Bomber Harris (diskuse)

[vencour]

Mnoho zajíců honiti kdo ví co chytiti ... místo koukání na televizi bych shlédl 20 stránek na téma Spojenecké plošné bombardování.

[Aleš Kapica]

Zajímavý odkaz, ale mimo problém, na který jsem chtěl blogpostem upozornit, byť s ním tématicky souvisí.

[vencour]

A nebylo cílem zmínit efektivitu, představy, účel, propagandu apod.? Že se tohle zase opakuje v jiném kabátě?
A dost souvislostí se probírá na tom uvedeném odkazu.
I proto jsem vůbec něco napsal pro zmínění chaotického roztříštění blogpostu.

[Aleš Kapica]

Ne. Cílem bylo ukázat kde a jak začíná proces, který pak končí kácením pomníků. Jenže se jaksi pozapomíná, že se jim ty pomníky nepostavily pro nic za nic.

[vencour]

No nazdar ... jsou lidi, co by na to reagovali "zrovna jsem ztratil několik minut života".

[Aleš Kapica]

To by teda byli hodně špatní čtenáři.

[JiK]

Oni ted, v posledni dekade, nekteri lide zacinaji otevrene obhajovat a rehabilitovat ruzne zrudne ideologie, at uz nacionalni socialismus anebo internacionalni socialismus, a plivou po tech, kdo je s nasazenim zivota a za cenu velkych obeti porazili.

[Max]

Ještě jedna generace a Němci budou chudáci s nároky na reparaci :). A v další generaci budeme vracet sudety...
Zdar Max

[Aleš Kapica]

Nevím Maxi, ale hromadný odsun na základě národnosti je podle mě svinstvo. Neproběhl ani humánně, ani bez excesů a rozhodně ho nelze srovnávat z "vyhnáním" čechů po odstoupení pohraničí.

Z právního hlediska dnes nic nebrání tomu, aby svoje bývalé usedlosti znovu získali, ale nevím o nikom z jejich potomků co by o to stál. To jenom češi se neustále užírají a překřikují vlastní špatné svědomí. Obzvláště ti, co tam pak hospodařili v duchu: lehce nabyl, lehce pozbyl.

[praxe]

Vzhledem k tomu, že moji příbuzní byli ze sudet němci odsunuti a ze strany manželky mám vazbu i na Lidice, její babička byla jedna z nejmladších lidických žen, a její děda byl nuceně nasazený v Rajchu, vím z jejich vyprávění jaká byla po válce nálada u našeho obyvatelstva, tak bych řekl, že odsun bylo jediné rozumné řešení. Pokud vezmeme potaz, že většina německého obyvatelstva se buď osobně dopustila velezrady, za což byl trest smrti a nebo měla na někoho takového rodinné vazby, tak odsun byl ještě malý trest.

Můj soukromý nazor je ten, že nedojít k odsunu mohlo to tu pár let po válce vypadat jak v Severním Irsku. Za dané situace nebylo další společné soužití obou národů dost dobře představitelné.

Excesy, které se během odsunu staly, ale neobhajuji, to byly zločiny které se měli vyšetřit a potrestat. Ovšem vzhledem k situaci chápu, že se tak nestalo i když se mi to nelíbí.

[Aleš Kapica]

Velezrady?! Vůči komu? Vůči státnímu útvaru, který si nechal přiklepnout území, které jejich předci v potu tváře vyrvali divočině?

Excesy z předválečných dob většinou potrestány byly, pokud se jejich aktéři dožili konce války a nestačili včas pláchnout. Zůstali tu jen ti co se domnívali že mají svědomí čisté a o to je to ostudnější!

Starousedlíky Němci z pohraničí nevyháněli, ale kdo nebyl slepý a viděl co se děje v Německu a Rakousku, raději prchnul sám. A utíkali i Němci ke kterým se Češi tehdy chovali obzvláště hnusně. Opravdu se jim hezky odvděčili za jejich loyalitu. Doporučuji k přečtení fejetony Mileny Jesenské.

Chyba nebyla na straně sudetských Němců, ale Čechů co nebyli schopni důstojně zvládnout své dominantní postavení, které jim spadlo do klína jen díky tomu, že byl umožněn vznik ČSR v rámci historických zemí království Českého. Kdyby totiž bylo důsledně uplatněno právo na sebeurčení národů, na jehož základě bylo R-U rozbito, tak by hranice ČSR vypadaly úplně jinak.

[praxe]

Tak do sudet pozval nemce Karel IV. to jen tak na okraj. Velezrady se dopustili vůči Československu. A to tím, že ve spolupráci s cizí mocností podporovali jeho rozbití (Henlein a spol.) a nebo přímo vstoupili do německé armády. Navíc hromadně přijímali Říšské občanství. Kolik z těch co tu zůstali nepřijali Říšské občanstí? Zůstávali tu kvůli majetkům. Proč by pak stát měl na svém území trpět takový typ lidí, kteří když šlo o jeho existeci se občanství vzdávali a přijímali občanství agresora?

Ale nejdůležitější je to, že prostě nenávist mezi oběma národy byla taková, že soužití nebylo nadále možné.

Prostě to co Němci jako národ páchali, nejen na Češích, bylo natolik zrůdné, že to dost přetrhalo předchozí vazby. Když by tu zůstali vedlo by to jen k dalším třenicím.

Starousedlíky opravdu nevyháněli, proč by je měli vyhánět když to pro ně byla defacto jen levná/otrocká pracovní síla, která by jim chyběla? Jen nastavili podmínky tak, že "dobrovolně" odešli samy, což je defacto to samé jako vyhnání.

[trekker.dk]

Vůči státnímu útvaru, který si nechal přiklepnout území, které jejich předci v potu tváře vyrvali divočině?

To vyrvání divočině ovšem byla platba za to, že to území dostali k využívání. Nikoliv, že ho dostali za své.

[praxe]

Jen pro doplnění, získat své usedlosti, pokud jsou v soukromém vlastnictví, by mohli jen tak, že by jsi je normálně odkoupili. A nějaké lehce nabyl, lehce pozbyl, dnes opravdu neplatí, žiji v sudetech a všechny domy po němcích tu rodiny obývají po generace. Ti co tu po válce rabovali už s těma nemovitostma nemají nic společného.

[Aleš Kapica]

Po generace? Maximálně tak jednu dvě, víc nemohli stihnout. A nebyl osadník, jako osadník. Nedostali všichni všechno zdarma. Kupř. kámošův děda za přidělený dům řádně zaplatil.

Jinak můj názor je stejný jako před rokem 1990. Nikomu se nic nemělo vracet. Všichni měli víceméně stejnou startovní pozici a bylo nad slunce jasné, že se tím roztočí spirála nových křivd a vyvolá to nové problémy s nimiž se budeme muset potýkat. Tehdy jsem měl na mysli především záležitosti ohledně přírodního bohatství a komplexní péče o půdu, lesy a vodní zdroje. S restitucemi se vypustil džin z flašky, který ve spojení s privatizací vygeneroval současné problémy.

[praxe]

Stihnout se dali tři. Defacto v těch domech už žije se třetí generací i čtvrtá

S tímhle bych mohl souhlasit. Já osobně bych vracel majetek živnostníkům, rolníkům. Ale nemám nazor, kde udělat tu hranici.

[Aleš Kapica]

V tom to je. Zpětně žádnou hranici udělat nelze. Lze jen udělat tlustou čáru a přiznat: jo, i ti naši se dokázali chovat jako dobytek, když k tomu dostali příležitost.

O to víc by se pak měli vyzdvihovat ti, co tomu pokušení tehdy dokázali odolat. Jedem můj již zesnulý kamarád si nejvíc považoval toho, že v květnu 1945 dokázal odolat pokušení a skupinu německých děvčat, které mu byly svěřeny na milost či nemilost dopravil přes celou Prahu bez újmy na místo určení.

[praxe]

Pokud se bavíme o roce 1990, tak tam s tebou nesouhlasim. Děda mého kamaráda dokázal v Praze vybudovat řeznictví, to mu komunisti sebrali a nechali ho tam milostivě dělat vedoucího. Můj kamarád je také řezník a když jim krám vrátili dál ho provozoval. Tady si myslím není tlustá čára vůbec žádouci, protože kdo jiný by ho měl po převratu dostat z5 než ten kdo ho vybudoval? Navíc ten krám je v jejich domě. Kde je tedy komunisti nechali jako rodinu dál bydle.

Ten tvůj kamarád se zachoval dobře o tom žádná. Ale podle toho co říkáš i on byl ten špatný, protože se podílel na jejich odsunu.

[Aleš Kapica]

A o tom to je. Kdo nedokáže udělat kvůli osobnímu prospěchu za minulostí tlustou čáru, nedokáže pochopit, že není způsob jakým způsob by bylo možné vykompenzovat utrpení, bolest a křivdy. Peníze nic neřeší a vrácení majetku se týkalo jen zlomku poškozených. Kdo nebyl vlastníkem nemovitostí, tomu nevrátili nic. A finanční kompenzaci také žádnou nezískal, protože ji jednoduše nelze vypočítat.

Ad zmiňovaný kamarád - napsal jsem čeho si u sebe v kontextu doby cenil sám. Nelze soudit kdo byl dobrý a kdo špatný jen na základě toho, kde se tehdy octnul. To bych jinak rovnou mohl prohlásit, že co bývalý svazák či komunista, to bezskrupulózní darebák.

[JS1]

Kdo nebyl vlastníkem nemovitostí, tomu nevrátili nic.

Myslim, ze to neni zcela pravda, mam za to, ze politickym veznum z byvaleho rezimu stat priznal nejakou kompenzaci. Ale asi to nebylo moc.

Nicmene precedenty k reparacim ruzneho druhu urcite existuji.

[trekker.dk]

A hele, z patičky "máme jen deset let na odvrácení klimatické katastrofy" je najednou "lidstvo čelí v tomto století..." Těch deset let se blížilo a na žádnou katastrofu to nevypadalo, co?

[JS1]

Ta predchozi paticka IIRC byla, ze mame 10 let na odvraceni nejhorsich nasledku (udrzeni globalni teploty pod 2 stupne oproti preindustrialu, pomoci rapidni dekarbonizace), coz je IMHO, s touto prokrastinaci, pravdepodobne uz nerealne dosahnout.

Nejspis budeme celit tak 4 stupnum do konce stoleti, coz znamena masovou migraci, a v horizontu dalsich staleti v podstate zaplaveni asi poloviny mest (na pobrezi), kompletni roztani snehove pokryvky v Antarktide, naprostou neobyvatelnost rovnikoveho pasu a dalsi chutovky. A velmi pravdepodobne cestou k tomu kolaps zemedelstvi. Rozhodne nevypada realne, ze bychom byli schopni za takove situace udrzet 8 miliard lidi na teto planete.

Takze je to naopak - vypada to na vetsi katastrofu. Nicmene je to take takovy test kdo umi cist - jestlize nekdo "celi nejake hrozbe", neznamena to, ze se ta hrozba musi vyplnit. Zalezi co se s ni dela...

[praxe]

Tak pokud myslíš že v případě toho krámku šlo primárně o peníze tak zřejmě nedokážeš pochopit, že o ně tam opravdu nešlo a evidentně se nemá cenu dal o tomhle bavit.

[praxe]

A abychom si rozumněli. Ano i naši se po válce chovali jako dobytek. Ovšem to nic nemění na mém názoru, že rozumněji danou situaci vyřešit nešlo. Určitě šel provést lépe, ale jako řešení dané situace nevidím řešení které by nebylo horší.

[trekker.dk]

Bombardování během války je válka... nálet anglo-amerického letectva na Drážďany, protože se Stalin chce mstít, je svinstvo. Nálet na Plzeň, abychom američanům náhodou po válce nedělali konkurenci, taky.

[Aleš Kapica]

Jsi stejně vymaštěný, jako ti Francouzi.

Každý prostředek, který zkrátí válku, je dobrý. Bez ohledu na oběti na straně nepřítele a český průmysl tehdy makal pro nepřítele na plné obrátky až do poslední minuty. Nikdo nemohl tušit, jestli Němci v poslední křeči nevrazí do V2 atomovou bombu. To, že ji neměli víme dnes. Stejně tak ale víme, že Němci byli mistry improvizace. I když už třetí říše mlela z posledního, dokázali poslat na oblohu proudová letadla a rakety přes kanál La Manche. Nikdo tehdy netušil, jestli někde nechystají ještě jiné překvapení.

[Heron]

To, že ji neměli víme dnes.

No já nevím, ale nacistický jaderný program byl od počátku čistě energetický, ono taky z jejich koncepce grafit / těžká voda se bomba prostě udělat nedá. Dokonce se říká, že vědci (snad přímo Heisenberg) nevěřili zprávám o bombách v Hirošimě a Nagasaki a považovali je za válečnou propagandu, protože podle jejich výpočtů by ta bomba musela být gigantická a nepřepravitelná. A přijde mi divné, že by to spojenci nevěděli (přes své agenty).

[Gréta]

nj ale vsaď nato lický životy nebo jakoby rovnou výsledek celý války :O :D :D ;D

[trekker.dk]

Každý prostředek, který zkrátí válku, je dobrý.

Nikoliv, některé prostředky jsou válečné zločiny a v té době už Německo bylo poraženo, jen si to nechtěli připustit. Ze západní strany spojenci postupovali nekompromisně a z východní strany postupovali Sověti, které dokázalo zastavit jen protiněmecké povstání ve Varšavě. Upálení a udušení desítek - stovek tisíc civilistů prchajících před sovětskou armádou, neurychlilo nic.

[Aleš Kapica]

v té době už Německo bylo poraženo, jen si to nechtěli připustit.

Sorry, ale pokud má někdo skapat jen proto, že si kdosi nechce připustit, že prohrál, tak ať je to raději ten co si to nehodlá připustit.

z východní strany postupovali Sověti, které dokázalo zastavit jen protiněmecké povstání ve Varšavě.

Sním? Či bdím?! Víte vůbec o co šlo?! Rusové potřebovali aby Varšava padla. A do Prahy si pospíšili jen proto, že byla předem stanovená demarkační linie až za Prahou a zcela reálně jim hrozilo, že se Patton na nějaké dohody z Jalty vykašle.

V žádném případě nezpochybňuji hrdinství prostých ruských vojáků, ale Stalina a komouše kolem něj zajímalo jen jak dostat "osvobozené" země pod svůj vliv. Pro něj jsme byli jen mostem do západní Evropy. Proto také amíci neváhali hodit japončíkům na hlavu atomovou bombu. Jasně tím demonstrovali, že pokud by se o něco pokusil, tak se celá jeho slavná armáda vypaří, dřív než by řekl švec, hned na startovní pozici. A poté co pro něj tohle know-how ukradli užiteční idioti už nás potřeboval jen jako nárazníkové pásmo a zdroj nezbytných surovin pro jejich výrobu.

[trekker.dk]

Víte vůbec o co šlo

Ano, vím.

[Aleš Kapica]

Nevypadá to.

[Aleš Kapica]

Mimochodem, Němci sami na nějaké památky moc ohled nebrali. Neváhali kupř. zplanýrovat centrum historické Vratislavi jen proto, aby tam mohli postavit letiště, a zásobovat obránce, přesto že už bylo jasné, že bude brzy konec.

[Onanym]

Bomber Harris DO IT AGAIN

[Petr Fiedler]

A co říkáš na tohle?

[Aleš Kapica]

Fantasmagorieⁿ.

[Petr Fiedler]

Úplně náhodou jsem na to včera narazil a nestačil jsem se divit. Absolutně nechápu, jak se ti herci můžou tak snížit a tohle točit. Já bych to zakázal jak točit, tak vysílat.

[Fluttershy, yay!]

Kde jsou zdejší bojovníci za svobodu projevu?

[Petr Fiedler]

Lhaní a dezinformace u mě není svoboda.

[Fluttershy, yay!]

Teď ještě rozhodnout, co je „lhaní a dezinformace.“

Zdejší právní řád na to však v určitých případech myslí – podal jsi podnět příslušným orgánům?

[Petr Fiedler]

... podal jsi podnět příslušným orgánům?

"Hloupé a pošetilé otázky odmítej; víš, že plodí hádky..."

[Fluttershy, yay!]

Jak si potom vykládat

Já bych to zakázal jak točit, tak vysílat.

Lhaní a dezinformace u mě není svoboda.

?

[Aleš Kapica]

Sběratel lží. Doporučuji k přečtení. A pak bych ještě doporučil seznámit se s konceptem "off-course navigation" Francise Chichestera, kterou lze aplikovat nejenom při letecké navigaci. Zjednodušeně řečeno jde o způsob jak na základě nepřesných dat získaných měřením z různých úhlů eliminovat chybu a získat správný kurs.

[Aleš Kapica]

Aplikací této metody lze při zdravém rozumu získat správný úsudek i z tendenčních médií.

[Fluttershy, yay!]

To předpokládá a priori znalost oněch tendencí.

[Aleš Kapica]

Omyl. Znalost těchto tendencí je ekvivalentní přesnému měření. Ve skutečnosti nikdy nevíte, zda je přijímaná informace tendenční, či nikoliv. Máte tudíž dvě možnosti. Buď zdlouhavě zkoumat důvěryhodnost zdroje a následně zjišťovat její tendenčnost. Nebo ji přijmout tak jak je a pak ji porovnávat s informacemi z jiných zdrojů. Pokusím se uvést konkrétní příklad.

Dejme tomu že mám sdělení, které se již řadu let opakuje v nejrůznějších knižních publikacích. A není divu, protože autoři opisují jeden od druhého a jen málokdy citují své zdroje. V prvé řadě se pídím po nejstarším zdroji. A tím se dostanu k době, kdy bylo velmi pravděpodobné, že se nějakým způsobem odrazilo i v jiných zdrojích. Ideální jsou noviny, neboť jsou přesně datované. Pravděpodobnost, že by si informace cucali z prstu stejným způsobem reportéři konkurenčních plátků je poměrně nízká, takže srovnáním těchto zdrojů lze sdělení buď potvrdit, nebo zpochybnit. Hodnotu zdrojů lze následně kvantifikovat jako poměr validních informací vůči těm pochybným. Tímto způsobem lze oddělit zdroje, jejichž autoři nedokázali shromážděný materiál správně interpretovat od zdrojů, jejichž autoři místo papouškování cizích závěrů staví na faktech a vlastním úsudku.

[JiK]

to zdrojovani z novin ovsem funguje jen v poctivejsi minulosti, nebo v nejakych vicemene volnotrznich a demokratickych zemich...kde si noviny konkuruji.

Kdyz otevres 5 ruznych novin ze SSSR, 3 z NDR, CSSR a Madarska, a budes si cist treba o Jomkipurske valce (Yom Kippur War: October 1973) tak tam ty postoje, informace a usudky budou naprosto totozne, podle toho, jake byly zrovna noty z Moskvy z politbyra.

Je to celkem zabavne cteni, kdyz si otevres archivy rudeho prava treba zde, tak je tam o jasani nad "spravedlivym hnevem arabu" pres "izraelska agrese odrazena" po "masivni uspechy a uzemni zisky" az k "svet by mel ochranit status quo a zabranit izraeli dokoncit porazku nasich arabskych pratel"...

Stejne tak, az bude nejaky historik za 50 nebo 100 let studovat Evropu cca 2015, z tehdejsich novinovych clanku, a petic od k̶o̶l̶e̶k̶t̶i̶v̶u̶ ̶p̶r̶a̶c̶u̶j̶i̶c̶i̶c̶h̶ , ehm, od skromnych akademiku, nepochybne nabyde dojmu, ze ten rok prislo par milionu vysoce kvalifikovanych lekaru a inzenyru, kteri z nejakeho naprosto nepochopitelneho duvodu nezachranili duchodove systemy starnoucich evropskych zemi...ze jsou naprosto skveli a ukazneni pracanti, ze kterych koukaji jen sama pozitiva, ale solidarni a hodne Nemecko se z nejakeho zahadneho duvodu chce presto naprosto nezistne rozdelit o tohle pozehnani z nebe, a prerozdelit je to ostatnich zemi EU...a to i proti jejich zabednenosti a vuli...

[Fluttershy, yay!]

Ne, ani tam to nefunguje.

Například když redakce přímo přebírají tisková prohlášení policie, aniž by dělaly vlastní investigativní novinařinu – ta je totiž nákladná a kdyby moc rýpaly do policejních pochybení či korupce, mohly by přijít o tak snadný přístup právě k policejním zdrojům.

Také se nevyplatí například investigace v soukromém sektoru, protože zatímco jakžtakž demokratický stát by měl být transparentní a naopak by neměl s reportéry bojovat, soukromý sektor tyto závazky ani zábrany nemá.

Konkrétně: Seymour Hersh and the dangers of corporate muckraking

[Fluttershy, yay!]

protipříklad: QWERTY

Odkud se vzala QWERTY, resp. uspořádání symbolů právě tomto pořadí?

Už vůbec položení takto směřované otázky je funkce debaty mezi ekonomy, která se týkala „path dependence“ a toho, nakolik „trhy rozhodují racionálně“. (Tím chci říct: je mnoho analogických otázek, které málokdo, pokud vůbec někdo, klade a zabývá se jimi do hloubky.)

Když se poohlédneme po odpovědích na tuto otázku, najdeme tvrzení jako „mělo to zpomalit písaře, aby se nezasekávaly klapky psacího stroje“. Možná také narazíme na Jasuoky a jejich blog, kde tato tvrzení vyvracejí na základě historických dokumentů. Ale ve vlastním článku nabízejí vysvětlení (souvislost s telegrafisty), které je rovněž chybné – mj. kvůli nepochopení principu fungování samotného přístroje.

Totiž až později přišli Neil Kay a Thomas Fine nezávisle na sobě s matematickým modelem, který skutečně vysvětluje princip návrhu, o němž se však zřejmě v dobovém tisku nedočteme, protože zřejmě šlo o obchodní tajemství.

[Aleš Kapica]

Totiž až později přišli Neil Kay a Thomas Fine nezávisle na sobě s matematickým modelem, který skutečně vysvětluje princip návrhu, o němž se však zřejmě v dobovém tisku nedočteme, protože zřejmě šlo o obchodní tajemství.

To, že přišli s matematickým modelem, kterým se pokusili vysvětlit, proč se ujal zrovna tento typ rozložení kláves neznamená, že by na to šli obdobným způsobem v minulosti.

Až do konce 19. století byla základem techniky empirie. Počítání matematických modelů přineslo až 20. století.

QWERTY klávesnice je výsledkem evoluce. Christopher Latham Sholes, který navrhnul psací stroj který začala od r. 1873 prodávat fa. Remington, byl totiž původním povoláním editor.

Jeho patent z r. 1868 (US 79,265) ještě neobsahoval návrh klaviatury – podle ilustračního obrázeku k patentu lze soudit, že mělo jít o psací stroj určený pro zápis not. Řešil pouze způsob tisku znaků.

Sholes, který navrhnul i klasický psací stroj o který vyvíjel pro Remingtona se při návrhu klaviatury nechal inspirovat klaviaturou anglického psacího stroje Johna Pratta vyráběného od r. 1864 (Pterotyp), která začínala abecedně – ABCD, se kterým měl pravděpodobně nějakou zkušenost, protože na prototypu z r. 1870, který již měl mechaniku podle jeho návrhu testoval klaviaturu co začínala AEI.?

Ani toto rozložení kláves nebylo zrovna praktické, takže s ním dál experimentoval. Bylo to relativně snadné, protože pro změnu klaviatury stačilo pouze přehodit označení kláves a přeletovat znaky u kladívek. Vyhovujícího rozložení ale dosáhnul až za tři roky. Klaviatura ze srpna 1872 už byla téměř shodná s QWERTY klávesnicí prvního typ, který šel do prodeje r. 1873. Ale US 207,559 patent na Sholesovo jméno je až z r. 1878. Je tedy zřejmé, že Sholes dál s rozložením experimentoval, a nakonec – podobně jako v případě MS Windows – dominanci nezískalo to nejlepší řešení, ale to nejrozšířenější, protože zájem byl hlavně stroje s QWERTY i když Remington nabízel i stroje s jiným rozložením kláves (viz)

[Fluttershy, yay!]

Hele, fakt se podívej na jeden z těch článků od Kaye nebo Finea. Pěkně tam ukazují, že je navýsost nepravděpodobné, že by principem návrhu nebylo cílené oddělení bigramů v košíku mechanismu onoho psacího stroje. Protože ten princip je v eliminaci kolizí extrémně účinný.

To je podpořeno i změnami provedenými na cizojazyčných rozloženích (QWERTZ, AZERTY) nebo Sholesovým pozdějším rozložením.

Pointa je také taková, že ono řešení skutečně bylo takřka optimální – ovšem specificky dobového problému.

Co se toho zbytku týče, Remington v té době zrovna nedominoval a dokonce i stačil zbankrotovat, načež rozprodal části podniku a značku (odtud oddělené Remington Arms a Remington Typewriter Company). Nicméně v 90. letech se zformoval trust (Union Writing Machine Company), v němž padlo rozhodnutí učinit právě QWERTY fakticky průmyslovým standardem. Paradoxně právě ten pak blokoval další inovaci mechanismu, která by na jedné straně nově umožnila uživateli vůbec viděl, co zrovna psal, na druhé straně ale šla proti principu návrhu rozložení, který omezoval kolize, místo aby je sladili. Konkrétně:

However, this pales into insignificance compared to the explosion in such events using the Underwood No. 5 to 24,080. While these events would be encountered about once every 600 words in LotM using the Remington No. 7, they would be encountered about once every 6 words using the Underwood No. 5. Under Sholes and Remington, the QWERTY keyboard and up-strike typebasket had co-evolved as an integrated system which maintained a high degree of format/device compatibility. What the Underwood front-strike innovation did was to create a hybrid and graft a QWERTY “head” on to a typebasket “body” for which QWERTY was simply not designed.

So how did the front-strike Underwood conversion of the up-strike typebasket manage to avoid the jamming problem associated with Rehr’s finger-wiggling test? The simple answer is it did not, on the contrary the price of increased device/user compatibility in the form of print visibility on front-strike machines was the reintroduction of major format/device compatibility problems that Sholes’ up-strike QWERTY had largely solved. There were numerous patents which tried to reduce the jamming problems that front-strike had introduced, but which would not be solved until the IBM Selectric in 1961.

[Aleš Kapica]

Nicméně v 90. letech se zformoval trust (Union Writing Machine Company), v němž padlo rozhodnutí učinit právě QWERTY fakticky průmyslovým standardem.

Pochopitelně, protože už těch strojů bylo prodáno ttolik, že přechod na jakékoliv jiné rozložení byl prakticky nereálný.

Rozložení kláves nebylo až do roku 1878 patentované. Předmětem Sholesova patentu původního patentu nebyla klaviatura ale mechanika psacího stroje. Remington také nebyl vlastníkem, jenom ty stroje pro Sholesovu firmu vyráběl. A protože ten patent Sholes prodal, mohly na jeho základě konstruovat vlastní s konstrukce i jiné firmy, které díky zpoždění mohly své modely po mechanické stránce vylepšit. Ale ty už nemohly klaviaturu měnit, protože si ji Sholes r. 1878 patentoval.

A v podstatě už na tom nezáleželo, protože kdo se naučil psát na psacím stroji Sholesovy konstrukce jednoduše vyměnil původní stroj za jiný, po mechanické stránce lepší aniž by se musel přeučovat.

Remington v té době zrovna nedominoval a dokonce i stačil zbankrotovat, načež rozprodal části podniku a značku (odtud oddělené Remington Arms a Remington Typewriter Company).

V jaké době? 1873 až 1886?

Remington se primárně orientoval na ruční palné zbraně. Osobně se domnívám, že se výrobou psacích strojů začal zabývat jen proto, že po ukončení občanské války r. 1866 potřeboval náhradní produkci pro své továrny. Evidentně ho tížil dluh za výrobní investice z válečných let. A přes očividný úspěch psacích strojů zisk z prodeje na splátky nestačil, proto firmu rozdělil aby mohl tuhle výrobu r. 1886 odprodat. Získané finance pak využil na umoření dluhu, ale evidentně to stále nestačilo, protože byl stejně donucen r. 1888 firmu prodat konkurenci – nenápadné Derringery, které vyráběl Hartley & Graham a opakovačky od fy. Winchester šly očividně víc na dračku, než těžkopádné kolty.

Mimochodem díky za reakci. Díky ní jsem natrefil na opravdu krásné stránky ohledně starých psacích strojů. Tady je snímek Sholesova prototypu. Zde fotka prvního typu Sholesova psacího stroje co vyráběl Remington i prvního stroje s QWERTY klaviaturou Remington Standard 2

[Fluttershy, yay!]

Opět nepravdy.

Zda bylo rozložení součástí patentu – Kay formuluje a odůvodňuje hypotézu, že šlo o předmět obchodního tajemství, proto mj. rozdělení do více patentů atd.

Samotný Sholes byl primární vynálezce, o obchodní stránku a financování se staral James Densmore, který také zajistil výrobu Remingtonem. Změny rozložení po roce 1872-3 už nedělal Sholes, nýbrž možná Densmore nebo lidé kolem Remingtonu.

Co se konkurence týče, první psací stroj Remington byl vcelku neúspěšný produkt (s celkově jen několika tisíci prodaných kusů), to až počínaje modelem z roku 1878 se to trochu rozběhlo (leč ještě v roce 1886 se mělo vyrobit celkem 15 tisíc kusů), ale s konkurencí v podobě především Caligraph No. 2, oproti němuž měl remington předchůdce vlastně „klávesy Shift“ (patent Byrona Aldena Brookse). Rané učebnice psaní na stroji jako od Elizabeth Margaret Vater Longley vycházely pro oba typy. Nadřazenost toho či onoho typu nebyla ještě mnoho let (možná i několik desetiletí) zřejmá: nejznámější je demonstrace Franka Edwarda McGurrina (až 1888, srovnej s koncem původní firmy Remington) s psaním hmatovou metodou na remingtonu, ale mnoho dalších soutěží dopadlo i opačně (např. Mae E. Orr).

Lidé dříve spojení s Remingtonem nicméně pak měli v onom trustu zřejmě nejsilnější kliku. Ale to zatímco počet různých výrobců a různých typů rostl – např. Blickenderfer. Co se vývoje v Evropě týče, tak např. ve Francii byly velmi populární psací stroje s vlastním rozložením (Albert Navarre), ale až posléze je převálcovali zahraniční výrobci s větší výrobní kapacitou (a preferencí QWERTY, resp. AZERTY).

[Aleš Kapica]

Nepravdy? Ty odkazované stránky tvoří lidé co se tím evidentně zaobírali víc než my dva. U všech patentů se mimo Sholese podílel i někdo jiný. Stačilo se poohlédnout čím se Sholes vlastně živil aby bylo jasné, že na mechanické zpracování svých originálních nápadů (které nepochybně měl) si pokaždé musel někoho přizvat – s výjimkou klaviatury. A kdyby na její sestavení skutečně šel matematickou metodou, tak by s tím necackal tolik let.

Pochopitelně nelze s jistotou tvrdit že optimální rozložení hledal zrovna Sholes, ale faktem že jako editor musel připravit k tisku kvanta textu. A taky je faktem, že QWERTY rozložení nespadlo z nebe, ani nebylo první které použil. Objevilo se až r. 1873 u stroje, který Remington vyráběl pro jeho firmu. A varianta použitá o rok dřív se liší jen detaily. Protože je ale zobrazení klávesnice součástí obrazové části patentu z r. 1878, lze právem soudit, že bylo pro ty co si zakoupili licenci závazné. Jiné rozložení kláves si vynutilo až evropské prostředí, protože bylo nutné přidat další znaky.

Je možné, že to byl Densmore, kdo domluvil výrobu u Remingtonu. Ovšem o úspěšnosti prodeje lze polemizovat. První psací stroje byly nepochybně drahé hračky, takže pokud hovoříme o několika tisících kusech, tak to byl na svou dobu nepochybně úspěch. Vždyť na takový počet výrobků leckdo nedosáhne ani dnes.

Jen pro ilustraci, o masovém rozšíření psacích strojů v evropě můžeme hovořit až v meziválečném období. Jak vidno z filmů pro pamětníky většina dokumentů se do té doby psala rukopisem, proto se také na základních školách věnovala taková pozornost výuce krasopisu a na obchodních školách těsnopisu.

[Aleš Kapica]

Osobně si myslím, že Sholes chtěl postavit psací stroj primárně pro vlastní potřebu.

[Fluttershy, yay!]

Nepravdy? Ty odkazované stránky tvoří lidé co se tím evidentně zaobírali víc než my dva.

Za prvé, stěžejní pointa spočívala v upozornění na onen princip minimalizace četnosti kolizí a odkázal jsem nezávisle reprodukovaný, akademicky publikovaný matematický model, který tuto hypotézu ukazuje jako velmi vysoce pravděpodobnou, přičemž ten princip z dobového tisku vyčíst nelze, protože se tam o něm prostě nepsalo.

Za druhé, vycházím z řady dalších publikací (např. Gardey nebo Reinstaller a Hölzl nebo Jamada – ve vlastní knihovničce mám na 60 článků a několik knih k tématu) a archivu historických dokumentů.

A kdyby na její sestavení skutečně šel matematickou metodou, tak by s tím necackal tolik let.

Furt dokola, přečti si aspoň těch pár článků od Kaye. Odpovídá, že samotné rozložení upravili za zhruba rok. Ale když se pak člověk podívá na Galbraithem inspirovanou práci Dvoraka a Dealeyho, potažmo Dvorakových studentů, taková kniha „Typewriting Behavior“ se formovala docela dlouho…

[Aleš Kapica]

Jo, je to furt dokola. Já vím o tvé fascinaci grálem optimálního layoutu, ale ani jeden z nás nemá křišťálovou kouli, která by mu prozradila jakým způsobem ten layout vznikal. Známe jen, to co se dochovalo a bylo publikováno. Existuje hromada matematických modelů, co dodatečně potvrzují pravidla, která byla stanovena čistě empiricky. Není tedy důvod, proč by nějaký nemohl existovat i pro tohle. Stejně tak je ale dost dobře možné, že vznikal metodou pokus omyl.

[Aleš Kapica]

Apropos. Tipneš si kolik prstů a kterých jsem použil při psaní tohoto příspěvku? (psáno na fyzické qwerty klávesnici)

[Fluttershy, yay!]

Ty fakt nedokážeš uznat neznalost.

Co se dalšího úhybného manévru týče, prdlajs optimální rozložení, to je opět optimalizační matematický problém – háček je v tom, jak nastavit parametry, což zase závisí na výstupech tvrdé vědy, kterou ale nikdo moc nedělá… nicméně hodí se vědět, jak se ji kdo pokoušel dělat aspoň v minulosti, kdy do téhle oblasti tekly zdroje.

Samotný akt psaní na klávesnici totiž dnes skoro nikoho pořádně netrápí, když podstatný díl objemu práce byl automatizován nebo automatizován být může, potažmo jde obejít přes jiná rozhraní člověk-počítač.

ALE celé téma přežití právě QWERTY je předmětem ekonomické ekonomie jako konkrétní instance potenciální „path dependence“. Právě v téhle roli ho shledávám býti nejužitečnějším, protože zúčastněné historické vlivy vypovídají mnohem víc o společnosti, její organizaci, vztahu k roli jedince a jeho zdraví v pracovním prostředí,… Dotýká se standardizace, emancipace žen, vývoje metodiky vývoje technologií, způsobu řízení pracovišť od taylorismu po (ne)řešení epidemie kumulativních zdravotních komplikací z kancelářské práce,…

[Aleš Kapica]

Neznalost čeho? Pokud sis toho nevšiml, tak každý mluvíme o něčem jiném. Ty se snažíš dokázat, že na počátku byl nějaký sofistikovaný matematický model, zatím co já ti neustále opakuji, že to je věc kterou dodatečně zjistit nelze a spíš o tom - na základě zkušeností z jiných oborů - pochybuji. Žádný optimální layout klávesnice totiž neexistuje.

P.S.: Předchozí příspěvek byl psán oběma palci, tenhle jenom pravým. Maximální počet prstů používaných při psaní je buď 3+ 3 nebo 5 prstů pravé ruky. Víc netřeba. Optimální rozložení klávesnice neexistuje. Jsou jen více, nebo méně pitomě umístěné klávesy, se kterými zrovna potřebuji pracovat. Neznám nikoho kdo by myslel tak rychle, aby využil při psaní všech 10 a bezduchému přepisování zvukového záznamu už dnes, alespoň z mého okolí, nevěnuje nikdo.

[Fluttershy, yay!]

Inu, můžeme konfrontovat výroky výše s odkazovanou publikací.

Kapica:

Dejme tomu že mám sdělení, které se již řadu let opakuje v nejrůznějších knižních publikacích. A není divu, protože autoři opisují jeden od druhého a jen málokdy citují své zdroje. V prvé řadě se pídím po nejstarším zdroji. A tím se dostanu k době, kdy bylo velmi pravděpodobné, že se nějakým způsobem odrazilo i v jiných zdrojích. Ideální jsou noviny, neboť jsou přesně datované. Pravděpodobnost, že by si informace cucali z prstu stejným způsobem reportéři konkurenčních plátků je poměrně nízká, takže srovnáním těchto zdrojů lze sdělení buď potvrdit, nebo zpochybnit. Hodnotu zdrojů lze následně kvantifikovat jako poměr validních informací vůči těm pochybným. Tímto způsobem lze oddělit zdroje, jejichž autoři nedokázali shromážděný materiál správně interpretovat od zdrojů, jejichž autoři místo papouškování cizích závěrů staví na faktech a vlastním úsudku.

Kay:

The closest to an authoritative account of the development of the typewriter and the roles played by Sholes and those associated with him was set out by the academic historian Richard N. Current (1954). Current faced problems in that his documented sources, including letters, memoirs and periodicals were often partial or incomplete, while the claims made by the main protagonists often contradicted each other, and sometimes even themselves. Current resolved these difficulties as far as he could with original sources and validating claims and assertions by cross-checking from alternative sources.

resp.

Historical methods can be a useful tool to explore and analyse the logic of decisions and actions taken in the distant past, but as the comments by Current above confirm there are severe limits to what these methods have been able to uncover in this context. The lack of reliable contemporary documentation as to what Sholes did and why is perhaps unsurprising given that commercial secrecy would have been an imperative, not just for Sholes but all for those others who had commercial interests in his invention.

…

The probability of this happening by chance was calculated in Kay (2013a) as 0.00018 or about one chance in 5,000. When the same exercise was conducted for the probability that this combination of seven letters could end on any one of the three letter rows by chance, this still turned out to be a highly improbable event. The hypothesis that any such outcome was a random event was therefore discounted and it was concluded that this was consistent with agency or design determining this outcome. […]

[Aleš Kapica]

Co kdybys tady místo copy-paste napsal, jak sis ty texty vyložil?

[Aleš Kapica]

Mimochodem představa, že na počátku byl nějaký sofistikovaný plán je všeobecně dosti zažraná. Je zvláštní jak málo lidí je ochotno připustit, že vývoj v minulosti většinou probíhal metodou pokus-omyl.

[Radovan]

Nejen v minulosti.

[Lorenzo]

Zkus jeste McNamaru, je tam pasaz o LeMayovi.