Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Před 25 lety zaplavil celý svět virus ILOVEYOU. Virus se šířil e-mailem, jenž nesl přílohu s názvem I Love You. Příjemci, zvědavému, kdo se do něj zamiloval, pak program spuštěný otevřením přílohy načetl z adresáře e-mailové adresy a na ně pak „milostný vzkaz“ poslal dál. Škody vznikaly jak zahlcením e-mailových serverů, tak i druhou činností viru, kterou bylo přemazání souborů uložených v napadeném počítači.
Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
V únoru 2016 vyšel v edici CZ.NIC komiks s názvem Jak na Internet inspirovaný stejnojmenným seriálem Jak na Internet. Tento týden vyšlo pokračování s názvem Jak na Internet – Bezpečně. Knihu v elektronické verzi lze zdarma stáhnout ve formátu PDF (71 MB).
Tiskni
Sdílej:
Přijde mi, že se tam v úvodu až příliš řeší problémy specifické pouze a výhradně pro Shitdows. Což nemusí být na závadu, vzhledem k rozšířenosti toho softwarového odpadu, ale stálo by za úvahu na něco takového upozornit a výslovně zmínit, že většinu popisovaných problémů může zmírnit nebo zcela odstranit rozumná volba operačního systému.
Někde na začátku by tam měl být rozcestník: Pokud se zbavíte Shitdows, můžete přeskočit následujících 50 stran a přečíst si jen skutečně relevantní informace. Pokud ne, jen čtěte dál, ale stejně vám to nepomůže, jak ukazuje nedávná historie.
Jakmile se někde "dozvím", že antivirus a firewall jsou prý "nutností", začne mi blikat a pípat bullshit detektor. Celá ta ideologie kolem firewallů je založená na názoru, že když má někdo infikovaný počítač něčím, co mu tam poslouchá na nějakých neobvyklých portech, zákaz takových portů nějak pomůže. To sice zní na první pohled rozumně, ale nebylo by lepší soustředit se na řešení příčiny toho problému? Hernajs, mám na systému binárku, která dělá něco, co nechci, a poslouchá na portech, kde poslouchat nemá! Řešit takovou situaci firewallem je asi jako čelit zamoření domu jedovatými pavouky tak, že budu postupně zavírat místnost za místností a investovat do těsnění u dveří, které pavouci neprokoušou. Skvělý nápad. Ale nebylo by lepší nějak odstranit ty pavouky?!
U varování před pirátským software naprosto chybí důrazné doporučení používat svobodný software, který lze mít zdarma a zcela legálně. Pouhé neslané a nemastné tvrzení, že pirátský software je špatně a může být nebezpečný, je sice pravdivé, ale ten nejpodstatnější kousek informace — totiž že uživatel žádný placený ani pirátský software nepotřebuje — tam zcela chybí.
To je přesně jeden z problémů těchto rádoby-uživatelsky-vstřícných firewallů. Vyrábějí tolik nesmyslných dotazů, že uživatel pak mechanicky vše odklikne a špatné zabezpečení vystřídá iluze zabezpečení, což je ještě horší situace.
Jakýkoliv "alert" musí splňovat 2 věci: Zaprvé, co nejméně false positives. Zadruhé, musí existovat nějaká konkrétní akce, kterou lze v reakci na "poplach" provést a odstranit tak příčinu problémů. Jedině tak se zamezí situaci, kdy uživatel (zkrátka pouhý člověk) poleví v pozornosti kvůli záplavě nesmyslných varování bez jasného postupu řešení.
V tomto^^^ smyslu jsem si vždy pochvaloval SELinux auditování. Když si na Fedoře nastavím, že chci HTTP server na nestandardním portu, SELinux tomu zamezí, dostanu hlášení a na základě toho si můžu vytvořit vlastní "policy", která ten nestandardní port povolí — a třeba naopak zakáže 80 a 443, pokud je nechci. Tohle aspoň dává smysl. Firewall se svým uzavíráním portů zvenčí zas až takový smysl nemá. Ano, můžu určit, jestli se má SYN
nebo DCERA
ztratit nebo jestli má místo odpovědi přijít nějaký "administratively prohibited" kdesicos přes ICMP, ale důležitost takového nastavení mi prostě uniká.
uživatel žádný placený ... software nepotřebujeNo, v konečném důsledku sice nepotřebuje, ale to se dá říct i o počítačích kompletně -- tisíce let bez nich lidstvo žilo a nevymřelo. Takže lépe se ptát, co je myšleno tou potřebou. Je komerční software, který uživateli ušetří spoustu času a práce oproti free variantám, případně mu umožní dělat věci, které mu free varianty vůbec neumožní. Tak to prostě je a není nic špatného na tom, když se uživatel rozhodne za daný produkt zaplatit, protože ho to ve finále vyjde levněji. Samozřejmě jsou i situace, kdy spousta lidí vyžaduje komerční software, ačkoliv ho vůbec nepotřebuje, ale o tom teď nemluvím.
Taková linie uvažování ignoruje vztah mezi uživateli a vývojáři, potažmo se omezuje na kontexty, kdy vůbec něco jako placený (komerční) software (produkt/služba) existuje.Myšleno tak, že není běžné, aby ke svobodnému produktu existovala placená varianta? Takových případů moc nebude, víc bude určitě těch opačných.
Přitom rozdíl mezi svobodným a nesvobodným softwarem, potažmo mezi softwarem lokálním a službou, je především mocenský: jaké vznikají závislosti, kudy tečou data atd.Hm, o tomhle by se dalo asi dlouho polemizovat a bylo by nutno to rozebírat v kontextu konkrétního případu. Rozhodně to neplatí obecně.
A přesunu se domů: co bys mi doporučil na vyvolávání fotek ze Sigmy, když ne originální SPP, případně Silkypix Developer Studio?
Nemít Sigmu.
Motivace je analogická tomu, proč si nepořizovat „chytrý“ vibrátor, přestože z hedonistického hlediska by mohl být úplně super.
nepotřebuje ani počítač a přežije
Pochybuji o tom: v době Risikogesellschaft bez stacku zřejmě lidská civilizace není udržitelná. Software řídí infrastrukturu včetně výměny informací, modelování,…
existuje komerční software, za který se vyplatí zaplatit, protože si tím buď ušetří čas nebo mu umožní dělat věci, které mu žádný free software neumožní
Opakuji, že si nemyslím, že by komerce byla vhodným rysem pro rozlišování produktů, ačkoliv se můžeme bavit např. o pirátství v chudých zemích typicky druhého a třetího světa, kde si lidé prostě nemohli dovolit (stále nemohou) dát třeba týdenní výplatu za softwarový produkt – načež v případě proprietárního softwaru vzniká lock-in, za nějž byl třeba Microsoft hodně rád.
Ve věci svobodného softwaru: např. autokratický režim také umožňuje dosahovat praktických cílů rychleji a efektivněji než liberální demokracie, ale za cenu jakých rizik? Nebo takový fenomén ekonomického růstu, kdy se nezohledňuje dluh – třeba environmentální.
Ano, v krátkodobém časovém horizontu může i proprietární software uživateli umožnit dosáhnout některých cílů, ale v dlouhodobém časovém horizontu je uživatel odkázán na milost a nemilost dodavateli produktu, co se týče podpory architektur, knihoven, formátů aj., popř. jeho data najednou nemusí být jen jeho, nehledě k potenciálu pro backdoory.
v případě proprietárního softwaru vzniká lock-inA v čem spočívá ten lock-in? V tom, že na Windows neběží nic, než produkty MS? To asi ne. Tak v tom, že výstup nejde otevřít v ničem jiném? To také ne - to není závislé na tom, zda je produkt proprietární, nebo není. V tom, že se v tom člověk naučí a už nechce používat nic jiného? To také není otázka uzavřenosti SW. V tom, že když ukončí vývoj produktu, má člověk smůlu? Ale to je problém i u svobodného SW, pokud se čirou náhodou nenajde někdo, kdo pokračuje ve vývoji (sám jsem používal pár programů, které skončily a nikdo je neoživil). A nebo mluvíš o tom, kdy si firma nechá udělat řešení na míru? Ale to nebude nikdo dělat zadarmo, takže je to vlastně vždycky špatně, že jo?
Ano, v krátkodobém časovém horizontu může i proprietární software uživateli umožnit dosáhnout některých cílů, ale v dlouhodobém časovém horizontu je uživatel odkázán na milost a nemilost dodavateli produktu,Ano, tak si vezmeme programy, které jsem zmiňoval. GIMP/Photoshop, Scribus/InDesign, Writer/Word. Co jsi měl na mysli tím krátkodobým časovým horizontem? Třeba produktivní věk konkrétního člověka?
Pokud to stavíš do pozice, zda ne konkrétní uživatel, ale lidstvo jako takové potřebuje počítače, tak by sis měl uvědomit, že počítače jsou jednou z příčin, proč se lidstvo dostalo do tohoto stádia vývoje.
Závislost společnosti na fosilních palivech se vyvinula před počítači. Atomová bomba byla vyvinuta prakticky bez přispění univerzálních počítačů. Nápodobně antibiotika.
Ale vzniklý „dluh“ není řešitelný bez pomoci sofistikovaných výpočtů či výpočetních analýz velkých objemů dat, nehledě k automatizaci, přičemž zúčastněné systémy jsou distribuované.
A v čem spočívá ten lock-in?
Lock-in je stav typicky spojený s path dependence a síťovým efektem.
Zásadní je, co z tohoto mocenského vztahu může vendor vytěžit: můžeme to vidět ve veřejné správě, kde je problém změnit dodavatele nebo přejít na insourcing, nebo např. v tom, jak Microsoft do svých operačních systémů přidal univerzální backdoor a uživatelé s tím fakticky nemohou nic dělat (srovnej např. s VS Code, které si lze přeložit sám bez telemetrie – VSCodium; nápodobně Android/Chrome/…, byť to nejsou zcela zdravé „ekosystémy“).
V tom, že když ukončí vývoj produktu, má člověk smůlu? Ale to je problém i u svobodného SW, pokud se čirou náhodou nenajde někdo, kdo pokračuje ve vývoji (sám jsem používal pár programů, které skončily a nikdo je neoživil).
V jednom případě je to problém neřešitelný, v druhém řešitelný.
Z důsledků jmenujme např. hardware, z něhož je kvůli absenci ovladačů elektroodpad; vědecký software, jehož autor se však ztratil; či softwarové produkty jako součást kulturního dědictví, ať už kvůli implementaci formátů děl samotných, nebo program jako interaktivní médium.
Co jsi měl na mysli tím krátkodobým časovým horizontem?
To je vcelku zřejmé, pokud např. grafik vyřeší v Adobe Suite zakázku třeba rychleji nebo za víc peněz, získá další zakázku atd. Háček je v tom, že Adobe najednou přechází na model založený na předplatném.
Nebo Microsoft Windows byly 20 let relativně uživatelsky přívětivým prostředím pro koncové uživatele, kteří mohli automatizovat některé své úkony, přistupovat k Internetu atd. Akorát najednou má Microsoft univerzální backdoor, který se dotýká podstatné části populace a institucí.
Přitom právě organizace jako Microsoft jsou významnými geopolitickými hráči. Nakonec bychom se mohli bavit o tom, jak např. Cisco umožnilo růst totalitního státu v ČLR nebo Microsoft fakticky zastavil japonský projekt Tron.
Takže mám možnost investovat do nové grafiky, což už není u takového PC rentabilní, nebo koupit nové PC.
Problém nastal už ve chvíli pořízení takového hardwaru. Není to překvapivé, když uživatelé jsou již desítky let indoktrinováni, aby sledovali pouze specifické parametry jako „výkon“ a nikoliv už kontext.
Předplatné SW je pořádný podraz na lidi, holt krabice vydělávaly málo.
Předplatné není podraz, nýbrž logický krok v ekonomice, kde je cílem maximalizovat zisk, potažmo v kontextu informační revoluce.
Služba jako náhrada softwaru umožňuje mnohem lépe sbírat data – ten nejcennější zdroj – za účelem získávání znalostí užitečných např. k predikci chování uživatelů, a tedy i manipulaci jejich chování.
Což je problém kapitalismu, zvláště jeho pojetí v praxi.Jistě, v tom s tebou plně souhlasím.
Proto od začátku v tomto vlákně tvrdím, že je na uživateli, aby věnoval pozornost také jiným parametrům než těm propagovaných PR odděleními subjektů...Tady nejde o prolhaný marketing. Marketing nastupuje v případech, kdy je konkurence rovnocenná. Ale pokud vím, že produkt A má funkci, která je pro mne důležitá, zatímco produkt B, C, D ... Z ji nemá, vyberu si pro svou potřebu produkt A. A je úplně jedno, do které skupiny tento produkt spadá. Nad nějakou volbou můžeme diskutovat ve chvíli, kdy mé podmínky splňují produkty A i B, přičemž jeden je proprietární, druhý svobodný. Sám používám například GIMP i Photoshop, LO i MSO… – vždy podle konkrétní činnosti, kterou hodlám dělat, protože se mi něco dělá lépe v jednom, něco jiné v tom druhém či třetím… Je to pro mne stejné jako jiné nářadí. Také nepoužívám na všechno jednu pilu či vrtačku, ale mám jich více a volím dle konkrétní činnosti.
Marketing nastupuje v případech, kdy je konkurence rovnocenná.
Marketing je mnohem víc než jen propagace, jde o celý proces od identifikace potenciálních zákazníků po dodání na trh, včetně právě komunikace.
Tady nejde o prolhaný marketing.
Ani prolhaná ta komunikace není nutně, prostě akcentuje jiné parametry, přičemž zájmy dodavatele a uživatele se neshodují.
Je to pro mne stejné jako jiné nářadí. Také nepoužívám na všechno jednu pilu či vrtačku, ale mám jich více a volím dle konkrétní činnosti.
Ke kontaminaci postačuje jeden jediný toxický produkt.
(Stačí jediný proces k převzetí řízení systému.)
Ke kontaminaci postačuje jeden jediný toxický produkt.Hm, tak to už je „riziko podnikání“.
To je právě uváznutí trhu v lokálním extrému při hledání velmi úzce zavedeného krátkodobého užitku.
Today, algorithms know pretty well what we do, what we think and how we feel—possibly even better than our friends and family or even ourselves. Often the recommendations we are offered fit so well that the resulting decisions feel as if they were our own, even though they are actually not our decisions. In fact, we are being remotely controlled ever more successfully in this manner. The more is known about us, the less likely our choices are to be free and not predetermined by others.
Will Democracy Survive Big Data and Artificial Intelligence?
stejně jako další velmi bohaté firmy, snaží ovlivňovat svět, předpokládám, že kdyby ty firmy mohly, tak by vládly
Ale vždyť vládnou!
Nejen tak, že v některých odvětvích fakticky řídí státní regulace, ale – viz např. Google Is Not What It Seems (2014).
Že korporace vystupují jako politické entity, není novinka, příkladem budiž Východoindická společnost. Co nového je, to jsou nové podléhající nerovnosti spojené s rozvojem informační a znalostní ekonomiky: data/soukromí a vůbec „užitečnost“ člověka.
Ta první nerovnost – „datová“ – je právě téma svobodného a nesvobodného softwaru.
Ale vždyť vládnou!Myslel jsem v tom smyslu, že by obsadily parlament, senát, prezidentské křeslo... Jenže on je ten software jen jedním z mnoha. Pokud bys chtěl proti tomu bojovat, musel by sis vyrábět sám elektřinu ze zdrojů, které vlastníš nebo je máš zdarma, zajistit si svou vodu a své teplo, zajistit ze svých zdrojů obživu pro rodinu, chodit všude po svých... Protože když nakupuješ produkty, vždy podporuješ někoho, kdo buď je mocný, nebo se mocným stát může. A nemusí to být moc světová, kontinentální, či alespoň státní. Ona stačí i pouhá moc v obci, která může člověku hodně ovlivnit život.
Myslel jsem v tom smyslu, že by obsadily parlament, senát, prezidentské křeslo...
K dosažení a vykonávání moci zdaleka není nutné stávající instituce obsadit, ostatně to můžeme vidět na konstitučních monarchiích jako Japonsko, kde byl císař prostě upozaděn a faktickou moc držel šógun se svou administrativou.
Dnes lze snadno pozorovat, jak si soukromé subjekty zavazují politiky skrze např. financování kampaní, nechají si jimi schválit legislativu na vlastní míru, a tak třeba získat oligo-/monopolní postavení a vybírat soukromé daně (jako zdravotní pojištění v zemích s povinným komerčním zdravotním pojištěním).
Jenže on je ten software jen jedním z mnoha. Pokud bys chtěl proti tomu bojovat, musel by sis vyrábět sám elektřinu ze zdrojů, které vlastníš nebo je máš zdarma, zajistit si svou vodu a své teplo, zajistit ze svých zdrojů obživu pro rodinu, chodit všude po svých... Protože když nakupuješ produkty, vždy podporuješ někoho, kdo buď je mocný, nebo se mocným stát může.
To je argumentační klam.
K dosažení a vykonávání moci zdaleka není nutné stávající instituce obsaditJasně, to chápu a nerozporuji. Pouze opakuji, že jsem měl na mysli to formální uchopení moci.
To je argumentační klam.Nemyslím si. Podívej na ČEZ, Agrofert... V obcích mívají velkou moc dodavatelé tepla či správcovské firmy pro SVJ.
Nemyslím si. Podívej na ČEZ, Agrofert... V obcích mívají velkou moc dodavatelé tepla či správcovské firmy pro SVJ.
Což není argument pro to nedělat nic.
Ovšem analogicky jde na daný problém aplikovat decentralizaci (přechod na smart grid; pozemková reforma, změna dotační politiky) a veřejnou kontrolu (ČEZ je ostatně polostátní, protože jde o strategický podnik, přičemž se v něm promítají různé geopolitické zájmy; nápodobně v zemědělství/potravinářství je centralizace zásadní problém).
Navíc tématika softwaru a informací je metaproblém, který zásadně ovlivňuje dané oblasti – jednat se může namátkou o „right to repair“ automatizovaných zemědělských provozů nebo kopírovací monopol na genotyp.
Bojovat proti zasahování do politiky by se mělo změnami v politickém sytému, ne kontraproduktivním bojkotováním sotwareových produktů.
Taková historická analogie: církev řídí společenský a kulturní život v obci, vybírá de facto daně, ale ukazovat budeme na zchudlého feudála, co s tím udělá.
Ale zkus vysvětlit třeba vydavatelstvi, že nemá nakupovat InDesign, ale má tvořit časopisy ve Scribu. Že jim to sice bude trvat 4x déle, ale že to mohou vyřešit tím, že zaplatí 4x více lidí, kteří si mezi sebe tu práci rozdělí.
To není zrovna šťastný příklad, když právě vydavatelství představují nezřídka problém – jako dodavatelé proprietárního softwaru.
Taková historická analogie...Sám jsi uváděl jako příklad Východoindickou společnost. Pokud se nemýlím, podstata spočívá v tom, že měla obrovskou moc díky korumpování politiků. Nevím, zda převážně, či jen částečně, každopádně byl tam problém, který není analogický tomu zchudlému feudálovi.
Last supported Xorg version is 1.19.