Na YouTube lze zhlédnout nový celovečerní dokumentární film The Story of VS Code | Official Documentary věnovaný Visual Studio Code.
Farid Abdelnour se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 26.08.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
Byla vydána nová stabilní verze 8.2 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 152. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Byla vydána nová stabilní verze 4.0 svobodného multiplatformního softwaru pro editování a nahrávání zvukových souborů Audacity (Wikipedie). S rozhraním přepsaným do Qt. Přehled novinek také na YouTube. Ke stažení je oficiální AppImage. Zatím starší verze Audacity lze instalovat také z Flathubu a Snapcraftu.
NVIDIA kupuje Hugging Face za 12,93 miliardy dolarů.
Předobjednat si lze nový jednodeskový počítač Arduino VENTUNO Q s předinstalovaným Ubuntu. S 16 GB LPDDR5 a 64 GB eMMC. Pro lokální LLM, agentní AI, počítačové vidění, robotiku…
Hexpair není nejlepší HEX editor na světě a ani se o to nesnaží. Zato je k dispozici kdykoliv a kdekoliv – všude tam, kde máte svůj Vim. Vznikl jako hobby projekt před pár měsíci a dospěl do stavu, kdy by mohl být užitečný širší komunitě. Přepnout do HEX režimu se dá i uprostřed rozdělané práce: Soubor, který už máte otevřený běžným vim file.md, jedním příkazem přepnete do HEX editoru a dalším příkazem ho můžete vrátit zpět do textu. Kurzor přitom
CERN dlouhodobě používal vlastní sestavení RHEL, ze kterého přešel na CentOS Stream. Federico Vaga a Nikos Tsipinakis ale nyní v přednášce na MiniDebConf Winterthur 2026 popisují plán probíhajícího přechodu na Debian pro řízení akcelerátorů. Důvodem k opuštění CentOS Stream jsou zachování zpětné kompatibility se starším hardwarem, kterou Red Hat narušuje, když tlačí sestavení balíčků pro novější verze architektury (x86-64), a nedostatečné nástroje pro sestavování vlastních balíčků a repozitářů.
UZDoom (Wikipedie), tj. fork GZDoom, byl vydán ve verzi 5.0.0. Videopředstavení na YouTube. Podrobný přehled novinek v Changelogu.
To, co hledáš, se jmenuje rawhide.
Ale proč se potom babrat s Fedorou, která jaksi uvázla v éře cédéček (protože "verze" a "vydání" existují jen a pouze proto, že se tak kdysi distribuovaly systémy na nějakých médiích (disketách, CD), bez valné naděje, že se je po tom 33,6 kb/s modemu podaří vůbec někdy aktualizovat), když lze mít distribuce, ve kterých jsou rolling updates každodenní (nebo spíše každohodinovou) samozřejmostí a fungují?
Mám jeden stroj s Archem, nainstalovaný na přelomu let 2005 a 2006, který dnes stále funguje, byť byl později nutný přechod na Arch32. Ani jednou nebylo třeba pomýšlet na nějaké "verze" nebo "aktualizace", stačily jen průběžné rolling updates.
Fedora má některé znamenité vlastnosti, například out-of-the-box aktivní a použitelný SELinux, což je bezva, ale ty "verze", které každého půl roku rozboří celý počítač a ke kterým prvních 27 verzí (!!!) nefungovaly automatizované aktualizace (pročež byla potřebná složitá manuální procedura nebo reinstalace), jsou taková obrovská černá kaňka. Musím to zaklepat, že od verze 28 už se dá Fedora aktualizovat téměř bez katastrof, protože fedup začal po 10 letech snahy poprvé fungovat, ale upřímně řečeno, pořád to není něco, co bych chtěl řešit každého půl roku.
Pro bezstarostný provoz s aktuálním systémem a průběžnými aktualizacemi doporučuji ArchLinux. A mimochodem, ten SELinux se dá v Archu rozchodit taky, když už na něm někdo trvá tolik jako já.
Tak to mně se to podařilo až u Fedory 27; do cca 25 neměl fedup vůbec žádný efekt, tj. nezmohl se na nějakou modifikaci konfigurace grubu, kterou potřeboval, takže to skončilo manuálním upgradem pomocí dnf (nebo dřív yum), což se stokrát důsledně nedoporučovalo, ale byla to asi tak jediná možnost. No a u Fedory 26 celý ten fedup nějak selhal a dostal systém do nebootovaltelného stavu, po kterém následovalo dobrodružství s live obrazem a manuální aktualizace pomocí dnf. (Což naštěstí zafungovalo, jinak by už Fedora v té chvíli letěla definitivně oknem.)
Pak už to začalo nějak fungovat, díky čemuž se mi řádně ulevilo. Přesto ale Fedoru postupně ruším, kde jsem ji měl, protože na takovéto zážitky každého půl roku jsem už asi příliš starý. 
Co mi na těch aktualizacích taky ještě vadí: Drtivá většina balíčků má při upgradu distribuce stejnou upstream verzi. Takže se drtivá většina balíčků kompletně stáhne a přeinstaluje v podstatě zbytečně, což mi připadá absurdní. U Archu nikdy nic takového není, protože tam neexistuje takový koncept jako "verze distribuce". Systém se dá upgradovat kontinuálně a případné problémy, které plynou třeba z toho, že nějaký démon poskočí o major verzi a změní se mu formát konfiguračních souborů, se dají řešit průběžně; nenakupí se všechny naráz na ten okamžik jednou za půl roku, kdy chce člověk upgradovat nějaký systém, říká si, že tomu dá tak půl hodiny, jenže nakonec je z toho all-nighter + málem den downtime.
dnf system-upgrade.
Pak jsem mel OpenSUSE L i TWChvili pote co z Gentoo odesel Tomas Chvatal.
Tiskni
Sdílej: