anglická verze, zdroj: www.novell.com
Portál AbcLinuxu, 6. května 2025 17:51
Komunitní diskuse nad obchodně právní strategií firmy Novell neutichají, ale vývoj jednoho z nejoblíbenějších linuxových operačních systémů SUSE pokračuje svým tempem. Distribuce SUSE se stejně jako její komunitní odnož openSUSE dočkala přibližně po roce verze 10.2.
Asi před rokem jsem vyzkoušel tehdy zbrusu novou verzi openSUSE 10.0, a tak jsem byl zvědavý, kam se věci pohnuly.
A to i přesto, že změna dvou čísel za desetinnou tečkou velký pokrok navenek nehlásá. Pravým opakem je např. označování operačního systému Mandriva – ti vydali verzi 2007 už někdy v říjnu 2006, což je na první pohled jistě účinný marketingový tah. Vzhledem k meziverzi 10.1 by neměl být mezi openSUSE 10.0 a 10.2 navzdory skromnému číslování menší kvalitativní skok než mezi Mandriva 2006 a 2007 (seznam hlavních změn - anglicky).
Zajímavým projektem, zejména pro začátečníky z Česka, se může stát od letošního 1. března ohlášená nabídka tzv. openSUSE subscription, tedy placené formy technické podpory pro uživatele openSUSE, kterou hodlá poskytovat provozovatel webového portálu suseportal.cz firma blue.point Solutions. Při instalaci ani při případných dalších problémech by tedy již ani nezkušený uživatel openSUSE neměl zůstat odkázán na dobrovolné rady komunity.
Každý uživatel toužící po SUSE si tedy může stáhnout nebo za cenu médií zakoupit variantu openSUSE a podle potřeby dokoupit technickou podporu (letošní zahrnuje i bezplatnou dodávku příští verze 10.3). Instalačních médií je však několik druhů, proto nejprve malý přehled:
Klasický způsob je instalace ze sady celkem 5 CD, doplněných o extra CD se softwarem z oblasti uzavřených zdrojových kódů (např. proprietární multimediální formáty). Pro základní instalaci SUSE, včetně desktopového grafického prostředí KDE či GNOME, stačí první 3 CD, další potřebné aplikace a doplňky je možné doinstalovat přes Internet.
Obsah těchto 6 CD je shrnut v instalačním DVD. Kromě toho mají uživatelé toužící po lokalizaci systému do exotických jazyků možnost stáhnout ještě extra Language Addon CD, což by mohlo zajímat uživatele ze Slovenska – čeština je obsažena již v základní sadě. Všechna tato média lze stáhnout jak přes internetové protokoly FTP a HTTP, tak přes torrent. Sada instalačních médií existuje ve třech verzích: pro 32bitové a 64bitové PC systémy a pro PPC.
Zvláštním médiem je Live DVD – k tomu je třeba říci, že toto DVD není ani instalační (systém lze jen spustit, ale nikoliv nainstalovat), ani neobsahuje českou jazykovou verzi (vybírat však můžete z několika světových i méně světových jazyků - kromě samozřejmé angličtiny, španělštiny, němčiny a francouzštiny třeba dánštinu, italštinu, japonštinu, polštinu nebo čínštinu či brazilskou portugalštinu).
Provoz DVD je pomalý úměrně rychlosti mechaniky a designem se prakticky neliší od strohé výchozí instalace - není tedy nijak zvlášť upraveno pro používání bez instalace, neobsahuje žádné zvláštní nástroje nebo návody, které by uživateli použití ulehčovaly. Upřímně řečeno, stahovat přibližně 1,8 GB tohoto DVD se vyplatí asi jen těm, kteří si chtějí předem ověřit, že hardware jejich počítače si bude se SUSE 10.2 dobře rozumět, anebo si chtějí openSUSE (na DVD ve verzi s KDE i s GNOME) pouze předem prohlédnout.
anglická verze, zdroj: www.novell.com
Protože přibývá uživatelů s rychlým a stabilním internetovým připojením, může být čím dál zajímavější poněkud riskantní a někdy zdlouhavá varianta instalovat openSUSE z repozitářů přes Internet. Protože tu jsem zvolil i v předešlé recenzi, rozhodl jsem se tuto metodu zopakovat.
Výhodou této metody je, že ušetříte prázdná média a, pokud jste zkušení uživatelé Linuxu, můžete si předem vybrat, které balíčky stahovat či nestahovat a ušetříte tak tedy i něco málo ze své linky i stahovacího času. Zjevnou nevýhodou je, že takto provedená instalace je unikátní a nelze ji patrně bez opětovného stahování rychle opakovat na dalším počítači (viz ale na konci popisu instalace zmíněné klonování systému pro Autoyast).
V případě tohoto druhu instalace vám pak stačí stáhnout „pouze“ asi 40MB ISO obraz bootovacího CD (o 20 MB méně než v případě verze 10.0), které po nabootování zavede ovladače pro zprovoznění sítě a umožní zadat potřebné údaje pro síťovou instalaci. Protože SUSE nenabízí žádné přednastavené parametry, je velmi důležité zjistit si tyto údaje předem, jinak budete muset instalaci přerušit, nabootovat zpět do funkčního systému a vyhledat si je.
První kroky instalační procedury působí podobně elegantně jako před rokem; snad jen občasná půvabná zimní dekorace první obrazovky ustoupila střízlivé dobré modré se stylizovaným logem v podobě chameleóna. To jediné, co musí český uživatel umět anglicky, je opět slovo Language, které přiřazeno ke klávese F2 skrývá výběr jazyka.
Zvolíte-li češtinu, změní se i menu úvodní obrazovky do naší mateřštiny. Nestálo by za úvahu nechat nabídku výběru jazyka po nabootování automaticky vyskočit? Tím by odpadla nutnost rozluštit i ono Language - pro některé laiky možná první těžší krok.
Menu obsahuje možnosti Spustit z disku (což je obvyklý start z pevného disku v případě, že si instalaci přece jen rozmyslíte anebo příliš dlouho váháte), Instalace, Instalace bez ACPI, Instalace bez „local“ ACPI, Instalace – bezpečné nastavení (Safe Settings), Záchranný systém (Rescue System), Test firmwaru a Test paměti. Kromě stručných pokynů pod klávesou F1 (Nápověda) lze nastavit ještě preferované rozlišení klávesou F3, rovnou instalační zdroj (F4) a případně ručně zadat speciální parametry jádra (F5).
Můžete tedy hned zadat do zdrojů instalace adresu FTP serveru (např. ftp.linux.cz) a správný adresář (pub/linux/opensuse/distribution/10.2/repo/oss). Mirrory repozitářů najdete např. na webové stránce cs.opensuse.org/Repozitáře. A pak už zbývá jen spustit konečně instalaci – zpravidla položkou menu Instalace.
Nezadáte-li zdroje hned na počátku, musíte tak učinit vzápětí, neboť při nabootování z minimálního ISO obrazu si instalátor hned rudě postěžuje, že „Could not find the openSUSE Installation Source“ - ano, anglicky. Hned vzpomenu, že ačkoliv počeštění SUSE včetně instalační procedury patří mezi naprostou špičku mezi distribucemi, i v předchozí recenzované verzi sem tam něco ještě přece jen zůstalo nedotaženo.
Dlužno říci, že se situace dle subjektivního dojmu změnila ve verzi 10.2 k lepšímu, ale i tak na několika málo místech zůstala angličtina. Nejsou to však, až na výjimky, místa kritická, a ani zde se nic dramatického nestane, neboť instalátor sám od sebe dostojí svému sdělení, že probíhá „Activating manual setup program“ - a ten manuální instalační program je pak už česky.
Zde můžete opět výběrem v textovém menu Spustit instalaci, vybrat zdrojové médium (v našem případě FTP), zvolit automatickou konfiguraci přes DHCP, a na výzvu po zadání IP serveru pak klidně vypsat adresu písmeny (např. již zmíněné ftp.linux.cz), spolu s adresářem repozitáře. Oproti verzi 10.0 již nevadí, začnete-li řádek s adresářem slashem (/), neboť ten bude rozpoznán a neutralizován coby %2f, takže tentokrát nebude hlášena chyba.
Zavádění instalačního systému YaST v případě úspěšného spojení trvá pár minut, subjektivně oproti téměř 20 minutám ve verzi 10.0 došlo přece jen ke znatelnému zrychlení. Ve vzápětí spuštěném grafickém rozhraní instalátoru je tentokrát licenční ujednání (Smlouva k Novell Software) pěkně česky, ve verzi 10.0 byla licence ještě anglicky. Několikrát je třeba potvrdit aktivaci ovladačů („YaST nalezl USB-storage zařízení“ apod.) - ani pro laika nevypadá kliknutí na tlačítko OK nijak hrozivě.
Samotné rozhraní instalátoru je přehledně rozděleno: vlevo jsou vypsané jednotlivé kroky instalace, tedy jakási navigace, přepínatelná na stručnou základní nápovědu k právě probíhajícím krokům, ve třech blocích: Příprava, Instalace a Konfigurace. V každém kroku se lze vrátit zpět nebo instalaci přerušit, kupředu se postupuje tlačítkem Další.
Teprve zde určíte, zda půjde o zcela novou instalaci anebo o aktualizaci, můžete také přidat případné instalační zdroje „rozšiřujícího produktu“, a pak se asi 10 minut „inicializují katalogy“ - opět znatelné, asi třetinové urychlení oproti verzi 10.0 (bude samozřejmě také asi záviset na kvalitě internetového připojení).
anglická verze, zdroj: www.novell.com
Nastavení času a výběr časového pásma by neměl činit problémy ani laikům – horší už to bude v následujícím kroku, totiž výběru „pracovní plochy“. Na výběr je GNOME a KDE, obě stále charakterizované podivným českým překladem jako „mocná a intuitivní prostředí“ a poněkud strohým výčtem rozlišení, že zatímco GNOME používá Evolution, Nautilus a Firefox coby poštovního klienta, správce souborů a webový prohlížeč, v KDE je pro totéž Kontact, Konqueror a Firefox a Konqueror (ano, Konqueror je uveden dvakrát).
anglická verze, zdroj: www.novell.com
Nevím, jako laikovi by mi to asi neřeklo nic, takže kromě přijatelného překladu slova „powerful“ stojí linuxová komunita před úkolem vyprodukovat výstižné a stručné charakteristiky dvou nejoblíbenějších komplexních desktopových prostředí.
Zatímco před rokem jsem zvolil třetí možnost, totiž minimální grafický systém (čtvrtá možnost je instalace bez grafického prostředí), tentokrát jsem se coby příznivce KDE odhodlal nainstalovat GNOME, v němž se snadněji vpravím do pocitů nováčka. 2,4 GB avizovaného zabraného prostoru na disku vypadají sice strašidelně, ale díky komprimaci to nebude pro stahování úplně tolik. Přesto doporučuji vyhradit si pro vlastní část stahování a instalace nějaký delší čas, např. přes noc.
Následuje ještě přehled instalačního nastavení, kde je možné přepnout mezi přehledným a expertním pohledem a kde můžete potvrdit předvybrané anebo zadat vlastní přípojné body (včetně oddílů se souborovým systémem operačního systému Windows, které se připojují do zvláštního adresáře /windows) – tato část je velmi citlivým krokem zejména pro nováčky.
Asistent připojení však maximálně pomáhá a kritické kroky, jako je připravené formátování oddílů, zobrazuje červeně. Když nebudete instalovat na pevný disk plný nejrůznějších oddílů, neměl by ani tento krok představovat výraznější problém. Za zmínku snad ještě stojí, že SUSE přešlo v předvýběru souborového systému z reiserfs na ext3, to ale není nic, s čím by si měl nováček lámat hlavu.
anglická verze, zdroj: www.novell.com
V pohledu expertního nastavení je nadto možné odebrat či přidat skupiny balíčků předvybranému seznamu softwaru; pro běžného domácího uživatele např. asi nebude mít cenu Enterprise správa softwaru (ZENworks Linux Management), jehož plná funkčnost je, jak poznamenáno, dostupná pouze v sítích s ZENworks Linux Management, nebo Novell AppArmor apod. Nejsem si dokonce jist, jestli přítomnost těchto nástrojů nezpůsobí domáckému uživateli nějaká záhadná chybová hlášení během provozu, ale neodhodlal jsem se to zkoušet. Je samozřejmě možné i detailní odebírání a přidávání jednotlivých balíčků, pakliže projevíte speciální přání, i s kontrolou závislostí, ale vhodnější je ponechat tyto experimenty do nainstalovaného systému.
Dalším krokem je volba způsobu instalace zavaděče GRUB – právě zde je umístění zavaděče popsáno pouze anglicky („boot from boot partition“ atd.) a instalátor neobsahuje relevantní nápovědu. Stejně jako rozdělení a zřízení oddílů disků je tedy instalace zavaděče krokem, který vyžaduje jisté zkušenosti nebo znalosti.
Jen stručně poznamenejme, že instalace zavaděče do MBR (Master Boot Record) umožní spouštění více systémů výběrem z položek menu při startu. Instalátor detekuje a zapíše do konfiguračního souboru GRUBu víceméně korektně ostatní operační systémy, včetně Windows. Používáte-li již GRUB nějaké předchozí linuxové instalace, můžete nechat zapsat zavaděč do „boot partition“, tj. adresáře /boot na oddílu, kam openSUSE instalujete, a pak údaje z /boot/grub/menu.lst pečlivě přenést do konfiguračního souboru staršího GRUBu (nezapomeňte také na soubory jádra v /boot!).
Pak už zbývá jen konečné potvrzení instalace – máte poslední možnost si všechno rozmyslet, neboť teprve teď nastane případné formátování oddílů a pak již ta nejdelší a z uživatelova hlediska nejnudnější část: stahování balíčků a jejich instalace. Tato fáze bude trvat několik hodin a nevyžaduje žádné administrátorské zásahy, takže ani vaši přítomnost. Po skončení stahování a instalace počítač automaticky restartuje.
Proběhlo-li vše hladce, čeká vás po restartu už jen závěrečná konfigurace systému. Po ní se můžete rovnou poprvé přihlásit do hotové instalace SUSE. Na rozdíl od verze 10.0 nenabízí správce balíčků YaST explicitně doplňky jako TrueType fonty od Microsoftu ani ovladač od nVidia – ty si musíte později vhodným nastavením repozitářů přidat sami.
Přišel čas na zadání hesla systémového administrátora (s obligátním varováním, že je heslo příliš slabé), expertní volby šifrování hesla (DES, MD5 či Blowfish), jméno počítače a domény (případné sítě). V konfiguraci sítě můžete nastavit síťová rozhraní, VNC vzdálené správy, IPv6, DSL-spojení, modemy či proxy. Mimochodem, matoucí chyba je patrně v překladu řádku s IPv6, který v obou případech zní „Podpora protokolu IPv6 povolena“ (a tedy vypadlo v jednom případě slůvko „není“) - orientovat se lze na nabízené možnosti IPv6 buď povolit či zakázat (implicitně vypnuto).
Následuje test připojení k Internetu, který proběhne stažením nejnovějších poznámek k verzi (v češtině!), instalátor pak nabízí registraci v Zákaznickém centru slibující podporu a aktualizace pro produkt a správu své registrace – zde jsem zvolil „Nastavit později“, i když mě za to asi v „zákaznickém centru“ nebudou mít rádi. V této fázi je možné přidat další instalační zdroje, navrženy jsou dva:
http://download.opensuse.org/distribution/10.2/repo/debug a http://download.opensuse.org/distribution/10.2/repo/non-oss.
Metodu ověřování uživatele zvolí většina domácích uživatelů lokální (/etc/passwd) – síťoví administrátoři mohou využít LDAP, NIS anebo doménu Windows, jakož i načíst údaje o uživatelích z předešlé instalace. Přidání nového lokálního uživatele proběhne zadáním (pravého) jména, uživatelského jméno (možno využít „originálního“ návrhu lxuser) a hesla. Administrátoři mohou přiřadit uživatelům možnost získávat systémovou poštu, instalace na domácím desktopu pro jednoho uživatele zase využije možnosti automatického přihlášení. V případě potřeby se lze přepnout do Správy uživatelů a parametry jednotlivých uživatelů doladit (ve výchozím nastavení je nově založený uživatel zařazen ve skupinách video, users a dialout).
Ještě proběhne zápis konfigurace systému; v poznámkách k verzi openSUSE 10.2 se můžete poučit např. o tom, že namísto nástroje cdrecord se nadále používá pro zápis na CD i na DVD nástroj wodim atd. Poslední přehlídka konfigurace hardwaru jako jsou grafické karty, monitor, tiskárny, TV-karty, zvuková karta, bluetooth… mimochodem bluetooth jsem se pokusil povolit, ačkoliv nebyl ve slotu žádný BT-adaptér – což kromě instalace balíčku bluez-utils pravděpodobně způsobilo vytuhnutí instalátoru při marných pokusech o detekci BT-zařízení. Nutný byl reset počítače, přičemž konfigurační část instalace bylo nutné opakovat, tentokrát jsem nastavení bluetooth bez adaptéru raději vynechal – vrátím se k němu později. Ve výchozím nastavení je také zapnutý firewall a SSH port blokován.
Hotovo, gratulace a konec konfigurace a tím i celé instalace. Administrátoři více počítačů patrně mohou využít možnosti „Klonovat systém pro Autoyast“, což stojí za pozdější prozkoumání, ale běžný uživatel prostě spustí nové grafické prostředí v nově nainstalované distribuci.
Výchozí nastavení prostředí GNOME vypadá poněkud stroze: prostá modrá tapeta s jednoduchým motivem, lišta ovládacího panelu je pro GNOME nezvykle dole a nepoeticky vypsané „Počítač“ spouští tam, kde jiná prostředí mají ozubené káčko či mandriváckou hvězdičku, nový typ uživatelského menu s integrovaným okénkem vyhledávacího nástroje Beagle, který pilně indexuje nejen vaše soubory, ale i navštívené internetové stránky, abyste neměli se zpětným hledáním čehokoliv potíže.
Názory na tento styl menu, které se snaží prvním výběrem aplikací nepřetěžovat Běžného Frantu Uživatele se jistě různí, ale nelze mu upřít jistý elegantní estetický dojem, stejně jako možná lepší orientaci pro úplné nováčky. Stejně tak patrně v rámci nematení uživatelů byla zachována ve výchozím nastavení pouze jedna pracovní plocha: tento trend „windowsovatět“ jinak velmi schopná desktopová prostředí se mi příliš nezamlouvá.
Volba kompletního prostředí GNOME zajistila bohatou standardní programovou výbavu běžné distribuce, kterou jistě není třeba vypisovat. Z přednastavených záložek webového prohlížeče Firefox se snadno dostanete na stránky openSUSE.org, kde můžete zahájit další túru za poznáváním tajů této linuxové distribuce.
Jako uživatelé svobodné varianty linuxového operačního systému budete však muset trochu zapracovat, budete-li chtít nainstalovat např. proprietární ovladače grafické karty nebo podporu formátů MP3. Na stránkách openSUSE najdete podrobný návod, proto zde jen stručně pro případ grafické karty z dílny nVidia:
Přes řídící středisko YaST2 a položku Nastavit zdroje přidáte jako další zdroj FTP server nVidia: vyberete protokol HTTP, jméno serveru download.nvidia.com a adresář /opensuse/10.2. Tamtéž pakspustíte Správce programů a nainstalujete balíčky x11-video-nvidia a nvidia-gfx-kmp-"typ-jadra", kde typ jádra zjistíte z terminálu (např. Gnome Terminal) povelem uname -r: po čerstvé instalaci to bude zpravidla default.
Pak povelem sax2 -r (pro zadání povelu použijete terminál jako superuživatel anebo klávesovou zkratku Alt+F2) překonfigurujete grafický server Xorg – pozor obrazovka na chvilku přepne z grafického prostředí do textové konzole, prostě vydržte.
Co se týče „zapovězených“ formátů jako MP3 nebo win32 kodeků, přidejte stejným způsobem instalační zdroj Packman (zrcadla). Totem, coby výchozí multimediální přehrávač, hned po instalaci nepřehrává ani MP3, ani kódovaná DVD. Ale poté, co jsem si doinstaloval např. RealPlayer a po přidání zdrojů Gxine, bylo možné v openSUSE vyžívat se i multimediálně.
Jako poměrně zkušený a dlouholetý uživatel Linuxu jsem byl na tuhle „drobnost“ připraven, ale nováček, který neví, kde sehnat potřebné informace, by byl asi vedle. Stálo by vývojáře mnoho úsilí, vložit na desktop ikonku s odkazem na lokálně dostupný dokument s podrobným návodem na zprovoznění obvyklých multimédií, případně dokonce poskytnout vlastní skript, který se o to postará?
V openSUSE 10.2 je integrovaný okenní manažer Compiz, s jehož pomocí si můžete užívat i módních blbinek pod kódovým označením 3D desktop, tj. vlnění a prohýbání oken, jejich zprůhledňování či otáčení kostkou desktopu – vesměs hlouposti, pro které se mi dosud nepodařilo nalézt smysluplné využití. Kromě jediného: hezky se to předvádí a působí to efektně.
Dav si však takové hračky žádá a bude čím dál více poté, co Windows Vista vyrukovaly se svým zázrakem Aero. V tomto kontextu se musím zmínit o tom, že efekty 3D desktopu mi v openSUSE fungovaly na plečce PII 400 MHz s 384 MB RAM a grafickou kartou nVidia GForce 4MX 440 64M - poněkud zadýchaně, ale fungovaly. Porovnejte si s tím hardwarové nároky Aero nebo vůbec samotných Windows Vista.
Z dalších prvních postřehů chci zmínit ještě stále velmi pomalého správce balíčků YaST; načítání zdrojů po spuštění i různé kontroly trvají zkrátka znatelně velmi dlouho. Možná je to objektivně nutné, ale nepůsobí to dobře, zvláště v porovnání s ostatními linuxovými správci balíčků – YaST v SUSE si dovolím označit za ten nejtěžkopádnější a nejpomalejší při užívání, který jsem kdy potkal. To je ale také prakticky jediná vážnější výhrada, kterou mohu zatím tomuto operačnímu systému učinit.
Zde svou recenzi instalační procedury nové verze openSUSE ukončím, neboť kvalifikovaně provést tímto operačním systémem, jeho přednostmi i problémy, náleží spíše jeho dlouhodobějším uživatelům, které tímto vyzývám, aby směle na tento článek navázali.
Závěrem lze říci, že instalační procedura openSUSE 10.2 se oproti verzi 10.0 znatelně zrychlila a získala o něco uživatelsky přívětivější podobu. Naopak instalace proprietárního softwaru, jako jsou ovladače grafické karty, kodeky či fonty, je v této svobodné verzi SUSE o něco málo těžší – ve zvolené konfiguraci není tato instalace nabídnuta, ani nejsou připraveny nástroje. Uživatel si tak musí pomoci víceméně „ručně“, proto zamrzí i nutnost vyhledat si samostatně potřebné návody.
Je možné, že je tato strategie poplatná dvojímu obchodnímu modelu: svobodně a zdarma poskytovaná verze se zkrátka přece jen něčím musí od té prodávané lišit. Vzhledem k oznámené možnosti českých uživatelů zakoupit si k openSUSE 10.2 a následujícím verzím technickou podporu za relativně malou částku, která by měla také s těmito úkoly a otázkami nezkušeným uživatelům pomoci, relativizuje se i tato nevýhoda svobodného operačního systému openSUSE.
Předchozí recenzi jsem končil velmi optimisticky a ani tentokrát si nemohu na instalační proceduru a první dojmy z openSUSE stěžovat, naopak: týmu SUSE se na první pohled povedl velmi kvalitní operační systém, který designem a možnostmi patří plně do 21. století, a přesto funguje uspokojivě svižně i na hardwaru ještě ze století minulého. Ačkoliv osobně používám jiné linuxové distribuce, zůstává SUSE jedním z favoritů pro doporučení Linuxu nejširší veřejnosti.
1) Kde menu je JINE (nikoliv automaticky spatne), take mi trvalo, nez jsem si na nej zvykl, ale ted na nej nedam dopustit. Je to ale otazka cviku a lze samozrejme zapnout i puvodni menu.
2) .. Půl hodiny jsem nastavoval síť a pak jsem zjistil, že se tam musí dát něco jako konec a ono se to uloží aź potom ... .. a to ma jako prubezne ukladat kdyz napisete ip 123 save . save 122 save . save .... to jako v cem je vyhoda ? To jako urychli praci ?
3) ... Nainstallování ovladačů NVidie pro jistotu taky nešlo .... Nainstalovani ovladacu Nvidie je zalezitost asi 1 minuty i s restartem Xek a spociva v nainstalovani 3 balicku z repozitaru. To je teda fakt drina.
4) Nic jinýho jsem ani nedělal a dělat nebudu . ... nikdo vas nenuti. Jenom nevynasejte unahlene rozhodnuti o necem cemu (bez urazky) nerozumite.
Preji hezy den.Nevim, jak si někdo může myslet, že je to KDE menu dobrý ... Absolutně nepraktický ... Sice hezký, ale pro rychlou práci ne ...V článku je sice řeč o GNOME, ale i tak jsem se nad tím zamýšlel obecně: Klasická podoba menu je výhodná "pro rychlou práci" pro ty, kteří již mají své zkušenosti, ale skutečný BFU se v takovém menu ztrácí (pozoruji). Je tedy dilema, zda defaultně nasadit menu pro totální začátečníky, které je pro ně prostě přehlednější - jako to v GNOME, viz screenshot - i když nám zkušeným připadá zbytečně těžkopádné. Jenomže my zkušení si jednak můžeme za 10 sekund přidat na panel menu klasické anebo spouštět aplikace třeba přes Alt+F2 - prostě jak je kdo zvyklý. Člověk, co si prvně nainstaluje linuxovou distribuci, ale i jako poměrně zkušený windowsák nejprve dost tápe - stručný výběr "oblíbených aplikací, posledních dokumentů apod." na první kliknutí a kompletní přehled na druhé - to může být v bloudění klasickým menu dost velká pomoc. Mě to taky otravuje, protože už vím, co si chci spouštět a kde to v menu najdu, ale ověřil jsem si na několika BFU, že pro začátek je tento styl ze SUSE podstatně schůdnější. Proto mě docela mrzí hlasy některých zkušených linuxáků, kteří tomu nemohou přijít na jméno.
Asi chameleona smažu a půjde tam Bubuntu(jednoduší,má větśí komunitu,atp) ...O té větší komunitě bych trochu pochyboval (alespoň v Česku), v nejlepším případě větší amatérskou komunitu, ale pravda je, že Ubuntu je čím dál tím lepší a lepší konkurence i takovým etablovaným distribucím jako Mandriva a SUSE. A jestli se nebudou chtít z vývoje Ubuntu poučit, za chvíli je převálcuje... Instaloval jsem v poslední době všechny tři a zatímco bych stále dal přednost Mandrivě a SUSE pro ty uživatele, kteří se do systému nebudou hrabat (také kvůli pečlivějšímu počeštění), pro "power-users" bych asi zvolil právě Ubuntu (stejně tak jako pro starší HW).
Napr. mono nebo vsechny knihovny na pristup na smartcard nelze odebrat, protoze na nich zavisi pulka yast-* balicku
To byla pravda pouze v 10.1, ve verzi 10.2 to už neplatí.
pomalost yastu - silena, nemam zrovna nejnovejsi stroj (mobile P/900 MHZ)
Naopak, YaST je v 10.2 výrazně rychlejší než býval; vaším problémem bude spíš nedostatek paměti, pak je zpomalení celkem logické, ale není to tím, že by YaST byl pomalý.
Tot moje poznatky po cca mesici s openSuse 10.2. Docela lituju tech penez co jsem za to dal....
Hm… To je řeč o těch asi 100-150 Kč za vylisované DVD?
A vsichni jsou blazni, jenom ja jsem letadlo. LOLNaopak, YaST je v 10.2 výrazně rychlejší než býval; vaším problémem bude spíš nedostatek paměti, pak je zpomalení celkem logické, ale není to tím, že by YaST byl pomalý.
YaST je radove pomalejsi nez portage, coz je opravdu katastrofalni vizitka kvality, vazne neni co dodat. Trochu soudnosti.
Naopak, YaST je v 10.2 výrazně rychlejší než býval; vaším problémem bude spíš nedostatek paměti, pak je zpomalení celkem logické, ale není to tím, že by YaST byl pomalý.Možná není pomalý YaST jako takový, ale pomalé je z uživatelského hlediska to, co YaST dělá, hlavně než se spustí a načte aktuální konfigurace - tipuji, že to bude tím, že zatímco jiné systémy pracují s rozdíly databází, YaST snad pokaždé stahuje kompletní seznamy software ze zdrojů znova (?). Ve výsledku je to pro uživatele hlavně ve srovnání s konkurenčními správci instalace extrémně pomalé, spustíte YaST kvůli instalaci nějakého programu a on skoro 5 minut natahuje a načítá, než se vůbec spustí a dá vám možnost vybrat (člověk už skoro zapomene, co to vlastně chtěl). Argument nedostatkem paměti neobstojí právě ve srovnání s ostatními systémy, které se na tomtéž stroji chovají velmi svižně (vůbec nepočítám rychlost samotného stahování a instalace programů, ta může být jistě srovnatelná). Mám silný dojem, že je to prostě koncepcí YaSTu. A protože je nastaven jako výchozí, nedělá SUSE dobrou reklamu.
YaST snad pokaždé stahuje kompletní seznamy software ze zdrojů znova (?).
U instalačních repository to nedělá, pokud jim omylem nezapnete refresh (v české verzi obnovit), k čemuž není důvod. U update repository se IIRC stahují pouze změněné soubory.
U instalačních repository to nedělá, pokud jim omylem nezapnete refresh (v české verzi obnovit), k čemuž není důvod. U update repository se IIRC stahují pouze změněné soubory.Nejsem si vědom, že bych cokoliv v tomto smyslu zapínal, což nevylučuje, že to bylo "omylem" - v tom případě je to ale taky špatně, neboť pokud nějaká funkce tak znatelně zpomaluje práci systému, mělo by to být někde u vypínání/zapínání řečeno. Zkusím to najít... tedy až mě YaST vůbec k sobě pustí. Před chvílí jsem YaST spustil a právě se "Inicializuje..." (stahuje z repozitářů) už osmou minutu a odhaduji, že to bude ještě nějakou dobu trvat. To vše ještě předtím, než se ukáže jakýkoliv výběr. To pro ilustraci.
Před chvílí jsem YaST spustil a právě se "Inicializuje..." (stahuje z repozitářů) už osmou minutu a odhaduji, že to bude ještě nějakou dobu trvat. To vše ještě předtím, než se ukáže jakýkoliv výběr. To pro ilustraci.18 minut. Čekat tak dlouho na prosté spuštění nějakého nástroje bez možnosti interakce je dost fatální pro pocit uživatele a mezi distribucemi ojedinělé. I poté, co jsem u všech zdrojů povypínal "Obnovit", trvá 5 a půl minuty od kliknutí na "Správce programů" a zadání hesla, než můžu začít v YaSTu vůbec začít hledat programy, které bych si chtěl nainstalovat.
Tak jsem si to zkusil změřit. V normálním nastavení (refresh pouze u update repository) 56 sekund, když jsem vypnul refresh i u něj, naměřil jsem 20 sekund. Ten druhý výsledek je samozřejmě ovlivněn i tím, že se podruhé většina lokálních souborů četla z cache a ne z disku. Tak či onak nemohu vaši zkušenost považovat za univerzální.Dobrá, kde je tedy problém? Jak to musí člověk, který si právě nainstaloval SUSE jako já způsobem popsaným v článku, nastavit, aby byl YaST (při spouštění!) aspoň srovnatelně rychlý jako správci software v ostatních distribucích? Minuta až dvě jsou tolerovatelné (pakliže se viditelně něco děje), samo stahování a instalace vedlejší - tam je třeba počítat také s parametry připojení a výkonem počítače. Frustrující je a špatnou reklamu dělá to spouštění. Představte si, že někomu SUSE předvádím a řeknu: A takhle si pohodlně nainstaluješ programy: Kliknu na spráce software a 5 minut čumíme na "Inicializuje se..." Je problém třeba v nastavených zdrojích a pomalým přístupem k nim? Jak tohle vyřeší člověk, co si právě podle návodu nainstaloval openSUSE? PS. Protože jinak má SUSE moje sympatie (viz článek), skutečně mi nejde o to, nějak tento systém napadat, právě naopak, bych rád našel řešení pro zatím jedinou věc, která mi vadí.
Bez bližších informací těžko hádat, ale kdybych měl střílet naslepo, tipoval bych paměť. Současné verze (řekl bych, že od 10.1) modulů sw_single i online_update jsou paměťově dost nenažrané, takže na počítači, který nemá dost paměti, to může vést ke swapování, a tedy i drastickému zpomalení. Např. na jednom serveru s relativně rychlou konektivitou a 512 MB fyzické paměti, na kterém běží pár paměťově náročnějších služeb (zejména squid a amavis+AVG), je modul online_update neskutečně pomalý; důvodem je, že dokáže spotřebovat něco kolem 300 MB. Prostě ta distribuce je podle všeho stavěná na současný hardware a 512 MB je pro ni dolní hranice použitelnosti*.
* - to ale neznamená, že by nedokázala vystačit i s podstatně menším přídělem, třeba nedávné experimenty ([1], [2]) při malé velikosti fyzické paměti jsem prováděl právě na OpenSuSE 10.2
13.3.2007 00:37
online_update na svém desktopu a vytáhl to až na 568 MB, a to při pouhém zobrazení dostupných aktualizací (žádné nové nebyly). Nechápu… Začínám mít temné podezření, jestli k tomu staticky nepřilinkovali celé Mono (na mono-* balíčcích to nezávisí).
top, už hodnoty VIRT pro firefox a y2base dávají dohromady víc, než kolik je podle něj spotřebované paměti celkem.
důvodem je, že dokáže spotřebovat něco kolem 300 MB. Prostě ta distribuce je podle všeho stavěná na současný hardware a 512 MB je pro ni dolní hranice použitelnostiZkoušeno bylo na 384M RAM, takže to tím být může. Nicméně zbytek distribuce kromě "Správce software" opravdu běhá i na předpotopním HW velice slušně (včetně přehrávání filmů z DVD), a jak jsem popsal v článku, dokonce i 3D desktop běží. O to víc prostě kontrastuje normálně použitelný systém na starším HW s jednou jedinou jeho částí, kterou je YaST. Pokud 512M RAM byla dolní hranice použitelnosti, je to bohužel pro SUSE minus oproti ostatním linuxovým systémům, protože tam je minimálně o polovinu i více menší. V takovém případě bych si např. rozmýšlel používat tuto distribuci na notebooku (dodnes často 128-512M RAM) - naštěstí vím z praxe, že to tak není. Člověk ostatně dokáže pochopit určitá zpomalení na paměť náročných aplikací třetích stran i některých např. grafických či jinak náročných funkcí, ale u systému samotného, vlastně jedné jeho části nota bene sloužící ke správě, to docela vrtá hlavou. Pokud bych nabízel někomu Linux jako skutečnou alternativu k Windows Vista, dělal bych to také z toho důvodu, že lze nainstalovat a provozovat současný zbrusu nový systém na HW, na kterém běží slušně 6 let starý Windows XP - tohle je poměrně silný argument. Pokud se dolní hranice použitelnosti nějaké linuxové distribuce zvýší na dolní hranici použitelnosti Windows Vista, tento argument padá. Jistě není jediný, ale nutnost zakoupit nový HW kvůli up-to-date systému se zatím uživatelům Linux připomínala jen velmi decentně.
Proboha člověče, pokud máte nastavené obnovování repozitářů a k tomu pomalé připojení, nebo to taháte z momentálně přetížených serverů, tak se nedivte, že to běží pomalu a hlavně nemelte kraviny o tom, že je YaST pomalý. YaST se v tuhle chvíli nudí a nedělá nic - čeká až se stáhnou informace o balíčcích. Kdyby to dělal jakýkoliv jiný systém, bude to trvat stejně dlouho. Prostě to jen čeká, až se stáhnou nějaká data. Trochu soudnosti...Jakýkoliv jiný systém zvládne totéž (totiž být od startu připraven k interakci) nesrovnatelně rychleji. Je možné, že to souvisí s tím, že pro YaST je k rozumné rychlosti 512 MB RAM dolní hranice použitelnosti, jak se píše výše (kteroužto debatu jste si evidentně neráčil před svými výlevy ani přečíst). Na méně RAM je tedy YaST asi ten nejpomalejší správce balíčků, jaký jsem kdy měl tu čest poznat. Jak byste nazval vy, když od spuštění uživatelem po připravenost k zadání úkolu trvá nějakému nástroji kolem 5 minut? Jestliže se v tu chvíli nudí a nedělá nic, totéž platí i o uživateli. Podotýkám, že obnovování všech repozitářů je vypnuto, a jak píšu výše, toto hlemýždí tempo YaSTu je asi jediné místo, kde člověk v celé distribuci narazí, protože zbytek výborně funguje na tomtéž HW (včetně přehrávání videa, i přes Internet, na PII 400 MHz). Z této perspektivy je prostě pomalost YaSTu nikoliv kravina, ale evidentní a zcela objektivní skutečnost, jak ve srovnání s balíčkovacími systémy jiných distribucí, tak ve srovnání s jinými nástroji vlastního SUSE.
No v tom pripade hodne lituju uzivatele 10.1. Jak uz jsem psal, na 3-ti pokus jsem byl schopen najint nejmensi instalovatelnou sadu balicku (ale mono i smartcard v tom bohuzel byt muselo, abych nemusel pul hodiny potvrzovat ze jsem si vedom ze ty balicky jsou potreba pro x, x+1 .....)Napr. mono nebo vsechny knihovny na pristup na smartcard nelze odebrat, protoze na nich zavisi pulka yast-* balickuTo byla pravda pouze v 10.1, ve verzi 10.2 to už neplatí.
Zase, velmi lituju uzivatele 10.1. No, asi to bude pameti, protoze pri prestupu z 10.0 na 10.2 jsem upgradoval a pridal k 256MB dalsich 128 MB. Bohuzel ani to asi nestacilo. Zipper si bere na 10 minut vic pameti nez firefoxpomalost yastu - silena, nemam zrovna nejnovejsi stroj (mobile P/900 MHZ)Naopak, YaST je v 10.2 výrazně rychlejší než býval; vaším problémem bude spíš nedostatek paměti, pak je zpomalení celkem logické, ale není to tím, že by YaST byl pomalý.
Rec je o tech 59.90$ + 9$ za dopravu. Velmi tech penez lituju, ale je to moje chyba, mel jsem kupovat na ebay, ne od novellu.Tot moje poznatky po cca mesici s openSuse 10.2. Docela lituju tech penez co jsem za to dal....Hm… To je řeč o těch asi 100-150 Kč za vylisované DVD?
13.3.2007 02:29
Prcek | skóre: 43
| Jindřichův Hradec / Brno
Asi bych se vyhnul pouzivani terminu operacni system a pouzil bych presnejsi: distribuce.Já bych naopak řekl, že je na čase pomalu přestat tuto speciální charakteristiku linuxových operačních systémů, která je de facto odborným žargonem, v obecně zaměřených kontextech používat (podívejte se na stránky jednotlivých "distribucí": "Ubuntu is a complete Linux-based operating system"). OpenSUSE je především operační systém, a až další charakteristika je, že je to linuxová distribuce. Mimo linuxovou komunitu je nadto pojem "distribuce" v podstatě nesrozumitelný a vyvolává jiné konotace. "Operační systém založený na Linuxu" či "linuxový operační systém" je podle mě přijatelnější formulace, která je zároveň dostatečně korektní. "Distribuce Linuxu" mj. působí dojmem, že existuje nějaký konkrétní operační systém "Linux" a distribuce vznikají jeho pouhou úpravou, což je pravda jen v jednom významu pojmu "operační systém", a to v tom odbornějším, jak se v obecném kontextu dnes nechápe. Je to spíše naopak: pojem Linux zahrnuje vlastně všechny konkrétní distribuce, tj. operační systémy na linuxové bázi, kterou pak mají více či méně společnou a díky níž jsou vzájemně kompatibilní, přičemž znovu, tato kompatibilita se ani tak netýká koncových uživatelů, ale odborníků, kteří systémy dávají dohromady, případně administrátorů, kteří se mohou inspirovat řešením problému v jiné distribuci (ale musí ho pak většinou přizpůsobit). Koncový (power) uživatel ale vnímá dvě různé distribuce jako dva různé operační systémy, z nichž každý má svá specifická řešení a návody, specifickou správu instalace programů a různou míru uživatelské přívětivosti. Což je také zájmem firem i jednotlivců či amatérských týmů, které se produkcí distribucí zabývají: ty určitě chtějí "prodávat" a dělat reklamu pro svůj plnohodnotný operační systém, nikoliv "Linux" obecně (mnou stále omílaný příklad: automobilka taky neprodává "Nafťák", ale auto své značky, jehož typ motoru je až druhořadá odbornější charakteristika). Zkuste si taky odpovědět na otázku typu "nainstaloval jsem si Linux..." - jako první se zeptáte na distribuci, tj. konkrétní operační systém, abyste mohl pokračovat. To neznamená, že by bylo třeba vyhýbat se pojmu Linux - ale používat ho důsledně buď jako přívlastek nebo ve spojení s konkrétním názvem distribuce, anebo opravdu jako souhrnný pojem pro všechny linuxové distribuce. V tomhle smyslu je "linuxová distribuce" pouze odborná obecná charakteristika rovnající se významem pojmu "operační systém na bázi Linuxu" či "operační systém linuxového typu". Krátce a jednoduše: používáním pojmu "operační systém" pro Gentoo Linux, openSUSE, Ubuntu atd. se můžeme zbavit navenek prezentovaného dojmu, že "Linux" je konkrétní operační systém, a že tedy liveCD "Lhotix" Franty z Horní Dolní je totéž co SUSE Linux Enterprise Desktop (totiž "Linux"), pouze jinak přebarvený a s jiným názvem, a nikoliv dva rozdílné operační systémy s vlastními týmy odpovědných, které mají společnou toliko stejnou bázi.
Čerpání výhod z patentů jako nastroje pro zválcování konkurence je ve světě svobodného software neakceptovatelné. Neporušit zákony ještě neznamená jednat čestně. Jsou i mnohem vyšší hodnoty, které logicky vyplývají ze stávajících smluv. Jestliže se někomu podaří takovéto smlouvy obelstít pro svou chvilkovou převahu nad konkurencí i za cenu toho, že uzavře smlouvu se skutečným nepřítelem nelze toto jednání přehlížet a tvářit se, že se nic nestalo!
Každý může udělat chybu. Tu je však pak třeba napravit. Vůbec ale nevidím snahu ze strany Novellu očistit distribuci OpenSUSE. Ze strany firmy Novell podepsání této smlouvy je výrazem hluboké ignorace vzájemné pomoci, jaké tato firma čerpá ze společenství Svobodného Software. Stačí jen vycouvat z patentové dohody z Microsoftem a potvrzení svých závazků jako beneficienta Svobodného Software. Pak zase bude vše OK a SUSE se bude moci opět upřímně dívat ostatním uživatelům Svobodného Software do očí.Kdo má rád SUSE podpořte jeho očištění. Dejte najevo, že Vám to není jedno jakou filozofii si teď Novell zvolil. Ať se zase říká o Novellu že je schopný a ne všeho schopný.
13.3.2007 19:29
uprmi, yast, yum, smart a apt* a yast z toho vyšel nejpomalejší. Na urpmi mi vadil pouze šílená velikost těch hdlist.cz, které musí stahovat a trochu taky to, že nemá aptí syntaxi
Pokud bych měl sestavit žebříček, podle toho, jak dobře se mi s nimi pracovalo, bylo by to
Jakou mate zkušenost se smartem na openSUSE 10.2?Bohužel není ve výchozí instalaci - je třeba ho vědomě doinstalovat a konkrétně v testované verzi se nainstaluje s anglickým GUI. Což není právě něco, co by nováčka pozvalo k používání Smartu namísto integrovaného YaST.
13.3.2007 11:23
Honza Soukup | skóre: 11
| blog: just_asking
| Praha
Upgrading packages (7):
k3b-1.0-100.pm.0@i586 kdepim3-kpilot-3.5.6-24.7@i586 xorg-x11-Xvnc-7.1-33.1@i586 kde3-windeco-suse2-0.4.1rc1-2.guru.suse102@i686 libzypp-2.14.2-1.1@i586 kdeaddons3-konqueror-3.5.5-5.1@i586 release-notes-10.2.19-1.1@noarch
Downgrading packages (5):
kdebase3-3.5.5-102.1@i586 kdelibs3-3.5.5-45.2@i586 ktorrent-2.1.1-1.guru.suse102@i686 x11-video-nvidia-1.0.8776-1@i586 xine-lib-1.1.2-40.1@i586
Removing packages (1):
nvidia-gfx-kmp-default-1.0.9631_2.6.18.2_34-0.1@i586
Committing transaction...error: file /opt/kde3/share/config.kcfg/kpilot.kcfg from install of kdepim3-kpilot-3.5.6-24.7 conflicts with file from package kdepim3-3.5.5-36
error: file /opt/kde3/share/services/memofile-conduit.desktop from install of kdepim3-kpilot-3.5.6-24.7 conflicts with file from package kdepim3-3.5.5-36
error: file /usr/lib/libxine.so.1 from install of xine-lib-1.1.2-40.1 conflicts with file from package libxine1-1.1.4-0.pm.0
Každopádně na YaSTí paměťovou náročnost při správě SW jsem si stěžoval taky a prý se na tom pracuje. Totiž na jejím odstranění. Totiž na odstranění té náročnosti.
)
Výsledok ten isty sietovka ani ťuk a ovládač na GK tiež.
Nevadí, počkam či už na radu, ktorá ma nakopne, alebo na distro, ktoré už bude rozpoznávať HW ktorý mám.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
13.3.2007 09:14
