Víte vždy kudy kam?

22.6.2011 22:39 | Přečteno: 906× | MeaningOfLife

Vyznáte se v sobě dost natolik, abyste si dokázali vždy poradit? Našli jste nějaký řád a smysl, definovali jste si jej a přijali? Máte jasno, kde byste hledali pomoc v nouzi? Cítíte se psychicky v pohodě? Tak či tak, pochybnosti, pokora, snad i zvědavost říkají něco o obnovování a rozšiřování zkušeností i hledání sebe sama.

Shodou okolností, náhod a srážek s životem se mi podařilo dospět ke stavu, kdy si myslim, že něčemu rozumim. Potěšilo mne na obalu Řeka Zorby "V nic nedoufám. Ničeho se nebojím. Jsem svobodný". Snad si všímám. Viděl jsem starého pána měsíc před smrtí, jak se psychicky změnil k horšímu. Snad i vlivem nemoci. (To je vlastně jediný, koho jsem viděl se změnit k horšímu?)

Kdysi jsem dostal tip na Celestinské proroctví a i to mi pomohlo se formovat. Z Nebe nad Berlínem si pamatuju "sám jsem se do toho dostal, sám se z toho vyhrabu". Přesto asi někomu pomoct nedokážu, slova oné osoby jsou "mně můžou pomoci jen konstelace".

Máte vy sami nějakou přímou zkušenost s něčím takovým, se svými psychickými dramaty? Jste tak nad věcí, že o tom dokážete něco napsat?

       

Anketa

Komentáře

[Dag]

Hmmm.... Já nějaký řád a smysl nehledám. Nějak ho nepotřebuji.

[Michal Fecko]

+1

[vencour]

Možná nepotřebuješ. Přesto poznáš nějaký stav, kdy musíš něco s něčím dělat, kdy Ti něco nedá spát a brání soustředění a koncentraci.

Měl jsem kamaráda. Je to 7 let, co se zastřelil. Co s tim chceš dělat? To uvádim jako názorný příklad situace, která mne zajímá.

[Dag]

Jo, takový stav je vlastně u mne normální. Ono se stále něco děje. A také stále někdo počítá, že mu pomohu vyřešit jeho problém, tedy jsem vtahován i do stavů jiných lidí.

Uklidnění? Asi když s tim začnu něco dělat, nebo když se s tim smířím. Obrácení svého zájmu k základním hodnotám (mým vlastním). Opít se také může na chvíli pomoct, ale to je poněkud ošajslich.

[vencour]

Ono to má rovinu i v tom, že jsem s nim chodil na kulečník, jídlo a pokec. Celou dobu, ty roky, co jsme byli v Praze, byla spíš pohoda. Řeči se vedly. Nějaké osobní záležitosti probíraly. Ukázal mi, jak píšou v javě profíci. V září na vinobraní jsme se sešli ve pohromadě, sondujem, kdo přijel a jak se kdo má a jeden z nás říká, že "tamten už nepřijede, v červenci TO udělal". Teď už na vinobraní nejezdíme, přišly děti a rodiny. Časem určitě, na Moravě je fajn.

Vídali jsme se, všímali jsme si, kdo co dělá. Je v tom i to, že se ON nesvěřil a nenechal si pomoci, poradit.

Teďka mi jedna osoba píše "nevim kudy kam, jen konstelace mi můžou pomoci". Zní to divně. Co jsem moh, to jsem udělal.

[Pinky_Jirik]

v hlasování jste větou "Návyková látka mi vše ulehčí" pravděpodobně spíše myslel "Omamná látka mi vše ulehčí".

[vencour]

Jo pravda. Nechtěl jsem napsat "dam si víc alkoholu, než unesu" nebo dle chutě dotyčné/ho.

[erbus]

pinky, ozvi se někomu 8.5. bude v dknl sraz přijeď! lukas.e@seznam.cz

[rADOn]

Celestinske Proroctvi byla jedna z nejvetsich kravin jakou jsem kdy cetl. Fantastickou literaturu miluju, ale tohle mi pripadalo jako nepovedena fantastika ktera si hraje na neco jineho. Ale proti gustu… me formovala jina kniha:

Uproot your questions from their ground and the dangling roots will be seen. More questions!

[vencour]

Neberu Ti tento názor. Sám nacházím výraz, vztah k nějakým situacím a stavům, které jsem někde zaznamenal v něčí zkušenosti a podání v různém čase od jejich zaznamenání.

Čekám, že každého osloví něco jiného, podle jeho současného stupně zralosti, vědomí i zkušeností.

[Bedňa]

Čo mňa postaví na nohy:

• Pokecanie s dobrým kámošom
• Podarí sa mi niečo vytvoriť
• Spravím nejakú frajerinu, napr. v práci, za ktorú ma kolegovia nosia na rukách a veličenstvo nenávidí, risk a adrelanín sú hnacím motorom, nikdy nevieš ako to dopadne. Treba byť pripravený, že na druhý deň budeš zbierať plastové flaše v hubertuse
• Niekomu pomôžem
• Dobrý sex
• Napijem sa a na druhý deň mi nieje zle a mám krásne čistú hlavu
• Keď sa mi darí žiť po svojom proste Open Source. Ako hovorieval na vojne jeden maďar: Ja móm piči pán kapitán

Teda neviem či som dobre pochopil blog a píšeš o tomto.

[vencour]

Jo, dík, takhle nějak jsem to myslel. Co je to, co vám přinese uklidnění. Kde je, v čem, ta záchranná brzda, co uvolní napětí?

Případně by se šlo zeptat "co děláte, když víte, že vám něco brání být sami sebou?"

[Bedňa]

Tak už odpoveď prepisujem piaty krát, vymazal som okolo sto radkov.

Napíšem to jednoducho, Človek sa musí otriasť a jediné čo ma postaví na nohy je sebadvôvera, však ja som najlepší, nebudeme to zmenšovať, proste génius. Kolegovia ktorí vytušili slabú chvíľku a zhadzovali všetko zlé na mňa, ani nevedia ako mi doplnili energiu a tu nastupujem ja. (Proste ma tí zmrdíci vytočia) Už plný energie prichádzam z inováciami "na veci čo sú tu odjakživa, sú výborné a netreba ich meniť" spravím návrh na také zmeny, že kopu ľuďom to pomôže, ale aj niektorých pekne nasere, tu treba čakať na hajzlíkovské odvety poza chrbát. Mňa to ale netrápi, pretože si verím že pekný život prežijem aj po vyhadzove a smejem sa z tých čo sa tam držia zubami, nechtami.

Nejak sa mi to dnes úplne správne nedarí vyjadriť, ale fakt sa človek musí snažiť veriť si a nebáť sa rizika. Rovnako je to aj v živote. Treba sa vyhýbať negatívnym veciam, ako správy, politika, ľuďom čo vysávajú energiu.

Keď pôjdeš po meste daj bezdomovcovi pár korún na flašku, pomôž starej babke s taškami (hoci v dnešnej dobe ťa môže označiť za zlodeja :), preveď slepca cez križovatku, sprav niečo dobré, to sa ti tiež vráti.

[Isah]

Jj, tak nějak to vnímám taky. Dost mi pomůže promluvit si s přáteli, páč na nějaký problém koukám třeba tak, že nevím, jak z toho ven a kamarádi mají i jiné úhly pohledu. Krom toho, že můžu vyventilovat vztek nadáváním. Dobří přátelé pomohou mně nejvíc. To v anketě chybí a přitom je to zásadní pomoc. Funguje-li zásada reciprocity.

Alkohol už nepiju, primární pomoc zase byla od kamarádů, se kterým jsem šla kalit a proč si likvidovat ten zbytek mozkových buněk, když mi alkohol stejně nechutná.

V anketě nerozumím, proč by mi měla pomoci církev, věřící mohu být i bez církve a přesto mi to pomáhá. A dost.

Pomáhám denně, což je sice fajn pocit, ale taky člověk potřebuje dobít baterky. Sebevědomí mi zrovna moc nehrozí. Při vzteku je dobrý kolo nebo něco dělat. I uklízení je dobrý. A tuhle mne zrovna napadlo, proč jsem přestala hrát Quakea, ten byl k odreagování výborný. Pak ještě filmy a muzika.

Celestýnské proroctví mne taky nevzalo. Když tak raději Fulghum, z toho se dá lecos vybrat pro danou situaci.

[vencour]

K přátelům: Mám oblíbeného amatérského doktora duše ... takhle fungují, dělají to, co psycho-lidi študovaní. Lidi k nim mají takovou důvěru jako k málo profesionálům.

Církev má zpověď či nějaká svá dogmata, poučky, formy existence. I tohle může někomu pomoci. Vzhledem k tomu, že i u zpovědi se projeví osoba a charakter kněze, který dává rozhřešení a pomoc.

Jo, Fulghum je skvělej. Napsal i něco jako ... je to nepohodlný nebo životní problém? Tj. je to subjektivní a dočasné nebo něco horšího?

[vencour]

Zapomněl jsem dát do ankety něco ve smyslu "dokáže se smát a mít nadhled", na veřejnosti řikam černej humor a v soukromí třeba čekam, až se to "vstřebá".

[=^..^= AmigaPower®]

Návyková látka mi vše ulehčí (31 %)

[Bedňa]

A to si zober, že by si vypil a vyhúlil dvakrát toľko

[kotyz]

Pro amigu sou návyková látka číslo jedna devon rexky!

[=^..^= AmigaPower®]

pro tebe žrádlo...

[=^..^= AmigaPower®]

Jo! Vyměnil sem toho tvýho Semprona a ještě jednoho Athlona bartona za čtvery rotmensky

[vencour]

Dostal jsem jeden link na Economist: Alternative medicine Think yourself better jako doklad toho, že v 95% má alternativní medicína podobné výsledky, jako placebo.

[vencour]

Bylo to tu kdysi probírané, jak moc jsou přátelé přáteli a jak by měli pomoc v nouzi. Jak moc jsou odpovědní či vázaní přátelstvím.

Asi v nadsázce je Eso Rimmer "36 hodin na nohou" a pořád v pohodě a práce je za nim vidět. To je jako jeden extrém. Člověk v provozu a ve střehu nonstop. Na druhé straně to, že uslyším "za to jsi přece nemoh", když něco neuhlídám. Konkrétně: fofr, jedu se synem metrem, jemu skřípnou dveře pacinku, zasunou ji do štěrbiny při otvírání. Dva dny poté je už ok. Taková malá štěrbinka, několik milimetrů. Druhá krajní mez.

Pointou toho celého je hledání, jak moc je kdo za sebe i ostatní ostatním i sobě odpovědný, jak to kdo bere.

[Bedňa]

Kámo toto nerieš, lebo sa zakopeš. Keď som mal asi 6rokov, tak mama zabuchovala dvere na aute a celou silou mi tam rozflákla ruku, si to ani nevšimla a ešte po revala že čo pištím Silný zážitok pamätám si to, ale bola to náhoda a keď to rieši tvoja manželka, tak by si ju mal vymeniť

[vencour]

Další podnětná kniha k tématu, Čtyři dohody.