Vývojáři OpenMW (Wikipedie) oznámili vydání verze 0.49.0 této svobodné implementace enginu pro hru The Elder Scrolls III: Morrowind. Přehled novinek i s náhledy obrazovek v oznámení o vydání.
Masivní výpadek elektrického proudu zasáhl velkou část České republiky. Hasiči vyjížděli k většímu počtu lidí uvězněných ve výtazích. Výpadek se týkal zejména severozápadu republiky, dotkl se také Prahy, Středočeského nebo Královéhradeckého kraje. Ochromen byl provoz pražské MHD, linky metra se už podařilo obnovit. Výpadek proudu postihl osm rozvoden přenosové soustavy, pět z nich je nyní opět v provozu. Příčina problémů je však stále neznámá. Po 16. hodině zasedne Ústřední krizový štáb.
Po více než roce vývoje od vydání verze 5.40 byla vydána nová stabilní verze 5.42 programovacího jazyka Perl (Wikipedie). Do vývoje se zapojilo 64 vývojářů. Změněno bylo přibližně 280 tisíc řádků v 1 500 souborech. Přehled novinek a změn v podrobném seznamu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.5 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 138. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Sniffnet je multiplatformní aplikace pro sledování internetového provozu. Ke stažení pro Windows, macOS i Linux. Jedná se o open source software. Zdrojové kódy v programovacím jazyce Rust jsou k dispozici na GitHubu. Vývoj je finančně podporován NLnet Foundation.
Byl vydán Debian Installer Trixie RC 2, tj. druhá RC verze instalátoru Debianu 13 s kódovým názvem Trixie.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za červen (YouTube).
Libreboot (Wikipedie) – svobodný firmware nahrazující proprietární BIOSy, distribuce Corebootu s pravidly pro proprietární bloby – byl vydán ve verzi 25.06 "Luminous Lemon". Přidána byla podpora desek Acer Q45T-AM a Dell Precision T1700 SFF a MT. Současně byl ve verzi 25.06 "Onerous Olive" vydán také Canoeboot, tj. fork Librebootu s ještě přísnějšími pravidly.
Licence GNU GPLv3 o víkendu oslavila 18 let. Oficiálně vyšla 29. června 2007. Při té příležitosti Richard E. Fontana a Bradley M. Kuhn restartovali, oživili a znovu spustili projekt Copyleft-Next s cílem prodiskutovat a navrhnout novou licenci.
Svobodný nemocniční informační systém GNU Health Hospital Information System (HIS) (Wikipedie) byl vydán ve verzi 5.0 (Mastodon).
Oproti tomu s programovanou konfigurací neexistuje (tedy alespoň není znám) způsob jak sestavit z načtené konfigurace zpět zdrojový soubor a při tom mít jistotu, že je stejný jako původní (s tolerancí na formátování). Takže případný editor konfigurace nemůže nic, než vygenerovat zcela nový konfigurační soubor a zahodit vše, čemu v předloze nerozuměl.Hm, dumam tady jiz chvili nad nevyhodou reseni obycejneho rekurzivniho pruchodu strukturou, serazeni polozek napr. podle abecedy a ulozeni (v pripade kolekce samozrejme nic neradit a zachovat stavajici poradi). V ukladani a nacitani a pripadnem pouzivani diffu na takoveto konfiguraky by nemely nastat zadne problemy, takze vidim problem akorat v tom, ze se v konfiguraku muze objevit nejaky skodlivy kod nestatickeho (spustitelneho) charakteru jako velke bezpecnostni riziko. Celkovy prinos tohoto jednodussiho reseni imho ale prevazi pred nedostatky.
# prvni config config = { "name":"lucifer", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"666", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath" } }
# druhy config import prvni_config config = prvni_config.config config["listen_port"] = "777" config["name"] = "inferno"A chceš udělat grafický nástroj pro editaci takové konfigurace, aby to měl uživatel jednodušší. Zní to lehce. Načteš config, zobrazíš dialog s pár políčky, uživatel něco upraví a výsledek zas uložíš. S prvním configem problém není. Je to celkem jednoduchá datová struktura – pár vnořených hash tabulek, žádný problém. Ale co ten druhý config? Když ho načteš, dostaneš tohle:
config = { "name":"inferno", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"777", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath" } }To je snadné. Ale hádej, co se stane, když to uložíš? A co se stane, když pak změníš první config?
config = { "name":"inferno", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"777", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath" } }A nejak nepobiram proc bych mel menit prvni config. Rekneme, ze ho zmenim na nasledujici:
# prvni config config = { "name":"lucifer", "surname":"the_big_boss", "listen_ip":"127.0.0.1", "listen_port":"666", "requests" : { "/A":"filepath", "/B":"filepath", "/C":"some_new_filepath" } }Kdyz tohle nactu do GUI, nic divneho se nestane a bude to v poradku upravitelne. Kdyz na to postvu diff, bude to krasne citelny patch a tedy se take nic hrozneho nestane. Ano, spatne jsem se vyspal, takze muzu pekne placat, ale proste mi porad nedochazi v cem je problem
Nebylo by lepší používat třídy/instance + mapování na nějaký serializační formát.Co by tím získal, kromě pár set řádků zbytečného kódu navíc?
"listen_port"
, "requests"
a další) se obecně nedoporučuje (nejen) kvůli překlepům a je tedy vhodné použít místo toho konstanty. Pak se mi to ale rozpadne a rozplizne – někde mám definované konstanty stylem:
CONFIG_NAME = "name"; CONFIG_LISTEN_IP = "listen_ip";a všude možně v kódu roztroušená volání
config[CONFIG_NAME]
. A nikde není na jednom místě definovaná ta struktura – v konfiguráku bude zase jen nějaká ukázka, v dokumentaci možná výčet parametrů… ale víme, jak to chodí s dokumentací – jednak není strojově čitelná a jednak se někdy zapomíná na její aktualizaci. Proto považuji za užitečné mít někde (definice třídy/tříd) definovanou celou strukturu konfigurace.
Pak když někde ty konfigurační volby používáš, tak je taky příjemné, když napíšeš instance.vlastnost
a IDE ti napovídá, jaké vlastnosti tam jsou + jejich dokumentaci, místo abys střílel od boku nějaké config[KONSTANTA_NEBO_LITERÁL]
a doufal, že tam taková vlastnost bude a že bude mít význam, který předpokládáš, doufat, že jsi neudělal překlep nebo nepoužil konstantu patřící do jiného rozsahu (to se sice dá řešit přes různé předpony – ale při větší strukturovanosti je to odporně dlouhé…). Proč vlastně nepoužít OOP, když ho máme k dispozici?
Přijde mi, že jedna třída s pár „zbytečnými“ řádky navíc dokáže ušetřit spoustu dokumentace, příkladů, zbytečného kódu jinde a hlavně nervů a nejistoty (např. překlepy v literálech nezřídka vedou k tomu, že program sice nespadne, ale funguje špatně a na chybu je obtížné přijít).
class Config(object): pass config = Config() config.__dict__ = literal_eval(read(config_path))a mas ze slovniku udelanej (uplne zbytecnej) objekt. Bum.
Ono pak taky budeš chtít napsat dokumentaci, takže nějaká struktura, která popíše přípustné volby, jejich hodnoty a jejich význam je celkem potřeba.No právě. Použil bych třídu + anotace a dalo by se z toho vygenerovat XML schéma a docela slušná dokumentace.
Asi bych takovou strukturu dal parseru a přihodil do ní i funkce… Takže vše bude pohromadě a přehledné.Můžeš napsat nějakou ukázku? Zajímalo by mne, jak by se tohle řešilo v Pythonu.
json_encode(json_decode(json))
, tak dostaneš přesně to samé jako na vstupu (až na nevýznamné bílé znaky). To hodně zjednodušuje práci s takto uloženými daty. Přidání komentářů tohle buď rozbije, nebo neskutečně zesložití práci. Takže vlastně nevýhoda JSONu je jeho výhodou.
Ale na ručně upravovanou konfiguraci se to opravdu moc nehodí. Naopak na konfiguraci upravovanou z nějakého GUI to je super, neboť to zůstává snadno upravovatelné i bez GUI, ale přitom se nic neztratí.
To hodně zjednodušuje práci s takto uloženými daty. Přidání komentářů tohle buď rozbije, nebo neskutečně zesložití práci. Takže vlastně nevýhoda JSONu je jeho výhodou.V XML je komentář uzlem a není problém je uložit zpět stejně jako ostatní druhy uzlů (textové, elementy atd.).
>>> pickle.dump({'x':'y'},open('/tmp/yodawg','w') ) >>> d = pickle.load(open('/tmp/yodawg')) >>> print (d)
Ano pickle znám, problém je s tím, že nezapíšete to co máte ve slovníku.? Vždyť to v pohodě funguje. Na složitější věci je ale asi lepší shelve.
Tiskni
Sdílej: