Byla vydána OpenIndiana 2026.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
Americký výrobce polovodičů onsemi (ON Semiconductor) zrušil plány na rozšíření výroby v rožnovském závodě v Česku za dvě miliardy dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 mld. Kč). Důvodem je vývoj na trhu.
O víkendu probíhá na FIT VUT v Brně konference OpenAlt 2026 o otevřeném softwaru a datech, IT bezpečnosti, DIY a IoT. Na programu je spousta zajímavých přednášek. Pokud jste v Brně, stavte se. Vstup zdarma. Přednášky lze sledovat i online na VHSky a YouTube.
Qualcomm uzavřel víceletou dohodu se SpaceX. Bude dodávat rádiové technologie, baseband jednotky a software pro plánovanou pozemní 5G síť Starlink Mobile. Výstavba má zahrnovat desítky tisíc základnových stanic v USA. Zahájení nasazování se očekává v roce 2027. Qualcomm dohodu označuje za svůj dosud největší 5G kontrakt.
Google rozšířil Cloud Vulnerability Reward Program. Nově nabízí odměnu až 250 tisíc dolarů za vysoce závažné architektonické bezpečnostní chyby označované jako Root-in-Cloud.
V březnu byla oznámena spolupráce GrapheneOS s Motorolou. Nejnovější vlajka Motorola Signature 27 je první Motorola s oficiální podporou GrapheneOS. GrapheneOS (Wikpedie) je varianta Androidu zaměřující se na bezpečnost a soukromí.
Omarchy (Wikipedie) je linuxová distribuce s dlaždicovým správcem oken Hyprland. Založena je na Arch Linuxu. Vydána byla v nové verzi 4.5.0. Nově také pro Apple Silicon, konkrétně pro M1/M2/M3/Neo MacBooky.
Byla vydána nová stabilní verze 8.3 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 156 s bezpečnostními opravami z Chromia 157. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
java, kterému se předá soubor *.jar + případné argumenty. Konfiguráky si aplikace načte - ví, že jsou ve stejném adresáři jako ona sama.
Nyní ale přicházím k tomu, že je aplikaci třeba nějak instalovat, tím myslím dle konvencí daného systému. Např. v GNU/Linuxu to znamená umístit konfiguráky do /etc, odkaz na spustitelný soubor do /usr/bin, další soubory někam do /usr a tak dále...
Zatím je všechno jasné, ale jak to udělat, aby to bylo co nejmíň pracné? Například je problém s umístěním různých datových souborů (třeba konfiguráků) aplikace - jak se aplikace dozví, kde jsou?
Pokud vím, například aplikacím v C se tato informace sděluje "napevno" při kompilaci. Jenže tomu bych se u javovské aplikace rád vyhnul - samotný bajtkód je přenositelný a nechci ho tedy furt kompilovat.
Uvažoval jsem nad možností, že by se do souboru *.jar přidal jeden jediný konfigurák, který by jen obsahoval informace o tom, kde jsou další konfigurační soubory (obsahující konfiguraci aplikace), data atd.
Existuje i jiná, lepší cesta?
Upozorňuji, že se nyní nebavím o balíčkovacích systémech - bavím se o způsobu, jak vytvořit mechanismus, který by balíčkovací systémy používaly.
Díky za názory.
java.util.prefs (nejlépe pro celou konfiguraci, nebo alespoň pro umístění konfiguračních souborů), problém může nastat v tom, že toto je závislé na konkrétní JVM – tj. instalátor by musel spustit Javovskou aplikaci, která hodnoty nastaví, a pokud by náhodou uživatel používal JVM od více dodavatelů, nebudou toto nastavení sdílet.
java.util.prefs nepoužít.
Já bych byl ale rád, kdyby to bylo "čisté" i z pohledu systému, na který se instaluje.To ale obojí dohromady splnit nejde. Čisté z pohledu OS je šířit aplikaci na Windows jako binárku a konfiguraci zapisovat do registrů (kam se z čisté Javy nedostanete, přestože implementace JVM od Sunu zrovna konfiguraci z
java.util.prefs do registrů ukládá); na Linuxu pak šířit aplikaci pomocí balíčkovacích systémů, kde budete mít aplikaci se „zadrátovanými“ cestami ke konfiguračním souborům přímo v binárce. To ale zase odporuje Javovskému požadavku na multiplatformnost. Upravovat konfigurační soubor v JARu při instalaci je asi nejlepší kompromis – aplikace zůstane multiplatformní, na unixových systémech můžete konfiguraci uložit do /etc, na Windows se nějaký textový konfigurační soubor taky přežije.
System.getProperty("user.home") a nikde jinde.
Další možností je zjišťovat za běhu, na jakém OS program běží a podle toho se zařídit, nebo jak zmiňujete přidat něco do .jar souboru.
Ale zároveň někam potřebuji umístit konfiguráky, ke kterým uživatel nemá mít přístup, plus výchozí hodnoty těch, ke kterým přístup má.Normálně do podadresáře v /etc/ – akorát tuhle cestu nedávat natvrdo do zdrojáků, ale přebírat ji třeba z parametrů příkazového řádku nebo z proměnné prostředí (stejně tu aplikaci bude spouštět nějakým .sh skriptem a ne poklikáním na .jar, tak to /etc/ uvedeš v tom skriptu – který se dá snadno měnit bez kompilace). Jinak koukni na izpack – nástroj na vytváření instalátorů, jak to řeší třeba v něm. Další možnost je Java Web Start, což je asi nejpohodlnější způsob instalace a (hlavně) automatické aktualizace aplikací. Akorát aplikace v takovém případě bývá instalována pro konkrétního uživatele, ne pro všechny.
No mě přijde jednodušší kliknout jednou na link, počkat až se mi to stáhne, spustí a udělá ikonka na ploše než něco instalovat, ale to je asi věcí pohledu ve kterém se neshodneme :)
/etc, zazálohuje si jen symbolický odkaz, nikoli konfiguraci samotnou. (Jsem si vědom, že některý SW to tak dělá, ale podle mě to není dobře.)
Proč systém, prostě to nastavíš přes java -Dklic=hodnota ... a pak si to přečteš skrz System.getProperty("klic").
/etc a v místě aplikace by byly symbolické odkazy vedoucí na ty soubory...
Tiskni
Sdílej: