Společnost ARM představila platformu Arm Lumex s Arm C1 CPU Cluster a Arm Mali G1-Ultra GPU pro vlajkové chytré telefony a počítače nové generace.
Unicode Consortium, nezisková organizace koordinující rozvoj standardu Unicode, oznámila vydání Unicode 17.0. Přidáno bylo 4 803 nových znaků. Celkově jich je 159 801. Přibylo 7 nových Emoji.
Apple představil (YouTube) telefony iPhone 17 Pro a iPhone 17 Pro Max, iPhone 17 a iPhone Air, sluchátka AirPods Pro 3 a hodinky Watch Series 11, Watch SE 3 a Watch Ultra 3.
Realtimová strategie Warzone 2100 (Wikipedie) byla vydána ve verzi 4.6.0. Podrobný přehled novinek, změn a oprav v ChangeLogu na GitHubu. Nejnovější verzi Warzone 2100 lze již instalovat také ze Snapcraftu a Flathubu.
Polské vývojářské studio CD Projekt Red publikovalo na Printables.com 3D modely z počítačové hry Cyberpunk 2077.
Organizátoři konference LinuxDays 2025 vydali program a zároveň otevřeli registrace. Akce se uskuteční 4. a 5. října na FIT ČVUT v pražských Dejvicích, kde vás čekají přednášky, workshopy, stánky a spousta šikovných lidí. Vstup na akci je zdarma.
Uživatelé komunikátoru Signal si mohou svá data přímo v Signalu bezpečně zálohovat a v případě rozbití nebo ztráty telefonu následně na novém telefonu obnovit. Zálohování posledních 45 dnů je zdarma. Nad 45 dnů je zpoplatněno částkou 1,99 dolaru měsíčně.
Server Groklaw, zaměřený na kauzy jako právní spory SCO týkající se Linuxu, skončil před 12 lety, resp. doména stále existuje, ale web obsahuje spam propagující hazardní hry. LWN.net proto v úvodníku připomíná důležitost zachovávání komunitních zdrojů a upozorňuje, že Internet Archive je také jen jeden.
Jakub Vrána vydal Adminer ve verzi 5.4.0: "Delší dobu se v Admineru neobjevila žádná závažná chyba, tak jsem nemusel vydávat novou verzi, až počet změn hodně nabobtnal."
V Německu slavnostně uvedli do provozu (en) nejrychlejší počítač v Evropě. Superpočítač Jupiter se nachází ve výzkumném ústavu v Jülichu na západě země, podle německého kancléře Friedricha Merze otevírá nové možnosti pro trénování modelů umělé inteligence (AI) i pro vědecké simulace. Superpočítač Jupiter je nejrychlejší v Evropě a čtvrtý nejrychlejší na světě (TOP500). „Chceme, aby se z Německa stal národ umělé inteligence,“ uvedl na
… více »Oproti tomu s programovanou konfigurací neexistuje (tedy alespoň není znám) způsob jak sestavit z načtené konfigurace zpět zdrojový soubor a při tom mít jistotu, že je stejný jako původní (s tolerancí na formátování). Takže případný editor konfigurace nemůže nic, než vygenerovat zcela nový konfigurační soubor a zahodit vše, čemu v předloze nerozuměl.Hm, dumam tady jiz chvili nad nevyhodou reseni obycejneho rekurzivniho pruchodu strukturou, serazeni polozek napr. podle abecedy a ulozeni (v pripade kolekce samozrejme nic neradit a zachovat stavajici poradi). V ukladani a nacitani a pripadnem pouzivani diffu na takoveto konfiguraky by nemely nastat zadne problemy, takze vidim problem akorat v tom, ze se v konfiguraku muze objevit nejaky skodlivy kod nestatickeho (spustitelneho) charakteru jako velke bezpecnostni riziko. Celkovy prinos tohoto jednodussiho reseni imho ale prevazi pred nedostatky.
# prvni config config = { "name":"lucifer", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"666", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath" } }
# druhy config import prvni_config config = prvni_config.config config["listen_port"] = "777" config["name"] = "inferno"A chceš udělat grafický nástroj pro editaci takové konfigurace, aby to měl uživatel jednodušší. Zní to lehce. Načteš config, zobrazíš dialog s pár políčky, uživatel něco upraví a výsledek zas uložíš. S prvním configem problém není. Je to celkem jednoduchá datová struktura – pár vnořených hash tabulek, žádný problém. Ale co ten druhý config? Když ho načteš, dostaneš tohle:
config = { "name":"inferno", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"777", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath" } }To je snadné. Ale hádej, co se stane, když to uložíš? A co se stane, když pak změníš první config?
config = { "name":"inferno", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"777", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath" } }A nejak nepobiram proc bych mel menit prvni config. Rekneme, ze ho zmenim na nasledujici:
# prvni config config = { "name":"lucifer", "surname":"the_big_boss", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"666", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath", "/C":"some_new_filepath" } }Kdyz tohle nactu do GUI, nic divneho se nestane a bude to v poradku upravitelne. Kdyz na to postvu diff, bude to krasne citelny patch a tedy se take nic hrozneho nestane. Ano, spatne jsem se vyspal, takze muzu pekne placat, ale proste mi porad nedochazi v cem je problem
Nebylo by lepší používat třídy/instance + mapování na nějaký serializační formát.Co by tím získal, kromě pár set řádků zbytečného kódu navíc?
"listen_port"
, "requests"
a další) se obecně nedoporučuje (nejen) kvůli překlepům a je tedy vhodné použít místo toho konstanty. Pak se mi to ale rozpadne a rozplizne – někde mám definované konstanty stylem:
CONFIG_NAME = "name"; CONFIG_LISTEN_IP = "listen_ip";a všude možně v kódu roztroušená volání
config[CONFIG_NAME]
. A nikde není na jednom místě definovaná ta struktura – v konfiguráku bude zase jen nějaká ukázka, v dokumentaci možná výčet parametrů… ale víme, jak to chodí s dokumentací – jednak není strojově čitelná a jednak se někdy zapomíná na její aktualizaci. Proto považuji za užitečné mít někde (definice třídy/tříd) definovanou celou strukturu konfigurace.
Pak když někde ty konfigurační volby používáš, tak je taky příjemné, když napíšeš instance.vlastnost
a IDE ti napovídá, jaké vlastnosti tam jsou + jejich dokumentaci, místo abys střílel od boku nějaké config[KONSTANTA_NEBO_LITERÁL]
a doufal, že tam taková vlastnost bude a že bude mít význam, který předpokládáš, doufat, že jsi neudělal překlep nebo nepoužil konstantu patřící do jiného rozsahu (to se sice dá řešit přes různé předpony – ale při větší strukturovanosti je to odporně dlouhé…). Proč vlastně nepoužít OOP, když ho máme k dispozici?
Přijde mi, že jedna třída s pár „zbytečnými“ řádky navíc dokáže ušetřit spoustu dokumentace, příkladů, zbytečného kódu jinde a hlavně nervů a nejistoty (např. překlepy v literálech nezřídka vedou k tomu, že program sice nespadne, ale funguje špatně a na chybu je obtížné přijít).
class Config(object): pass config = Config() config.__dict__ = literal_eval(read(config_path))a mas ze slovniku udelanej (uplne zbytecnej) objekt. Bum.
Ono pak taky budeš chtít napsat dokumentaci, takže nějaká struktura, která popíše přípustné volby, jejich hodnoty a jejich význam je celkem potřeba.No právě. Použil bych třídu + anotace a dalo by se z toho vygenerovat XML schéma a docela slušná dokumentace.
Asi bych takovou strukturu dal parseru a přihodil do ní i funkce… Takže vše bude pohromadě a přehledné.Můžeš napsat nějakou ukázku? Zajímalo by mne, jak by se tohle řešilo v Pythonu.
json_encode(json_decode(json))
, tak dostaneš přesně to samé jako na vstupu (až na nevýznamné bílé znaky). To hodně zjednodušuje práci s takto uloženými daty. Přidání komentářů tohle buď rozbije, nebo neskutečně zesložití práci. Takže vlastně nevýhoda JSONu je jeho výhodou.
Ale na ručně upravovanou konfiguraci se to opravdu moc nehodí. Naopak na konfiguraci upravovanou z nějakého GUI to je super, neboť to zůstává snadno upravovatelné i bez GUI, ale přitom se nic neztratí.
To hodně zjednodušuje práci s takto uloženými daty. Přidání komentářů tohle buď rozbije, nebo neskutečně zesložití práci. Takže vlastně nevýhoda JSONu je jeho výhodou.V XML je komentář uzlem a není problém je uložit zpět stejně jako ostatní druhy uzlů (textové, elementy atd.).
>>> pickle.dump({'x':'y'},open('/tmp/yodawg','w') ) >>> d = pickle.load(open('/tmp/yodawg')) >>> print (d)
Ano pickle znám, problém je s tím, že nezapíšete to co máte ve slovníku.? Vždyť to v pohodě funguje. Na složitější věci je ale asi lepší shelve.
Tiskni
Sdílej: