Administrace komentářů

To je o čem jsem psal výš. To že je to standardní SATA je výhoda i nevýhoda. výhoda v tom, že nemusíš nic dělat v OS, nevýhoda proto, že použivají systémy určené rpo rotační disky. Standardní staré návrhy FS mají zabudovánu optimalizaci pro rotační disky. Když bys navrhoval FS někdy v roce 1980-2000 tak si to ani nepředstaví jinak. A sekvenční operace s daty budeš silně prioritzovat před náhodnými sektory na disku, díky tomu že víš jak ti vše zpomalí seek time, ale opětovné přepisování jediného bloku nebudeš řečit vůbec. Budeš takové priority mít v pozadí v hlavě a při návrhu s tím budeš pořád pracovat. A takové jsou současné systému. Problém lepšího přístupu k SSD je v tom jak jsi napsal:

OS neví, jak konkrétně se chová typ buněk v tom disku.

Když by disk měl dva režimy. jeden kdy se chová jako standardní SATA. A druhý, kdy na stejném SATA pojede jiný set příkazů (pro SSD operace) kdy se OS může zeptat na všechny potřebné informace k konstrukci SSD ako jsou velikosti bloku na čtení zásip mazáni. časové délky těchto operaci, a možná ještě další informace, tak bude na čem pracovat. Když si vezmeš, tak to jak postavit FS máme důležité implementace alespoň Ext4, XFS, JFS a asi i nevyvíjené FS od Reisera. (nemluvě z ZFS a btrfs) Každý v podstatě vyjadřuje trochu jiný názor, jak uspořádat infomrace (a metainformace) na rotačním disku tak, abychom dostali dobrý FS.

Pro SSD nic takového nemáme. Díky tomu, že SSD neposkytne informace, jak to má uvnitř, ani na tom nemůže nikdo pracovat. A všichni jsme závislí na kvalitě optimalizace, který si vymyslí výrobce SSD a řadiče a pokud je tam chyba tak to vlastně nikdo nenajde.