Připojení souborového systému

davfs nepoužívám, ale obecně použití příkazu mount vypadá takto:

① mount co_připojit kam_připojit
② mount co_připojit
③ mount kam_připojit

co_připojit je (u klasichých diskových souborových systémů) cesta k blokovému zařízení (např. /dev/sdx1, /dev/nvme0n1, …), nebo nějaký jiný údaj, který souborový systém může použít. Například u souborových systémů, které poskytují informace o systému (proc, sysfs – znáte asi jako /proc, /sys) nebo u ramdisků (např. tmpfs můžete napsat cokoliv (ale zpravidla se píše none), protože tento údaj ignorují. Síťové souborové systémy (např. NFS) požadují i cestu k hostiteli.

kam_připojit je cesta k adresáři, kam je souborový systém připojen – „kde se objevují jeho soubory“. Používá se např. /mnt. Adresář nemusí být prázdný. Po dobu připojení souborového systému se bude místo stávajícího obsahu adresáře objevovat obsah poskytnutý připojeným souborovým systémem.

Varianta ① poskytuje operačnímu systému všechny informace o připojení souborového systému. Varianty ② a ③ použijete pokud provádíte připojení často, protože je jednak kratší a druhak všechny zbylé parametry musí souborový systém už znát – ty jsou zapsané v tom ostatními zmiňovaném souboru /etc/fstab (vizte níže).

Pokud chcete explicitně určit typ souborového systému (tj. nechcete použít autodetekci), použijte volbu -t. Např. -ttmpfs pro použití tmpfs.

Mnohé (asi všechny) souborové systémy přijímají další volby pomocí -o. Za to napíšete čárkami oddělené volby, které jsou předány ovladači souborového systému. Volby nejsou sjednocené, ale některé jsou podporovány velmi často, a to zejména: ro (read-only, jen pro čtení), rw (read-write, pro čtení i zápis, to je výchozí), sync (propisovat změny na disk co nejdříve, pozor, je to dost pomalé). Volby rw a ro jsou, asi protože jsou často používané, nahraditelné přepínačem -w, resp. -r (takže např. mount -r co kam namísto mount -oro co kam).

Pro více vizte mount(8).

Odpojení souborového systému

umount nějaký_identifikátor

Ten nějaký_identifikátor je buďto co_připojit nebo kam_připojit, který byl uveden při připojování. Je celkem jedno který to je – ono si to příslušný záznam najde.

Pro více vizte umount(8).

Vypsání všech připojených souborových systémů

mount

Ukáže to velmi nepřehlednou tabulku se všemi informacemi.

Připojujeme souborové systémy automaticky

Soubor /etc/fstab obsahuje záznamy (řádky) v následujícím formátu:

co_připojit kam_připojit typ_souborového_systému volby číslo číslo

Např.:

LABEL=t-home2   /home      ext4    defaults,auto_da_alloc      0  2

První sloupec (hodnota) udává to, co připojujeme, druhá to kam to připojujeme. To odpovídá použití mount ve variantě se dvěma hodnotami.

Třetí hodnota je typ souborového systému (zde ext4) – to, co píšeme za -t.

Následují volby – to, co píšeme za -o.

První číslo mějte nastavené na 0. Druhé číslo udává kdy provádět kontrolu chyb: 0 (jen manuálně), 1 (při prvním průchodu – typicky pro kořenový oddíl), 2 (při druhém průchodu).

Pro více vizte fstab(5).

Jak to je tedy s davfs?

Po vyhledání mount davfs na mne vyskočil jako první článek, kde píšou, že pomocí https://myserver.org/webdav /home/user/webdav/ davfs user,noauto 0 0 ve fstab.

Pokud chcete použít příkaz mount přímo, tak to můžeme přepsat do této podoby:

mount https://myserver.org/webdav /home/user/webdav/ -tdavfs

Pozor, adresář /home/user/webdav/ (nebo jiný – samozřejmě si to v tom příkazu upravte) musí existovat.