Dotaz: PHP, Python, C++, .. - ako pristupovat ku korenovej triede?

[NitroN2O]

Mam triedu Trieda:

class Trieda
{
	private $premenna;
	private $kolekcia;
	
	function __construct() { $this->kolekcia = new Kolekcia; }
	
	function getPremenna() ...
	function getKolekcia() ...
	
	function __get($name)
	{
		switch ($name)
		{
			case "premenna": return $this->getPremenna();
			case "kolekcia": return $this->getKolekcia();
			default: throw new MemberAccessException($name);
		}
	}
}

ktora obsahuje kolekciu kolekcia:

class Kolekcia
{
	function add(Polozka $item) ...
	function remove(Polozka $item) ...
}

do ktorej sa pridavaju polozky v kazdej polozke by som chcel mat moznost pristupovat k premennej tiredy "Trieda":

class Polozka
{
	function metoda()
	{
		echo ...->premenna;
	}
}

Viete mi poradit co najkratsi sposob ako to urobit? Zatial to riesim cez DI, cez konstruktor vkladam vzdy korenovu triedu. To je sice pekne, ale ked bude ta trieda zanorena dajme tomu 10 urovni, tak musim upravovat vsetky "medzi" triedy. Existuje nejaky "krajsi" sposob ako DI?

Odpovědi

[Josef Kufner]

A čeho vlastně chceš docílit?

[Saljack]

Navíc co znamená

PHP, Python, C++, ..

v javě existuje super, což je právě předek třídy. Spíš by se hodilo přiložit jednoduchý UML diagram, který by znázornil o co se snažíš.

[NitroN2O]

Nejde o dedicnost, ale o vnaranie objektov.

Predstavte si nieco podobne ako DOM strom. Objekt obsahuje kolekciu vnorenych objektov a ja chcem pristupovat z vnoreneho objektu(v tej kolekcii) k rodicovskemu objektu(nie v zmysle dedicnosti, ale v ramci hierarchie vnorenych objektov). Poznam jedno riesenie pomocou DI, lenze to je ukecane, a pri kazdej malej zmene musim upravovat hned niekolko tried.

Ide mi len o design pattern. PHP, Python, C++, .. znamena ze mi to mozete vysvetlit v hociktorom z tychto jazykov.

Vopred diky.

[Saljack]

Aha tak to jsem tě blbě pochopil. Nejprve bych se zaměřil na návrh protože jestliže musíš kvůli jedné věci upravovat několik tříd něco je blbě. Já bych to řešil tak, že každý objekt musí dědit od jednoho objektu, který v sobě bude nést ukazatel na předka. A toho předka bych pak nastavoval v právě v metodě add popřípadě odebíral v remove. Jestli to teda správně chápu?

[DK]

pripadne jeste,co me tak napada, vytvor u vnorenych trid konstruktor s odkazem na vytvorenou tridu (tj pak budes kolekci vytvaret jako $this->kolekce=new Kolekce($this);, kdovi, jestli to bude fungovat, muzes to pekne zacyklit, ale za zkousku nic nedas :)

[rADOn]

Ide mi len o design pattern. PHP, Python, C++, .. znamena ze mi to mozete vysvetlit v hociktorom z tychto jazykov.

Když ti to vysvětlím v pajtnu tak to v C++ zaručeně nenaprogramuješ

[rADOn]

Jak to tak po sobě čtu tak zní dost plamenně což jsem nechtěl. Vysvětlím – python má (nepříliš známou) vlastnost jménem deskriptory která umožňuje zachytit instanci zevnitř atributu. Takže ukázkový kód v pythonu by toho moc neukázal, jenom nějakou magii uvnitř interpretru.

[Mr.S1lent.cz]

Vzdyt to mas standartni Category -> item model.

Kategorii vytvoris properties:

< Category> parent < array: Category> children < array: Item> items

a pro rychle prochazeni stromem napric nekolika urovnim i pole klicu v kategorii s referencemi, treba:

< array: (Category + Item)> referencesList

klice si pak muzes generovat z nazvu kategorii (a subkategorii ) + nazvu daneho itemu, anebo treba mit static id v category + item a incrementovat/decrementovat je pri kazde zmene a navzajem synchronizovat...

[l0gik]

Úplně tomu nerozumím, zdá se mi, že poněkud mícháš vnořování tříd a dědičnost.

Obecně, pokud k něčemu přistupuješ, tak bys to tam měl nějak přes DI vložit. Myslím, že žádné jiné řešení prostě nefunguje.

Akorát můžeš zvážit, zdali má smysl, by Kolekce věděla o třídě (pak to bude posloupnost DI, tzn Položka bude mít metodu getKolekce a kolekce getTrida) nebo ne, v druhém případě pak Kolekci skryješ a vystavíš vlastnosti add a remove přímo v třídě, kde zároveň se správně aktualizuje DI pro vkládanou a odebíranou položku.

DI je holt ukecaný, ale zpravidla je to i tak ten nejlepší způsob.

[Filip Jirsák]

Kořenová třída není moc šťastný název. Je to spíš nějaký globální stav aplikace, aplikační kontext. Používá se k tomu buď globální proměnná nebo singleton. Obojí jsou návrhové antivzory, tj. jejich použití často svědčí o špatném návrhu. Propagovat to skrze 10 tříd je sice způsob, jak globální objekt nebo singleton zrušit, ale taky to není šťastné řešení. Pátral bych po tom, k čemu vlastně ten kontext v desáté vnořené třídě potřebujete, a zda se to nedá nahradit něčím, co nebude vytvářet takhle dlouhé vazby napříč aplikací a bude lépe odpovídat objektovým principům, že každý objekt má vymezené kompetence. Samozřejmě se může ukázat, že napsat to správně by bylo příliš složité a globální kontext je sice ošklivý, ale napíše se rychle. Problém pak bude s údržbou.