Administrace komentářů

S ext4 mám pouze ty zkušenosti, že jsem po jeho nakopnutí našel většinu data na hromadě v adresáři lost+found, případně vůbec. Přijde mi, že vzhledem ke své povaze tenhle FS je schopen dlouhodobě skrývat narušená data, aniž by o tom člověk tušil.

Mnohem lepší zkušenost mám s ext3 a proto jsem ho upřednostňoval tam, kde bylo třeba používat soubory s virtuálními disky. Ovšem už delší dobu virtuální disky na lokálním souborovém systému nepoužívám, takže mám všude Btrfs.

Píšeš, že se ti chyby objevily při převodu. Přiznám se, že netuším co tím konkrétně myslíš, Pouhé překopírování souborů z ext4 na btrfs? Tam by k ničemu podobnému vůbec nemělo dojít, pokud nemáš vadnou paměť, která způsobí že se ti spočítá špatný checksum.

Bližší info se objeví zpravidla v tom co vypíše dmesg. Já se setkal pouze s jedním typem chyb, co vznikal právě u těch virtuálních disků tím, že do nich virtuál zapisoval data furt pryč a neseděla pak délka. U virtuálního disku je pouze jediné řešení - přelít ho do jiného souboru.

Na podobnou věc jsem narazil jednou i u logu. Tam to bylo jednoduché - truncate na soubor a pustit scrub. Většinu takových chyb odhalí právě scrub, proto by se měl v pravidelně spouštět. Běží na pozadí, takže nepředstavuje nějaký větší problém. Ty chyby zpravidla nejsou zas tak kritické, pokud zrovna nepotrefí nějaký systémový soubor, nebo zmíněný virtuální disk.

Je-li btrfs v raid1, tak už vůbec nejde o tragédii, protože je v případě systémového souboru k dispozici zdravá replika.

Pak jsem ještě narazil na chyby které způsobovaly odcházející SCSI disky, které občas vracely místo kontrolních součtů blbosti a tím rozbíjely Btrfs v raid6 módu – ovšem to už je delší dobu a byl to pouze test na zapůjčeném hardware, který jsem s díky vrátil a doporučil k věnování největšímu nepříteli vlastníka.

O příkazu df je všeobecně známo, že je pouze orientační a vůbec nic nevypovídá o skutečném objemu dat. To co bys chtěl je v reálu neřešitelné, protože systém nemá k dispozici křištálovou kouli, co by mu řekla kolik místa se uvolní rekompresí stávajících extentů.

Já to řeším tak, že mám by default systém namountovaný bez komprese a kompresi aplikuji, až když je opravdu zle. Druhotným efektem je vyšší výkon, protože se data v reálném čase nekomprimují a také je není nutné dekomprimovat.

Deduplikace je řešením pouze tam, kde se vyskytuje více shodných souborů (prefixy u PlayOnLinuxu např. adresáře pro virtuály, atp.)