Administrace komentářů

Jako bys předem předpokládal, že cílem je někoho „dostat“. To mě překvapuje. Mně nikdy o nic takového nešlo. (A nebyl jsem to já, kdo začal něco označovat za plky.)

Uvažujme tedy prakticky. Máme o třetinu víc bitů (32 místo 24). To je dost zásadní výhoda, protože lze výšku celé síťové hierarchie zvýšit o celé jedno 8-bitové „patro“, případně o dvě 4-bitová „patra“, když na to přijde. Protože těch 32 bitů, o kterých se bavíme, je v prvních 64 bitech IPv6 adresy a lze v podstatě vždy počítat s jejich statickým přidělením, jsou dvě 4-bitová patra věc snadno proveditelná a dokonce pro leckteré síťové topologie vhodná — faktor větvení 15, když se to tak vezme. Záleží na tom, k čemu ta síť má sloužit a jak se v ní nejčastěji routuje. (Síť typu kancelář bude mít velký faktor větvení, síť typu distribuovaný HPC systém bude chtít nižší.) Ale dá se říct, že každé 4 bity navíc jsou dost zásadní zlepšení.

Tohle^^^ omezení na 32 bitů flexibility ovšem platí pouze za předpokladu, že někdo striktně vyžaduje bezestavovou konfiguraci na základě EUI64. Bez tohoto požadavku (a za použití DHCPv6) je flexibilita v podstatě neomezená, protože i dalších 64 bitů se dá použít a rozdělit prakticky libovolně. Patra té hierarchie by měla být 4-bitová, pokud má na tu síť nějak logicky navazovat zpětné DNS mapování. Jinak se ale jejich počtu a uspořádání meze příliš nekladou.

Ano, jsou zařízení, která neumí nic jiného než trvat na EUI64 a vyžadovat (současnou podobu) privacy extensions. Jsou zařízení, která po velkém N let od standardizace DHCPv6 umí jen jeho zanedbatelnou podmnožinu a dokonce i router advertisement chápou jen tak zčásti, aby se neřeklo. Tohle je ale především problém vejce a slepice. Dokud někdo nezačne hlásit bugy a požadovat, aby zařízení implementovala rozumnou podmnožinu IPv6, nikoliv pouze „aby se neřeklo“ podmnožinu, a dokud se sítě budou snažit přizpůsobit neschopným zařízením, moc se toho nezmění.