20 vzkazů rodičům od jejich dětí

3.2.2014 23:27 | Přečteno: 2614× | MeaningOfLife | poslední úprava: 6.2.2014 06:50

Děti pomalu dospívají a občas se nás něco dotkne. Nebo nás něco osloví. Pomůže nacházet cestu. A zajímavé je, jak moc se podobá komunikace rodičů s dětmi komunikaci mezi na první pohled rovnějšími lidmi. Následující jsem našel v jedné škole a stojí za to to zveřejnit a připomenout celé.

1. Nerozmazlujte mě
   Vím dobře, že bych neměl dostat vše, o co si řeknu. Já vás jen tak zkouším.
2. Nebojte se být přísní a pevní.
   Mám to tak raději, cítím se bezpečněji.
3. Nedovolte mi, abych si vytvořil špatné návyky.
   Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mne menšího, než jsem.
   Nutí mne to, abych se choval nesmyslně jako "velký".
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
   Daleko víc na mne zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
   Nabourává mi to můj smysl pro hodnoty.
7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a.
   Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaši moc, která mne ohrožuje.
8. Nechraňte mne před všemi následky mého jednání.
   Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným bolístkám a poraněním.
   Dokážu se s tím vyrovnat.
10. Nesekýrujte mě.
    Musel bych se bránit tím, že budu "hluchý" a budu dělat mrtvého brouka.
11. Nedávejte ukvapené sliby.
    Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
12. Nezapomínejte, že se nedokážu vyjádřit vždy tak, jak bych chtěl.
    Nejsem proto zcela přesný a nebývá mi rozumět.
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
    Dostanu strach a pak lžu.
14. Nebuďte nedůslední.
    To mne úplně mate.
15. Neříkejte mi, že mne nemáte rádi.
    I když někdy dělám příšerné věci.
16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
    Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mne znamená, když se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
    Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
18. Nikdy se nemyslete, že je pod vaši úroveň se mi omluvit.
    Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejším.
19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám.
    Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím - snažte se.
20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění,
    ale to vám přece nemusím říkat, že ne?

       

Komentáře

[pochybnik]

A sestavili to žáci, nebo učitelé?

[vencour]

Jelikož jsem se práskl těm, odkud jsem to opsal, a odpověděli

jestli se Vám naše vzkazy líbí, pro dobrou věc použijte:) Po zápisech náš již nějaký rodič prostřednictvím Respektu za tato pravidla napadl.... Tudíž mě těší, že s námi souhlasíte.

tak i mohu uvést, co u těch 20 vzkazů bylo uvedeno ... Podle zahraničních pramenů přeložili a upravili Jiří a Jiřina Kovaříkovi a Jiří Tošner.
No a mám za to, že to je přežvýkaná výpověď dětí, děti to možná tak hezky a jasně neřeknou a proto to dospělí převedli do jednoznačného významu a vět.

Mimochodem nacházím čas od času, zpravidla asi na diskusích LinkedIn, "20 pravd o" ... a i ty bývají tak nějak sesbírané ze života a praxe, proto mi i tohle přijde přirozené že se vyskytlo.

[ovoce]

To s tou pevností a včasným podchycováním špatných návyků potvrzuju, to pak později je problém.

Třeba když si dítě navykne se s vámi hádat nebo různě vyvádět kdykoliv po něm něco chcete (je tot akové strategie, jak se vás odradit), to si užijete.

[kapo]

Ok a jakým způsobem zrovna toto podchytit? Když se začne hádat, tak prostě autoritativně jej dokopat k tomu, co chci? Nebo to nechat být a odejít?

Odpovědi typu: "záleží na situaci" jsou mi k ničemu. Ani nenaznačují, jakým směrem by měl člověk přemýšlet.

[Bystroushaak]

Když se začne hádat

Na hádku musí být lidé dva. Začal bych asi tím, že se k tomu nepřidám a nerozvíjím diskuzi.

[ovoce]

Tak, lidi se často snaží diskutovat, zachovávat klid a tak. Ale to se v případě hádavosti/neposlušnosti právěže někdy stane součástí strategie toho malého syčáka :)

To například znám jedno dítě, které na to šlo tak, že vždycky přepínalo mezi dvěma protichůdnými názory, vždycky si nechalo říct protiargument a potom přešlo na variantu B, pak zase zpět na A. Rodič domlouval třeba půl hodiny, a nikam se nedostal.

V takovejch případech je asi třeba na to nepřistoupit, přestat se s ním pro tu chvíli bavit.

Nebo klasika: když se po něm něco chce, tak začne dítě hysterickej záchvat pod nějakou záminkou, co se zrovna namane/vymyslí. To aby se pozornost upřela jinam a nemuselo se jít do koupelny, uklízet a podobně. Tam je asi třeba neústupnost, protože když před tím kapitulujete, tak de facto učíte děcko tenhle trik používat - jako psa slintat :( Je to teda dost obtížný úkol, ale když se to dítě k těmhle postupům "vychová", tak je to pak fakt hrůza :(

Pokud si díte vyvine agresivní reakce, tak se zase doporučuje mu ukázat jaké to je, tj. když se chová protivně (řve, nadává, někdy je to docela síla...), tak to na něj zahrát stejně - to podle mě často funguje. Když ví, že na něj taky přestanete být milí, tak to pak působí odrazujícím dojmem. Potíž je, když to dělá část rodiny, a druhá trpně působí vlídným slovem, to s pak může stát, že ty, co "nastavujou" zrcadlo si dítě moc vytáčet nodovolí, ale o to víc si to vyžerou ty dobré duše :(

(Tohle asi platí pro takové cholerické, hondě labilní děti, co mají problém se ovládat.)

[ovoce]

Jo a když říkám, "ukažte mu stejnou", tak proboha s mírou, samozřejmě. Zase mu neubližujte, a ať je jasné, že to prostě je způsobeno systémem "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Tj. že ho máte rádi, ale když někoho otravuje, tak ten člověk jako následek bude otrávenej a protivnej zpátky.

Což je vůbec dobrá lekce do širší společnosti, i když myslím, že s cizíma lidma si i ty protivnější děti tohle docela snadno uvědomí, protože před cizíma mají pochopitelně větší respekt...

[vencour]

Přesto mám dojem, že ustupovat se musí, něco jako křesťanské "nastav druhou tvář" a zdůraznit "zase jsem ti odpustil, ty jeden malej neřáde, ale pokaždé to nebude".
Malej kdysi vyváděl, tak jsem ho nahrál na diktafon v mobilu a pouštěl mu to, když to zase zkoušel. Přešlo ho to hodně rychle.
Zásadní je nepouštět si k srdci, nerejpat se, v tom, jak děti vyvádí, nedělat z toho vědu. Poznávají svět a zjišťují, co jim projde. Zatim mam pocit, že snad 99% dětí je čistých a "zlatých" a je lepší se na ně dívat pozitivně, nestrašit je.

[vencour]

Ať vidí následky? Nechat ho hodinu vyvádět a pak říct "zrovna jsi neviděl 3 díly Simpsonů". Snažit se udržovat nadhled a komunikovat, ventilovat. Pravda je, že to chce nervy i čas, ale z mého pohledu to má smysl, řešit věci u kořenů.
Znova musim připomenout moudro z Lego Ninjago ... jaký je nejlepší způsob jak porazit nepřítele? Udělat si z něj přítele.

[vencour]

Sám mám postřeh, že výchova je příprava na život, na dospělost. Dítě je něco jako dokonalejší, kvalitnější Silvestrovské předsevzetí, v tom, abyste mu byl vzorem. Respektive přítomnost dítěte v životě je šance připomenout si, co jste kdy chtěl a zda nechcete vychovávat i sám sebe, když už se díváte na toho Cipíska.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

1+

[Martin]

Já bych dokonce řekl, že vychovat sám sebe je na výchově dítěte to nejtěžší. Asi těžko můžu chtít, aby dítě chodilo po přechodu na zelenou, když sám pravidelně přecházím mimo nebo na červenou, že?
A ještě bych dodal, že je dost důležité podle mě, dodržet to, co říkám. A taky vyžadovat to, na čem jsme se domluvili.
A taky respekt. Vzájemný. Podle mě nemusí být výchova jen hromadou příkazů a zákazů, ale na druhou stranu, proč bych si měl nechat skákat po hlavě? :)
Každopádně máme příležitost zvorat výchovu úplně jiným způsobem než naši rodiče :D

[Honz]

Tohle jsou klasické emerické (umělé) žvásty, vyzkoušejte si kolik našich (nebo emerických) mladých spoluobčanů by dalo dohroamdy tolik slov v tomto počtu, natož pak sesumírovat obsah...
Nebrat, nevěřit.

[patentovy zakon]

Nie sú to emerické žvásty, sú to populárnou formou zhrnuté pdg.-psych. zásady výchovy, ktoré by si mal každý uvedomiť, a keď si ich už uvedomuje, snažiť sa ich aj uplatňovať. Takáto pdg. osveta u budúcich rodičov vôbec nie je naškodu, ale teória od praxe má obyčajne dosť ďaleko a chybám sa nevyhne nikto. A keďže naučené vzory sú silnejšie ako čokoľvek, budú opakovať chyby vlastných rodičov.

[dad]

myslim, ze existuji docela protichudne nazory na vychovu. jedni rikaji, ze dite prichazi uz z 99% na svet se vsemi vlastnostmi a vychovou se neda nic predelat, jsou ale i protichudne nazory.

Co je Tvuj nazor?

[patentovy zakon]

Že funguje dedičnosť, dokonca veľmi zvláštnym spôsobom, o tom sa človek prersvedčí na deťoch... jeden môj syn nikdy nevidel, nepoznal môjho starého otca a ani bratranca, ktorý mal chôdzu, mimiku, gestá, spôsob reči tiež po ňom... a kedykoľvek na syna pozriem, podobnosť je taká, že je to až neskutočné, dokonca aj druh humoru (sarkasticko-morbídno-absurdný:)) majú podobný a mnohé povahové vklastnosti, čo sa ukazuje teraz, keď syn dozrel a veľa vecí od čias, keď som bola blbá matka čo už ničomu nerozumie, už pochopil:).

Ale výchova(zámerná a nezámerná) môže narobiť naozaj veľkú škodu, prinajmenšom sťažiť potom človeku život (rozmaznaný jedináčik milovaný opičou láskou, dieťa, z ktorého sú ambiciózni a sami so sebou nespokojní rodičia sklamaní a neustále ho kritizujú...). Ale môže aj vydolovať z človeka to najlepšie,. čo v ňom je, ak má človek na tých ľudí, čo ho "vychovávajú!" resp. socializujú šťastie... Myslím, že je to dosť vzácne.

[JS1]

Pokud nevime, jak to je, neni lepsi predpokladat, ze se to vychovou predelat da?

[vencour]

V této souvislosti mne napadá, jaký že je vlastně univerzální lidský model chování, je jeden, dva, tři? Stejně jako by snad křesťanům stačilo Desatero.
Stejně tak, že ve dnešním shonu se něco musí napsat po lopatě, aby si toho někdo všiml a uvědomil si, že by se měl chovat k ostatním jako k lidem.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Modelů je neomezeně Jde spíš o to, co je Člověk. Jaká to je bytost, jaký má její existence smysl a tudíž co taková bytost potřebuje. Pak k tomu přistupuje skutečnost, že každý člověk je zároveň individualita a má navíc i ryze osobní specifika, která musím být schopen rozpoznat.

Čím více z těchto tajemství člověk pozná, tím lépe se pak může sám za sebe rozhodnout, jak se chce chovat i jak chce vy-chovávat. Dohromady je to téma na celý život...

[Fluttershy, yay!]

V této souvislosti mne napadá, jaký že je vlastně univerzální lidský model chování, je jeden, dva, tři?

Nevím úplně, co tím myslíš, ale což takhle MBTI, potažmo Jung? Ono se třeba v tom výzkumu Daria Nardiho ukazuje, že to nebude daleko od reality.

BTW díky za mikinu, ale nezlobil bych se za odpověď na e-mail (hint: chechtáky).

[jj]

Určitě to napsal dospělý, ale jsou to docela rozumné myšlenky. Tedy všechno se to dá triviálně vymyslet, ale stejně na to dospělí často zapomínají.

[JS1]

Nebrat, nevěřit.

A co mame brat a cemu verit? Jaka je alternativa?

Jinak "americka vychova" v tom spatnem smyslu je o necem jinem. Dnes se napriklad vi, ze vysoke sebevedomi muze byt i ke skode, ze je dobre zduraznovat tvrdou praci ("grit") a ne talent (protoze deti, ktere veri na talent nejsou ochotne tolik prekonavat prekazky), a ze systematicka prace ("deliberate practice") a dril je potreba pro dosazeni vysoke urovne v kazde oblasti (a to je samozrejme pak nuda).

[patentovy zakon]

systematicka prace ("deliberate practice") a dril je potreba pro dosazeni vysoke urovne

Po tých prieskumoch čitateľskej alebo aj matematickej gramotnosti sa už asi chytia za nos aj všetci tí metodici, ktorí tu spievali o preťažovaní dieťaťa a zakazovali domáce úlohy v stredu:). Aspoň u mojich detí to bolo tak, že ony v stredu nemávali žiadne úlohy a aj v ostatné dni ich mali minimum. Okrem toho v tom zmätku v tých ich učebniciach a prac. zošitoch sa nevyznal ani dospelý.Musel rozmýšľať nad zadaním, co tím chtěl básník říci a neraz na to ani neprišiel:). My sme deti aj napriek ich odporu (lebo pani učteľka povedala, že to musíme robiť takto!) naučili základné matem. úkony, ako to učili nás, a žiadne kalkulačky. Ja som s nimi drilovala gramatiku a pravopis aj nad požiadavky školy a aj keď "nemuseli ", pretože bez precvičovania, drilu (ak dieťa navyše málo alebo vôbec nečíta, čo je dnes bežné) sa to naučiť nedá. Dôležité aj učenie naspamäť - trénovanie mechanickej pamäti. Lenže keď a deti nepreťažujú, tak im nedávajú ani učiť sa spamäti básničky. To čo sa zanedbá na prvom stupni sa už potom ťažko doháňa. Potom decká skončia zákl. školu a nemajú žiadne učebné návyky. A že by boli "samostatnejšie" a "tvorivejšie" to nejako nevidno. Sú iba lenivejšie a málo odolné voči záťaži. Hneď to vzdávajú.

[vencour]

Jde o princip, až budete mít děti, poznáte sám, jak moc dokážou děti vnímat.

[JS1]

Super!

[fri]

Četl jsem, že děti se mají vychovávat metlou, dospělí dobrým slovem.

Do kolika let ještě považovat člověka za dítě? Hranice trestní odpovědnosti se může změnit, ale to je prostě norma.

A potom jsem četl (z pohledu karmy), že na někoho čeká/čekala rákoska, už když se narodil.

Tak si to rozdělme. Z pohledu dítěte. Tak třeba já si vzpomínám, že jsem v určitém věku byl schopen utíkat docela dlouhou dobu před běžecky zdatným dospělým, ale nakonec mě stejně dostihl. Pelášil jsem jak zajíc, kličkoval, vybíral si intuitivně trasu. A nakonec dostal výprask, abych ten výstup mohl zakončit sólo řevem. S dojetím vzpomínám.

Z pohledu dospělého: Mám radu: Všeho s mírou, a s rozmyslem.

[patentovy zakon]

Ohýbaj ma, mamko, dokiaľ som sa Janko. Keď ja budem Jano, neohneš ma, mamo!:)

[Miriam]

Nemám rád seznamy, kdybys to trošku rozpracoval, asi bych si to i přečetl. Jak se z něčeho stane seznam, tak mám tendenci to rychle prolítnout. Dost mi to připomíná takové ty univerzální citáty, on každý ten základ zná - no dnes už spíše jen skoro každý - ale problém je s praxí. Jako rodič dobře vím, jak těžké je něco odmítnout mojí malinké plačící holčičce...

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Hezky napsané. A podle mě zcela pravdivé. Nejsou to žvásty. Ověřit si to ale musí každý sám.

[otula]

1. Nerozmazlujte mě (Já vás jen tak zkouším.)
   Pokud bych vás jen zkoušel, tak to utnu, než dojde na realizaci.
2. Nebojte se být přísní a pevní.
   Mám to tak raději, proto jsem pak naštvaný a dotčený a hledám útěchu u druhého rodiče, či jinde.
3. Nedovolte mi, abych si vyjádřil špatné návyky.
   ???
4. Nedělejte ze mne menšího, než jsem.
   Že se v 15 chovám jak 5leté dítě, neznamená, že i vy se ke mně budete chovat jak k 5letému dítěti.
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
   Nechte mne pěkně dělat na veřejnosti bordel a ostudu, a pak mi v klidu doma můžete říct, že se to nedělá.
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. (Nabourává mi to můj smysl pro hodnoty.)
   Pro mne jsou chlast, cigarety a krádeže na vrcholu žebříčku hodnot, tak mi to neberte a s vaší slušností jděte k šípku. Mám nárok na své hodnoty.
7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a.
   Stejně vám to nepomůže, a jestli si myslíte, že vás budu mít rád/a, když po mně chcete, abych uklízel/a nádobí nebo zaléval/a zahrádku, tak jste spadli z višně.
8. Nechraňte mne před všemi následky mého jednání.
   Já vím i bez vás, že z chlastu tvrdnou játra, z cigaret budu mít zanešené plíce a z 8 hodin denně u počítačových her vypatlaný mozek, ale mne to baví a s cígem v hubě jsem IN...
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným bolístkám a poraněním.
   Já na ty beďáry kašlu.
10. Nesekýrujte mě.
    Musel bych se bránit tím, že budu "hluchý" a budu dělat mrtvého brouka. Stejně vás nebudu poslouchat, a vůbec, dejte mi pokoj, mám rozehranou hru...
11. Nedávejte ukvapené sliby.
    A hlavně nechtějte po mně, abych sliboval, že se začnu učit.
12. Nezapomínejte, že se nedokážu vyjádřit vždy tak, jak bych chtěl.
    Nebo už jste zapomněli, že ta psycholožka říkala, že vůbec nedokážu porozumět psanému textu, ani se sám vyjádřit?
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
    Jestli si mamka myslí, že když mne pošle pro chleba a dá mi pětikilo, že mi zbude víc, než padesát korun, tak je fakt naivní. Cigarety jsou dneska drahé.
14. Nebuďte nedůslední.
    To je vyhrazeno pro mne.
15. Neříkejte mi, že mne nemáte rádi.
    I když jsem taťkovi rozflákal nového bavoráka a mamce vybílil konto poté, co mi neprozřetelně prozradila svůj PIN.
16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
    Včera se už prý kamarádů na mne vyptávala kriminálka...
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
    Dobře vím, že jste úplně out.
18. Nikdy se nemyslete, že je pod vaši úroveň se mi omluvit.
    Zrovna včera mne kvůli vám zastřelili v onlajnovce, ale že byste se mi omluvili, to vás ani nehlo.
19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám.
    I když se potkáme jen tehdy, když jdu zrovna do ledničky.
20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění,
    takže mne, prosím, neobtěžujte svými požadavky a pouze mne zasypávejte tím, co po vás žádám :-p

[Fluttershy, yay!]

z 8 hodin denně u počítačových her vypatlaný mozek

Jo! Mohlo by se stát, že bych měl nebezpečně vysoký příjem, pozornost žen a nakonec i vzdělání.

[mankind_boost]

Procenta, kamaráde, procenta.... Že jeden z nich je úspěšný neznamená, že je to dobrá věc.

[Fluttershy, yay!]

Ehm ehm.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Nikdo nevylučuje, že určité schopností se hraním her mohou zlepšit.

Nic to však nevypovídá o celkovém dopadu na člověka.

Vážně míněná debata musí začít tím, že řekneme, jaké všechny schopnosti lidské bytosti bereme v potaz a uznáváme za reálné. Pak se teprve můžeme zabývat tím, jaký vliv má to či ono.

A stranou nesmí zůstat ani zohlednění věku - bavíme se o dětech, kde se dá v porovnání s dospělýmo mnohem víc pokazit nebo napravit.

[Fluttershy, yay!]

...nebo se jednoduše podíváme na tu tlupu dvacátníků až čtyřicátníků, kteří na hrách vyrostli, přesto nejsou slintající idioti provádějící masakry motorovou pilou ve statisticky významném rozsahu.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Pokud Vám jako vodítko pro výchovu dětí stačí kritérium, zda slintají a provádějí masakr motorovou pilou, pak se těžko spolu můžeme vůbec bavit.

[otula]

Čtyřicátníci, kteří vyrostli na (počítačových) hrách? První PMD-85 přišly v době, kdy jsem šel na gympl. My jsme vyrostli spíš na šachu.

[Fluttershy, yay!]

Jak starý je třeba Franta Fuka?

[Martin]

Tak nevím, čtyřicet mi ještě úplně není, ale na PMD85 ve Svazarmu jsme pařili Penetratora a Manic Minera. na ZXku spoustu různých her, časem na 286 Test Drive a později po síti Dooma. Neslintám a s motorovou pilou neběhám. Jen bych dal ke zvážení, jestli se nám taky víc rodiče nevěnovali a taky, čas který nebyl u počítače, byl strávený venku na hřišti, nebo, v mém případě, u knih a jiných aktivit. Pravdou taky je, že nebyl internet a v televizi nic nedávali, takže tahle pokušení nebyla.

Dneska mám z rodičů pocit, že jsou ve dvou extrémech - nemají čas a jsou rádi, že se dítě nějak zabaví a je "hodné", takže televize, net, hry. A druhý extrém je, že musí najít dítěti aktivity za každou cenu. Ale nejen ledajaké aktivity, musí být efektivní vzhledem ke strávenému času - rozvrh naplánovaný od sedmi do sedmi, počínaje školou, přes angličtinu, plavání, keramiku, zpívání atd atd. Chudák dítě nemá čas si normálně pohrát, protože večer akorát padne do postele. K radosti rodičů.A syndrom vyhoření je na cestě, případně později vzpoura proti tomu všemu - ono mezi námi, kdo by to taky dlouhodobě vydržel....

[otula]

Nejsem si jistý, z jakého důvodu ho uvádíš. Nestrávil dětská léta hraním počítačových her, a někdy na prahu dospělosti hry programoval, což je značně jiný způsob zapojení mozku, než ten, který diskutujeme.

[Fluttershy, yay!]

Mám pocit, že věkové zařazení dětí ve tvém komentáři se liší od toho zamýšleného v zápisku. Ale oukej. Fuka psal o hrách v roce '87, možná dříve. Někdo to asi četl (a zřejmě hrál hry). Ročníku '73 tou dobou bylo ~14 let a dnes jim je přes čtyřicet.

Ale i kdybych pominul čtyřicátníky, pořád jsou tu třicátníci. Ostatně, před pár lety byl průměrný americký hráč starý 34 let.

[vencour]

Jooo to taky potvrzuju ... Je lítání hra nebo vášeň? Většině virtuálních pilotů Šturma je 30+ let, nejslavnější bomber Spojenců (Salut, Permone!) je už dědeček.

[vencour]

Když už se v tom chcem šťourat, tak mám za to, že člověk je všestranný a ve hrách si to může pilovat, zkoušet, cvičit. Nabít si hubu obrazně a někdy i doslova, když to přežene.
Člověk má poznat, co je důležité, sledovat svůj cíl a vytrvat, používat vše možné k úspěchu, improvizovat, mít nějaký řád v životě, naučit se trpělivosti atd.
Fish Fillets bych určitě doporučil za hry na ozkoušení.

[otula]

Samozřejmě, není hra jako hra -- mezi počítačovými, stejně jako mezi stolními, hrami jsou obrovské rozdíly. Člověk může hrát šachy či scrabble, ale také Člověče, nezlob se. Může hrát s kartami bridge či taroky, ale také žolíky. David z mého příspěvku vytrhnul jeden detail, který zde teď strašně řešíme, ale ten přitom vůbec nebyl podstatný. Šlo mi o to, že to vysvětlení těch požadavků může být zcela jiné, než je v blogu uvedeno. A mnohem spíše bych rozváděl diskuzi třeba kolem 5. bodu, jak si to jako ty děti představují...

A obecně bych na všechny tyto požadavky dal dítěti jednoduchou odpověď -- chceš-li, abych se k tobě choval s úctou a důstojností, musíš začít sám u sebe, a ne si klást požadavky, aniž bys pro to udělal něco se svým chováním.

[otula]

A ještě "Čtvrtina českých žáků není schopna prokázat ani základní čtenářské dovednosti," varují výzkumníci.

[pavlix]

Alarmující jsou však výsledky čtenářské gramotnosti, při které se hodnotí schopnost porozumět psanému textu a vysvětlit jeho obsah.

Když jsem poprvé narazil na tento typ testů kvůli výuce cizího jazyka, zjistil jsem, že výsledek závisí především na tom, zda už mám s tímto typem testu předchozí zkušenosti a zda už jsem se naučil ho „ochcat“. Jestliže je hlavním nebo dokonce jediným kritériem, pak bych z výsledku vyvodil jen to, že některé školy podobné testy buď nepoužívají, nebo na nich nestavejí hodnocení a tím pádem žáky nemotivují k tomu, aby se ten typ testů naučili řešit.

[otula]

No, jenže z toho, co píšeš, mi vyplývá, že realita je zřejmě ještě mnohem horší, protože mnozí z přezkušovaných už uměli ten test, jak píšeš, „ochcat“.

[pavlix]

To by především vysvětlovalo ty zmíněné velké rozdíly mezi školami, kde se takové testy používají a školami, kde se takové testy nepoužívají. A mohlo by to teoreticky vysvětlovat i rozdíly mezi ČR a Germánií. Neříkám, že tomu tak je nebo není, spíše vyjadřuju pochybnost nad jakoukoli divokou interpretací této statistiky.

[otula]

spíše vyjadřuju pochybnost nad jakoukoli divokou interpretací této statistiky.

Já ji interpretuji jednoznačně tak, že povážlivě velké procento mládeže nechápe psaný text a neumí se ani vyjadřovat. A s hrůzou jsem to kvitoval dříve, než se začaly zveřejňovat výsledky těchto testů. Většina Vietnamců a Číňanů, podnikajících v ČR, umí česky lépe, než mnozí 15letí rodilí Čechové.

[pavlix]

Tedy chápu. Tohle někdy dělá každý z nás, že má radost z jakkoliv pochybné či pochybně interpretované statistiky, jestliže potvrzuje jeho domněnku nebo předchozí znalost.

Většina Vietnamců a Číňanů, podnikajících v ČR, umí česky lépe, než mnozí 15letí rodilí Čechové.

Pokud se obchod s potravinami počítá mezi podnikání, tak to moje zkušenost zatím nepotvrzuje. Pokud by se jednalo o nějaké top podnikání, tak můžeš podle mě říct to samé o českých podnikatelích v GB a tamní omladině.

[patentovy zakon]

Na to netreba ani testy. Tie ako tu niekto poznamenal, sa dajú do istej miery nacvičiť a učitelia, ktorí majú "výstupy", lebo učia hlavné (ZŠ, "monitor") resp. maturitné predmety, to tak aj robia. Nacvičujú testy z minulých rokov a patričné súsenosti žiaci získavajú aj v stávkových kanceláriách:). Okrem toho sa zaviedlo to objektívne % hodnotenie, kde už ani nejde o to, či niekto niečo ozaj vie, ale či )(ne)získal dosť %. A čísla nepustia! Takže deckám stačí uspokojenie, že získali toľko a toľko bodov - či iba dobre tipovali, alebo sa im iným spôsobom podarilo zvíťaziť nad tými kvízovými otázkami, to je im fuk. Ja sa obávam, že niekto raz príde na myšlienku poslať nejakú inšpekciu, ktorá by si pekne na týždeň sadla do nejakej školy a dala sa do čítania archivovaných maturitných slohových prác. Ale myslím, že si ministerstvá školstva a krajské úrady pod tými dočasnými politickými vedeniami na to netrúfnu. To je podobné ako rómsky problém... budú si to prehadzovať ako horúci zemiak.

[Fluttershy, yay!]

A to s tím souvisí jak?

Já jsem s kamarády ve třetí třídě smažil Shadow: Warrior úplně stejně, jako dneska letí jánevímco, asi CoD.

Akorát když jsem šel k maturitě a generace CoD zrovna nastupovala na vyšší gympl, učitelé si občas stěžovali, jak ti prcci dělali větší bordel a *výrazně se prý změnil přístup rodičů*.

[loki]

Nerikam, ze hrani her 8 hodin za den je nejaka tragedie, kazdy at si dela, co chce, na druhou stranu si ale nemyslim, ze by tento typ lidi byval obvykle objektem pozornosti zen.. Imho prave naopak. Priroda totiz vi, co ma delat a to plati pro vetsinu geeku a obecne lidi z IT

[patentovy zakon]

:)))

[vencour]

Za postřeh u 3 dík, opraveno.

[loki]

Dite se musi predevsim ucit asertivite a sebevedomemu vystupovani a chovani. Na druhou stranu je take samozrejme dulezite vest potomky k ucte k autoritam a slusnemu chovani. Rozmazlenost se take musi odbouravat. Dite by si melo uvedomit, ze nic v zivote neni zadarmo. Take je samozrejme dulezite vest dite k soutezivost, radosti z vyhry a k chuti porazet ostatni. Dite by si melo velmi dobre uvedomovat, jake jsou jeho silne a slabe stranky - silne je treba rozvijet, slabe je treba kompenzovat. Nejhorsi jsou utapnute mlcenlive deti bez sebevedomi, ze kterych vyrustaji absolventi statnich podradnych skol a zamestnanci na nizkych pozicich jeste k tomu z pravidla ve statni sprave..

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Soutěživost a chuť porážet druhé jsou dle mého přesvědčení negativní vlastnosti a měly by být přetvořeny do schopnosti spolupracovat, rozpoznat dobro a být ochoten se za dobrou věc zasadit.

Sebevědomí je důležité, aby mohl člověk konat, jenže záleží na tom, co člověk koná - jaký obsah jeho konání má.

Jsou schopnosti, které je třeba bezpodmínečně rozvíjet, jinak bude sebevědomí spíš ke škodě. Namátkou: Schopnost cítit, schopnost vnímat individualitu druhého, vztah k pravdě a k hodnotám, které přesahují jednotlivce.

[loki]

Soutěživost a chuť porážet druhé jsou dle mého přesvědčení negativní vlastnosti a měly by být přetvořeny do schopnosti spolupracovat, rozpoznat dobro a být ochoten se za dobrou věc zasadit.

To se nemusi nutne vylucovat. Schopnost spoluprace je take samozrejme velice dulezita. Spoluprace s ostatnimi lidmi muze byt prostredkem k dosazeni osobnich cilu (napr. teamova prace ve skole/skolce a v praci). Dite ale musi byt vedeno k soutezivosti, chuti porazet ostatni a uvedomovani si vlastnich kvalit - pripravujeme ho tim jak na soukromy zivot, tak i na budouci nasazeni na trhu prace. Soutezivost a chut byt lepsi nez ostatni neni negativni vlastnost, naopak je velmi pozitivni a velice dulezita pro dalsi zivot.

Schopnost citit a vnimat individualitu druheho je take dulezita. Pokud si clovek neuvedomuje potreby svych zamestnancu (podrizenych), tak je samozrejme neco spatne. Take v rodine je toto velmi dulezite. Deti jsou investici do budoucna, protoze se jednou o nas budou mozna starat.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Chápu - akorát by se mi nelíbilo, pokud bych dítěti ukazoval svět ve světle Darwinistického souboje, tj. musíš umět bojovat, porážet. Nejdříve musí mít dítě pevný základ v těch pozitivních hodnotách a spolupráci - to je přeci smysl věcí! To je ideál a rodina by toho měla být obrazem. Teprve mnohem později se dítě může dozvídat o odvrácených stranách a pak teprve má smysl někoho porážet, za něco bojovat. Takže záleží na věku.

Do tří let může jakékoli setkání se zlem dítě akorát poškodit (o to asi není spor), setkání se zlem (smrtí) přirozeně dítě řeší kolem devátého roku a je potřeba mu v tom poskytnout zasvěcenou asistenci, důkladněji se s tím pak vypořádává až později, po 14 roku, kdy začíná abstraktně myslet a odděluje se v postojích od rodiny. (Je to samozřejmě mnohem složitější, jen nastiňuji.)

Takže souhlasím s tím, že rodič musí být pevný, souhlasím v tom tužit se (včetně her, které jsou založeny na překonávání překážek - skaut), souhlasím v prožívání dobrodružství (význam příběhů), ale náročnost musí odpovídat věku a vyznění musí být: Jdu za krásou, ideálem, spravedlností, nikoli bojujim abych přežil, abych uspěl na trhu práce. Takový postoj bych ostatně považoval za destruktivní i u dospělých.

[Fluttershy, yay!]

ve světle Darwinistického souboje, tj. musíš umět bojovat, porážet

Co to má společného s Darwinovým O původu druhů?

to je přeci smysl věcí! To je ideál (...) Jdu za krásou, ideálem, spravedlností, nikoli bojujim abych přežil, abych uspěl na trhu práce.

Dovolím si citovat Donalda Crosbyho:

There is no justification for life, but also no reason not to live. Those who claim to find meaning in their lives are either dishonest or deluded. In either case, they fail to face up to the harsh reality of the human situation.

Jo, jsem existencialista/nihilista.

setkání se zlem (smrtí)

Kladení souvislosti mezi smrt a zlo považuji za jedno z největších rozšířených zel (huh) západní kultury.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Nerad bych úplně odbočil od tématu. Darwinismus - tak, jak je dnes běžně interpretován - je souboj o přežití. Souvislost s trhem práce (potažmo trhem vůbec a kapitalismem) je snad zřejmá: Svět je viděn optikou přežití, jiná perspektiva není brána v potaz.

Já jsem idealista, jak už jste pochopil. Nihilismus však nehaním, pokud je to součást procesu, který vede k ideálu

Smrt a zlo bych tu nerad rozebíral - nevím, co považujete za zlo, jak smrt chápete atd. Mě šlo jednoduše o setkání s existenčními otázkami, se kterými se obvykle dítě okolo nastíněného věku setkává (rubikon).

[Fluttershy, yay!]

Darwinismus - tak, jak je dnes běžně interpretován - je souboj o přežití.

Wallacova/Darwinova pointa byla, že přežívá přizpůsobivý, nikoliv silnější.

Já jsem idealista, jak už jste pochopil. Nihilismus však nehaním, pokud je to součást procesu, který vede k ideálu

Lidé mají různé ideály, často protichůdné. Není pak možné, že se někteří buď mýlí, nebo svět je fakt divné místo (alternativní Matrix zde na konci)?

Smrt a zlo bych tu nerad rozebíral - nevím, co považujete za zlo, jak smrt chápete atd. Mě šlo jednoduše o setkání s existenčními otázkami, se kterými se obvykle dítě okolo nastíněného věku setkává (rubikon).

Ano. A podle mě je dobře, že se s nimi člověk potká co nejdřív a udělá si v nich jasno. Jsem rád, že jsem v první půlce základky (!) četl Silmarillion a narazil na smrt v Tolkienově mytologii, potažmo v nedávné době HPMOR (ohledně smrti především v 45. kapitole).

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Wallacova/Darwinova pointa byla, že přežívá přizpůsobivý, nikoliv silnější.

Jde o to naladění, že hlavní je přežít, nikoli dělat něco, má smysl a přesah. Navíc nemluvím o zakladateli Darwinovi, ale o tom, co z jeho myšlenek žije dnes běžně ve společnosti (následovatelé jsou často - narozdíl od zakladatelů - omezení).

Lidé mají různé ideály, často protichůdné. Není pak možné, že se někteří buď mýlí, nebo svět je fakt divné místo

Existence ideje neimplikuje její správnost. Různé ideje spolu zápasí a jde o to, která zvítězí a bude působit v našem praktickém životě. Ideje má tvůrči potenciál, rozhoduje o tom, co se stává skutečností.

četl Silmarillion a narazil na smrt v Tolkienově mytologii...

Tak Silmarillion je samozřejmě excelentní, v tom bychom se shodli. Tolkiena bych doporučil v každém věku.

[Fluttershy, yay!]

Navíc nemluvím o zakladateli Darwinovi, ale o tom, co z jeho myšlenek žije dnes běžně ve společnosti (následovatelé jsou často - narozdíl od zakladatelů - omezení).

wat.

nikoli dělat něco, má smysl a přesah

Jako například?

Svět je dost hnusné místo pro život, zvlášť s lidma... a viz Milgramův experiment.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

nikoli dělat něco, má smysl a přesah - Jako například?

No to si musí zodpovědět především každý sám za sebe! Důležité je vidět konkrétní příležitosti k smysluplné činnosti ve svém okolí. Sám jsem působil několik let v sociálních službách (v anhroposoficky orientované chráněné dílně) a nyní vidím smysl zejména ve vlastní rodině a dětech.

Svět je dost hnusné místo pro život, zvlášť s lidma... a viz Milgramův experiment.

V těchto věcech uznávám tuto matematiku: Stačí jediný spravedlivý na to, aby svět nebyl ztracen.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

V těchto věcech uznávám tuto matematiku: Stačí jediný spravedlivý na to, aby svět nebyl ztracen.

PS: Ostatně je to tak v bibli i u Tolkiena (Pán prstenů).

[Fluttershy, yay!]

bibli

A sakra.

Pán prstenů

Hrdinský epos, který nemá s realitou mnoho společného, viz racionalistická verze.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Ok, v tomto se tedy neshodneme. Nevadí, podle mě bylo řečeno již dost a navrhuju naši debatu ukončit.

[Fluttershy, yay!]

No to si musí zodpovědět především každý sám za sebe! Důležité je vidět konkrétní příležitosti k smysluplné činnosti ve svém okolí.

Taky není od věci vidět věci v širším kontextu. Jeden příklad za všechny... Toho času jsem shledal umělou inteligenci nebo lingistiku zajímavou a výhledově bych to rád studoval a třeba i kolem toho bádal. Ale ouha, jeden ze stěžejních výzkumných projektů jisté instituce, která připadala v úvahu, bylo využití právě těchto disciplín k prevenci kriminality á la Minority Report.

V těchto věcech uznávám tuto matematiku: Stačí jediný spravedlivý na to, aby svět nebyl ztracen.

To zní podobně jako

i kdyby to zachránilo byť jen jeden jediný život!

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

To zní podobně jako i kdyby to zachránilo byť jen jeden jediný život!

PS: Zní to podobně, ale logika je opačná - jeden spravedlivý zachrání svět, ne že zachráním jednoho spravedlivého!

[Fluttershy, yay!]

Aby ten jeden spravedlivý nebyl nějaký magor... tramtadadá, přichází argument ad Hitlerum.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Davkole, neshazuj sám sebe. Nemám na mysli osvíceného vůdce, ale spravedlivého ve smyslu takového člověka, který neztratil lidskost nebo ještě lépe který lidskost upřednostnil před jinými variantami. Proto se odkazuju na bibli a Tolkiena, kde lze tyto myšlenky najít. Ale asi to jde mimo Tebe. Jak říkám - podstatné bylo vysloveno a víc tady v debatě už nezmůžeme.

[Fluttershy, yay!]

Jenom vlastně opakuju jedno, totiž že nějaká snaha o objektivní morálku, spravedlnost atd. je problém. Třeba takové dilema s výhybkou... Každý to má nastaveno jinak a v důsledku to vypadá tak, jak to vypadá.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Zas takový problém v tom nevidím. Třeba v rodině je možné vidět, co je spravedlivé, moudré či lidské. Když tenhle podhled bude člověk trénovat od dětství, bude mít dobrý základ k tomu, aby si v dospělosti poradil i v širším měřítku. A o tom je původní blogpost.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

podhled -> pohled

[Fluttershy, yay!]

Já v tom vidím zásadní problém, když si představím, jak bych měl děcku vysvětlit bez hloupých iracionálních dogmat vysvětlit věci jako potraty, čínskou kuchyni, polyamorii nebo prostituci.

Nebo jak přistoupit k něčemu tak běžnému, jako je otázka následování autority.

[JS1]

Cinskou kuchyni nevim, ale na ty ostatni veci se te deti ptat nebudou, a az to budou potrebovat vedet, budou uz dost velke na to, aby si to dostudovaly sami.. Dulezity IMHO je, aby vedely o ochrane, a dostaly se vubec v poradku do te faze, kdy uz te na to potrebovat nebudou. Nebo tobe rodice tyhle veci vysvetlovali???

Nebo jak přistoupit k něčemu tak běžnému, jako je otázka následování autority.

Deti nemam, ale myslim, ze ve vysledku budes rad, pokud tvoji autoritu vubec nekdy nasledovat budou, takze si tuhle otazku rozhodne nebudes klast. A smerem k ostatnim lidem budou vicemene kopirovat tebe a maminku, FBOW.

[Fluttershy, yay!]

Cinskou kuchyni nevim

Ony se východní národy vyznačují značnou krutostí.

ale na ty ostatni veci se te deti ptat nebudou

Záleží na věku. Druhá půlka základky jsou taky děti a já o těch věcech tehdy určitě přemýšlel a kdybych byl komunikativnější, zeptal bych se.

Deti nemam, ale myslim, ze ve vysledku budes rad, pokud tvoji autoritu vubec nekdy nasledovat budou, takze si tuhle otazku rozhodne nebudes klast. A smerem k ostatnim lidem budou vicemene kopirovat tebe a maminku, FBOW.

Hmmm... Jednak děti lze k následování autority vést (opět konfrontace s východními kulturami) a jednoznačně to má své výhody. A když pominu i to, co třeba vztah k učitelům na základce? Jsem si myslel, že to byli vesměs kokoti (myslím si to stále), dostával jsem se čas od času do konfliktů.

[patentovy zakon]

http://www.mojevideo.sk/video/1e11f/konflikt_medzi_ziakom_a_ucitelom.html

Ono to vyzerá, že ten učiteľ má paličku na bitie, ale zrejme to bolo ukazovátko (neviem, ako sa to spisovne volá:)) a učiteľovi praskli nervy, pretože ho asi cielene provokovali (s cieľom zaznamenať a zverejniť atraktívne video). Ak si niekto myslí, že je to len "vina učiteľa" a chcel by tvrdiť, že "vhodnými metódami by sa konflikt dalo vyhnúť", alebo že "žiak by rešpektoval len prirodzenú autoritu, a ak učiteľ prirodzenú autoritu nemá, je to len jeho chyba", tak to dopredu musím povedať, že sa škaredo mýli, je totiž dosť pravdepodobné,. že tento chalanisko si rovnako riešio konflikty aj doma, napr. s vlastným fotrom. Dnes aj na normálnych školách vyžadujú mnohí žiaci špeciálneho pedagóga a v triedach, kde ich je veľa (v špec. školách je výhoda možnosti toho indiv. prístupu) sú často tie situácie nezvládnuteľné, a to ešte treba riešiť šikanu medzi nimi.

*Prípadných stalkerov dopredu upúozorňujem, že ja práve s tými agresívnymi a výbušnými grázlikmi, ktorí mali podobné problémy na ZŠ, vyjsť viem.

[Fluttershy, yay!]

Huh?

Vzpomínám např. na jistého tělocvikáře Reifa, který byl známý tím, že se na lyžařských výcvicích a školách v přírodě ožíral jak hovado, byl vulgární a občas se uchyloval k fyzickým trestům, na nástupu přepadově zkoušel z výsledků českého čutálistického týmu a když někdo nevěděl, dostal několik oválů navíc,...

[patentovy zakon]

tak ste si po prvonm kolečku mali sadnúť za búdu na náradie, ako som to robila ja... ibaže potom to po mne opakovali aj ostatní a ono to prasklo

[Fluttershy, yay!]

Mj. v takových případech používal fyzické tresty.

Zajímavé je, že nebyl jediný a tito tam učili už když tam chodila máti (tj. o generaci dřív) a i několik let poté, co jsem odešel na gympl. Škola si je prý nemohla dovolit vyhodit, protože nedokázali sehnat náhradu, přestože se o těch všech problémech vědělo, a to i na jiných školách. Dotyčný tělocvikář např. pískal nějaké meziškolní turnaje, resp. nepískal, pouštěl prakticky všechno včetně likvidačních zákroků.

[patentovy zakon]

Fyzické tresty niekedy používali aj naši učitelia (na ZŠ). Nie nejaké príliš drastické a ciele bývali skôr výchovné.:) Napr. náš obľúbený učiteľ,na hodinách kt. nebola nikdy nuda a ktorý nás často brával na vychádzky(poučné) a bol pre nás ozajstná autorita, občas takto vylátal nespratníkov a notorických lajdákov. Nerobil to pred divákmi, vzal ich niekam do kabinetu. Bok to skôr taký rituál. On ešte žije, má vyše 80, všetci, čo poznám, na neho spomínajú s láskou. Bol spravodlivý, myslím, že mu na nás všetkých záležalo. Minule som sa s ním rozprávala. Dodnes ho napr. mrzí, že mu podľa neho nie vždy vyšlo hodina, keď zanedbal prípravu. Lenže ja sa nepamätám, že by mu niekdy hodina nevyšla. Možno práve tie, kde iba improvizoval, boli najlepšie:). (Okrem iného spomínal pri tom našom poslednom rozhovore na detstvo medzi karpatskými Nemcami pred vojnou a za Slov. štátu alebo na vojenčinu v Čechách tesne po vojne - s odstupom času môžem povedať, že to bol pre mňa v istom ťažkom období veľmi podstatný človek,som rada, že som mala na neho šťastie.)

Na druhej strane, my sme mali do minulého roka telocvikára, ktorý trestal chalanov drepmi a klikmi, a na druhej strane si ich všelijako populisticky získaval a podplácal- vedeli, že ak mu pôjdu po ruke, bude to mať pre nich rôzne výhody (keďže žil s bývalou zástupkyňou). Neznášali ho, ale "rešpektovali" ho, lebo mal moc vybaviť im rôzne "úľavy", beztrestne ich púšťať z posledných hodín TV a pod. Učil ich, ako sa zneužíva postavenie a moc, ako sa manipuluje... A akohol:)... bola som s ním na výcvikáčoch, my me s niektorými kolegami v noci strážili nejakých 60 deciek a on si to ako vedúci kurzu zariadil vždy tak, aby v pokoji mohol "relaxovať"... o tom ako vyúčtovával peniaze, ktoré takto použil, radšej pomlčím.

[patentovy zakon]

*ešte o tom zbavovaní a podobných typov... k nám sa dostal onoho času protekčne, bez kvalifikácie, doplnil si ju u nás, potom tvoril tandem s tou svojou družkou(prv sľubný mladý "nomenklatúrny káder")a nešlo s ním pohnúť... teraz sú obaja preč a on sa chystá vraj na inšpektorát na kraj... teraz len metodicky riadi, okrem TV má v náplni práce aj etiku:)

[JS1]

Ony se východní národy vyznačují značnou krutostí.

Rekl bych, ze tusim, o cem mluvis. Zazivam to pravidelne po navsteve cinske restaurace..

Druhá půlka základky jsou taky děti a já o těch věcech tehdy určitě přemýšlel a kdybych byl komunikativnější, zeptal bych se.

Ale napadli te rodice jako prvni misto, kam bys sel pro informace? Pokud zustane je u teorie, at si deti premysli nad cim chteji (tomu nezabranis). Horsi by bylo, kdyby chtely ziskat nejaka empiricka data. Pak je treba naucit je zakladni pravidlo vedecke metody, totiz ze provadeni experimentu vyzaduje znalost bezpecnosti prace a ochrannych pomucek.

Jednak děti lze k následování autority vést

Nevim, jestli to ma jen vyhody. Treba Feynmana jeho otec jednoznacne vedl k odporu vuci autoritam, a co z nej vyrostlo.. "Hackerska" osobnost takhle asi nevznikne.

[Fluttershy, yay!]

Zazivam to pravidelne po navsteve cinske restaurace..

Zrovna tak jsem to nemyslel. O_o

Spíš narážím na to, že z některých zvířat zaživa připravují jídlo, kachny chovají ve formách (něco jako korzet), aby měly "správný" tvar atd.

Ale napadli te rodice jako prvni misto, kam bys sel pro informace?

Nejsem reprezentativní vzorek. Ale dneska už máme ty internety, tak je to zase trochu jiná.

Nevim, jestli to ma jen vyhody.

Netvrdím, že jen výhody. Jsou to dvě odlišné cesty.

[Martin]

Děti mám, takže z vlastní zkušenosti...záleří, jak je to doma nastavené. Pokud nemáte problém o nějakých věcech doma mluvit, děti příjdou a zeptají se. Do osmi let se nebudou stydět zeptat na cokoli a pokud jim odpovíte příslušně k jejich věku a schopnostem "to pobrat", tak s tím není vůbec problém. Když se vás ale zeptají na něco, co vám není příjemné, odpovědi se budete vyhýbat, znovu nepříjdou. Je to jen a jen o otevřené komunikaci.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Pokud to má člověk sám ujasněné, není problém o tom mluvit s dítětem. Pokud to ujasněné nemá, je nejlepší to přiznat. Dítě potřebuje především pravdivost.

Nutno podotknout, že vysvětlování má pro dítě opodstatnění až ve věku, kdy už je v mnoha ohledech hotové. Primárně se učí pozorováním, nápodobou, přímou činností.

Nevím jak je to myšleno s tím následováním autority. Dítě potřebuje autoritu rodiče ve smyslu pevnosti a konzistence. Bez ní není schopno se od vnější autority později odpoutat a samo se stát autoritou. V dospělosti považuju následování autority za patologii, která právě vyplývá z toho, že se dítě nemohlo odrazit od dost pevného (ale přitom lidského a láskyplného) prostředí v ranném věku.

[Martin]

Co se týče autority, tak s tím můžu souhlasit. Navíc, když se z dítěte udělá "robot" poslouchající příkazy a zákazy bez vlastního mozku, tak se lehce stane, že si v pozdějším věku najde někoho jiného, koho bude poslouchat. A takoví většinou končí v partách se silným vůdcem - a nebývají to skautské oddíly :)
Myslím, že než následování autority je potřeba naučit respekt.

Vysvětlování má význam v každém věku. Jen je potřeba to umt přizpůsobit....

[Fluttershy, yay!]

Dítě potřebuje především pravdivost.

Lži-dětem.

Nevím jak je to myšleno s tím následováním autority.

Bušidó, rytířství... slovy klasika: romantyka, pyčo. ^w^

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Inu, pokud je to myšleno jako vzor, pak s rytířským ideálem souhlasím.

Pokud je ale tím následováním autority myšlena poslušnost (stará cesta žákovství - podřízenost guruovi), pak to může být akorát škodlivé.

[Fluttershy, yay!]

Inu, pokud je to myšleno jako vzor, pak s rytířským ideálem souhlasím.

Ono to má svá úskalí, viz Beowulf.

Pokud je ale tím následováním autority myšlena poslušnost (stará cesta žákovství - podřízenost guruovi), pak to může být akorát škodlivé.

Absolutní loajalita k tomu samozřejmě patří.

Taky to má své opodstatnění v kolektivistické společnosti.

[JS1]

a viz Milgramův experiment

Proc? Vzdyt lidi, kteri chteji aktivne pachat zlo, je podle toho experimentu mensina.. A i tu lze, jak ten experiment ukazuje (kdyz se na to podivas obracene), umravnit tim, jaka se vytvori spolecnost.

[Fluttershy, yay!]

Lidí, kteří odmítli svou roli, bylo velmi málo, a společnost tu je taková, jaká tu je.

[JS1]

Co to má společného s Darwinovým O původu druhů?

Musis rozlisovat darwinismus jako biologickou teorii (ktera je ovsem dnes uz trochu prekonana) a jako moralni teorii ve forme socialniho darwinismu, ktera rika, at se ti slabsi ponechaji svemu osudu.

To, co navrhuje Loki, je samozrejme silenost. Takova vychova povede na kulturu sebevedomych MBA, kteri nevedi, co delaji, akorat se umi dobre prezentovat, a vedou zemi k postupnemu ekonomickemu zaniku. Dusledky teto destruktivni kultury lze dnes videt na upadku USA a Britanie.

[Fluttershy, yay!]

Já mám pocit, že by darwinismus a sociální darwinismus možná měl rozlišovat v prvé řadě předřečník; já jenom rýpu.

[patentovy zakon]

Spoluprace s ostatnimi lidmi muze byt prostredkem k dosazeni osobnich cilu (napr. teamova prace ve skole/skolce a v praci).

Deti už v pomerne ranom veku vedia spolupracovať v záujme osobných cieľov. Učia ich to, predpokladám, v rodine, kde je takáto spolupráca zaužívaná: dieťa spolupracuje s jedným alebo s druhým rodičom (súrodencom, babkou z maminej alebo otcovej strany...)podľa toho, "čo mu z toho kvapne". Lebo vidí pozorujúc vzťahy v rodine, že sa to vypláca, a tiež možno počúva doma od dospelých, ku komu sa treba pridať, aby sa to vyplatilo, a nepridať, lebo by sa to nevyplatilo.

Dite ale musi byt vedeno k soutezivosti, chuti porazet ostatni a uvedomovani si vlastnich kvalit - pripravujeme ho tim jak na soukromy zivot, tak i na budouci nasazeni na trhu prace.

Ako to tak pozorujem, nejedno dieťa má chuť byť lepšie ako ostatní, snaží sa súťažiť s tými druhými a poraziť ich tým, že čestne a kriticky vyzdvihuje nedostatky iných detí, aby sa stratili tie jeho. A nemá zábrany vytvárať dočasné spolupracujúce skupiny - tímy, aby dosiahlo svoj osobný cieľ. S týmito efektívnymi súťažnými družstvami potom efektívne odstraňuje prekážky z cesty k osobnému víťazstvu. Najlepšie, ak sa dokáže prebojovať na čelo takého tímu. To potom špinavú prácu prenechá radovým členom. Tak ako ho to naučili doma.

[Martin]

Dite ale musi byt vedeno k soutezivosti, chuti porazet ostatni a uvedomovani si vlastnich kvalit - pripravujeme ho tim jak na soukromy zivot, tak i na budouci nasazeni na trhu prace.

To už je jen krůček šikaně - tenhle přístup dovede dítě na sráz, kde buď zklame, protože na to nemá, nebo někomu rozbije držku, aby nebyl lepší. A vždycky se najdou lepší. Soutěživost není moc dobrá vlastnost, lehce se vymyká z ruky...Až budou někomu doma soutěžit děti o přízeň rodičů, to je teprve mela...