Administrace komentářů

To klidně jde, jenom je potřeba netrvat na ESC. Co takhle Ctrl+C? Tady je příklad, kde Ctrl+C funguje:

#!/bin/bash

do_something() {
  read -p 'Enter task name: ' input
  [[ "$input" = 'exit' ]] && return 1
  echo "Task running: ${input}"
  sleep 3
  echo "Task done: ${input}"
}

while ((0 == $?)); do (
  set -e
  do_something 0<&0 &
  PID=$!
  trap "kill $PID" INT
  status=0
  wait $PID || status=$?
  trap - INT
  case $status in
      1) echo 'Task encountered "exit" or end of input.'; exit 1 ;;
    130) echo 'Task interrupted by Ctrl+C.' ;;
      *) echo "Task finished with status ${status}." ;;
  esac
) done

Tohle se zeptá na název nějakého úkolu, pak to předstírá, že něco dělá (3 sekundy spí — přesně tam se dá napsat, co to ve skutečnosti má dělat) a během celé rádoby-činnosti se to dá kdykoliv přerušit pomocí Ctrl+C, což se vrátí zase zpátky k promptu s názvem úkolu. Těch readů tam samozřejmě může být za sebou několik a kdykoliv se to pak bude dát přerušit s návratem na první prompt. Celé se to dá ukončit buď zadáním exit nebo ukončením vstupu pomocí Ctrl+D.

Technická: Subshell v cyklu je především proto, aby se nevypisovaly na terminál obsáhlé hlášky o stavu ukončenéno procesu — stav zpracovává a hlásí ten case, takže ho není potřeba vidět od shellu ještě jednou. Jinak by se dalo obejít bez něj.

INT (zvaný taky SIGINT) je ten signál, který skript dostane při stisku Ctrl+C.

Mimochodem, tohle řešení má několik zjevných race condition v tom smyslu, že ve vzácných případech může být nutné stisknout Ctrl+C dvakrát a v podobně vzácných případech se shell pokusí zabít proces, který už neběží (či jiný nešťastný proces, který mezitím dostal stejný PID). Oba problémy se dají odstranit pomocí zamykání (což obvykle obnáší vytvořit si dočasný adresář (mktemp -d) a v něm vytvářet zamykací podadresář — mkdir může posloužit v shellu k implementaci poor man's mutexu). To ale tenhle triviální příklad nedělá.