Administrace komentářů

Koukám, že Proliant ML150 G6 má zřejmě od přírody SATA HBA s minimální podporou RAIDu (SW RAID) - říkají tomu "Smart Array B110i", podle mého je to klasický Intel Matrix Storage integrovaný v south bridgi čipsetu (patrně ICH10[+X58] nebo P55). HPčka neznám, takže netuším, jaký soft-RAID stack se s tím dodává (zatím jsem viděl Intel nebo Adaptec, možná má HP nějaký svůj). Každopádně podporu ve FreeBSD to nemá, ani v Linuxu (je to takové šidítko pro neznalce s Windowsama).
Pouze nejvyšší modely mají v PCI-e slotu plnohodnotný hardwarový RAID zvaný SmartArray P410 (8kanál) - zřejmě docela dělo a má podporu ve FreeBSD 8.

Pořizovat si server s hardwarovým SAS RAIDem (P410) a mít v něm jenom jeden disk jsou vyhozené peníze.

Pořizovat si server s dvěma CPU paticemi a pouze jedním procesorem jsou podle mého do značné míry vyhozené peníze. Stejný druhý procesor za rok na volném trhu dost možná už nekoupíte a od HP může být v té situaci pekelně drahý. Buď kupte rovnou osazené dva procesory, nebo kupte jednoprocesorovou mašinu, ušetříte peníze za server i za elektřinu. (Jenom aby to šlo pořídit se SAS diskama - to není jisté.) Teoreticky by tam mohl být ještě rozdíl v průchodnosti čipsetu (sběrnic) mezi 2CPU a 1CPU čipsety, ale to bývalo spíš u předchozích generací (serverové čipsety i7520 nebo i5000), v dnešní době (X58 všude a Nehalem CPU s on-chip řadičem RAM) se to stírá a každopádně i u dnešního desktopového hardwaru v roli serveru je úzkým hrdlem 1Gb Ethernet.

Pokud byste přesto zvolil variantu, koupit dvouprocesorový server s pouze jedním CPU osazeným, a za rok byste sehnal druhý procesor, tak stačí ten procesor jenom zasunout a nastartovat. FreeBSD rekompilovat ani rekonfigurovat nemusíte, není tam co štelovat.
Před pár lety, kdy druhý procesor znamenal druhé CPU jádro v systému, mohlo být potřeba překompilovat kernel kvůli podpoře SMP (pokud už jste ho neměl beztak nahozené kvůli "vedlejším efektům", jako je podpora APICů i na jednojaderném stroji). V dnešní době většina i jednopaticových strojů obsahuje vícejádrový procesor, a SMP je v kernelu by default zapnuté. Linux a FreeBSD si detekují počet procesorů (a případně další návazné ACPI srandičky) při každém startu, neukládají si na disk žádné stavové informace, které by se týkaly počtu jader/procesorů v systému (ani ACPI) a o které by systém mohl v případě upgradu "zakopnout". Pro srovnání Windows teoreticky mají ACPI HAL připasovaný na míru konkrétnímu hardwaru při instalaci a při následné změně ACPI hardwaru může být problém - ale mám pocit, že zrovna přidání pár procesorových jader nerozhodí ani Windowsy (navíc každá nová verze Windows mi přijde ke změnám hardwaru tolerantnější než ta předchozí, blíž "linuxové filosofii").

Jsou to asi dva týdny, co jsem viděl trojici mrtvých Raptorů, po roce provozu. Byly v serveru právě jenom 3, nakonfigurovány na RAID5. Pole degradovalo, zákazník se pokusil o rebuild, a vzápětí pole zhavarovalo (druhý disk fuč). Nakonec v servisu na stole (už mimo RAID) zlobí všecky tři. Když jsem je přepsal všecky nulama, tak potom natočily asi 150 bezchybných průchodů čtecím testem, pak začaly znovu házet chyby. Slyšel jsem už dříve podobné zvěsti odjinud. Takovou poruchovost jsem třeba u Cheetahů zdaleka nepozoroval, a prodali jsme jich víc.
Velociraptor dává vynikající, až šokující špičkový výkon (IOps) - ale po zkušenostech se starším bráchou bych se měl na pozoru Pokud máte pravidelné zálohy dat, a nejlíp ještě nastavíte řadič RAIDu, aby pravidelně kontroloval povrch, tak by to asi mělo být bezpečné.

Podle čeho posuzujete / porovnáváte výkon CPU, potřebnou RAMku a disky? Máte nějaký dosavadní server, který už nedostačuje, a snažíte se ho nahradit něčím lepším? Máte konkrétnější představu, kolik výkonu těchto tří součástek reálně potřebujete? Aby nakonec ten Váš server nechodil úplně spokojeně na ATOMu s jedním SATA diskem Čím jednodušší hardware a čím nižší spotřeba elektřiny, tím vyšší spolehlivost / delší životnost.

Pokud koupíte HPčko (nebo nějakou jinou velkou značku), tak máte velice solidní šanci, že ten server za pár let vyhodíte pro naprostou morální zastaralost - že se jí ten server dožije. U velkých značek jsou solidně dimenzované elyty a další součástky ve všech stupních napájecích zdrojů. Teď mě napadá, že tohle se týká jenom echt serverů (Proliant sem patří) - pokud se týče desktopů, v našich končinách velké značky v minulosti často prodávaly levné kastle s noname motherboardem, které byly co do spolehlivosti a podpory někdy vysloveně pod úrovní kvalitní noname stavebnice (= značkový hardware pro rozvojové země).
Pokud si server postavíte po svém z levnějšího hardwaru, tak se zamyslete, co budete dělat, až Vám dva měsíce po záruce shoří zdroj. Jedna možná odpověď je, že za dvacet EURO koupíte nový (nebo vytáhnete připravený náhradní ze skříně) a jede se dál. Totéž s motherboardem - koupíte na ulici nový (ještě vyřešíte kompatibilitu s CPU a RAM), vrazíte do skříně, připojíte disky, a pojede to.
S tím taky souvisí otázka, co budete dělat, když server klekne v záruce. Standardní záruka na noname hardware je "best effort" a nemáte moc šanci získat nějaký lepší servisní režim ani za příplatek. U značkových mašin je rychlý servis za příplatek dostupný, v některých případech i v základní ceně.

Nejsem odborník na ladění databází. Možností je jistě spousta, a přidat RAMku je jedna z nich. Upozorním snad na jednu mezní situaci: write-back cache (která mimochodem datařům zrovna nevoní kvůli bezpečnosti) pomůže rozložit kolísavou zátěž v čase a pod zátěží měnit pořadí požadavků, tj. optimalizovat (zkracovat) průměrnou délku seeku (což u dobrých disků zvyšuje efektivní IOps, u levných desktopových moc ne). Nicméně, pokud trvalý tok požadavků od databáze je v průměru vyšší než reálný IOps výkon disků, tak to není dlouhodobě konvergentní a sebevětší WB cache Vám nepomůže. V takových případech (databáze s intenzivním rozdrobeným zápisem na disky, kde disky nestíhají) pomůže jediná věc: větší počet disků (spindles), rozumí se v nějakém rozumném RAID levelu (1/10). Je na Vás, abyste posoudil, v jaké oblasti zátěže se pohybujete

Spousta dnešních menších serverů se procesorově fláká. Pokud máte nějakou složitější aplikaci, která více chroupe data, nebo třeba server-side Javu, nebo špatně napsanou aplikaci, tak můžete mít vytížené i procesory - ale je to méně běžný případ.
Naopak investice do RAMky dává velmi dobrý smysl. Cena pamětí pro danou generaci/technologii a kapacitu klesá v čase relativně pomalu. Ve spektru RAM modulů pro danou generaci bývá nějaký zlom (aktuálně cca 2GB/modul pro unbuffered DDR2/3, resp. tuším 4 GB pro ECC Registered DDR3), nad kterým začne být cena za GB příšerně vysoká a dostupnost mizerná. Takže má smysl, pokud chcete hodně RAMky, brát moduly o velikosti "těsně pod zlomem" - tak se do serveru vejde maximální objem RAM za rozumnou cenu. Pozor na balení "kit of 2" (nebo "kit of 3"), kde je udávaná celková kapacita, ale kupujete 2 resp. 3 moduly (= zaberete odpovídající počet DIMM slotů). Dále, pokud to ženete na hranu, je třeba dávat pozor na povolený počet "ranků" na DIMM a na kanál, což je omezení charakteristické pro daný motherboard resp. model procesoru. Nehalem má totiž řadiče paměti on-chip. Zajímavou vlastností Nehalemů je, že u Xeonů s tímto jádrem lze použít v jednom boardu jak ECC Reg. tak unbuffered paměti. Vedle samotné opravy chyb se prakticky vyskytuje zajímavý jev: do určité hranice jsou levnější unbuffered paměti, ale v určitém rozsahu osazených kapacit se vyplatí ECC registered Ostatně už jsem tady o tom jednou klábosil...

Zkuste se mrknout na tyhle boardy, jestli byste si nevybral Některé modely mají 8x SAS na bázi LSI 1068 (FreeBSD driver mpt), šlo by to rozjet se softwarovým RAIDem ve FreeBSD. Pozor na jeden kus co má 8x SAS2 LSI2008, pro ten ještě není podpora ani ve FreeBSD CVS (ostatně ani driver pro Windows na LSI webu).
Ale fakt je, že ta cena od HP za kompletní server je hodně dobrá.