Dotaz: C++ STL - Jak definovat vector vectorů objektů

[outlier]

Dobrý večer, řeším následující problém při návrhu programu v C++, který může využívat pouze věci z ANSI definice, tedy kontejnery z knihovny STL, žádný boost nebo něco podobného.

V jedné třídě (třebas A) potřebuji definovat pole (vektor) vektorů nestejné délky objektů jiné třídy (řekněme B). V konstruktoru chci toto pole naplnit prázdnými vektory (v té době vím, kolik jich bude, ale nevím, jakou budou mít jednotlivé vektory délku) a první vektor naplnit instancí třídy Z. Jsem trochu zmatený tím, jestli vše musí být definováno přes pointery nebo jestli je to možné udělat i pomocí automatických proměnných. Pole pointerů na vektory pointerů na objekty třídy B zní dost hrozivě , ale nevím, jak to udělat jinak, tak abych mohl za běhu programu dynamicky vytvářet objekty třídy B a ukládat je do vektorů. Dá se to udělat tak, aby se člověk mohl vyhnout alespoň používání pointeru na vektor nebo ne? Máte někdo nějaký nápad?

Odpovědi

[Ondra Holub]

class A
{
  typedef
    std::vector< MujObjekt> VectorOfMujObject;

  typedef
    std::vector< VectorOfMujObjekt> VectorOfVectorOfMujObject;

  VectorOfVectorOfMujObject vovomo;

public:
  A()
  :  vovomo(100) // vlozi 100 prvku inicializovanych default constructorem, tedy prazdnych vektoru
  {
     vovomo[0].push_back(Z(1, 2, 3));
  }

};

[MadCatX]

Něco takového?

#include < iostream >
#include < string >
#include < vector >

typedef std::vector < std::string > SVect;
typedef std::vector < SVect > VSVect;

int main()
{
    std::vector < std::string > v1;
    v1.push_back("A1");
    v1.push_back("B1");
    v1.push_back("C1");

    std::vector < std::string > v2;
    v2.push_back("A2");
    v2.push_back("B2");

    VSVect sv;
    sv.push_back(v1);
    sv.push_back(v2);

    for (VSVect::const_iterator cit = sv.begin(); cit != sv.end(); cit++) {
        for (SVect::const_iterator icit = cit->begin(); icit != cit->end(); icit++) {
            std::cout << *icit << " ";
        }
        std::cout << std::endl;
    }

    return 0;
}

[:::]

jak uz pisou nademnou jde to treba takhle:

vector<vector<C> > vector_of_vectors_of_c;

Pokud ale hodlas menit pocet prvku v tom hlavnim vektoru a nepouzivas posledni normu jazyka C++, kde se pri realokaci muze udelat move, tak bych tam dal ukazatele na vektory:

vector<vector<C> *> vector_of_vectors_of_c;

A jestli ta trida ma velkou velikost, nebo slozity kopirovani tak bych dal ukazatel i tam

vector<vector<C *> *> vector_of_vectors_of_c;

[outlier]

První vektor má fixní počet prvků, který je znám v době volání konstruktoru. V druhé úrovni ale bude v každém vektoru jiný počet prvků a bude tam třeba často přidávat a mazat prvky. Ten objekt, který se tam nakonec ukládá moc velký nebude, jeden vektor, který bude mít v průměru tak 15 prvků a tři skalární proměnné.

[:::]

v tom pripade prvni uroven bych udelal bez ukazatelu, druhou jeste promyslel:

pokud udelas bez ukazatelu:

+ rychly pridavani a mazani polozek pokud maji ty vektory alokovani dost pameti

- pokud nemaji tak realokace bude pomala. V tom objektu je vektor. Pro ten se musi alokovat nova pamet, zkopirovat data a puvodni vektor uvolnit. Tohle pro kazdy objekt.

pokud to udelas s ukazatelama:

- pomalejsi pridavani, protoze novy polozky budes muset alokovat i kdyz ve vektoru bude jeste misto

+ realokace vektoru bude rychla

Kdyz nad tim tak premyslim tak nejlepsi asi bude to tam vsechno dat hodnotou. Teda pokud ti nevadi ze ty objekty nebudou mit konstantni adresu (muze se zmenit pri realokaci). Protoze napr implementace stl u gcc, alokuje pri realokaci vzdy dvojnasobek pameti a nikdy nezmensuje. To znamena ze po prvnich par realokacich by v tech vektorech melo byt dost mista...

[outlier]

Spíš než o rychlost mi jde o efektivní zacházení s pamětí. I když dopředu se trochu hůř odhaduje, jestli to bude problém nebo ne, ale mohl by být. Taky jsem přemýšlel, jestli se nemám na STL vykašlat a nějaké jednoduché struktury šité na míru téhle úloze si radši nenapsat sám, ale nemám na to zas tolik času...

[outlier]

Protoze napr implementace stl u gcc, alokuje pri realokaci vzdy dvojnasobek pameti a nikdy nezmensuje.

Tohle je zrovna vlastnost, která se mi moc nehodí. Potřebuji v každé úrovni vždy vygenerovat větší množství prvků a pak ty pro další fáze nepotřebné promazat. Možná by byla lepší jiná struktura než vektor, jestli třeba list nemá paměťově efektivnější implementaci.