Administrace komentářů

Moc pěkně a srozumitelně napsané. Jen bych trochu upřesnil tu část s /dev/null.

V linuxu je obecně situace taková, že soubor v rámci souborového systému zabírá nějaké místo a je popsán v tzv. inode (česky se tomu někdy říka inoda). Inode je identifikován číslem a není to soubor. Soubor jako takový je pouze odkaz na inode a na jeden inode jich může odkazovat několik. V inode je počítadlo souborů, které na daný inode odkazují. (ten je možno vidět ve výpisu ls -l) Ostatně i proto se funkce na smazání souboru jmenuje unlink. Vlastní smazání inode je provedeno ve chvíli, kdy počet odkazů klesne na 0.

Pokud si proces otevře soubor, potom se toto číslo v paměti počítače zvýší (v ls -l to tedy není vidět) a pokud se soubor zavře, tak se číslo zase sníží. Pokud tedy smažu otevřený soubor, tak snížim pouze číslo z 2 (odkaz v adresáři+otevřený soubor) na 1, ale proces, který soubor používal, ho vesele může používat dál a soubor je pořád na disku v plné velikosti. Proto syslog pořád zapisoval do původního souboru, ke kterému se ovšem nedalo dostat, protože na něj v žádném adresáři nebyl odkaz.

Tenhle princip je na první pohled matoucí, ale když se nad tím človek zamyslí, tak to dává smysl.

Jinak pro informaci, je možné použít příkaz tail -f /var/log/messages, který vypíše posledních 10 řádek ze zmiňovaného logu a přepne se do režimu, kdy zobrazuje vše, co přibylo.