Administrace komentářů

Ano, ale otázka je, jak to elegantně implementovat s minimem ručně psaného kódu (proxy) nebo for cyklů rozesetých všude možně. Např. v Javě bych to uměl udělat pomocí reflexe nebo anotací a anotačního procesoru. V jazycích s hygienickými makry si zase dovedu představit elegantní řešení založené na úpravě/generování AST.

Pokud bych omezil počet metod a všechno posílal přes jednu, tak si asi jen ušetřím práci na jednom místě a přidělám práci jinde. Místo prostého volání metod s 0 až N parametry by se musely vytvářet a předávat objekty. Jako API mi to nepřijde moc intuitivní – ten, kdo to bude volat, tak bude řešit otázku, jaké objekty tam může posílat a kde je má vzít (asi v nějaké továrně…) a ten, kdo bude ty události zpracovávat, bude zase řešit otázku, jaké všechny typy mu můžou přijít a jestli to je konečná množina… – místo toho, aby se člověk jednoduše podíval, jaké metody dané rozhraní obsahuje. A když bychom chtěli oddělit API a SPI, tak to bude taky asi horší (tohle zatím neřeším, protože je to jen interní třída, ne nějaké veřejné rozhraní, které by používal a implementoval někdo cizí).

V C++ se tomu zatím nejvíc blíží to Kralykovo řešení, ale taky to není ono – minimálně proto, že psát handle_fanout(handlers, &ContentHandler::handle_a, 3) je výrazně otravnější než psát proxy.handle_a(3) nemluvě o napovídání parametrů v IDE, které si s tím neporadí (ale aspoň kompilátor ty parametry zkontroluje a upozorní na chybu).