Dotaz: HDD vs SSD

[chinook]

Je HDD spolehlivější než SSD disk?

Mám asi 100 počítačů kde mají disky naběháno více jak 100tis. hodin a téměř neodchází. Nevím jak je to se špatnýma sektorama, neprovádím kontroly, ale vždy když se nějaký sesype, tak je to úplně, že nic nenačtu, takže jsem přestal řešit kontrolu povrchů, protože i kdyby tam byly špatné sektroy nikdy jsem to nepoznal. Jsou to jen klienti a data tam nejsou kromě op. systému.

Z důvodu rychlosti, do starých PC dávám SSD disky. Nové taky kupuji s SSD disky a chtěl bych, aby to zase zvládlo naběhat min. 100tis. hodin.

že by mně odešel nějaký točivý disk pomalu nepamatuju, pokud nevezmu nějakou green verzi a nedám to do NASu, kde je velký přenos.

Ale poslední dobou se setkávám s více vadnými SSD disky. Všechny jsou samsung řady 9X0. Většinou tedy když jsem tam ty vadné sektory našel, tak tam byl BTRFS systém, ale to spíš připisuju tomu, že EXT4 jen nepozná nekonzistentnost dat.

Až jsem si tady pročetl diskuzi, tak jsem si všiml, že MAX ty samsungy celkem dost hatí...

Teď mně jeden odešel i na windows na normálním PC. Oproti klasickým HDD jich provozuji minimum. Proto mě to docela zaráží.

Buď samsung je hodně špatná serie, pak prosím poradit co mám kupovat nebo raději používat dál HDD?

Předem děkuji za odpověď.

---

---

Odpovědi

[X]

Pokud mas konkretni technicky problem, tak ho popis. Pokud chces teoretizovat "co je lepsi" zaloz to do blogu.

[frr]

Zaprvé se přimlouvám za SmartMonTools = původně linuxový projekt, ale existuje port pro Windows. Mimo jiné umí zjevit všechny SMART atributy vč. Reallocated Sector Count a Offline Uncorrectable - týká se "rotující rzi". Ne vždy, ale dost často disky hlásí předem v těchto atributech, že se něco děje, a pokud v systému běží smartd, tak pošle varování. Takže konečná smrt disku pak není překvápko.

SmartCtl umí také zobrazit zajímavé statistiky z SSD - například už tuším některá/mnohá SSDčka hlásí standardizovaný "počet přepisů" (historicky se tohle dalo zjistit jenom pomocí vendor-proprietary nástrojů).

Obecně byste měl mít především představu, kolik přepisů ten disk má vydržet. Jako nenáročná bootovačka v klientském stroji vydrží běžně MLC dostatečně dlouho (několik let). Pokud ale SSDčku naložíte trvalý tok drobných zápisů, přežije MLC třeba jenom tři měsíce. Co přežijou dnešní konzumní TLC a QLC, to si netroufám soudit. Ony řadiče dokážou drobné jednotlivé chyby docela dobře odstínit (na bázi nějakého ECC/FEC) ale při masivním úhynu erase bloků už s tím nejde nic moc dělat - a u flashek rozhodně není spoleh, že když dojdou erase bloky, tak že půjde aspoň přečíst co se dá, spíše opak je pravdou.

Pokud víte předem, že chcete SSD, ale že má mít nějakou specifikovanou netriviální odolnost proti přepisům, existují průmyslové disky. Deklarace střetu zájmů: prodáváme značku Innodisk, která se na průmyslový segment specializuje. Obecně platily dlouhá léta následující dovolené počty přepisů:
SLC: 50k
MLC: 3k
TLC/QLC: radši nepátrat (řádově 1000)
Později přibylo "pseudo-SLC na bázi MLC čipů", Innodisk mu říká iSLC, konkurence má jiné názvy. V našem případě se udává tradičně asi 30k přepisů.
Údajně už existují řady "pseudo-SLC" SSD na aktuálních litografických technologiích (řekněme TLC) které mají jmenovitý počet vnějších celkových přepisů vyhnaný až někam ke 100k (využíváním pouze 1 bitu na buňku a velikou zásobou rezervních bloků).

Počty již provedených přepisů se dají z SSDček zjistit, bývají k dispozici dvě statistická čísla AVG a MAX. SSDčko si interně vede počty "per erase block" a z nich tu statistiku počítá. Pokud hodnota MAX není o mnoho vyšší než AVG, tak to víceméně znamená, že wear leveling funguje správně.

Aktuální SmartMonTools (smartctl/smartd) umí tuším kromě ATA/SATA a SCSI taky NVME.
Pro eMMC (embedded záležitost, podobná/příbuzná SD, rozhraní je i zde na blokové vrstvě) je v Linuxu k dispozici dedicated utilita zvaná prostě mmc z balíku mmc-utils, která dokáže zjistit v zásadě hrubý integer, který říká "procento ošoupání" (odžité životnosti). Přesněji procento využití rezervních erase bloků.

Průmyslová SSDčka (přinejmenším některé řady) mají taky vylepšenou odolnost proti náhlému výpadku napájení. Toto může být řešeno opatrnějším write-back bufferingem, dodržováním "bariérových operací" ve write-back frontě, opatrnějším wear levelingem (minimalizací "kritických sekcí" kdy jsou data na čipech v nekonzistentním stavu), a některé špičkové modely mají navíc superkondík, který dá SSDčku pří výpadku napájení dostatek času pro writeback.
Na tomto místě je vhodné rozlišovat minimálně dvě vrstvy provozu SSD úložiště:
A) interní wear leveling / mapování vnějšího LBA prostoru na řádky a erase bloky (nekonzistence interních metadat může být fatální)
versus
B) konzistenci "užitečných dat" = souborového systému, který je na disku provozován operačním systémem.
Levná SSDčka napříč dobou jsou schopna přijít o konzistenci interních metadat, na což reagují buď introvertní smrtí nebo totální ztrátou užitečných dat... (reset metadat do "prázdného" stavu).

You get what you pay for.

[Max]

Normální magnťáky umrtvíš přepisama. Jak ho zatěžuješ, stále zápisy, čtení, hlava lítá sem a tam atd. Pokud je to jen storage, kde se na tenkým klientovi načte OS a pak nic nic nic nic. Tak je jasné, že to bude držet. Každopádně to, že neřešíš prevenci, tak ani nevíš, zda to jsou držáky. Třeba provozuješ hafec mrtvol, jen o tom nevíš. My jsme u klientů rozjížděli automatické smart testy disků s notifikací na email (tento projekt). Pokud nějaký začal vykazovat problém ve smartu, tak jsme ho vyměnili. Tím jsme téměř eliminovali to, že někomu náhle odešel disk a nemohl pracovat. S touto prevencí jsme skončili s nástupem SSD, kde už to přestalo mít smysl.

Jak už jsem mnohokrát nastínil, ve firmě jedeme SSD od Crucial. Rozhodl jsem se pro tohoto vendora kvůli kdysi dobré kompatibilitě (dřív měli někteří vendoři problém a jejich SSD nefungovalo na všech řadičích ok) a kvůli dobrému supportu (kdysi byl Crucial asi jediný, kdo vydával přehledné changelogy nových fw a umožňoval jednoduchý upgrade). Časem jsme použili i levnější Transcend. Úmrtnost u Intelů byla velká, takže z asi 5 nasazených 5 umřelo a v privátu mi jich také umřelo větší procento, naproti tomu Transcendy a Crucialy jedou doteď.
Ohledně Crucialů pro SATA, tam byla úmrtnost nula nula nic. Asi 5 SSD z 200ks za celou dobu provozu (7 a více let) z toho asi dva umřeli jako vadný z výroby, jeden jsme upsali (na tom desktopu běžel MSSQL s brutálními zápisy), ale data šlo přečíst. Jeden umřel na chybu ve fw (po výpadku proudu nenaběhl).

Samsungy nevedu, jen sleduji, jaký hnůj ve fw mají (vzhledem k vývoji kernelu), jak odpadní byly řady 960/970, jak všichni, kdo tu řešili problém s btrfs, mají Samsung SSD atd. Takže se jim vyhýbám ne kvůli zkušenostem, ale kvůli té auře, o které každou chvíli někde čtu.
Chyba ve fw se může stát, vyjde fix a je klid. Ale pokud je chyba ve fw, výrobce na to jebe a kernel komunita to řeší x let a končí to vypínáním různých fcí, tak to opravdu není vendor pro mně.
Jinak Crucial začal i s odpadními SSD, takže třeba řady P1 a P2 fakt nebrat. Nejnižší na koupi je P5 Plus, nebo pak T řada. Prostě řady s QLC byly prozatím ee, takže zatím jen řady s TLC.

Aktuální stav je takový, že vendora pro SSD už neřešíme, protože prostě bereme notebooky i desktopy, které v sobě už nějaké NVMe mají, tím pádem žijeme s tím, s čím je dané zařízené dodáváno. Úmrtnost za asi 4 roky myslím není.
Když to porovnám s rotačákama, tak SSD jsou nesmrtelný.
Zdar Max

[chinook]

Díky za rozsáhlou odpověď. Nějak tak jsem si to myslel. Udělám to jak ty. Tam kde budu měnit HDD za SSD (ještě celkem dobrý HW na stanici) tak koupím něco jiného než samsung. Zbytek nechám na výrobci PC.