Administrace komentářů

S vytvářením hybrida x86_64/x86 už mám pár zkušeností, kompiluju si totiž 64-bitovou verzi Linux From Scratch. Pár poznatků:

- pokud se v kernelu zapne IA32 Emulation, nemusí být ani jedna aplikace 64-bitová, v pohodě poběží 32-bitový busybox, glibc, init, prostě cokoli

- pokud chcete mít 64b systém (což asi chcete ), a chcete, aby např. mozilla byla 64b musí být 64b všechny knihovny, které daný program používá, počínaje glibc. Obdobně, pokud chcete 32b mplayer, musíte mít k dispozici 32b verze všeho, včetně glibc.

- 64b binárky se docela nafukují, oproti 32b bývají až o 30-40 % větší

- 64b programy jsou rychlejší, minimálně na třeba výše zmíněné mozille je to dost poznat. Faktem na druhou stranu je, že se déle zavádí, kvůli své velikosti. Benchmarky zatím žádné nemám.

- programy s kusy assembleru pro x86 se nezkompilují, assembler x86 a x86_64 totiž není totéž. Drastický příklad je třeba xvidcore, ta se stane celkem nepoužitelnou. [není to tak špatný - v příští verzi podpora 64b bude]

- 3D akcelerace chodí stejně dobře jako v 32b (nvidia) - a podle dnešní zprávičky konečně i ati.

- logické a rozumné je samozřejmě mít nativní, tedy 64b knihovny v lib a 32b kdekoli jinde. Osobně to řeším tak, že si chrootem připojím celý 32b systém, ve kterém si něco zkompiluju a do 64b systému si přenesu jen daný program + všechny .so knihovny (určím dle ldd -r program).