Dotaz: Jak je možné, že funguje packet writing bez pktsetup?

[Andrej]

Toto je poněkud neobvyklá otázka. Obvykle chtějí lidé vědět, proč jim něco nefunguje. Mně ale teď zrovna není jasné, proč něco funguje.

Ve většině howto se píše, že pro packet writing je potřeba napřed nadefinovat speciální virtuální zařízení, kterým se pak mechanika ovládá. Teď jsem ale zjistil, že DVD+RW se souborovým systémem UDF lze číst i zapisovat i bez použití příkazu pktsetup!

Ještě jednou zdůrazním: Médium je DVD+RW, není to DVD-RAM. Jak je možné, že to funguje? Jaký je tedy rozdíl mezi /dev/pktcdvd/N a /dev/srN? Co které zařízení dělá a proč?

Odpovědi

[x22]

DVD+RW a DVD-RAM dokazu fungovat podobne ako bezne blokove zariadenie, napr. hard disk aj pri zapise. (Da sa jednoducho prepisat lubovolny sektor). Je to nejak podporovane hardverom.

Ostatne media (CD-R, CD-RW, DVD-/+R a DVD-RW) to nedokazu a funguje len paketovy zapis (alebo bezne napalovanie).

[Andrej]

Ostatne media (CD-R, CD-RW, DVD-/+R a DVD-RW) to nedokazu a funguje len paketovy zapis (alebo bezne napalovanie).

U CD-RW sice funguje, ale v Linuxu není ani jeden program, který by dokázal vytvořit UDF na CD-RW a nezničit okamžitě médium. (cdrwtool médium zničí a mkudffs s CD pracovat vůbec neumí.) Při snaze o paketový zápis na DVD+RW mechanika pouze ničí média. Několik souborů sice zapíše, ale pak je už třeba nepřečte a podobně. Když jsem použil přímo /dev/srN a paketový zápis jsem neřešil, spolehlivost je mnohem vyšší. DVD-RW jsem zatím nikdy nevyzkoušel.

Celkově vzato, vypalování optických médií bylo vždy krajně nespolehlivé a celý tento obor je v podstatě ještě v plenkách. Zálohovat na takové médium, což jsem měl původně v úmyslu, je dnes pouhá adrenalinová záliba, kterou po zmíněných špatných zkušenostech už provozovat nehodlám.

V případě externí mechaniky narážím též na fakt, že Linux pořádně neumí používat USB 2.0. (Otázka je, jestli vůbec nějaký OS kdy uměl korektně používat USB 2.0...) Výsledkem je, že některá zařízení fungují (třeba můj TV tuner a některé flashdisky) a s některými je prostě těžky problém (například moje DVD vypalovačka Samsung).

Podle mě je to tak, že USB 2.0 v Linuxu ještě před cca rokem a půl normálně fungovalo. Jenže pak asi někoho napadlo, jak to úžasně zoptimalizuje. No a teď mám po ptákách. Rychlost komunikace je bídná a občas se spojení se zařízením přeruší na hodně dlouhou dobu. To při paketovém zápisu (celkem pochopitelně) vede ke zničení média. Generování falešných chyb zápisu a čtení je taktéž na denním pořádku. (A ve shodě se spoustou diskusí o tomto bugu.)

Teď už chápu, proč každý místo levných DVD médií mnohem raději používá dražší flashdisk. Ten má sice taky omezenou životnost, ale většinou se nestane, že by selhal při prvním zápisu.