Nic chytrého a užitečného (diskuse)

[Lubos]

Už jsem se chystal jít spát, ale „náhodou“ jsem ještě klikl na blogy, ani nevím proč. Tak si to tak pročítám a najednou blik. Možná to znáte, něco děláte a najednou to přijde. Poslední dobou mne zaměstnávaly nějaké otázky a při čtení tohoto zápisku, z ničeho nic, tiše a náhle přišly odpovědi. Bomba. Jeden z těch malých zázraků života. Akorát nemohu souhlasit s nadpisem. Mohu jen poděkovat.

[Jan Jílek]

Tak když něco jste našel, potom dobře.

[masomlejn]

Pocit viny z nicnedelani, to je takovej sadomasochismus, kdy se vicemene sami hodnotime ocima jineho, toho kdo neustale neco dela "vytvari" buduje. Ja se flakam a on mezitim pracuje....sem to ale lempl, budizknicemu. Misto toho aby nas to povzbudilo k nejaky cinnosti to uvrhuje do deprese. Jak se z tohodle zacarovanyho kruhu dostat? Na to se postupne snazim prijit. Mozna nas k tomuhle neustalemu srovnavani zene pocit, ze kdyz nebudem jako ostatni tak nas nebudou mit radi, nebudou si nas vazit. Nakonec skoncite tak ze si hlavne nevazite sami sebe. A jsme zase u toho sadomasochistickyho sebeposkozovani. Ono to nejde vydrzet dlouho, ja to s prestavkama uspesne praktikoval ctyri roky. Skonci to vetsinou tim ze travite vecery v neuroticke snaze NECO delat a vysledkem je velke NIC, rozklepane ruce, zmatek a zase ty vycitky. Tenhle nekonecny "DO" cyklus nevite jak utnout, hlavne si neuvedomujete ze se vubec neco ma utnout. Zijete v uktvele predstave ze se musite jeste vice cinit ze za to ze nemate "objektivni" vysledky muze jen nedostatek pile, cilevedomosti, schopnosti...atd. Ale prd, nic z toho to neni. Jen zapominate na to ze existujete vy a vase potreby a touhy. U tech potreb je velka vyhoda, ony se totiz prihlasi samy, jen nesmite ignorovat jejich signaly. Telo (mozek) ma takovy obranny mechanismus, utne vam soustredeni, protoze o to o co se snazite vlastne ani nechcete. Kdyz takle blbnete dost dlouho tak vam opravdu hrabne a dostavujou se "zajimave" efekty jako treba predstavy rvoucich lidi ve vasi hlave, kteri vam spilaji, ze ste uplny hovno, a ze vam uz tisickrat rikali to ci ono a vy furt nic nedelate. Vite ze ty hlasy nejsou realne, ale nemuzete se jich zbavit. Zbavit se jich je problem, furt jsou tady, rano behem cesty do prace se tim bojem stacite tak vycerpat, ze ste k jakykoliv cinnosti potom nepouzitelnej. Ne vsechny cesty konci v Bohnicich, ale spousta jich tam smeruje, kdo tam dorazi zivej tak udelal prvni a nejdulezitejsi krok v hledani cesty ven z tohodle zacarovanyho kruhu. Pokud mate v sobe jeste spetku touhy (o sile nmluvim, tu uz davno memate) tak to jde zvladnout. Jen potrebujete aby vam nekdo rekl jak, pak uz je to na vas.

Me se ten nadpis libi, kdo si tohle rekne a neciti zadnou vinu, tak muze smele tvorit neuzitecny a nechytry veci, ktery ho ale naplnujou a postupne si uvedomi ze tim nic neztraci, naopak, ziskava duveru v sebe a hlavne sebeuctu...takova dusevni hygiena.

[Jan Jílek]

Docela přesnějste to popsal. A zřejmě víte o čem mluvíte. Někteří klienti o tom mluví podobně.

[trekker.dk]

Tak to je, co mi táhlo hlavou cestou do Delvity...

Docela pěkný blog... nicméně přiznávám se, že pokud si představím hypotetickou situaci, že bych šel do Delvity, asi by se mi hlavou honilo něco jiného.

[Jan Jílek]

No každý něco jiného. U mne to není hypotetická situace. Chodím do Delvity často.

[Martin Lebeda]

Zajimalo by mne, zda si pripustite, ze nekteri z tech lidi, co se podle Vas nikdy nikam nepodivali a pachti se cele dny v monterkach, mohou byt treba spokojenejsi nez Vy? Treba maji sve blizke opravdu radi a postavit dum pro sve dite je pro ne skutecne vice nez videt nejakou tramtarii.

Vam, vas zpusob zivota treba vyhovuje, ale ne kazdemu. Je to jiz nekolikery spot v tomto blogu, ze ktereho na mne pusobi znacna beznadej a rozervanost daleko vice nez ta proklamovana pohoda o ktere se tam tolikrat zminujete - takovych lidi je mi spise lito, misto abych je obdivoval.

[Jan Jílek]

Píši jen o těch co po těch dvaceti letech sami říkali, že jim je líto, že tolik času a energie věnovali těm montérkám a nic neužili. Ti co to neříkali, jsou zřejmě spokojení:

[Jan Jílek]

A jen bych se jich skutečně rád zeptal jestli jim to dalo tu jistotu, co tak proklamovali. Obávám se že ne.

[trekker.dk]

Treba maji sve blizke opravdu radi a postavit dum pro sve dite je pro ne skutecne vice nez videt nejakou tramtarii.

Vzpomněl jsem si na poslední kapitolu z Lesk a bída Čekání od Zdeňka šmída

Náhle, snad pod vlivem včerejšího alkoholu, zmocnil se Jana výchovný záchvat charakteristkický pro učitele, kteří si dlouho nezaučili. - Takhle vona, zvdihl prst, - vám stejně jednou zdrhne. Dyť s váma nic neužije, celej život v týhle ďouře... vzal jste ji třeba někdy na vejlet?

- Na jakej vejlet? chlap vykulil na Jana oči. - Copak my tady máme čas jezdit na vejlety?

- A co tu pořád děláte?

- To je mi otázka, zařičel ajzmboňák ve zlém smíchu, - přece furt je co dělat, ne? Tak já nevím, barák, zahrádka, prase, slivovici stáčím, dříví na zimu, pak zas nějaký, nějaká... to je ale blbá otázka, co prej tady děláme, my, dospělí lidi!

- Ale vona by třeba docela ráda na Karlštejn.

- Vy vole, žekl ajzmboňák, a když mu Janův návrh došel naplno, rozčíli se tak, že začal zas Janovi tykat. - Nevíš kdy? A nevíš za co? Při ajzmboňáckým platu? Copak já můžu jezdit s ženou na nějaký vejlety?

- Máš erární jízdenku! překřikl ho Jan. - Nezapírej, já vím, že ji máš, všichni na dráze ji máte! Víš jak by ti žena byla vděčná, kdybys ji vzal třeba do Jugoslávie?

- Dělej si srandu z někoho jinýho, zavrčel cizí chlap. - Copak jsem nějakej herec? Nebo óbrsoudruh? Nebo kapitalista?

Abych pravdu řekl, mám za to, že věnovat se svým blízkým tím, že jsem celý den v práci nebo pobíhám okolo baráku, nemusí být vždy ten nejlepší způsob.

[Martin Lebeda]

Na tenhle i ostatní příspěvky, uvedené výše, se dá odpovědět asi tak, že samozřejmě oboje, užívání si i makání, je třeba provozovat ve vyváženém stavu (resp. se o takový stav pokoušet) a je to zejména otázka osobních priorit. IMHO je potřeba obojí a je potřeba vědět kdy je čas na "montérky" a kdy je čas na užívání si.

Pokud někdo (vč. p. Jílka) považuje to že si ve svém životě užil mnoha žen za skvělou věc, tak já dávám přednost trochu pevnějšímu vztahu. Pokud píše že mnohokráte začal znovu, tak mne logicky napadá, zda to opravdu byl nový začátek nebo spíše útěk od staršího. Pokud píše o tom, že byl několikráte ženatý a vždy se mu manželství rozpadlo, pak něco IMHO není v pořádku i na jeho straně a asi nebude jednoduché s ním vyjít. Pokud píše o svém divokém mládí i současnosti, tak si jej nějak neumím představit jako psychoterapeuta - asi bych se svěřil raději někomu vyrovnanějšímu, kdo nebude mít problémy sám se sebou.

Pokud mne nijak nepoškozuje - "proti gustu žádný dišputát" - ale obdivovat jej za to nebudu.

[Martin Lebeda]

Ještě dodám, že p. Jílka osobně neznám a jde jen o můj dojem z jeho zveřejněných textů.