MALUS je kontroverzní proprietarní nástroj, který svým zákazníkům umožňuje nechat AI, která dle tvrzení provozovatelů nikdy neviděla původní zdrojový kód, analyzovat dokumentaci, API a veřejná rozhraní jakéhokoliv open-source projektu a následně úplně od píky vygenerovat funkčně ekvivalentní software, ovšem pod libovolnou licencí.
Příspěvek na blogu Ubuntu upozorňuje na několik zranitelností v rozšíření Linuxu o mandatorní řízení přístupu AppArmor. Společně jsou označovány jako CrackArmor. Objevila je společnost Qualys (technické detaily). Neprivilegovaný lokální uživatel se může stát rootem. Chyba existuje od roku 2017. Doporučuje se okamžitá aktualizace. Problém se týká Ubuntu, Debianu nebo SUSE. Red Hat nebo Fedora pro mandatorní řízení přístupu používají SELinux.
Byla vydána nová verze 19 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Bitwig Studio (Wikipedie) bylo vydáno ve verzi 6. Jedná se o proprietární multiplatformní (macOS, Windows, Linux) digitální pracovní stanici pro práci s audiem (DAW).
Společnost Igalia představila novou linuxovou distribuci (framework) s názvem Moonforge. Jedná se o distribuci určenou pro vestavěné systémy. Vychází z projektů Yocto a OpenEmbedded.
Google Chrome 146 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 146.0.7680.71 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 29 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
D7VK byl vydán ve verzi 1.5. Jedná se o fork DXVK implementující překlad volání Direct3D 3 (novinka), 5, 6 a 7 na Vulkan. DXVK zvládá Direct3D 8, 9, 10 a 11.
Bylo vydáno Eclipse IDE 2026-03 aneb Eclipse 4.39. Představení novinek tohoto integrovaného vývojového prostředí také na YouTube.
Ze systému Slavia pojišťovny uniklo přibližně 150 gigabajtů citlivých dat. Jedná se například o pojistné dokumenty, lékařské záznamy nebo přímou komunikaci s klienty. Za únik může chyba dodavatelské společnosti.
Sněmovna propustila do dalšího kola projednávání vládní návrh zákona o digitální ekonomice, který má přinést bezpečnější on-line prostředí. Reaguje na evropské nařízení DSA o digitálních službách a upravuje třeba pravidla pro on-line tržiště nebo sociální sítě a má i víc chránit děti.
Mimo na první pohled zjevné nutnosti být online jsou tu i další nevýhody - například když výrobce po několika letech od ukočení prodeje hry autetizační servery zruší, nebo třeba když výrobce zkrachuje nebo bude okoupen jinou firmou a ta servery zruší, ocitou se hráči obrazně tam, kde slunce nesvítí.To už jednou bylo s nějakou hudbou s online DRM, ne?
Pokud se potvrdí chmurné domněnky, co jsem četl na na několikas blozích, tak v budoucnu budou i singleplayerové hry potřebovat na spuštění přístup k ověřovacímu serveru (jako to má Diablo III).Jaké domněnky? Jaké v budoucnu? To se normálně už několik let provozuje.
A "nostalgičtí" hráči budou mít utrum - dnes jde provozovat třeba i třicet let stará hra (i kdyby jen v emulátoru), ale dost pochybuju, že nějaká komerční firma bude své autentizační servery udržovat funkční tak dlouhoS tím IMHO moc problém nebude. S tím se začalo už mnohem dřív (může to být tak z přelomu tisíciletí a dřív) a kdo si vůbec dneska vzpomene na jména těch her?
Důležité ale je, že ten zákon pouze říká, že to smíte udělat, ale autorovi tím žádné povinnosti nevznikají. Nemáte tedy nárok po něm požadovat, aby vám to nějakým způsobem umožnil nebo zjednodušil.Myslím, že podle bodů 85 a 44 z rozsudku mi to umožnit musí.
Z toho vyplývá, jak je uvedeno v bodě 81 tohoto rozsudku, že nový nabyvatel uživatelské licence, jako například zákazník společnosti UsedSoft, bude moci jakožto „oprávněný nabyvatel“ opravené a aktualizované rozmnoženiny dotčeného počítačového programu ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 stáhnout tuto rozmnoženinu z internetové stránky nositele autorského práva, jelikož uvedené stažení představuje nezbytné rozmnožení počítačového programu umožňující novému nabyvateli užívat tento program způsobem, ke kterému je určen.Bod 44:
V tomto ohledu je třeba podotknout, že stažení rozmnoženiny počítačového programu a uzavření uživatelské licenční smlouvy ve vztahu k této rozmnoženině tvoří nedílný celek. Stažení rozmnoženiny počítačového programu totiž není účelné, pokud uvedenou rozmnoženinu nemůže její držitel používat. Tyto dvě transakce tudíž musí být za účelem své právní kvalifikace přezkoumány jako celek (obdobně viz rozsudek ze dne 6. května 2010, Club Hotel Loutraki a další, C‑145/08 a C‑149/08, Sb. rozh. s. I‑4165, bod 48 a 49, jakož i citovaná judikatura).
Celý případ by také mohl pomoci propagaci svobodného software.Bude-li mít uživatel právo předávat či přeprodávat kopie programů, i když to bude mít licencí zakázáno, je to podle mne spíše o důvod méně používat svobodný software.
Tiež to takto vnímam. Ďalší rozdiel, kde môže mať slobodný SW navrch, sa stiera.
Čisto teoreticky, každé podobné rozhodnutie/zákon je aspoň navonok prezentované ako zlepšenie života pre používateľa daného kusu uzavretého SW. Je to super, je to pekné, je to všetko, ale znižuje to motiváciu používať slobodný SW.
Mne osobne to nepali, pouzivam jen svobodny software uz 8 nebo 9 let a jsem plne spokojeny.
Zde se opet berou svobody vyrobcum software proto, aby dostali jinou svobodu jejich zakaznici.A to je jenom dobře :) (v tomhle konkrétním případě)
Znamena to, ze vyrobce si muze stanovit , ze mu odevzdam prvorozeneho syna, ze se ke mne nastehuje jeho firemni agent vyzvedac a ze jeho produkt kdykoli na pozadani prestanu pouzivat? Slo by mi oponovat, ze na takove podminky by nikdo nepristoupil, ale ne vzdy ma clovek moznost volit alternativy. Kdyby si kazdy vyrobce/prodejce mohl stanovat vsemozne podminky, tak by ani lepsi alternativa neexistovala. Zamerne jsem vytvoril temer absurdni situaci, ktera by vsak mohla nastat, kdyby se vyrobci/prodejci nemuseli ridit pravem.
Pokud EULA a ruzne podobne praktiky nejsou kompatibilni (a jsou v rozporu) s pravem, tak uzivatel prece nema povinost se ji ridit.Kdyby si kazdy vyrobce/prodejce mohl stanovat vsemozne podminky, tak by ani lepsi alternativa neexistovala.Tento předpoklad je v rozporu s mým pozorováním. Existuje mnoho různých výrobců všech možných věcí, kteří ani zdaleka nemají nejhorší možné legální podmínky. Naopak, moc oborů, kde není možnost výběru, podle mě neexistuje. Asi jediný, který mě napadá, je vnucování Windows k notebooků.
To je totiž přirozená funkce státu, klepnout přes prsty monopoly, vznikající v "dokonalém" svatém Trhu.Jakápak ironie života pak je, když ten stejný stát potom nasype tomu stejnému monopolu miliardové částky!
Vyrobce by mel mit moznost stanovit si, co uzna za vhodne.V tom případě by měla naběhnout ČOIka a některé krámy pozavírat. Je velice zajímavé co všechno se dnes dá prodat pod značkou „Produkt“. Dřív býval libovolný produkt jasně ohraničený v prostoru a v čase, když už se produkt nepotřeboval, dal se vyhodit, ale také prostě předprodat (byl jsem majitelem produktu). Dnes už se pod pojmem produkt smí snad prodávat i virtuální cosi které není ohraničeno vůbec ničím a za se platí v případě, že naletím nějakému šupákovi na špek (bohužel dřív se šupák dal poznat na první pohled, dnes se k této strategii uvrhují seriozní a serioznější producenti). A nech mi prosím někdo vysvětlí co je na „Bankovních produktech“ ten Produkt? Jakože když si koupím půjčku a už ji nepotřebuju, tak ji můžu vyhodit nebo prodat někomu jinému?
První auto které si budu moct sám servisovat jako svoji dvěstědesinu beru všemi deseti.(Tím se myslí Babetta 210?) Hmm, Yokotashi to vyřešil pořízením Wartburka. Ještě si pamatuju, jak soused své BMW (Bakelitische Motor-Wagen) opravoval na dvorku kladivem. Dneska si už ani olej nevyměníš, protože po výměně je potřeba resetovat jakýsi counter v palubním počítači, přičemž jediné, co je k tomu zdokumentované, je nějaký generický CAN bus.
Tiskni
Sdílej: