Administrace komentářů

2. Smůla, musíš tomu věřit.

Tohle je naprostý nesmysl. Rád bych parafrázoval jednu reklamu: Nemusíš a nemusíš a nemusíš. Prostě nemusíš!

Od toho má například Arch už asi tak od třetihor fakeroot. Balíčky se samozřejmě instalují pod normálním uživatelem (nebo dokonce pod ještě omezenějším účtem) a knihovna fakeroot předstírá, že se daří nastavovat vlastníka a oprávnění na roota. Všechna příslušná metadata se ukládají a nakonec se zapíšou do výsledného .tar archivu, takže při pozdější instalaci balíčku pacmanem (už pod rootem, pochopitelně) se správně nastaví. K vytvoření toho .tar archivu ale není nikdy potřeba root, dokonce ani při make install.

Tohle^^^ ale není nic nového; je to postup, který je už přinejmenším celé jedno desetiletí standardem. Často a rád lidem říkám, že pokud jejich distribuce ve 2. dekádě 21. století pořád ještě vytváří balíčky pod rootem, ať tu distribuci vyhodí do digitální popelnice a přejdou na rozumnější distribuci.

Vytvoření balíčku v Archu je triviální; stačí si stáhnout PKGBUILD šablonu, vyplnit tam podle dokumentace pár detailů (například adresu Git/Mercurial/SVN/KdesiCosi repository, adresu tarballu ke stažení, checksumy atd.) a pak pomocí makepkg vyrobit balíček. Tohle celé se obejde bez roota a nemusíš tedy ničemu věřit. Balíček si pak můžeš před instalací zkontrolovat (tar -tJf ...), co přesně v něm je.

3. Typicky k make install existuje i make uninstall. Další možnost je instalovat do samostatného adresáře například v /opt a ten pak smazat (ale pak když z toho chceš používat třeba knihovny, tak je to opruz) nebo použít checkinstall, který vytvoří takybalíček a ten můžeš později pomocí správce balíčků odstranit a smaže to i soubory.

Když si člověk zvykne i pro velice jednoduché buildy dělat zásadně vždycky balíček (protože třeba v Archu je vytvoření balíčku skoro stejně jednoduché jako manuální build), má z toho jenom samé výhody:

1. Obsah balíčku lze zkontrolovat předem.
2. Není možné, aby nevychovaný instalační skript sáhl na existující soubory z jiných balíčků; prostě k tomu nemá oprávnění.
3. Není žádný problém s odinstalací — standardní balíčkovací systém.
4. Při správném nastavení závislostí se nestane, že by zkompilovanému balíčku najednou zmizely závislosti (dynamické knihovny atd.).
5. Při aktualizaci na novější verzi člověk ušetří čas, když má PKGBUILD se vším potřebným. Stačí změnit verzi / download link, jde-li o tarball, v případě repository se makepkg automaticky podívá, co je nového.

Všechny ostatní (rozumné) distribuce mají podobné mechanismy. Sečteno a podtrženo: Doporučuju všechno instalovat jako balíček. Má to samé výhody a stačí jen obětovat 10 minut práce navíc, když člověk daný kus softwaru instaluje a kompiluje poprvé.