Expedice Palagruža 2010

18.5.2010 17:47 | Přečteno: 2592× | /dev/null | poslední úprava: 21.5.2010 20:32

Palagruža (latinsky Pelagosa) je malé soustroví v samém srdci Jaderského moře. Jeho hlavní ostrov, Velká Palagruža, je 1300 metrů dlouhý, 350 metrů široký a 90 metrů vysoký - a na jeho vrcholu stojí velký starý maják, jediné lidské obydlí v jinak zcela pustém okolí. Palagruža je specifická svým podnebím, endemickou flórou i faunou, její jméno nese i minerál pelagosit. Podle legendy je zde pochován Diomédés, jeden z nejsilnějších achajských bojovníků v Trójské válce. Za První světové války byla o Palagružu svedena série námořních bitev mezi Itálií a Rakousko-Uherskem. Dnes je souostroví Palagruža nejjižnější částí Chorvatska - jeho nejjižnější bod leží na malém ostrůvku Galijula asi tři námořní míle jihovýchodně od Velké Palagruži. Pravděpodobně pro svou odlehlost, nepřítomnost na klasických chorvatských námořních mapách Male Karte a relativně nebezpečné vody ve svém okolí se Palagruža těší poněkud mystické pověsti mezi jachtaři na Jadranu - a to byl také důvod, proč Palagružu navštívit.

Předehra

Odjezd do Chorvatska byl tradičně naplánován od SUSE a probíhal, alespoň z mého pohledu, v tradičně hektickém stylu. Práce na dvou projektech paralelně jsem měl nad hlavu, v noci jsem spal ani ne hodinu, a veškerá má příprava spočívala asi v pěti minutách balení viceméně náhodných předmětů do dvou malých zavazadel. Ve čtvrt na osm evakuace kanceláře, krátké čekání, dokud Vilém nepovečeří toasty, a tradá do Splitu. Celkem osm účastníků expedice, z toho čtyři současní či bývalí zaměstnanci SUSE, a navíc jedna "stopařka". Většina z nás jsou členové staré posádky petvoru Dagon, který loni v létě absolvoval náročnou cestu z Prahy do Mělníka. Já jedu beznadějně přetíženým Yokotashiho LPG Wartburgem, od kterého odletují jiskry, jak dře podvozkem o silnici. Únava z předchozí probdělé noci mi naštěstí umožňuje většinu příšerné cesty prospat. Nuda končí na chorvatských hranicích. Fatální zaváhání při kontrole dokladů (tři doklady pro čtyři lidi skutečně nestačí) a exotický vzhled přetíženého veterána nás stojí důkladnou prohlídku - slovinský celník nás donutil vyložit celý vůz. Auto je plné podivně vyhlížejících udělátek, naštěstí má celník pochopení pro radioamatéry. Jeho nadšení polevuje, když při šacování mé bundy narazí na kaši z rozmačkaného banánu, na kterém jsem v autě usnul. Na chorvatské straně nás také odstavují, nemusíme ale naštěstí podruhé vykládat auto. Celníky uspokojilo Yokotashiho prohlášení, že nemáme potřebu pašovat žádné ilegální drogy, neboť jsme závislí pouze na alkoholu a čaji. Po odbočce do Zadaru, odkud druhé z našich aut veze dalšího "stopaře", fasujeme pátého pasažéra. Na zadních sedadlech se zmechanických důvodů téměř nelze nadechnout a přetížení vozu je extrémní, o silnici drhneme ještě častěji. Brzy nás staví chorvatská policie, nijak ale neprudí, jen vyjadřují starost a nabádají nás k opatrnosti. Yokotashi se odmítá nechat vystřídat u řízení. Po cca 20 hodinách konečně Split.

Vyplouváme

Yokotashi, který má po heroickém řidičském výkonu rozpojené hemisféry, uléhá v autě ke spánku, posádka se vydává na nákup čerstvých potravin a já, coby "první důstojník" a tlumočník jdu s kapitánkou Lenkou převzít loď. Jedná se o dvanáctimetrovou plachetnici Bavaria 36, Mala Tonka. Hlavní plachta, kosatka, dieselový motor, salónek se dvěma pohovkami, kapitánským stolkem a kuchyňským koutem (výkyvný plynový sporák, dřez s tekoucí vodou a lednička), tři malé kajuty a sprcha se záchodem. Loď se zdá být v pořádku a je velmi dobře vybavená, Lenka platí kauci, podepisuje papíry a vydává pokyn k nalodění. Já si zabírám místo v přední kajutě, kde neruší motor ani pařby na palubě, ale víc to houpe. Kapitánka má tradičně místo v salónku nejblíže u přístrojů. Posádka, z velké části poprvé na moři, dostává své první rozkazy, Lenka se ujímá kormidla a v 19:50 vyplouváme z maríny. Vítr je slabý (3-4 uzly), takže převážně motorujeme. Cílem je 11 námořních mil (nm) vzdálené městečko Milna na ostrovu Brač. Plavba za tmy je klidná a pohodová, zjišťujeme ale, že nám nesvítí důležité zelenočervené poziční světlo umístěné na přídi. Nouzově osvětlujeme loď bílým pracovním světlem. V marině Viska v Milně kotvíme ve 23:10. Po cestě z Prahy jsme všichni unavení, dnes večer se nekoná žádná větší akce.

Ráno měníme žárovku v pozičním světle, problém to ale neřeší. Jak se brzy ukazuje, jednalo se pouze o vadný kontakt. V 11:08 odplouváme směrem k ostrovu Vis. Pohodová plavba na motor i plachty, nácvik záchrany muže přes palubu, koupání na volném moři. V 19:30 se vyvazujeme u městského mola v Komiži na ostrově Vis. Molo je nechutně vysoké, lávka není moc stabilní, přechod přes ní je lehce adrenalinový. Povídám si dlouho do noci s Lenkou a usínám někdy po čtvrté ráno na pohovce v salonku, jejíž právoplatný obyvatel usnul na palubě. Většinu pondělí trávíme v Komiži na Visu, posádka má odpočinkový den na pevnině. Část posádky si půjčuje motorky a vydává se na projížďku po ostrově. Fouká silný vítr, kvůli kterému kapitánka ruší návštěvu známé Modré jeskyně na ostrovu Biševo, kterou jsme na dnešek plánovali. Silný příboj by znemožnil bezpečnou cestu člunem z lodi do mořské jeskyně. Kapitánka se ale definitivně rozhoduje pro návštěvu mystické Palagruži, téměř pustého souostroví uprostřed Jaderského moře, blíže k italským břehům. Několik týdnů před plavbou jsem to byl já, kdo se přimlouval za návštěvu Palagruži, když jsme s Lenkou plánovali naši cestu. Teď na moři jsem do toho kapitánce ale nijak nemluvil, protože jsem si byl vědom toho, že ona je zodpovědná za loď i její posádku a musí se rozhodnout sama. Rozhodnutí mi ale udělalo radost. Palagruža je jeden z nejzajímavěqjších cílů na Jadranu.

Ostrov, jehož jméno se nesmí vyslovovat

V 18:35 vyplouváme na volné moře, směrem k Palagruže. Fouká vítr okolo 20-30 uzlů, plachtíme. Proplouváme kolem Biševa s Modrou jeskyní, ostrov je bičovaný příbojem. Moře se vlní, voda občas stříká i na palubu. Nic, co by rozházelo zkušené mořské vlky, ale část nezkušené posádky brzy podléhá mořské nemoci, kinedrylu navzdory. První padnul za oběť Yokotashi, záhy po té, co předal kormidlo (kormidlování prý pomáhá), se ohýbá přes palubu a krmí hladového Dagona. Pavel Machek vylezl z podpalubí úplně zelený, teď už vím, že to není jen metafora. Můj žaludek je v pořádku, ale procházka podpalubím mě stojí několik ran do hlavy s jiskřičkami před očima. Posádka se postupně ukládá ke spánku, na hodinku si jde zdřímnout i kapitánka. Na palubě zůstáváme dva, držíme hlídku a střídáme se u kormidla. Paráda. Když se vrátí Lenka, dělám jí ještě chvíli společnost, pak mě ale přemáhá naše včerejší ponocování a nechávám připoutanou Lenku na palubě samotnou. Připomínám jí, aby mě vzbudila a nechala se vystřídat. Přední kajuta je parádní, citím se jako ve staré dobré dřevěné kolíbce někdy před 30 lety v Lužici.

Vzbudil mě až rachot kotevního řetězu vypadlého z vrátku. Nevzbudila mě potvora, je v tomhle horší než Yokotashi za volantem. Vylézám na palubu a vidím Velkou Palagružu v celé její ranní kráse, s majestátním majákem na vrcholu. Téměř pustý ostrov mimo civilizaci, bez přístavu, něco úplně jiného než obydlené ostrovy při chorvatském pobřeží. Jako z knížek. Pomáhám Lence dostat řetěz zpět na vrátek a vytahujeme kotvu. Vyvážeme se na bójce poblíž oblázkové pláže na jižním pobřeží ostrova, já kormidluji loď a hlídám hloubku na sonaru, Lenka na přídi chytá bóji a uvazuje nás. Loď je bezpečně vyvázaná v těsné blízkosti hrozivě vyhlížejícího ostrova, na hloubce 13 m. Jsme tu, teď se ještě dostat na břeh.

Lenka šla spát, plavbou zničená Freya zůstává v kajutě, Yokotashi drží hlídku. Na Velkou Palagružu se tak vydává pět lidí. K vylodění používáme nafukovací člun, jedeme nadvakrát, po třech lidech. Pohoda. Člun vytahujeme na břeh na oblázkové pláži a vydáváme se po cestičce vzhůru na hřeben. Během výstupu na nás chorvatské letectvo podniklo krátký nálet, Vilém dostal přímý zásah. Po cestě se naskýtají nádherné pohledy na skalnatou zátoku, ve které je vyvázaná naše Mala Tonka. Nedaleko od ní, ale v bezpečné vzdálenosti, je hrozivě vyhlížející skalisko. Scéna, která by neudělala ostudu žádnému velkofilmu.

Po hřebeni jdeme až ke starému majáku. Byl postaven roku 1875, bojovalo se o něj v První světové válce a je prý největší na Jadranu. Ignorujeme zákaz vstupu, procházíme brankou, ale kolem je mrtvo. Nahoru vede od moře malá lanovka, slouží pravděpodobně k dopravě zásob. Na schodech zanecháváme dvě plechovky Svijan jako malý pozdrav z Česka a vydáváme se zpět na hřeben. Jedna skupinka se vydává po severním svahu dolů, křik racků dává brzy tušit, že je tam hnízdiště. Já se vydávám po hřebeni opačným směrem k místní geokeši, do které podepisuji celou loď. Na keši sedí pěkný pavouk, Yokotashi by ho určitě ocenil.

Před sestupem do naší zátoky si prohlížíme ruiny jakési budovy, s nápisem DISCO - NIGHT CLUB a umělecky vyvedenou chobotnicí. Asi nějaký starý opuštěný lovecraftiánský bar či snad tentacle bordel. Král horroru by se tu četl nádherně. Potkáváme i ženu správce majáku, která nás zdraví a děkuje za pivo. Při sestupu obdivujeme dvě kuřátka racků pobíhající po cestičce, jejich maminka nad námi krouží a výhružně pokřikuje. Vracíme se zpět k člunu a táhneme ho na vodu. Dva si do člunu sedáme a čekáme na třetího. Příbojová vlna zasáhne člun, mám celou hlavu mokrou a ve člunu je voda. "Viléme dělej!" Ten ale nikam nespěchá, prý si musí upravit bundu. Druhá vlna, třetí. Člun je plný vody a sedí na kamenitém dně, vyskakujeme z ně do moře, vyléváme a vytahujeme jej na břeh. Druhý pokus, stejně neúspěšný. Příboj lomcuje člunem a nedovolí nám bezpečně odrazit od břehu. Třetí pokus, jeden z námořníků se pokouší naskočit do člunu, dopadá však až za něj do moře. I s foťákem. Jsem rád, že Lenka spí a tuhle komedii nevidí. Nakonec se nám podaří odrazit ve dvou. Jsem zcela promočený, jsem rád, že jsme na ostrov nebral foťák, i když mi tak unikla spousta nádherných záběrů. Zapomněli jsme na palagružské oblázky pro kapitánku, ale ve člunu a našich botách se jich nakonec najde dost.

Časem se všichni dostanou bezpečně na palubu. Máme společnost, kolem nás se motá polská loď, její manévry nevypadají úpln bezpečně. Kapitánka se opět ujímá velení, já se ujímám kormidla, opatrně proplouváme úžinou mezi Velkou a Malou Palagružou a míříme zpět na severovýchod, tentokrát k ostrovu Lastovo. Majestátní Palagruža se postupně zmenšuje za mými zády a já se ještě dlouho otáčím, abych se pokochal její krásou. Ti z nás, kteří podlehli mořské nemoci, ale na Palagružu vzpomínají jinak a byli rádi, že jsme se z prokletých vod kolem ostrova, jehož jméno se nesmí vyslovovat, vydali opět do klidnějších a civilizovanějších vod.

Lastovo

Korčula

Svatý Klement

Naše poslední zastávka před návratem do Splitu je Palmižana na kouzelném ostrově Svatý Klement. Večer se vydáváme podél skalnatého pobřeží

(to be continued...)

Odkazy

• Stejný příběh, z pohledu kapitánky (zápis "po květen 17, 2010 6:43 pm")
• Stejný příběh, z pohledu Yokotashiho

       

Komentáře

[rADOn]

Prezil fotak? Chtelo by to obrazky

[kyknos]

Pár foťáků přežilo, ale obrázky ještě nejsou pohromadě. Časem přidám.

[kyknos]

Tak zatím jeden...

[jozka]

Palagruza byla v hledacku pro letosni zarijovou dovolenou, ale nakonec jsem toho nechal, asi bych se tam druhy den nudil

Treba nekdy casem.

[kyknos]

Pokud jsi ornitolog, rybář nebo námořník, nudit se určitě nebudeš :)

[jozka]

Ani jedno a kajakove vyjizdky bych mel po dni zmakle

[kyknos]

To záleží jen na tom, kam bys vyjížděl :)

[jozka]

Mno, na volny more moc ne, neni mym uplnym snem dostat se do zprav. A pak uz zbejva jen Mala Palagruza a pro statecny Galijula nebo jak se ten sutr jmenuje, zbytek je mimo akcni radius lidi bez sebevrazednych sklonu.

[kyknos]

Na Baltu se prohání podobní blázni na volném moři běžně :)

I když je pravda, že Balt je spíš jezero než moře.

[jozka]

No, ono je neco volny more dvacet kilaku od pobrezi a neco je volny more u ostruvku uprostred Jadranu. Na to pobrezi se trefis snaz a pak je ti jedno jestli tam nebo jinam

[kyknos]

Z Palagruži je vidět až do Itálie, nebuď měkkej :)

[Yokotashi]

Pohled z jine strany: http://kanal.ucw.cz/zapisky_lod.html

[rADOn]

+1