Čím dřív najde člověk moudrost (diskuse)

[...]

no ty vole...

[arigato]

Kvůli těmhle AI choromyslnostem mizí deštné pralesy a DDR5 jsou drahé jak prase. Vencoure styď se.

[vencour]

Proč to nepoužívat, když to usnadňuje život?
Nebo když to je tak levný?
V srdci TARDIS je černá díra a umožňuje neurální rozhraní, my máme jen AI ...

[plostenka]

to usnadňuje život

Metani slopu do vetraku neusnadnuje zivot nikomu.

[Radovan]

Proč to nepoužívat, když to usnadňuje život?

To můžeš říct i o Pervitinu.

[A]

Nebo o gulazích. Ty taky usnadňovali Sovětskému svazu život.

[vencour]

Bylo by lepší, kdyby diskutovali ti s mozkem a srdcem ... ano, lze mi samozřejmě vkládat do úst různé myšlenky a pak se divit ... a proto dodám ilustraci z HPC - Kdo je hoden? ...

Ostatní šamani se najedli muchomůrek se žlutými tečkami, které se daly najít v hustých chomáčích vlasu, a říkali věci jako: „Hiiiíííjahjahhejá! Hejahejajahjah! Hňhé! Hňhí!“ což, už samo o sobě znělo kouzelně.
Pomočul říkal takové věci jako: „Přesné pozorování následované akurátní dedukcí a dokonalou představou zamýšlených cílů je životně důležité pro úspěch každého podniku. Všimli jste si někdy, jak se divocí elektrostati objeví vždy dva dny před přicházejícím stádem bolerátů? Jo, mimochodem, nejezte žlutě puntíkované muchomůrky.“
Což neznělo magicky, ani co by se za nehet vešlo, ale fungovalo mnohem lépe a zajišťovalo dobrý lov. Je ovšem pravda, že si někteří Mizvoňové mysleli, že za dobrý lov vděčí hlavně své zkušenosti než čemu jinému. A Pomočul je v tom ještě podporoval. „Pozitivní myšlení,“ přikyvoval, „je taky hrozně důležité.“

...

„Proč odcházíte? Co jsi tím chtěla říci?“
Zamračila se. „My... zkoušeli jsme to... vaše... rozhodování. Naslouchali jsme Urukovi. Řekl nám o způsobu, jak se rozhodovat. Zkoušeli jsme to. Je to strašlivé. Jak to můžete snášet? Žít a nevědět, co se stane. Každé ráno vstávat a nebýt si jistý, že se dožijete západu slunce. My bychom z toho zešíleli! Jenže my jsme Chrabrodějové. Nemůžeme změnit sami sebe. Pomohli jsme stvořit novou historii. A teď si myslíme, že si ji dokážeme i znovu zapamatovat.“
„Aha.“
„Jakou sílu musíte všichni mít, abyste se dokázali postavit tváří v tvář takové nejistotě.“
„My si myslíme, že je to normální,“ odpověděl Vzteklan.

On ani ženšen nebo krevní konzervy nepůsobí neomezeně ... to snad na webu mezi chytrýma ... musim psát?

[|🇵🇸]

kdyby diskutovali ti s mozkem a srdcem

LLM nemá ani jedno.

Iritují mě výkřiky, jak „AI nemá duši“ (hmm, já mám duše leda v bicyklu, zatím), ale jak to tady čtu, skoro s nimi začínám sympatizovat.

šamani se najedli muchomůrek se žlutými tečkami

To je ono.

Dokonce i neironicky.

[vencour]

No nevim, když na někoho mluvim jako by to psal Vančura nebo Čapek, tak snad přes 50% populace dělá nechápavé.
To samé když na delší text je reakcí jen TLDR.
Za tohle asi AI nemůže, to si dělaj lidi sami.

[|🇵🇸]

To je ale o formě, nikoliv obsahu. Jsou lidé, kteří komunikují efektivně – dá se to naučit, je k tomu i mnoho (lepších či horších) knih, kurzů aj.

Co se obsahu týče, (a) špatná volba publika nebo (b) kde nic není, ani smrt nebere. U anekdot vygenerovaných LLM na motivy braku jako TBBT se přikláním k variantě (b). (Ačkoliv (a) na některých fórech, kde lidé sdílejí fanfic, by to mohlo skvěle zapadnout hned vedle My Immortal.)

[vencour]

Když efektivně, tak si vzpomenu na "Něco končí, něco začíná" aneb "A je pryč". Fakt to utíká.

[plostenka]

když na někoho mluvim jako by to psal Vančura nebo Čapek

Promlouvas-li k laskavym posluchacum svym archaickou formou jazyka ceskeho, budiz ti k tizi pripoctena pochybnost o srozumitelnosti sdeleni.

aneb

Kdyz mluvis sto let starou psanou formou, tak se nediv ze ses za exota.

[Want]

Na formě zas tolik nezáleží. I ten styl alá Vančura či Čapek nevadil. Ale tenhle AI slop se opravdu číst nedá.

[vencour]

Forma? Prý děti na Robloxu začly používat morseovku, aby si mohly nadávat a nedostaly při tom bán ...
Někdo si poradí ... nejen na Robloxu.

[Want]

Vlastní hlava. Vlastní myšlenky. Vlastni bláboly. Drž se toho a bude to furt lepší než tohle.

[vencour]

Když někdo tvrdí, že ví, co jsem já napsal, proč to tu je .. to je docela ... pýcha? Namyšlenost? Nebo něco jiného?

[Want]

Prosím tě, už si konečně zaprcej.

[vencour]

Aha, ty se vážně bojíš AI ... to neni jen horkem.

[EMAG]

Nediv se mu, dáš AI zhodnotit objektivně jeho argumentaci a pravidelně se pohybuje mezi 0-2/10. Takže ho za dementa nemají jen lidé ale už i počítače

[Want]

Já vím že je to vzácný moment souznění s trapným epigonem, ale fakticky. I lapidární blábol bude lepší než ty AI zvratky. Snaž se prosím psát vlastní myšlenky místo těch sraček a bude to fajn.

[Radovan]

Ne, nedělají nechápavé, jsou nechápaví. Kolik knih od Čapka a Vančury přečetli a nosí je aspoň v hlavě, když ne v srdci?

Dneska bys mohl spíš napodobovat styl Rowlingové nebo Rosakundy Píčerové, s tím bys spíš uspěl. Ještě tak možná 50 odstínů hnědi, to dnes znají. Já jsem coby robě četl Krakatit, takže to co jsi postnul srovnávám s ním.

[vencour]

Pointa je v tom, že čeština dokáže být košatá a nádherná, pokud k tomu má člověk aspoň trochu sklon, ať vrozený či získaný ... ok lepší dát citaci toho, co už napsali jiní velikáni ...

Chvála řeči české

Já nevím, jak si kdo definuje národ.
Možná že se definuje rasou; ale když se dívám na lidi běhající po ulici a mluvící českým jazykem, vidím chlapíky krátkolebé a dlouholebé, vyloženě dinárské nebo vyloženě mediteránní, chlupu černého, plavého i zrzavého, rovného i kudrnatého, typu prsního, břišního, svalového i mozkového a všech konstitucí, jaké si jenom můžete přát. Ne, s tím se nedá nic dělat; spíše najde profesor Rádl nějaké české národní poslání než profesor Matiegka nějakou českou národní lebku s národními indexy a rasovými znaky. Znám zapřisáhlé Čechy mongoloidního typu, kteří závodí v národním přesvědčení s dokonalým plavým dlouholebcem; netroufám si říci, čí rasová legitimace je češtější. Možná že prababička naší maminky byla Němkyně, kdežto jeden český básník má za to, že jeho pramáteř se za třicetileté války zapomněla s nějakým Švédem. Za těch okolností by se velmi těžko mluvilo o rasovém českém typu.

Snadnější je definovat národ společnými dějinami; avšak zdá se mi, že prakticky tento motiv mnoho nevydá. Není to požehnaná vláda Karla IV., co mne pojí dejme tomu s českým bližním, který mi zasklívá okno; radost ze setkání s krajanem v cizině nepramení, pokud mohu soudit, z historického utrpení v době protireformace; dokonce nejsou to ani husitské války, co ve mně vyvolává pocit solidarity s mým politicky hovorným papírníkem. Nemluvím proti národnímu pokladu dějin; míním toliko, že tato veliká hodnota není směnitelná v drobné; je spíše symbolická a lze jí užíti jen za slavnostních příležitostí, popřípadě v akademické diskusi.

Ani společným osudem v přítomnosti nemůžete vymezit příslušníky jednoho národa; myslím, že nezaměstnaný dělník a prezident velkobanky by se nesnadno shodli o tom, co v jejich osobním osudu je společné. Profesor Rádl, obraceje pozornost k statkům ideálním, by rád definoval národ společným duchovním cílem čili národním programem. Bojím se, že v tom případě nejsem z téhož národa jako profesor Rádl; nebo naopak neodvážil bych se říci, že kterýkoliv abstinent, jsa nesporně jiného světového názoru než většina národa, do tohoto národa nepatří. Dokonce pak už nelze mluvit o společné české povaze; od té doby, co (bohudík) vyšel z užívání něžný názor o holubičí povaze, nemůžeme se jaksi shodnout o tom, jací vlastně jsme. Posléze nebudeme definovat národ ani územní jednotou, už z ohledu k americkým Čechům.

Nezbývá nám tedy než říci s moudrostí sčítacích archů, že český národ je souhrn lidí, pro něž čeština je řečí mateřskou; ačkoliv ani tato primitivní definice nevyjadřuje všechny případy (znal jsem šlechtice z minulých dob, který mluvil, myslil, a dokonce básnil německy, což mu nebránilo být nejnáruživějším státoprávním a protiněmeckým Čechem), nenajdete myslím nic konkrétnějšího ani obecnějšího než jazyk, čím byste vymezili tajemnou podstatu národa.

To vše pravím, abych mohl zapěti chválu české řeči, která odlišuje českou duši ode všech jiných na světě. Neřekneme bratru svému "rácha", nýbrž "blázne"; i když si navzájem nadáváme, činíme to týmž jazykem, a už to je hluboké srozumění mezi námi, mocné a kouzelné pouto a zrovna cosi jako jedna duše. Vědomí nás všech myslí týmiž slovy; je to, jako by to bylo jedno vědomí ve všech těch paličatých hlavách. Řekneme-li třeba "sněženka" nebo "dobrý den", nikdo jiný nám nerozumí, ale my si rozumíme, jako bychom na sebe spiklenecky mrkli. A kdyby to bylo sebe nepatrnější a bezcennější slovo, dejme tomu "pápěrka" nebo "padavče", považte, že to je kousek vědomí miliónů lidí, a tedy něco tak ohromného, že se to vylíčit nedá. Řeč je duše a vědomí národa.

Řeč je jediný autentický projev duše národa. Náboženství, zvyky, národní poslání a všechny poměry se mohou zvrátit revolucí; jen v řeči není revoluce, nýbrž věčná kontinuita, věčné přejímání, tichý a hluboký vývoj jako v tvořící přírodě. Řeč je sama souvislost národa; nedá se uměle předělat, nedá se do ní nepřirozeně zasáhnout, může se vyhubit, ale nemůže se převracet; má houževnaté, organické bytí přírodních věcí. Tisíciletá minulost protéká každým slovem; děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky. A přece každý z nás musel nově a původně objevit každé slovo; mateřská řeč je řeč dětství, první řeč duše, poklad prvních dobrodružství, nálezů a poznatků; věčně navazuješ na své dětství, mluvíš-li mateřským jazykem. Řeč je sama duše a kultura národa. Její zvučnost a melodie dává svědectví o poetických radostech kmene; její skladba a čistota projevuje tajemné zákony myšlení; její přesnost a logičnost udává míru rozumových darů národa. Tam, kde skřípá a vrže řeč, skřípá a haraší něco v hlubokém bytí lidu; každá nechutnost a jalovost řeči, každá fráze a ošumělost je symptomem něčeho zkaženého v kolektivním životě. Myšlenky jsou naše, ale řeč patří národu. Každá korupce jazyka porušuje národní vědomí. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.

Proto si vážím literatury nad veškeru lidskou činnost. Látka, s níž pracuje spisovatel, je samo vědomí národa; každé jeho slovo je mu předříkáváno ústy národa; běda, zneužije-li řeči, aby říkal nízké věci. Věřím, že býti spisovatelem je především veliké poslání jazykové; je to úkol udržovat národní řeč a tvořit v ní hodnoty zpěvné a rytmické, hodnoty věcné přesnosti, čistoty, formy a souvislosti. Ať jsou kořeny básnictví v jakékoli hlubině osobního podvědomí, jeho koruna šumí pojmovým bohatstvím národního vědomí.

Mezi všemi lidmi se vyznačuje nebo má vyznačovat spisovatel ne tím, že píše, nýbrž tím, že umí česky; avšak umět znamená pracovat, stále zkoušet, stále hledat a soustředit se; nikdy nebudeš hotov s mateřskou řečí. Básník, udávaje nejvyšší úroveň jazyka, udává zároveň nejvyšší stupeň národního vědomí; pravím, že toto dílo není méně užitečné než národní hospodářství nebo národní obrana. Říká se, že svatý žije v Bohu; spisovatel, jenž obyčejně není svatý, žije přímo v duši národa, neboť žije v jeho jazyce jako ryba ve vodě. Nedovedu si představit, že by básník mohl být nenárodní; je to, jako by se ryba zásadně vyslovovala proti vodě, jež ji nese a živí. Vše, co dáváte řeči, dáváte národnímu vědomí. Učiníte-li řeč zpěvnou a líbeznou, nebo dáte-li jí zvuk zvonu či děloviny, nebo učiníte-li ji jasnou a moudrou, pružnou, věcnou, lehkou, logickou nebo vzletnou, vnukli jste tyto ctnosti samotné duši národa; ale je-li vaše mluva těžká, zmatená, beztvará, obnošená a falešná, buďte zlořečeni, neboť jste se prohřešili na duchovním bytí národa.

Spisovatel pracuje s mluvící a zpívající duší národa; z praktické řeči činí hodnotu duchovní a kulturní; každý nový slovní obrat, každý vyšší stupeň jazykové obsažnosti a přesnosti zvyšuje obsah a jasnost národního vědomí. Neznám dobrého spisovatele, který by nebyl jazykovým tvůrcem; není dobré literatury bez dokonalé řeči. Kdo neumí dát slovu prvotní svěžest nebo hudební valér, myšlenkovou čistotu nebo věcnou srostitost, není spisovatel; ať jde a píše úvodníky nebo kazí národ jiným způsobem.

A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě. Nikdy jsi mi neselhala; jen já jsem selhával, nenacházeje ve své tvrdé hlavě dosti vědomí, dosti povzletu, dosti poznání, abych to vše přesně vyjádřil. Musel bych žít sterým životem, abych tě plně poznal; doposud nikdo neshlédl vše, co jsi; ještě jsi před námi, tajemná, překypující a plná dalekých výhledů, budoucí vědomí národa, který vzestupuje.

[Radovan]

Pointa je v tom, že tvůj text místní "mlamojové" nepochopí, protože si myslí že vědí, a místní "boomeři" se nad ním v nejlepším případě shovívavě pousmějí, protože oni už vědí.

Apropos, Eisner - Jak jsem učil češtině. To jsem kdysi (ještě před čtením Čapka) slyšel na jednom školním představení a desítky let nosil v paměti, než jsem na ten text kdesi narazil.

(znal jsem šlechtice z minulých dob, který mluvil, myslil, a dokonce básnil německy, což mu nebránilo být nejnáruživějším státoprávním a protiněmeckým Čechem)

Tohle se hodilo citovat nedávno v Brně

[kek]

jSeM BOooMeR kDo Je VíC

[_]

a taky je v životě důležíté pochopit rozdíl mezi:

a) oni mě nechápou

b) oni mě mají v pi.i

občas někoho překvapí když zjistí, jak moc se ho týká bod b

[Valgrind]

Dusi v bicyklu jsem tedy v Sudetech nevidel nejmene 10 let. Ty porad zijes na te samote ?

[Want]

Ty dostáváš nacistický zlato pokaždý když zmíníš Sudety?

[Want]

A co dostáváš ty, za to, že se vydáváš za mne?

[Want]

Dobrý pokus, ty se vydáváš za mě a využíváš toho, že nejsem na telefonu přihlášený. Ale to každému rozumnému člověku dojde.

[Want]

Copak? Na klávesnici ti odešlo podtržíko?

[_]

nefandi si tolik - nepředvádíš tady nic, co by mi stálo za to, abych se za tebe vydával

občas s tebou souhlasím - to ano - třeba když si tady tak krásně vyvrátil to radovanovo dezinfo s tou babčou a hk. to se ti fakt povedlo - pamatuješ?

ale vydávat se za tebe fakt nemám potřebu

[Want]

Koukám, žes nepobral pointu potrefený ptáku.

[_]

a pamatuješ, jak si tady tak krásně vyvrátil to radovanovo dezinfo s tou babčou a hk? to se ti fakt povedlo

[Want]

GoTo #20

[_]

Tak nemusíš se stydět - bylo to fakt dobrý, nebo jsi jenom tak neuvěřitelně skromný?

[rek]

To spis vypada ze ses nam zacyklil ty, Alesku

[Radovan]

Opravdu věříš, že ten fotošopovaný výřez něco vyvrací?

Prohlédl sis ty obrázky pořádně, oba dva?

Nevyvrátil spíš tvoje lhaní?

[_]

Co já, já jsem přeci jen hloupé podtržítko, ale chceš říct, že want, nebo Aleš, nebo dokonce oba dva dohromady neměli pravdu?

[Radovan]

Kdybys nebyl hloupé podtržítko, zeptal by ses ho, proč sem dal fejk a jestli o tom věděl. Třeba by ses odpovědi dost divil

[_]

nechcete se domluvit? jeden z vás buď lže, nebo je blbej

teda - ještě bych počkal na WWanta, aby se mohl vyjádřit - aby si nevybral za něj

[David]

Já již dlouho říkám, že by TP měl být povinné čtení i s prostorem pro zamyšlení. Kdo v něm umí číst najde si tam většinu lidských chyb i jak se jich vyvarovat.

[|🇵🇸]

slop

[..]

tak se mi zda, ze nejlip diagnostikovatelnou psychozu tady predvadi ponik :D

a to nejen v oblasti jazykovych modelu

ono to tak celkove vypada na psychozu zpusobenou jazykem obecne

[..]

bych chtel docela videt, kolik lidi s nim rado a dobrovolne jde pokecat, jak asi vypada jeho okruh kamaradu :D mam pocit, ze na tom by ta psychoza mohla bejt docela schopne videt :D

[gretuv duch]

Nevěřím že Kolibáč někdy k něčemu kdy použil jazyk.

[Radovan]

Radši tohle.

[_]

na vysvětlení pojmu táta nepotřebuješ AI - stačí ti dvě filmové klasiky tahle a tahle

[vencour]

Tady šlo spíš o pointu typu Otcové a synové.