Multiplatformní emulátor terminálu Ghostty byl vydán ve verzi 1.3 (𝕏, Mastodon). Přehled novinek a vylepšení v poznámkách k vydání.
Byla vydána nová verze 14.4 svobodného unixového operačního systému FreeBSD. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Databáze DuckDB (Wikipedie) byla vydána ve verzi 1.5.0. S kódovým názvem Variegata (husice rajská). Přináší řadu vylepšení, včetně nového ergonomičtějšího CLI klienta nebo podporu pro typ VARIANT a vestavěný typ GEOMETRY.
V pátek 6. a sobotu 7. března proběhl v pražském sídle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Hackathon veřejné správy 7.1. Publikovány byly vytvořené aplikace. V kategorii projektů rozvíjených z krajského kola zvítězil tým „Mackokládi“. Čtyři středoškoláci ze Dvora Králové uspěli s aplikací KompaZ. Jde o digitálního průvodce, který pomůže s rychlou a srozumitelnou orientací v životních i krizových situacích „krok za krokem“. Aplikace
… více »QGIS, svobodný desktopový GIS, byl vydán v nové hlavní verzi 4.0. Změny zahrnují několik nových analytických a editačních funkcí, rozšíření podpory 3D, více možností úprav uživatelského rozhraní či mnoho dalších zlepšení použitelnosti. Řada 3.44 má aktualizace plánovány do září.
Dan Blanchard vydal knihovnu pro Python chardet v nové verzi 7.0.0. S novou verzí byla knihovna přelicencována z LGPL na MIT. Souhlasili s tím všichni přispěvatelé? Dan Blanchard souhlasy vůbec neřešil. Zaúkoloval umělou inteligenci (Claude), aby knihovnu zcela přepsala a výslovně jí nařídil, aby nepoužila žádný LGPL kód. Dan Blanchard tvrdí, že se jedná o clean room design. Protistrana argumentuje, že umělá inteligence byla trénována
… více »Andy Nguyen si na svou herní konzoli PlayStation 5 (PS5) pomocí exploitu Byepervisor nainstaloval Linux (Ubuntu). V Linuxu si spustil Steam a PS5 tak proměnil v Steam Machine. Na PS5 může hrát hry, které jsou vydané pouze pro PC a jsou na Steamu [Tom's Hardware].
Správce sbírky fotografií digiKam byl vydán ve verzi 9.0.0. Jedná se o větší vydání provázené aktualizacemi knihoven. Mnoho dílčích změn se vedle oprav chyb týká uživatelského rozhraní, mj. editace metadat.
Byla vydána verze 2026 distribuce programu pro počítačovou sazbu TeX s názvem TeX Live (Wikipedie). Přehled novinek v oficiální dokumentaci.
Jihokorejská Národní daňová služba (NTS) zabavila kryptoměnu Pre-retogeum (PRTG) v hodnotě 5,6 milionu dolarů. Pochlubila se v tiskové zprávě, do které vložila fotografii zabavených USB flash disků s kryptoměnovými peněženkami spolu se souvisejícími ručně napsanými mnemotechnickými obnovovacími frázemi. Krátce na to byla kryptoměna v hodnotě 4,8 milionu dolarů odcizena. O několik hodin ale vrácena, jelikož PRTG je extrémně nelikvidní, s denním objemem obchodování kolem 332 dolarů a zalistováním na jediné burze, MEXC [Bitcoin.com].
. Tady se jedna o konfiguraci pro jednoduche skripty, pro ktere editor konfigurace nebude pouzit nikdy. A proste za danych podminek to je zajimavy reseni
Oproti tomu s programovanou konfigurací neexistuje (tedy alespoň není znám) způsob jak sestavit z načtené konfigurace zpět zdrojový soubor a při tom mít jistotu, že je stejný jako původní (s tolerancí na formátování). Takže případný editor konfigurace nemůže nic, než vygenerovat zcela nový konfigurační soubor a zahodit vše, čemu v předloze nerozuměl.Hm, dumam tady jiz chvili nad nevyhodou reseni obycejneho rekurzivniho pruchodu strukturou, serazeni polozek napr. podle abecedy a ulozeni (v pripade kolekce samozrejme nic neradit a zachovat stavajici poradi). V ukladani a nacitani a pripadnem pouzivani diffu na takoveto konfiguraky by nemely nastat zadne problemy, takze vidim problem akorat v tom, ze se v konfiguraku muze objevit nejaky skodlivy kod nestatickeho (spustitelneho) charakteru jako velke bezpecnostni riziko. Celkovy prinos tohoto jednodussiho reseni imho ale prevazi pred nedostatky.
# prvni config
config = {
"name":"lucifer",
"listen_ip":"127.0.0.1",
"listen_port":"666",
"requests" : {
"/A":"filepath",
"/B":"filepath"
}
}
# druhy config import prvni_config config = prvni_config.config config["listen_port"] = "777" config["name"] = "inferno"A chceš udělat grafický nástroj pro editaci takové konfigurace, aby to měl uživatel jednodušší. Zní to lehce. Načteš config, zobrazíš dialog s pár políčky, uživatel něco upraví a výsledek zas uložíš. S prvním configem problém není. Je to celkem jednoduchá datová struktura – pár vnořených hash tabulek, žádný problém. Ale co ten druhý config? Když ho načteš, dostaneš tohle:
config = {
"name":"inferno",
"listen_ip":"127.0.0.1",
"listen_port":"777",
"requests" : {
"/A":"filepath",
"/B":"filepath"
}
}
To je snadné. Ale hádej, co se stane, když to uložíš? A co se stane, když pak změníš první config?
config = {
"name":"inferno",
"listen_ip":"127.0.0.1",
"listen_port":"777",
"requests" : {
"/A":"filepath",
"/B":"filepath"
}
}
A nejak nepobiram proc bych mel menit prvni config. Rekneme, ze ho zmenim na nasledujici:
# prvni config
config = {
"name":"lucifer",
"surname":"the_big_boss",
"listen_ip":"127.0.0.1",
"listen_port":"666",
"requests" : {
"/A":"filepath",
"/B":"filepath",
"/C":"some_new_filepath"
}
}
Kdyz tohle nactu do GUI, nic divneho se nestane a bude to v poradku upravitelne. Kdyz na to postvu diff, bude to krasne citelny patch a tedy se take nic hrozneho nestane.
Ano, spatne jsem se vyspal, takze muzu pekne placat, ale proste mi porad nedochazi v cem je problem
.
.
Nebylo by lepší používat třídy/instance + mapování na nějaký serializační formát.Co by tím získal, kromě pár set řádků zbytečného kódu navíc?
"listen_port", "requests" a další) se obecně nedoporučuje (nejen) kvůli překlepům a je tedy vhodné použít místo toho konstanty. Pak se mi to ale rozpadne a rozplizne – někde mám definované konstanty stylem:
CONFIG_NAME = "name"; CONFIG_LISTEN_IP = "listen_ip";a všude možně v kódu roztroušená volání
config[CONFIG_NAME]. A nikde není na jednom místě definovaná ta struktura – v konfiguráku bude zase jen nějaká ukázka, v dokumentaci možná výčet parametrů… ale víme, jak to chodí s dokumentací – jednak není strojově čitelná a jednak se někdy zapomíná na její aktualizaci. Proto považuji za užitečné mít někde (definice třídy/tříd) definovanou celou strukturu konfigurace.
Pak když někde ty konfigurační volby používáš, tak je taky příjemné, když napíšeš instance.vlastnost a IDE ti napovídá, jaké vlastnosti tam jsou + jejich dokumentaci, místo abys střílel od boku nějaké config[KONSTANTA_NEBO_LITERÁL] a doufal, že tam taková vlastnost bude a že bude mít význam, který předpokládáš, doufat, že jsi neudělal překlep nebo nepoužil konstantu patřící do jiného rozsahu (to se sice dá řešit přes různé předpony – ale při větší strukturovanosti je to odporně dlouhé…). Proč vlastně nepoužít OOP, když ho máme k dispozici?
Přijde mi, že jedna třída s pár „zbytečnými“ řádky navíc dokáže ušetřit spoustu dokumentace, příkladů, zbytečného kódu jinde a hlavně nervů a nejistoty (např. překlepy v literálech nezřídka vedou k tomu, že program sice nespadne, ale funguje špatně a na chybu je obtížné přijít).
class Config(object): pass config = Config() config.__dict__ = literal_eval(read(config_path))a mas ze slovniku udelanej (uplne zbytecnej) objekt. Bum.
.
V takovych pripadech se uvedene "problemy" resi konvencemi.
Ono pak taky budeš chtít napsat dokumentaci, takže nějaká struktura, která popíše přípustné volby, jejich hodnoty a jejich význam je celkem potřeba.No právě. Použil bych třídu + anotace a dalo by se z toho vygenerovat XML schéma a docela slušná dokumentace.
Asi bych takovou strukturu dal parseru a přihodil do ní i funkce… Takže vše bude pohromadě a přehledné.Můžeš napsat nějakou ukázku? Zajímalo by mne, jak by se tohle řešilo v Pythonu.
json_encode(json_decode(json)), tak dostaneš přesně to samé jako na vstupu (až na nevýznamné bílé znaky). To hodně zjednodušuje práci s takto uloženými daty. Přidání komentářů tohle buď rozbije, nebo neskutečně zesložití práci. Takže vlastně nevýhoda JSONu je jeho výhodou.
Ale na ručně upravovanou konfiguraci se to opravdu moc nehodí. Naopak na konfiguraci upravovanou z nějakého GUI to je super, neboť to zůstává snadno upravovatelné i bez GUI, ale přitom se nic neztratí.
To hodně zjednodušuje práci s takto uloženými daty. Přidání komentářů tohle buď rozbije, nebo neskutečně zesložití práci. Takže vlastně nevýhoda JSONu je jeho výhodou.V XML je komentář uzlem a není problém je uložit zpět stejně jako ostatní druhy uzlů (textové, elementy atd.).
http://docs.python.org/2/library/pickle.html
>>> pickle.dump({'x':'y'},open('/tmp/yodawg','w') )
>>> d = pickle.load(open('/tmp/yodawg'))
>>> print (d)
Ale jasne, jestli tam je pozadavek na rucni editaci, tak bych sel do JSONu.
Ano pickle znám, problém je s tím, že nezapíšete to co máte ve slovníku.? Vždyť to v pohodě funguje. Na složitější věci je ale asi lepší shelve.
).
Tiskni
Sdílej: