Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 7.0.0. Pro sandboxing se na Linuxu nově používá Landlock místo Bubblewrap. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Správce fotografií Shotwell byl vydán ve verzi 33.0 (GitLab). Hlavní novinkou v tomto vydání po dvou letech je přechod na GTK4.
Na YouTube byly publikovány videozáznamy přednášek a na Flickru fotografie z konference EuroPython 2026.
Byl vydán Debian 13.7, tj. sedmá opravná verze Debianu 13 s kódovým názvem Trixie. Řešeny jsou především bezpečnostní problémy, ale také několik vážných chyb. Instalační média Debianu 13 lze samozřejmě nadále k instalaci používat. Po instalaci stačí systém aktualizovat.
Jiří Eischmann se v příspěvku Fiasko jménem W Social na svém blogu věnuje evropské sociální síti W: "W Social je příkladem toho, že se problémy sociální sítí nedají řešit od exekutivního stolu. Když na začátku tohoto roku v Davosu oznámili vznik nové sociální sítě W Social, politici se mohli přetrhnout ve chvalozpěvech. Konečně evropská sociální síť a ještě s ověřením identity. … Jak se ukázalo, když v Davosu W Social oznamovali, neměli kromě
… více »Výrobce hardwarových kryptoměnových peněženek Trezor upozorňuje na bezpečnostní incident u společnosti Brevo, kterou využívá k odesílání newsletterů. Útočník na e-mailové adresy odeslal phishingový e-mail.
Clement "Clem" Lefebvre publikoval souhrn dění v Linux Mintu za srpen 2026. Aplikace XApp mají vlastní webovou stránku xapp-project.org. Představena byl čtečka EPUB s názvem Xepub a kalendář Clockenstein.
Byla vydána nová verze 3.2.6 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Bylo vydáno Ubuntu 24.04.5 LTS, tj. páté opravné vydání Ubuntu 24.04 LTS s kódovým názvem Noble Numbat. Přehled novinek a oprav na poznámkách k vydání.
Švýcarsko testuje přechod z Microsoft 365 na FOSS, konkrétně balík openDesk (Wikipedie) od německé státní společnosti ZenDiS (Wikipedie), s cílem posílit digitální suverenitu.
java, kterému se předá soubor *.jar + případné argumenty. Konfiguráky si aplikace načte - ví, že jsou ve stejném adresáři jako ona sama.
Nyní ale přicházím k tomu, že je aplikaci třeba nějak instalovat, tím myslím dle konvencí daného systému. Např. v GNU/Linuxu to znamená umístit konfiguráky do /etc, odkaz na spustitelný soubor do /usr/bin, další soubory někam do /usr a tak dále...
Zatím je všechno jasné, ale jak to udělat, aby to bylo co nejmíň pracné? Například je problém s umístěním různých datových souborů (třeba konfiguráků) aplikace - jak se aplikace dozví, kde jsou?
Pokud vím, například aplikacím v C se tato informace sděluje "napevno" při kompilaci. Jenže tomu bych se u javovské aplikace rád vyhnul - samotný bajtkód je přenositelný a nechci ho tedy furt kompilovat.
Uvažoval jsem nad možností, že by se do souboru *.jar přidal jeden jediný konfigurák, který by jen obsahoval informace o tom, kde jsou další konfigurační soubory (obsahující konfiguraci aplikace), data atd.
Existuje i jiná, lepší cesta?
Upozorňuji, že se nyní nebavím o balíčkovacích systémech - bavím se o způsobu, jak vytvořit mechanismus, který by balíčkovací systémy používaly.
Díky za názory.
java.util.prefs (nejlépe pro celou konfiguraci, nebo alespoň pro umístění konfiguračních souborů), problém může nastat v tom, že toto je závislé na konkrétní JVM – tj. instalátor by musel spustit Javovskou aplikaci, která hodnoty nastaví, a pokud by náhodou uživatel používal JVM od více dodavatelů, nebudou toto nastavení sdílet.
java.util.prefs nepoužít.
Já bych byl ale rád, kdyby to bylo "čisté" i z pohledu systému, na který se instaluje.To ale obojí dohromady splnit nejde. Čisté z pohledu OS je šířit aplikaci na Windows jako binárku a konfiguraci zapisovat do registrů (kam se z čisté Javy nedostanete, přestože implementace JVM od Sunu zrovna konfiguraci z
java.util.prefs do registrů ukládá); na Linuxu pak šířit aplikaci pomocí balíčkovacích systémů, kde budete mít aplikaci se „zadrátovanými“ cestami ke konfiguračním souborům přímo v binárce. To ale zase odporuje Javovskému požadavku na multiplatformnost. Upravovat konfigurační soubor v JARu při instalaci je asi nejlepší kompromis – aplikace zůstane multiplatformní, na unixových systémech můžete konfiguraci uložit do /etc, na Windows se nějaký textový konfigurační soubor taky přežije.
System.getProperty("user.home") a nikde jinde.
Další možností je zjišťovat za běhu, na jakém OS program běží a podle toho se zařídit, nebo jak zmiňujete přidat něco do .jar souboru.
Ale zároveň někam potřebuji umístit konfiguráky, ke kterým uživatel nemá mít přístup, plus výchozí hodnoty těch, ke kterým přístup má.Normálně do podadresáře v /etc/ – akorát tuhle cestu nedávat natvrdo do zdrojáků, ale přebírat ji třeba z parametrů příkazového řádku nebo z proměnné prostředí (stejně tu aplikaci bude spouštět nějakým .sh skriptem a ne poklikáním na .jar, tak to /etc/ uvedeš v tom skriptu – který se dá snadno měnit bez kompilace). Jinak koukni na izpack – nástroj na vytváření instalátorů, jak to řeší třeba v něm. Další možnost je Java Web Start, což je asi nejpohodlnější způsob instalace a (hlavně) automatické aktualizace aplikací. Akorát aplikace v takovém případě bývá instalována pro konkrétního uživatele, ne pro všechny.
No mě přijde jednodušší kliknout jednou na link, počkat až se mi to stáhne, spustí a udělá ikonka na ploše než něco instalovat, ale to je asi věcí pohledu ve kterém se neshodneme :)
/etc, zazálohuje si jen symbolický odkaz, nikoli konfiguraci samotnou. (Jsem si vědom, že některý SW to tak dělá, ale podle mě to není dobře.)
Proč systém, prostě to nastavíš přes java -Dklic=hodnota ... a pak si to přečteš skrz System.getProperty("klic").
/etc a v místě aplikace by byly symbolické odkazy vedoucí na ty soubory...
Tiskni
Sdílej: