Dotaz: CECKO - Definice promennych

[Nicoolas_Doe]

Ahoj, může mi někdo poradit, jak nadefinovat proměnné pomocí for cyklu? Program by měl vytvořit tolik proměnných, kolik si určí uživatel. Napadá mě toto, ale nejde to zkompilovat, makro spoj nechápe operátor *.

#define spoj(a,b) a##b //spoji oba operandy do jednoho retezce

int count; printf("Zadej kolik chces vygenerovat promennych:"); scanf("%d",&count); int i; for(i=1;i<=*count;i++){int spoj(x,*i);}

Odpovědi

[XSimi]

pole?

[Jakub Hajek]

Tohle udelat nejde, proc si dynamicky nenaalokujes pole tech promenych?

[kozzi]

a proc tam máš vůbec ten operátor *?

[kuka]

Uvedeny program je nesmysl. Popis co potrebujes udelat a pak ti nekdo snad poradi.

[ext3fs]

Tohle je totalni prasecina. K cemu to je vubec dobre?

[ext3fs]

Btw, pred pouzitim musi byt promenna nejprve deklarovana cimz se urcuje jaky je jeji typ (coz potrebuje znat prekladac). Definice urcuje hodnotu deklarovane promenne. Takze jiz z principu to nemuze jit.

 

[finn]

Pod pojmem definice se míní příkaz, který přidělí proměnné určitého typu jméno a paměť.

Naopak deklarace je příkaz, který pouze udává typ proměnné a její jméno. Deklarace nepřiděluje žádnou paměť!

Pavel Herout, Učebnice jazyka C, odstavec 3.1.1, 3. upravené vydání

[Nicoolas_Doe]

Sorry, psal jsem to ve spechu a ta deklarace me utekla. Zkusim to jeste jednou. Potrebuju udelat slozitejsi program do skoly a zasekl jsem se na casti, kdy potrebuju, aby si uzivatel urcil, kolik ma program nacist promennych a pak je nacetl. Takze program by mel vypadat tak, ze po spusteni si uzivatel zada pocet promennych (treba 2) a pak po nem bude program vyzadovat, aby zadal hodnoty dvou promenych (treba 15 a 16). Takze aby pak v pameti bylo treba x1=15 a x2=16.

V podstate mam problem s tim, jak deklarovat promenou a pak ji pridelit hodnotu. Napadl me tedy ten forcyklus, kde "i" by byl index te promene.

Nesmim u toho pouzit pole, coz se v tomto pripade i me jevi jako nejjednodussi reseni.

Predem dik za vase podnety.

[finn]

Nesmíš použít ani dynamicky alokované pole? To je totiž ideální řešení tvého problému. Pokud ne, můžeš použít třeba spojový seznam, ale to je v tomhle případě kanón na vrabce.

[cronin]

Takže školské zadanie na precvičenie funkcie malloc() a smerníkovú aritmetiku?

Nesmim u toho pouzit pole, coz se v tomto pripade i me jevi jako nejjednodussi reseni.

Patrne nemôžeš použiť staticky alokované pole a puntičkári by mohli dokonca tvrdiť, že to ani nejde, nakoľko používateľ môže vždy požadovať o jeden parameter viac ako Ty naalokuješ staticky. Čo ale IMHO máš použiť je dynamicky alokované pole správnej veľkosti. Takže navrhujem nasledujúci postup:

1) Prečítať prvý parameter udávajúci počet premenných.

2) Dynamicky alokovať pole pre daný počet hodnôt očakávaného typu.

3) Postupne čítať jednotlivé hodnoty a ukladať ich do poľa.

4) Opätovne preiterovať pole a hodnoty vypísať.

Vypísanie mena premennej v tvare x#, kde # je jej poradové číslo je iba cvičenie na použitie printf().

[Nicoolas_Doe]

DIK ze tip. Ale myslim, ze to po nas chtej jeste nejak jinak. Je to teprve ctvrta hodina programovani a pole nemame jeste probrany (ne ze bych je neznal). Myslim, ze by melo stacit, aby si uzivatel zadal pocet promennych (treba "i") a pak bych udelal for_cyklus, kde bych vzdycky vytvoril promenou se jmenem xi a pak ji pridelil hodnotu. Traba pro i=2, by pri prvni iteraci by vnikla x1 (s hodnotou, kterou by pak zadal uzivatel) a pri druhe iteraci by se vytvorila promena x2. Akorat nevim, jak deklarovat tu promenou (neco jako: int xi;).

[Sinuhet]

To by me vazne zajimalo, jake je presne zneni zadani.

C je staticky typovany jazyk, tzn. ze nemuzete za behu programu vytvaret "normalni" promenne a davat jim za behu generovana jmena.

[Nicoolas_Doe]

Pro řešení této úlohy nepotřebujete pole (budou probrána až v 5. přednášce).

V zadání je vlastně jenom, že ty proměnný budou 1, 2 nebo tři. Tak to asi ošetřím zvlášť pro každý případ. Jen jsem to chtěl vyřešit nějak elegantněji. Díky za vaše rady.

[cronin]

Myslim, ze by melo stacit, ...

Keď myslíš, pokojne to tak urob. Rovnako pokojne ignoruj to, čo sa Ti tu od začiatku snažíme vysvetliť: že to nejde.

[ext3fs]

Dejte sem presne zneni zadani.

[Nicoolas_Doe]

Presne zadani je zde: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pb071/kruznice.htm

Ja jsem se zasekl na tom, jak odlisit nacitani promenych, kdyz DIM bude 1,2 resp. 3. Chtel jsem vymyslet neco zajimavejsiho, nez to udelat pro kazdej pripad zvlast.

[Sinuhet]

Pocet dimenzi budete znat v dobe prekladu, parametr -DDIM=2 predany prekladaci na prikazove radce je ekvivalentem #define DIM 2 napsanym na zacatku zdrojaku. Take tam stoji, ze DIM bude od 1 do 3, takze nemusite koumat nad zcela obecnym pripadem.

Pro reseni "bonusu" se naprosto idealne hodi pole, ta poznamka se podle me vztahuje k zakladnimu prikladu, ktery opravdu jde jednoduse napsat bez poli.

[frr]

#define spoj(a,b) a##b

je makro pro preprocesor. Preprocesor je věc, která se proběhne po zdrojáku před "skutečným" překladačem a vyřádí se na zdrojovém textu - tato makra neoperují s proměnnými, ale s textem zdrojáku. Takže expanze tohoto makra ve Vašem případě dopadne takto:

int spoj(x,*i);

int x*i;

což následně při průchodu překladačem bude vyhodnoceno jako syntaktická chyba. V definici proměnné může být za jménem buď rovnou středník, nebo třeba rovnítko a inicializace na počáteční hodnotu, ale ne operátor násobení.

Jak už tu někdo řekl, je to o statickém typování. Preprocesorem si můžete rozplemenit proměnné ve fázi kompilace (resp. před vlastní kompilací). Za běhu už bude množina staticky deklarovaných proměnných pevně dána.

Nešlo by napsat Váš algoritmus tím způsobem, že si přes jedinou proměnnou postupně načte jednu až tři vstupní hodnoty a nějak je postupně "akumuluje" do výsledku? To by se obešlo i bez dynamických alokací a bez polí. Sice to trochu smrdí bílým trpaslíkem, ale co naplat, když rozmáchlejší styl zatím používat nesmíte (nemáte ho umět)

[Voty]

Pokud nesmíš použít pole, tak by to šlo ještě řešit rekurzí. Nebude to asi to, kam mířilo zadání :) A nic moc jiného než vytištění hodnot v opačném pařadí, než je uživatel zadal sice asi nespácháš, ale procvičíš se v rekurzi.