný/oprávněná, které znamená, že aby byla podmínka splněna, musí mít dotyčný nějaká práva.

Každý má nějaká práva. Tvoje interpretace by měla smysl, pouze pokud by tam bylo v kontextu zmíněno, jaká práva. To ovšem v definici oprávněného uživatele nikde není a proto tento odstavec takto interpretovat nelze. Termín oprávněný v Tebou prosazovaném smyslu vyžaduje, aby se přímo v kontextu mluvilo o konkrétním právu. Tak je tento termín v celém českém právním řádu používán.

(námitka, že celý AZ mluví o právu k užití díla pak také neobstojí, protože AZ pojednává o daleko víc autorských právech, než jen o právu na rozmnožování, které zpravidla jediné získávám koupí licence na software, takže by nebylo naprosto jasné, o jaké množině práv se mluví a jestli mi stačí jedno z těchto práv nebo musím mít všechna atd...)

Proto je zcela jasné, že "oprávněný nabyvatel" není nabyvatel, který má nějaká nikde nespecifikovaná práva (tedy defakto každý nabyvatel), ale nabyvatel, který věc nabyl dle práva. Tedy, že oprávněnost se nevztahuje k osobě, ale k aktu nabytí. Jasné je to i z dalšího pokračování odstavce, kde se mluví o "oprávněném nabyvateli licence", což v Tvé interpretaci by bylo nabyvatel licence, který má licenci - tedy pleonasmus.

Úplně stejně, jako např. oprávněný poskytovatel není ten, kdo poskytuje a má nějaká další práva, ale ten, kdo poskytuje a má právo poskytovat (tedy neposkytuje protiprávně), viz: http://www.ponap.cz/text-otazky-a-odpovedi-k-nahradnimu-plneni

A už vůbec je nesmyslná Tvoje interpretace, že oprávněný uživatel je ten, který užívá dle práva - tedy neporušuje licenci. Mít právo (tedy být oprávněný v Tvé interpretaci) je něco zcela jiného, než neporušovat cizí práva. Mohu jak porušovat cizí práva k A, a přitom mít práva k A, stejně jako mohu neporušovat cizí práva k A - a přitom k A práva nemít. Tedy práva §66 mám, ať už licenci porušuji nebo ne. Tím, že začnu licenci porušovat, o ně přijít jednoznačně nemohu.

Dej mi prosím sem odkazy na kohokoli, kdo chápe daný paragraf AZ tak jako ty. Já Ti sem dám odkazy na lidi, kteří to chápou jako já.

http://www.zive.cz/clanky/novela-autorskeho-zakona-vyznamne-ovlivni-take-praci-se-softwarem/sc-3-a-130563

http://www.znalec-it.cz/files/Uziti_sw_bez_smlouvy.pdf

A dál prosím vysvětli, čím se liší: 1) "oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoženině počítačového programu, a to za účelem jejího využití, nikoli za účelem jejího dalšího převodu" a 2) "oprávněný nabyvatel licence", tedy zdali podle Tebe je celé 1 podmnožinou 2 a tedy zákonodárce byl blbec, že to tam dával, nebo jestli existuje někdo, kdo spadá do 1 a nespadá do 2 - a kdo konkrétně to je.

---

No a ta možná omezení jsou vyjmenována ve směrnici, a vámi uváděné omezení autorského práva v té směrnici uvedené není.

Přečtěte si celý AZ - těch omezení autorského práva je tam daleko více, a spousta z nich není v žádné směrnici. Směrnice prostě neomezuje české právo tak, jak si myslíš.

---

když tvrdíš, že V OBECNÉM případě je vlastnictví licence a vlastnictví rozmnoženiny totéž

Netvrdím. Tvrdím, že vlastnictví licence a vlastnictví rozmnoženiny jsou obě podmínky nutné pokud chci legálně užívat program na počítači.

Aspoň někam jsme se posunuli, protože dříve jsi tvrdil, že:

Výše uvedený rozsudek ESD říká, že příslušnou směrnici EU (a potažmo tedy ji implementující zákony) je nutné vykládat tak, že vlastnictví rozmnoženiny a licence je jedno a totéž.

A tím jsi celou dobu argumentoval. Rozsudek ESD tvrdí, že konkrétní transakce udělení licenčních práv a nabytí rozmnoženiny je jedna. Ty jsi z toho vyvozoval obecnou platnost, že vždy to je jedna věc - pokud už to netvrdíš, tak Ok - pak jsme se někam konečně pohnuli.

Pak ale argument rozsudkem ESD je mimo, protože ESD nic neříká o tom, co je NUTNÉ k tomu, aby uživatel užil program legálně - jak interpretuješ své stanovisko teď. Pouze dokládá, že v případě, kdy uživatel je jak vlastník licence, tak i nabyvatel rozmnoženiny, může danou kopii programu používat - a dokládá, že uživatel "vlastníkem rozmnoženiny" je (o vlastnictví licence spor nebyl).

----

pak jen detail

Z hlediska autorského práva je CD rozmnoženina autorského díla, z hlediska spotřebitelského práva je to zboží, z hlediska patentového práva to bude aplikace nějakého užitného vzoru nebo co definuje parametry CD, z hlediska trestního práva může být CD třeba použito jako zbraň.

Pleteš se. Z hlediska práva je CD rozmnoženina autorského práva i zboží i aplikace nějakého užitného vzoru a pokud mě s ním zabiješ i zbraň. Právo funguje jako komplex, nemůžeš vytrhnout jeden zákon z českého práva, a zapomenout na ostatní zákony. Máš pravdu, že některé skutečnosti jsou pro posouzení konkrétního sporu nevýznamné, to ale nijak nemění to, že jsou a že nejde tvrdit, že když něco nemá v konkrétním případě význam, že to není (tedy např. že něco je najednou jedna věc, protože druhá část transakce nemá význam atd...).

Vypadá to jako slovíčkaření - ale tento rozdíl má své důsledky - např. takové, že pokud jsou dvě věci jedna, tak prostě jsou jedna. Nejsou rozdělitené. Pokud jsou dvě věci dvě, jen díky něčemu spojené, tak je vazba mezi nimi slabší a porušitelnější.