Byla vydána OpenIndiana 2026.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
Americký výrobce polovodičů onsemi (ON Semiconductor) zrušil plány na rozšíření výroby v rožnovském závodě v Česku za dvě miliardy dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 mld. Kč). Důvodem je vývoj na trhu.
O víkendu probíhá na FIT VUT v Brně konference OpenAlt 2026 o otevřeném softwaru a datech, IT bezpečnosti, DIY a IoT. Na programu je spousta zajímavých přednášek. Pokud jste v Brně, stavte se. Vstup zdarma. Přednášky lze sledovat i online na VHSky a YouTube.
Qualcomm uzavřel víceletou dohodu se SpaceX. Bude dodávat rádiové technologie, baseband jednotky a software pro plánovanou pozemní 5G síť Starlink Mobile. Výstavba má zahrnovat desítky tisíc základnových stanic v USA. Zahájení nasazování se očekává v roce 2027. Qualcomm dohodu označuje za svůj dosud největší 5G kontrakt.
Google rozšířil Cloud Vulnerability Reward Program. Nově nabízí odměnu až 250 tisíc dolarů za vysoce závažné architektonické bezpečnostní chyby označované jako Root-in-Cloud.
V březnu byla oznámena spolupráce GrapheneOS s Motorolou. Nejnovější vlajka Motorola Signature 27 je první Motorola s oficiální podporou GrapheneOS. GrapheneOS (Wikpedie) je varianta Androidu zaměřující se na bezpečnost a soukromí.
Omarchy (Wikipedie) je linuxová distribuce s dlaždicovým správcem oken Hyprland. Založena je na Arch Linuxu. Vydána byla v nové verzi 4.5.0. Nově také pro Apple Silicon, konkrétně pro M1/M2/M3/Neo MacBooky.
Byla vydána nová stabilní verze 8.3 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 156 s bezpečnostními opravami z Chromia 157. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Vývojový kernel 4.2-rc5 byl vydán 2. srpna. Linus by si přál, aby vše šlo snáze. „Dostáváme se k pozdějším rc verzím, ale vypadá to, že 4.2 bude jedním z vydání, které potřebuje víc, než klasických sedm rc verzí – věci se neuklidňují, jak bych si přál, stále vyskakovaly nějaké nepříjemnosti.“
Vývojový kernel 4.2-rc6, byl vydán 9. srpna.
Verze 4.2-rc7 byla vydána 16. srpna. Původně mělo jít o poslední rc v tomto vydání, ale nakonec došlo ještě na 4.2.rc8, a sice 23. srpna.
Stabilní aktualizace: 4.1.4, 3.14.49 a 3.10.85 vyšly 3. srpna.
Stabilní aktualizace: 4.1.5, 3.14.50 a 3.10.86 vyšly 10. srpna.
Stabilní aktualizace: 4.1.6, 3.14.51 a 3.10.87 vyšly 17. srpna.
Myslím, že další věc, kterou se můžeme naučit, je ta, že když Android rozdělí jádro, měli bychom prostě přiznat, že je to příliš složité, nechat Google vytvořit nové API a kompletní sadu grafických ovladačů a vypořádat se s tím za deset let, protože to byla vážně jediná další možnost.
Teď bys mohl chápat, proč jsem si udělal novou kávu. Testoval jsem to na všechny patologické stavy, které mě napadly. Tobě se povedlo to rozbít *výchozím* případem. Gratuluji, právě jsi mě rozbrečel.
Tys mě přinutil přečíst si dokumentaci k Make – myslím, že jsme si kvit.
O implementaci Multipath TCP v Jaderných novinách psalo už v roce 2013. Kód dodnes zůstává mimo hlavní strom, ale vypadá to, že Samsung jej nyní využívá u jednoho ze svých telefonů v Koreji. Tato služba umožňuje uživatelům smartphonů využívat až 1Gbps bandwith na již existujících smartphonech. Jedná se pravděpodobně o nejrychleji zavedenou komerční síť. Takové šířky pásma dosahují tím, že kombinují rychlé LTE (s agregací) s rychlými WiFi sítěmi na telefonech, které Multipath TCP podporují. (Díky patří Oliveru Bonaventurovi).
Linux rozhodně netrpí na nedostatek podpory souborových systémů. K dispozici jsou desítky implementací souborových systémů pro jakékoli využití. Po letech ovšem Linux rozhodně postrádá zavedený „next-gen“ souborový systém s pokročilými funkcemi a návrhem, který odpovídá současnému hardwaru. Tato potřeba trvá navzdory velkému počtu konkurentů, kteří se o podobný systém snaží. Btrfs se drží na špici, ale třeba tux3 a (stále!) reiser4 jsou tu s námi stále. V každém případě zrání kódu trvalo déle, než jsme čekali. Seznam možných „next-gen“ souborových systémů je nyní delší o další jméno. Nedávno byl totiž představen souborový systém „bcachefs“.
Kent Overstreet, autor bcache, oznámil, že bcache se přeměnila v plně vybavený „copy-on-write“ souborový systém. „Před lety (to jsem ještě byl u Google) jsme si já a pár dalších lidí, kteří pracovali na bcache uvědomili, že to, na čem jsme pracovali, byl, skoro náhodou, dobrý kus funkčního, plnohodnotného souborového systému – velmi čistý a elegantní design, stačilo si ho vzít a utéct s ním. Je rychlý – hlavním cílem bcachefs je, aby se vyrovnal ext4 a xfs, co se výkonu a spolehlivosti týče, ale s rysy btrfs/zfs.“
Celý článek zde.
Podobně jako uživatelský prostor, přistupuje i jádro k paměti skrze tabulky stránek. Když potřebuje kód jádra přístup k I/O zařízením namapovaným v paměti, musí nejprve nastavit vhodné mapování tabulky stránek. Dlouho používaným nástrojem byl ioremap(), který má navíc spoustu variant. Ukázalo se, že některé varianty nejsou pro tento úkol vždy správné, což vede k vytváření různých dočasných řešení. Situace se může změnit, přestaneme-li v problematických situacích ioremap() využívat.
Úspěšné volání ioremap() vrací jádru virtuální adresu, která odpovídá začátku požadovaného rozsahu fyzických adres. Tato adresa ale není běžně určena k přímému použití dereference, a to z několika důvodů (často závislých na architektuře). Místo toho by se měly používat přístupové funkce jako readb() nebo iowrite32(). K vynucení tohoto pravidla je adresa vracená ioremap() uvedena značkou _iomem, která způsobí, že kontrola sparse upozorní na přístupy, které nepoužívají správné funkce.
Celý článek zde.
V Jaderných novinách ze začátku července uvedl Jonathan Corbet: „Celkově se komunita vyvíjející jádro při začleňování kódu, který nevyžaduje opravy později ve vývojovém cyklu, skutečně zlepšila.“ To je dobře. Jak zrychlit tento trend? Musíme se podívat na nedávné začlenění kselftests do jádra nebo na probíhající vývojový cyklus letitých xfstests, abychom pochopili současný stav nejmodernějších testovacích schopností Linuxu. To, co je při pohledu na tyto testovací sady patrné na první pohled, je fakt, že jsou omezené na testy, které jsou vedeny výhradně podněty z uživatelského prostoru, jako jsou například generické atributy sysfs, systémová volání či formáty on-disk metadat.
Připusťme, že se jedná o celkem velkou testovací plochu, přesto zůstává prostor pro kód, který se, k dnešnímu dni, spouští jen za přítomnosti konkrétního hardwaru (ať už virtuálního nebo fyzického), tvoří většinu kódu jádra a týká se ho nejvíce změn: ovladače zařízení. Subsystém libnvdimm je jedním z posledních přídavků k infrastruktuře jaderných ovladačů; vrství služby do trvalé paměti, aby bylo možné k této paměti přistupovat bezpečněji a spolehlivěji. Pokud se nepletu, libnvdimm je prvním subsystémem ovladačů v upstreamu, který integruje klamné jaderné techniky pro testování jednotek. Tento článek pojednává o tom, proč a jak se to stalo, stejně jako o výzvách a příslibech testování jednotek do budoucna.
Celý článek zde.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
when Android forks the kernelTakže správnější překlady by asi byl: "Když se Android oddělil"
Nahoře se píše o stabilních 4.1, 3.14 a 3.10.
Ubuntu 14.04 LTS používá řady 3.13, 3.16, 3.19 a 4.2.
Znamená to, že se na něm experimentuje?
Proč nejsou taky označený jako stabilní?
Co vede Ubuntu k tomu, že používá tyto jádra?