Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Pokud jde o hudbu, nikde jsem nenašel povídání o tom, jak hloupý zápis je notová osnova.Frantisek Fuka ta retardovana pravidla taky kritizuje. Zajimavy je jeho experimentalni klavir. Kdysi jsem hral na akordeon, a kdybych mel tu klavesnici, kterou Fuka navrhuje, mozna bych u toho vydrzel dele, nez par let. V hudebni nauce jsem absolutne nechapal, za jakym ucelem se uci ta podivna pravidla, byl jsem z toho v pr... Noty jsem moc neumel, protoze jsem nedokazal najit predvidatelnou korelaci mezi notami a tim co slysim, a tak jsem hral jenom podle sluchu, coz je cinnost, pri ktere klasicka retardovana klavesnice strasne rada podkopava nohy. Hudebni skoly by se nad sebou mely zamyslet, protoze jejich pristup k vyuce odpovida tomu, jako kdyby se nekdo k tomu, aby mohl zacit programovat, musel naucit opkody nejake obskurni instrukcni sady.
Toto nie je tak celkom pravda. Tempo hudby sa moze pocas skladby (zvacsa plynule) menit (to urcuje dirigent, pripadne specialny notovy zapis alebo umelecke citenie toho, co hra). Plati len, ze dlzka celej noty je 2-nasobok dlzky polovej (a ta 2-nasobok 1/4 notiny atd) v dany moment.
Plati len, ze dlzka celej noty je 2-nasobok dlzky polovej (a ta 2-nasobok 1/4 notiny atd) v dany moment.
A ani to neplatí úplně, protože frázování/artikulace...
Už dlouho jsem sem nepřispíval, ale tenhle blog mne rozesmál. Netuším, jestli na něco hraješ a jak dlouho, ale jestli v tom budeš pokračovat, časem zjistíš, že notový zápis logiku má a to výrazně dokonalejší, než jiné způsoby záznamu.S tím by se sice dalo souhlasit, ale ten zápis trpí podobnými problémy jako prakticky všechny zápisy vytvořené člověkem včetně přirozených i programovacích jazyků.
To, co se ti zdá divné, tedy nestejné intervaly mezi notami v jedné tónině, nemá na svědomí člověk, ale příroda, přesněji vlastnosti ucha vnímat libost, či nelibost souzvuků.To je ovšem jenom část pravdy. Svoji velkou roli hraje i kultura a zvyk člověka, což je vidět i na různorodosti hudby od různých autorů a z různých konců světa, zvlášť před globalizací.
A co se týká ladění akordů při transpozicích, tak tam je jiný problém. Tebou zmiňovaná odmocnina odpovídá chromatickému ladění, ve kterém přibližně dobře znějí všechny tóniny. Jenže když si nástroj naladíš do čistého ladění, které jak už název napovídá čistě zní v jediné tónině, tak ty ostatní budou znít o to hůř, protože ucho neumí odmocňovat :) .To bude nejspíš tím, že je chromatika pouhou vyváženou aproximací tóniny složené z jednoduchých poměrů frekvencí.
To, co se ti zdá divné, tedy nestejné intervaly mezi notami v jedné tónině, nemá na svědomí člověk, ale příroda, přesněji vlastnosti ucha vnímat libost, či nelibost souzvuků. A notový záznam to jen a pouze reflektujeNo, ta libost souzvuku ma primocarou matematickou motivaci - kombinace tonu, jejichz frekvence jsou v pomeru malych celych cisel, bude mit kratkou periodu a tak bude vnimana jako jeden ton s odlisnym zabarvenim nez jako dva nezavisle tony. Nicmene to moc nevysvetluje notovou osnovu ci sedmistupnove stupnice s asymetrickymi stupni (nekde o ton, jinde o pulton). Spis naopak - akord s pomery frekvenci ~ 4:5:6 bude asi znit dobre, at uz bude zacinat na kteremkoliv pultonu, nicmene v klasickem zapise se budou lisit prave ruznymi krizky a becky. Zatim jsem nenarazil na rozumne vysvetleni, tak hadam, ze to je spis historicka zatez z doby pred rovnomernym ladenim chromaticke stupnice.
Tak historická zátěž tam určitě bude, nicméně to má i praktické důvody - naprostá většina hudebních děl nepotřebuje celý chromatický rozsah, typicky potřebují jen určitou podmnožinu danou právě těmi křížky a béčky, které se zápíší v předznamenání a ve zbytku zápisu je už není potřeba řešit, že.Většina lidí většinu děl nezná. Tudíž i kdybys měl nakrásně pravdu, že naprostá většina hudebních děl vystačí s předznamenáním (čímž si mimochodem vůbec nejsem jistý), pro většinu lidí má ta informace nulový význam. Argument statistikou vyvrácen statistikou. :)
Tudíž i kdybys měl nakrásně pravdu, že naprostá většina hudebních děl vystačí s předznamenáním (čímž si mimochodem vůbec nejsem jistý)To jsem ale nenapsal. Napsal jsem, že naprostá většina hudebních děl nepotřebuje celý chromatický rozsah, a za tím si celkem stojím, přestože většinu děl neznám... Jinak myslím si, že většina děl jenom s předznamenáním nevystačí, že budou nějaký ty křížky/béčka potřebovat i v notách, ale stejně si myslim, že tradiční zápis je, co se složitosti a čitelnosti týče, lepším kompromisem než by byl nějaký zápis určený pro celou chromatiku. Jsou samozřejmě i případy, kde se to křížky/béčky hemží (třeba Debussy, že), ale je otázka, jestli by mělo smysl se kvůli těmto případům učit nějaký nový systém. IMHO ne, navíc on i ten tradiční víceméně dobře funguje i v těchto případech.
To jsem ale nenapsal. Napsal jsem, že naprostá většina hudebních děl nepotřebuje celý chromatický rozsah, a za tím si celkem stojím, přestože většinu děl neznám...To ovšem snad nemá ani cenu říkat, ne?
Jinak myslím si, že většina děl jenom s předznamenáním nevystačí, že budou nějaký ty křížky/béčka potřebovat i v notách, ale stejně si myslim, že tradiční zápis je, co se složitosti a čitelnosti týče, lepším kompromisem než by byl nějaký zápis určený pro celou chromatiku.To si nemyslím. Když pak člověk musí skladbu transponovat, tak si to v hlavě stejně musí dát dohromady po půltónech, ne po krocích a křížkách. Myslím, že notový zápis je opravdu jen historický relikt, stejně jako qwerty nebo nedej bože qwertz klávesnice.
To si nemyslím. Když pak člověk musí skladbu transponovat, tak si to v hlavě stejně musí dát dohromady po půltónech, ne po krocích a křížkách.S transpozicí je problém jenom v tom, že znaménka u not (béčka, křížky, odrážky) nejsou relativní k předznamenání, ake k té notě napevno. Tohle kdyby se opravilo, s transpozicí by nebyl problém o nic větší než v hypotetickém chromatickém zápisu, ale přitom by se zachovala jednoduchost klasického zápisu...
Jinak myslím si, že většina děl jenom s předznamenáním nevystačí, že budou nějaký ty křížky/béčka potřebovat i v notách,
No, to je tím, že hudba často moduluje, tj. přechází z jedné tóniny do druhé. Je to asi jako by někdo v průběhu zaznamenávání údajů dynamicky měnil jednotky. Nebo systém koordinátů. Je naprosto logické, že se to promítne i do notového záznamu, protože je to něco, co je vlastností dané skladby. Zglachjšaltovat to všechno do jednoho chromatického systému by byla naprostá blbost.
ale stejně si myslim, že tradiční zápis je, co se složitosti a čitelnosti týče, lepším kompromisem než by byl nějaký zápis určený pro celou chromatiku.+1
Nicmene to moc nevysvetluje notovou osnovu ci sedmistupnove stupnice s asymetrickymi stupni (nekde o ton, jinde o pulton). Spis naopak - akord s pomery frekvenci ~ 4:5:6 bude asi znit dobre, at uz bude zacinat na kteremkoliv pultonu, nicmene v klasickem zapise se budou lisit prave ruznymi krizky a becky. Zatim jsem nenarazil na rozumne vysvetleni, tak hadam, ze to je spis historicka zatez z doby pred rovnomernym ladenim chromaticke stupnice.
1) notová osnova je otázkou zápisu. Ta se odvíjí od toho, jaká hudba (tradičně) je.
2) to, že k hudbě potřebuješ tóniny (výběr tónového materiálu) rozhodně není „historická zátěž“, je to nutnost. Historicky a kulturně existovalo/existuje spousta tónin, nejen „naše“ durová a molová, ale taky tzv. staré církevní stupnice; na dálném východě je to pentatonika (odpovídá černým klávesám na klavíru), ale třeba takoví arabové mají tónin nejmíň 20 (většina se podobá evropským tóninám, s tím rozdílem, že některé tóny jsou snížené/zvýšené o 1/4-tón).
To ukazuje, že mít takovýto výběr tónů je prakticky nutnost, protože by si mozek s 12 půltóny (nebo dokonce 24 čtvrttóny) blbě poradil. Používat jen nejbližší alikvóty (praktcky oktáva, kvinta a tercie) je zase příliš málo. Takže vznikly tóniny o pěti až sedmi tónech. (Ano, to že se v evropské hudbě vyskytuje prakticky jen dur a mol - to je historická zátěž. Nikoliv ale samotná existence tónin!)
chromatickému laděníChceš říct „temperovanému“ ladění?
A existuji nejake lepe navrzene notove/hudebni zapisy?Ne.
To je jako kdyby hudebník začal říkat, že programovací jazyk C je kreténsky postavený, protože se v něm nedá zapsat číslo ani v trojkové, ani ve čtyčkové, ani v pětkové, či šestkové soustavě či ani sedmičkové.Proč tak absurdně, já osobně bych si primárně stěžoval na absenci dvojkového zápisu, který mimochodem Python zvládá. Ale faktem zůstává, že vztah mezi bin a hex je natolik přímočarý, že se s tím dá při troše snahy smířit.
a přestanete takto blbě psát, jak píšete v článku.Jediné v čem máte pravdu je, že si při dostatečně dlouhém studiu člověk zvykne i na tak neoptimální zápis jako se používá v hudbě. Osobně na tom zápisu neshledávám geniálního vůbec nic, snad kromě toho, že je relativně komplikovaný a špatně čitelný, za což ho omlouvá jen to, že je to víceméně univerzální standard. Podle mě jsou obojí příklady klasického srovnání se s neoptimálním leč zavedeným systémem.
* „Jediné v čem máte pravdu je, že si při dostatečně dlouhém studiu člověk zvykne i na tak neoptimální zápis jako se používá v hudbě.“ Ten zápis je optimální a velice dobrý. Ale ten zápis je optimální na psaní skutečné hudby, ne na teoretické filozofické úvahy o 12 tónech temperované stupnice. *+1
* „Osobně na tom zápisu neshledávám geniálního vůbec nic, snad kromě toho, že je relativně komplikovaný a špatně čitelný, za což ho omlouvá jen to, že je to víceméně univerzální standard.“ Ten zápis je tak jednoduchý, že se ho naučí i předškolní děti zcela v pohodě. A je velice úsporný, v zásadě velice komprimovaný formát natolik, jak je to pro lidské oko a rychlé čtení možné. A také neobsahuje pouze tóny, obsahuje také rytmy, hlasitosti, stejně jako různé způsoby hraní tónů a mnoho dalšího. Nic vám nebrání vymyslet něco lepšího, ale obávám se, že zjistíte, že vaše vymyšlenina je asi stejně kvalitní, jako nápady Stropnického, nebo Marksové. *+1
Na klavíru je to najednou zcela jiný prstoklad – atd.Ale prd, to je dané jenom tím, že někdo je zmatenej, že má najednou pod rukama jinou barvu kláves. Prstoklad je téměř stejnej pro všechny tóniny. Když chceš třeba levou rukou zahrát durový kvintakord (s oktávou), tak malíček bude na prvním tónu, prostředníček na tercii, ukazovák na kvintě a palec na oktávě a takhle to bude v každý tónině. Marně hledám tóninu, kde by se ten prstoklad lišil. Kromě toho bude také mezi tony vždy stejný počet kláves. Ano, občas - zejména v melodických částech - dává smysl změnit trošku prstoklad vzhledem k tomu, že černé klávesy jsou užší. Například při vybrnkávání stupnice po tónech dává smysl začít na pravé ruce ukazovákem místo palcem, pokud první klávesa je černá, ale to mi opravdu nepřipadá jako nějaký drastický rozdíl. Jde prostě jenom o to nepanikařit z toho, že se najednou změnila barva a tvar klávesy pod některým prstem
Takže de facto k mistrnému zvládnutí klavíru včetně improvizace a virtuozity – se vlastně učíte pro každou tóninu mnohé znovu.Jestli chceš umět mistrně hrát na klavír, rozdíly mezi tóninami jsou asi tak to poslední, co tě bude trápit
Marně hledám tóninu, kde by se ten prstoklad lišil.Teď jsem si vzpomněl na B-dur, tam většinou hodím spíše prsteníček na tu tercii, ale s prostředníkem by to mělo jít zahrát taky.
Ale prd, to je dané jenom tím, že někdo je zmatenej, že má najednou pod rukama jinou barvu kláves.Co sem pleteš barvy?
malíček bude na prvním tónu, prostředníček na tercii, ukazovák na kvintě a palec na oktávěNo nevím jak ty, ale třeba C dur od C hraju 5-4-2-1, tebou popisované 5-3-2-1 se sice dá, ale přijde mi zbytečně nepohodlné. Oproti tomu A dur od A budu hrát 5-3-2-1 kvůli relativní pozici černé klávesy. A i kdybys chtěl argumentovat, že to hraješ jinak, tak si srovnej mollové, rozhodně nebudu třeba C moll od C hrát 5-3-2-1.
On to tam někde ke konci zmiňuje, že by chtěl natřít na jinou barvou všechny céčka a géčka, což by byl jistě dobrý krok, pak už by nezbývalo, než pogratulovat, že se obloukem dostal k prakticky stejné klávesnici, jako je ta klasická.Nikoliv. Měl by klávesnici, kde by se střídaly dvojice černé s bílou klávesou s periodou dvou půltónů s označenými vybranými tóny pro orientaci.
Jestli chceš umět mistrně hrát na klavír, rozdíly mezi tóninami jsou asi tak to poslední, co tě bude trápitNo nevím. Na to, že se tady prezentuješ jako mistr klavíru, píšeš docela solidní nesmysly.
No nevím jak ty, ale třeba C dur od C hraju 5-4-2-1, tebou popisované 5-3-2-1 se sice dá, ale přijde mi zbytečně nepohodlné.Prostředník tam hraju ze zvyku. Co se pohodlnosti týče, přijde mi to totéž.
A i kdybys chtěl argumentovat, že to hraješ jinak, tak si srovnej mollové, rozhodně nebudu třeba C moll od C hrát 5-3-2-1.Pročpak ne? Opět nevidim žádný znatelný rozdíl mezi prostředníkem a prsteníkem v tomhle akordu. Hraju tam prostředník, ale přijde mi to šumák. Ať si tam každej hraje, na co je zvyklej.
Nikoliv. Měl by klávesnici, kde by se střídaly dvojice černé s bílou klávesou s periodou dvou půltónů s označenými vybranými tóny pro orientaci.A to by bylo lepší v čem oproti té klasické? Barevné rozdíly mezi tóninami? Check. Mechanické rozdíly mezi tóninami? Check. Jediný rozdíl vidím v horší orientaci na klaviatuře a v tom, že mezi klávesami je vždy stejný rozdíl, což je sice v praxi k prdu, ale lidi s OCD na tom můžou ujíždět.
No nevím. Na to, že se tady prezentuješ jako mistr klavíruJá žádný mistr klavíru nejsem. Tu poznámku jsem nanapsal, protože bych se za něj považoval, ale protože vím, jak náročné je naučit se na klavír. Hint: Klaviatura ani noty za to opravdu nemůžou, nicméně je celkem snadné to na ně hodit
píšeš docela solidní nesmyslyKonkrétně?
Já sám jsem nezávisle na Fukovi navrhl svou klávesnici klavíru, která je dokonce ještě striktnější, ale bez problémů v orientaci. Zachoval jsem klávesnici klavíru, ale s tím, že bílé i černé klapky jsou vedle sebe v jedné řadě. Tedy mechanicky je to tak, jako kdyby na klavíru byly pouze bílé klapky, ale barvy si zachovávají podle skutečného klavíru. Chystám se na výrobu této klávesnice a s MIDI to nebude problém zprovoznit.To už zní mnohem líp než ta Fukova klaviatura, jako experiment to dává smysl. Trochu nevýhoda může být v šířce klaviatury - pokud by ve výsledku měla být širší, může být problém dosáhnout na kraje, takže by možná nebylo špatné šířku klávesy stanovit někde mezi šířkou bílé a černé klávesy, aby se klávesnice nerozšířila. Je otázka, jestli by pak užší klávesy nebyly nevýhoda oproti klasické klaviatuře. Takže tomuto pokusu +1, ale stejně jsem skeptický, klasická klaviatura prostě vůbec není navržená tak hloupě, jak si někteří myslí...
V 16. století nebylo obvyklé časté používání palce a malíčku tak, jak je tomu dnes. To mělo za následek značné omezení užití prstů (ukazováček, prostředníček, prsteníček) a také omezení pohyblivosti a hbitosti ruky. (zdroj)
Mezi dvěma pozicemi v notové osnově (linka a vedlejší mezera) je celý tón, jindy půltón.Ano, a je to tak správně, protože hudba se vždy pohybuje v nějaké tónině, která je výběrem (povětšinou) sedmi tónů. (Pomíjím přitom moderní neposlouchatelné sračky typu dodekafonie.) Dokonce i v arabské hudbě máš tóniny složené ze 7 tónů, přestože arabská hudba používá čtvrttóny.
Hudebníci musí pamatovat hromadu tónin a podle zápisů křížků a béček na začátku řádku identifikovat tu správnou.Přesně tak, je to proto, že hudba je na tóninách založená. To není otázka zápisu, patří to k podstatě hudby. Nikdy nepotřebuješ veškerý tónový materiál, protože by se to nedalo kloudně poslouchat.
V jedné tónině nejde normálně (tj. bez značek křížek nebo béčko přímo před notou) zapsat všechny tónyProtože je nepotřebuješ.
Houslový a basový klíč posunují zápis o 2 oktávy a 2 (tedy pokud jsem správně počítal, viz např. zde: Druhy klíčů a jejich čtení). Jako by nemohly být od sebe přesně o 2 oktávy.Je spousta dalších klíčů.
Nakonec křížek a béčko udělá stejnou práci,Ne, to teda neudělá.
(Nakonec i tónina je pro začátečníka vcelku nesrozumitelný pojem.)To, že něco nedokážeš pochopit svědčí jen a pouze o tvé blbosti.
Probůh, to je zase jednou snůška sračekDíky za upozornění. Už jsem to chtěl po tobě číst a reagovat.
Ale pises v diskuzi jak kdybys skladal kazdej den a pritom nejsi pomalu schopen spocitat pocet dob do taktu.Tak to bylo trochu slabší. Zkus něco lepšího.
stupnice jsou na hovno,...Link or didn't happen.
Mě baví, kolik je v diskuzi odborníků, kteří hlásají takové sračky, že to pozná i takový hudební amatér jako já.A prozradíš nám, v čem se tak spektakulárně mýlíme?
To je dost velky rozdil oproti vsem formam umeni, kde jedinou relevantni metrikou je subjektivni poteseni divaku z daneho dila.
Právěže to neplatí. Zřejmě jsi nikdy neslyšel o kontrapuntu a harmonii
matematik nemuze zkonstruovat dukaz, ktery je v rozporu se zakladnimi axiomyMůže. Matematika je plná paradoxů, proto axiomatická teorie takhle nefunguje, resp. obsahuje nerozhodnutelná tvrzení.
An axiom is a proposition regarded as self-evidently true without proof.
Nikdo neříká, že je platný či neplatný, ani vyvratitelný či nevyvratitelný, o to v axiomu nejde.Takto zavedeny axiom by byl naprosto k nicemu.
Především nedává smysl samotná otázka, zda je důkaz v rozporu s axiomy.
Pokud tím myslíte, že nelze dokázat tvrzení, které je v rozporu s axiomy, pak to je v podstatě ekvivalent toho, že je teorie bezesporná (obvykle se to definuje tak, že nelze současně dokázat nějaký výrok i jeho negaci). Vnitřně rozpornou teorii ale samozřejmě vytvoříte velmi snadno - jen je úplně k ničemu, protože v ní dokážete cokoli.
protoze se programator pohybuje ve svete s jasne danymi zakony
Zřejmě jste nikdy neprogramoval aplikaci podle zadání zakázníka… :-) (nebo driver pro nějaký hardware)
se najednou pouštějí do tvrzení, jako že se stejná věc zahraje ve všech tóninách stejným prstokladem. Vždyť to musíte už při psaní vědět, že je to nesmysl, pokud jste někdy položili ruku na piano a tušíte, co je to tónina.To bude asi na mě a podle mě to je spíše nedorozumění. Zaprvé, asi mám mnohem nižší práh toho, co považuju za "stejný prstoklad". Což je asi mimo jiné dané také tím, že ačkoli nejsem žádnej virtuos a už nějakou dobu nehraju (a spoustu jsem zapomněl), zahrál jsem toho přecijen v minulosti víc než co by se dalo považovat za začátečnickou úroveň - IMHO, a on se člověk pak přestane starat o takové detaily jako jestli v kvintakordu má prostředníček nebo prsteníček na tercii. Chápu, že pro začátečníka může být nepříjemné, že třeba ve Fis se to hraje trochu "jinak" než v C, ale po překlenutí nějakých těch začátečnických problémů IMHO každý dojde k tomu, že to je to samé. Takže takhle: Podle mě mezi tóninami jsou v prstokladu rozdíly, ale jen drobné a jen mezi vzdálenými tóninami. Třeba ten mechanický rozdíl mezi kvintakordem v A-dur a C-mol mi přijde zcela pod meřitelnou úroveň. Jinak celkově opravdu nevidím velké rozdíly - prsty budou v podstatě na stejném místě, pořadí se nezmění, počet kláves mezi prsty se také nezmění, jsou to IMHO opravdu jen drobné mechanické rozdíly a změna v barvě kláves. Zadruhé, problémy s přecházením mezi tóninami nejsou způsobené nějakými barvami nebo mechanikou kláves. Klasický případ je třeba Dvořákova Humoreska č. 7, která je původně v Ges, ale pro začátečníky se často transponuje do F, asi aby se jim lépe trefovalo na klávesy. Umím si představit, že pro začátečníka to vypadá jako velký rozdíl, protože nejspíš nikdy v Ges nic nehrál a byl by z toho na větvi. Když se ale prokouše klavírem o kousíček dál, zjistí, že ta verze v Ges je to samé a dá se zahrát vlastně úplně stejně. Tím ale nechci tvrdit, že je možné přesunout se mezi tóninama jen tak halabala. Já se naučil tu verzi v Ges, ale hned jen tak přejít do F bych neuměl bez nějakého toho 'přeučení', alespoň krátkého. To ale není způsobené nějakými mechanickými/barevnými rozdíly kláves, ale prostě tím, že člověk má v hlavě zapamatovanou přesně tu pozici. Úplně stejný problém bych měl při přechodu Ges → Cis, přestože Cis a Ges jsou co do mechaniky a barvy kláves téměř identické, a úplně stejný problém bych také měl na tom Fukově klavíru, prostě protože bych měl tendence intuitivně chmatat akord v jiné pozici vzhledem k těm značkám, které tam má. Zkušenější klavírista by s tím asi neměl problém ani na jedné klaviatuře. Je to trochu jako když si začátečník v programování stěžuje, že vypisování na standardní výstup se dělá jinak v C, jinak v Pythonu a jinak v Javě. V C je
printf
zatímco v Pythonu print
atd. a že se musí učit všechno X-krát znova. Teprve později to začne vnímat trochu reálněji - jako nepodstatné imeplementační detaily. Ano, je to nedokonalé přirovnání, ale snad chápete, co tím chci říct...
Zaprvé, asi mám mnohem nižší práh toho, co považuju za "stejný prstoklad".Stejný prstoklad je, když transponovanou notu zahraješ stejným prstem jako netransponovanou. A to neplatí dokonce ani při triviálním příkladu se základními akordy, natož když libovolnou skladbu transponuješ třeba o půltón nahoru a budeš tomu chtít dát aspoň trochu hratelný prstoklad. Celá diskuze se točí okolo blbečků nadávajících někomu, koho neznají. Proto nemá smysl zabývat se jakýmkoli osobním hodnocením, ale držel bych se striktně faktů. Až mi ukážeš jakýmkoli interpretem pohodlně zahraný třeba turecký pochod transponovaný do všech jedenácti posunutých tónin se stejným prstokladem, tak se o tom můžeme vůbec začít bavit a diskutovat prstoklad něčeho složitějšího. Zatím se bavíme jenom v rovině chvástání a nesmyslných výroků. Ani stupnice není zvykem hrát stejným prstokladem, pokud je mi známo.
Když jsem po mnoha a mnoha letech opět po několik týdnů cvičil zpěv, abych vypomohl o Velikonocích kostelním zpěvákům, tak jsem naštěstí nebyl potrápen sólovým zpíváním při zkouškách. A ne že bych to za tak krátkou dobu cvičení vůbec mohl slušně dát;a když se jede naostro (i při zkoušení), tak se vždy zahraje tón jednotlivých hlasů, kterým skladba začíná. Když už bych byl vyzván, ať se při cvičení předvedu sólově, tak bez nějakého vedení a pochopení,, co dělám a proč to dělám, zhodnocení, naučení, zlepšení, na čem je potřeba zapracovat a jak, byl bych na rozpacích. On se člověk tak nějak stydí, když si představí, že nejspíš krákorá falešně (nebo jen ta představa, že by snadno mohl). Pomohlo mi ale při tom sborovém zpívání, že jsem si příslušný part přepsal do not (J. S Bach, M. Praetorius, A. Tučapský, ...), a nechal ty noty přehrávat stroj. Při tom jsem využil i další vymoženosti. Nechal jsem z .mscz (editor MuseScore) udělat soubor MP3 (pro zařízení USB), protože ten formát přehraje hi-fi věž, kterou vlastním. Hodí se, když si to chcete naposlouchat, aniž by zvuk šel z reproduktorů připojených k počítači. Takový opakovaný náslech stačil na to, aby byl nácvik zpívání mnohem radostnější, než když člověk jednou za týden cvičí s ostatními. Je sice po vystoupení, ale pustit si občas melodii a ta zkušenost nezrezaví.
Tiskni
Sdílej: