Již tuto středu proběhne 50. Virtuální Bastlírna, tedy dle římského číslování L. Bude L značit velikost, tedy více diskutujících než obvykle, či délku, neboť díky svátku lze diskutovat dlouho do noci? Bude i příští Virtuální Bastlírna virtuální nebo reálná? Nejen to se dozvíte, když dorazíte na diskuzní večer o elektronice, softwaru, ale technice obecně, který si můžete představit jako virtuální posezení u piva spojené s učenou
… více »Český statistický úřad rozšiřuje Statistický geoportál o Datový portál GIS s otevřenými geografickými daty. Ten umožňuje stahování datových sad podle potřeb uživatelů i jejich prohlížení v mapě a přináší nové možnosti v oblasti analýzy a využití statistických dat.
Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
Jarní konference EurOpen.cz 2025 proběhne 26. až 28. května v Brandýse nad Labem. Věnována je programovacím jazykům, vývoji softwaru a programovacím technikám.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Před 25 lety zaplavil celý svět virus ILOVEYOU. Virus se šířil e-mailem, jenž nesl přílohu s názvem I Love You. Příjemci, zvědavému, kdo se do něj zamiloval, pak program spuštěný otevřením přílohy načetl z adresáře e-mailové adresy a na ně pak „milostný vzkaz“ poslal dál. Škody vznikaly jak zahlcením e-mailových serverů, tak i druhou činností viru, kterou bylo přemazání souborů uložených v napadeném počítači.
Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Už som podobné fórum zakladal aj inde, ale keďže som nedostal uspokojivú odpoveď skúsim štastie aj tu.
Neviete mi poradiť nejaké jazyky, ktoré pri objektovom programovaní používajú namiesto volania metód
posielanie správ
(message passing)? Potreboval by som to pre inšpiráciu.Ak nič nevymyslím použijem syntax z Objective C, ktorá mi ale príde trošku nepraktická trebárs:
poslanie správy v Objective C[stvorec setSize: [stvorec getSize] * 2];volania metódy (resp getteru a setteru v JS):
stvorec.Size *= 2;ak teda použijeme takúto triedu:
class Stvorec { private size = 10; get Size() { return this.size } set Size(value : number) { this.size = value; } ...
Smalltalk… A pak je několik dalších jazyků, které sice většinou nejsou považované za ilustrativní příklad v tomto ohledu, ale message passing mají (bez lámání přes koleno).
Mne sa zdá, že ide len o zápis syntaxe. V čom sa líši "zavolanie metódy" od "poslania správy"? Tak či tak sa nakoniec uložia nejaké parametre na stack cez push, urobí sa call, zmení sa IP register, urobí sa telo metódy a nakoniec sa urobí ret. Žiadne kúzlo tam nie je.
Uvědomme si dobře ten nejdůležitější rozdíl mezi zasíláním zpráv, využívaným v objektovém prostředí, a mezi voláním funkcí, používaném v jazycích C, C++ a podobných: při zasílání zpráv to, jaká operace bude na základě přijetí zprávy provedena, rozhodne až přijímající objekt ve chvíli, kdy zprávu dostal. Protože se takto vazba mezi požadavkem toho, kdo zprávu odesílá, a reakcí toho, kdo ji přijímá, naváže co nejpozději to je možné (tedy až v okamžiku faktického odesílání zprávy za běhu programu), nazývá se tento systém někdy také pozdní vazba (late binding).
Zdroj: http://www.mujmac.cz/rubriky/zaciname-s/objective-c-to-si-vysvetlime-podrobneji-54731cz
V objektovém prostředí může instance reagovat na všechny zprávy, i na zprávy, které v době překladu neznáte. Třeba je může někam předat. Představte si reflexi, proxy, delegaci, event dispatch, message bus, microservices, agentní systém a podobné věci - takto nějak bylo OOP původně od Alana Kaye míněno.Nemyslim si, ze je todle neco specifickeho pro objektove prostredi. Kdyz si v perlu definuju funkci AUTOLOAD, tak se mi zavola v pripade volani neexistujici funkce taky a klidne si volani muzu delegovat pres sit na server a zadne objekty nemusim pouzivat.
On ani ten Perl není zcela neobjektový.
Aby se zavolala metoda AUTOLOAD, když není nalezena volaná metoda, musí někdo zařídit. Zařídí to interpret při směrování volání metod. On to totiž musí Perl dělat tak jako tak, když potřebuje vědět, na jakou funkci z kterého balíku skočit. Takže doimplementovat fallback na AUTOLOAD() namísto zabití programu bylo triviální.
Všimněte, že to funguje jen při volání metod (Foo->bar). Nikoliv při volání funkcí (Foo::bar). Což opět je dáno tím, že se jedná o funkcionalitu z objektové infrastruktury Perlu.
Všimněte, že to funguje jen při volání metod (Foo->bar). Nikoliv při volání funkcí (Foo::bar). Což opět je dáno tím, že se jedná o funkcionalitu z objektové infrastruktury Perlu.Funguje to pri volani funkci ale jen pokud se AUTOLOAD nezdedil:
#!/usr/bin/perl sub AUTOLOAD { print "$AUTOLOAD(@_)\n"; } blahblah(1, 2, 3); # blahblah neni metodaDrive bylo mozne definovat UNIVERSAL::AUTOLOAD pokud nekdo chtel autoloadovat funckce z balicku, ale to relativne nedavno vyhodili.
C++ implementuje late binding pomocí virtuálních metod a polymorfismu. Nebo pokud to má být plně dynamické (včetně jmen metod a jejich parametrů), tak se tak chová Python. Způsob zápisu je přitom stejný.Late binding v C++ se ale s tím Smalltakovým nedá moc srovnávat, protože nemá smalltalkovské bloky. Ty jsou něco, co staví celý jazyk doslova naruby (jakože fakt doslova, to i obrací fungování většiny konstrukcí, takže vznikají věci jako
[a < 1] ifTrue: [ ... ]
, které jsou plně dynamické ale zároveň přirozené. Dělat něco takového v C++ by bylo pekelně nepraktické.
Co je zajímavé, tak Bluebook (Smalltalk-80: The Language and its Implementation, 0-201-11371-6, celkově fakt doporučuju přečíst) ukazuje jakési hooky, které je možné zavěsit zvnějšku na akt poslání zprávy. Pak když pošleš objektu zprávu, tak dojde automaticky k rozeslání zpráv dalším objektům. Další zajímavá věc, která odlišuje původní ideály posílání zpráv od dnešního chápání konceptu OOP je, že pokud objekt zprávu nenajde, tak dojde k vyvolání metody ala doNotUnderstand: ""
, která funguje podobně jako __getattr__()
a __getattribute__()
v pythonu, s tím však že v některých programovacích jazycích je jako parametr přijímám i objekt který zprávu poslal. Reakce na zprávu tak nemusí proběhnout jen formou návratové hodnoty, ale například posláním zprávy (či několika) objektu zpět.
Dost zajímavých myšlenek okolo konceptu posílání zpráv měl Jecel Mattos de Assumpcao Jr, který jeden čas pracoval na verzi Selfu, která zprávy implementovala hardwarem a jejich zpracování mělo probíhat paralelně a zastavovat se jen na místech kde byla skutečně nutná synchronizace.
s tím však že v některých programovacích jazycích je jako parametr přijímám i objekt který zprávu poslalJak se syntakticky vyjadri, kdo je odesilatel zpravy? Napriklad pokud poslu blok kodu, ktery posle zpravu, je volajici ten, kdo blok kodu evalne a nebo samotny blok?
Late binding v C++ se ale s tím Smalltakovým nedá moc srovnávat, protože nemá smalltalkovské bloky. Ty jsou něco, co staví celý jazyk doslova naruby (jakože fakt doslova, to i obrací fungování většiny konstrukcí, takže vznikají věci jako [a < 1] ifTrue: [ ... ]
, které jsou plně dynamické ale zároveň přirozené. Dělat něco takového v C++ by bylo pekelně nepraktické.
V C++17 tohle jde implementovat celkem rozumně pomocí generických lambd a return type deduction, jen by se ta první lambda musela zabalit do něčeho, co implementuje ty zprávy. Úplně stejně (až na použití jiného druhu závorek) by to šlo implementovat v Kotlinu, tam se dají metody objektům (včetně bloků kódu) přidávat.
Další zajímavá věc, která odlišuje původní ideály posílání zpráv od dnešního chápání konceptu OOP je, že pokud objekt zprávu nenajde, tak dojde k vyvolání metody alaTo je ale dvousečná zbraň a důvod, proč se to moc neujalo. Je to totiž hodně náchylné na chyby (překlepy, nedokonalý refactoring, out-of-tree plugin), které nezachytí překladač.doNotUnderstand: ""
, která funguje podobně jako__getattr__()
a__getattribute__()
v pythonu, s tím však že v některých programovacích jazycích je jako parametr přijímám i objekt který zprávu poslal. Reakce na zprávu tak nemusí proběhnout jen formou návratové hodnoty, ale například posláním zprávy (či několika) objektu zpět.
setSize()
lhal.
Syntaxe říká, že je to v pořádku, ale implementačně to v pořádku není.
a.setSize(10)je sice syntakticky odlišný od
a.size = 10ale sémanticky jsou zcela shodné a zpravidla jsou i shodně implementovány. Přitom v OOP není správně ani jeden, protože oba porušují zapouzdření objektu.
a.size = 10zavolá setter (metodu) a v jeho implementaci si může objekt dělat, co chce, klidně tu změnu může ignorovat, může vyhodit výjimku a nic nenastavit nebo může odpálit jaderné hlavice. Je to totéž jako ve Smalltalku:
a setSize: 10Porušuje tohle zapouzdření?
Způsob volání metod není ani tak syntaktická věc, jako spíše věc implementace toho kterého jazyka. Syntakticky to v obou případech (zasílání zpráv, volání metod) může vypadat úplně stejně.Může, ale většinou nevypadá. Například binární zprávy jsou většinou syntakticky řešeny jinak (nepoužívají tečkovou notaci), než ostatní, což v jazycích smalltalkovského typu neplatí.
Jinak řečeno jste mi potvrdil, co jsem psal. Syntaxe má jen minimální souvislost s tím, jak se zprávy implementují. Pro autora, co tvoří nový jazyk, tedy není vůbec nutné, aby kopíroval syntaxi jiného jazyka s předáváním zpráv. Protože si tím může naběhnout a je to totální ptákovina.To jsem vskutku nerozporoval. Jak si tím může naběhnout a proč je to ptákovina ovšem úplně nerozumím. Například kaskádovací operátor by podle mého v klasické céčkové notaci působil dost divně.
obj zpráva. obj další.můžeš zjednodušit na
obj zpráva; další.
with
:
with (obj) { metoda() další() }A C by to klidně mohlo mít taky, kdyby to někdo implementoval.
obj.setFoo(1).setBoo(2).setGroo("abc").do()
Je to to samé, nebo se to něčím liší?
Jasný. Znám něco podobného pod názvem fluent interface:
obj.setFoo(1).setBoo(2).setGroo("abc").do()
Je to to samé, nebo se to něčím liší?
Liší se to hlavně tím, že tady musí všechny metody vracet původní objekt, což v případě kaskád není pravda. Kaskády mi přijdou v tomhle elegantnější, protože tě nenutí přepsat celou svojí knihovnu, přitom ta implementace je triviální. Ale jak psal Sten, není to nic jiného než syntaktický cukr, který ovšem ve Smalltalku šetří dost prostoru.
Osobně se mi i líbí, jak kaskády zapadají do syntaxe Smalltalku.
Tiskni
Sdílej: