Hořkosladkokyselé střípky

10.3.2006 18:59 | Přečteno: 1093× | MeaningOfLife | poslední úprava: 10.3.2006 19:01

V poslední době mne zasáhly dvě události sobě blízké.

Měl jsem tu čest poznat člověka, který byl na světě přes 90 lét a zim, stále se držel humoru, jiskry i peprných poznámek. Dalo se s ním dobře povídat, vnímat vyprávění i vzpomínky. Byl na naší svatbě, shodou náhod když jsem se vracel pro zapomenutý dort do cukrárny, tak jsem jel s řidičem, co ho vezl a ten ho tipoval tak skoro na poloviční věk

Měl jsem strejdu a kmotříčka, dělal v uranových dolech, jelikož chodil na ryby, tak jsme spolu až tak nemluvili, když jsme se viděli. Když zemřel děda, dal si na jeho počest v hospodě dvě piva a jedno tam symbolicky nechal. Chlapi se občas vyrovnávají s životem po svém. Následky jeho povolání byly na kmotříčkovi znát, poslední týden už byl spíše mimo realitu. Pak jsem ho viděl naposled ve smuteční síni, byl to první člověk, koho jsem viděl před obřadem. Ono už takhle o tom psát je divné.

Překvapilo mne a potěšilo, že mu přišli vzdát čest dva "Jáchymováci", ve slavnostní uniformě drželi u rakve stráž. Připadalo mi to, jako by tam byl pilot a přišli za ním kamarádi se rozloučit. Uvědomil jsem si více "pocit sounáležitosti", najednou mi byli ještě bližší.

Do hospody už moc nechodim, ale taky si v dohledné době dám pití na tu vzpomínku. Měl bych si co povídat, tak aspoň zavzpomínám.

       

Komentáře

[Jan Jílek]

Asi by měl radost, že jste si na něj vzpomněl. Pamatuji se na jednoho kněze, co se vždycky divil tomu, že se lidi na pohřbu nemodlejí. A tohle vzpomínání je něco jako modlitba. Tak ať je mu země lehká.

[vencour]

Mám pocit, že to byl pan Labuda, kdo říkal, že si na pohřbu nechá zazvonit mobil a záaznamník řekne, že není momentálně dostupný, ale že je možné zanechat vzkaz. Oba dva mnou vzpomínaní blízcí by takové chování určitě pochopili, na toto téma jsme se nedostali, ale brali život tak nějak realisticky. Pan Fulghum o takových tradičně smutných akcích píše spíše netradičně. Tím nechci znevážit vzpomínku, jen nastínit atmosféru, která vládla.

Modlitba? Ony i nějaké vzpomínky, osobnosti a symboly jsou takové výstižné a navozující jiskrného ducha.

(Snažím se nepsat tolik osobně. O některých věcech nepovažuji za chlapské tolik mluvit. Přesto děkuji za citlivou reakci.)

[stanka]

Podle mého názoru i Vy jednou budete tou samou osobou,jako Vámi vzpomínaný devatesátiletý přítel,i na Vás bude někdo rád vzpomínat,protože jste citlivý,citlivý ke stáří a umíte naslouchat.

[vencour]

Hm, ukažte mi normálního chlapa, co rád slyší chválu :-/

Při uvědomění si jedinečnosti života snad každý rád naslouchá a hledá moudrost?

[stanka]

Jsou i tací,co rádi poslouchají jen sebe,nepustí druhé ke slovu,podle vašich reakcí na články atd,na Abíčku,vím že jste objektivní a když se Vám občas něco nelíbí,slušný.

[vencour]

Fíííha, kdyby jen dvě. Dyť už neni zima ... :-/

[vencour]

Už vim, jak vypadá rozptyl, v kontextu událostí ho vnímám silněji než žeh :-/

Taky to byla dobrá zkušenost ... potkal jsem jenoho starého pána ... "... já ho znal, z Plzně jsem se sem nedotal včas, byli jsme velcí kamarádi ... " ... to potěší takhle v krátkosti zavzpomínat .