Naslouchání (diskuse)

[machr]

podle me tuhle potrebu aby je nekdo poslouchal maji hlavne zensky. Vetsina chlapu to proste prejde...

Me treba, kdyz nekdo neposloucha, tak proste doreknu, co sem chtel a jdu pryc. Aniz bych byl nejak nestvanej, nebo co. Samozrejme NIC NEOPAKUJU DVAKRAT

[cooler]

No mozno mas ten pocit z toho, ze zeny su vecsinou dobri posluchaci. K nepocuvaniu toho druheho maju asi viac tendenciu chlapi. Aspon mi to tak prijde.

[rastos]

Mňa štve trocha iný aspekt toho problému. Keď v práci potrebujem niečo od kolegu, tak prídem za ním a čakám, až on sám preruší/dokončí to čo robí a opýta sa čo na neho mám. Naopak sú ľudia, ktorí akosi automaticky predpokladajú, že zmyslom mojej existencie je čakať až oni niečo povedia a ja som povinný v tom momente zareagovať. Som zabraný do problému (programátori tomu vravia Úroveň Alfa) a oni utrúsia niečo polohlasom, v druhej miestnosti otočení chrbtom ku mne a rozčuľuje ich, že tie slová nevnímam.

Moje povolanie a nadšenie pre počítače ma navyše poznačilo tým, že do Úrovne Alfa upadám aj pri iných činnostiach než programovaní.

[Jan Jílek]

V takovém případě se já osobně rozhoduji jestli to co od kolegyně, kolegy potřebuji je pro mne tak důležité abych je přerušil. Pokud je udělám to, a chci na nich aby mi naslouchali. Otočený zády k PC tedy naslouchat nesvedu. Jedině, když se otočím k tomu člověku. I když někdy klepání na klávesnici používám abych se lépe soustředil na poslouchání. Ale na to stačí i pohrávání si s klíči.

[XXX]

Jsou i tací kteří rádi poslouchají sami sebe... )) A ještě mě napadá příklad, kdy sám sebe neposlouchám. Jsem potom agresivní sám k sobě? )) ALe to asi mluvím o schizofrenii. ))

Tedka jsem si dělal srandu, ale je zajímavé jak váš blog přesně popisuje stav věci na abclinuxu. Třebas jsem napsal blog ve kterém jsem reagoval na určité věci v předchozích blozích a dělal si totální prdel. Bohužel se našlo spousta jedincu co to vubec nepochopilo... Někdy se i stává že napíšete tučným písmem DĚLÁM SI SRANDU a stejně to lidi nepochopí... )))

[Jan Jílek]

To že si děláš srandu je rozjaří ještě o něco víc. Mají pocit, že je chceš zesměšnit. Ale to je přesně ten rozdíl mezi řečeným a slyšeným a psaným a čteným. Nezoufej, stejně se to moc nezlepší.

[s0]

Justýno ty naslouchej už vychází tvůj černej den
a někde v dálce svítá do nových časů
své naděje co postrádáš nezahazuj co nepoznáš
divoký havran přináší tvá znamení

I v hříchu zůstaň stejná
a na osud nezoufej
vždyť víš že neutečeš nikam
a z dálky přichází zas další šedý den

Justýno tvé zvonění co nohy v tanec promění
jsi víla lesů přicházíš když den jde spát
jen tisíc nocí protancuj a nezoufej na osud svůj
vždyť tvoji kletbu promění až svítání

Justýno kam utíkáš ty cesty světa dobře znáš
a z natažené ruky umíš život číst
ten nevěří kdo nepoznal tvou pavučinu kouzel pár
jsi víla lesů čarodějka opuštěných

[XXX]

XIII. století? )

[s0]

muhehe, jak jinak?

[eXEden]

Stejně tak, jako naslouchání, je důležité i mluvení. Dokonce bych řekl, že je ještě důležitější. Bohužel jsem narazil na člověka, kterej mluvit neuměl a taky to podle toho tak dopadlo... Jinak moc díky za tvoje zápisky - je to balzám na moji duši ...

[Pinhead]

Ještě jde pootočit hlavu k mluvícímu, očima sledovat monitor a kývat hlavou.

[HS]

Pekny clanek. Je lehke zvladnout mluveni , ale tezke naslouchat tak aby se nikomu neublizilo. Je lehke nekoho odsoudit , je tezke nekoho pochopit a pomoci mu. Mam pocit z teto spolecnosti, ze toto dokaze ovladat velice malo lidi. Bohuzel je ten trend ze obycejni lidi nejsou tuto dovednost na zakladni urovni prijmout a pouzivat ji. Je to pro spolecnost skoda.